"U děravé kápy!"

"No určitě víš že mám ženu v Kumo.Ale nikdo neví že nám to už delší dobu neklape a já se chci rozvést.Problém je však v tom že jsem nečekal že bych mohl začít k někomu něco cítit dříve než to udělám.A to se stalo dnes.Tedy u mě nevím jak to cítíš ty."na chvíli jsem se podíval do země.

Po nějaké době zevlování na záchodě, kam se za ní nepřišel nikdo podívat, což by jí možná bylo urazilo, kdyby to nečekala, spíš ze zvyku Miki spláchla a vyšla ven. Když nad tím tak přemýšlela spíš by jí asi urazilo, kdyby jí někdo zkontrolovat přišel. Ikdyž Raikage měl teď očividně jiné starosti. Miki se sama pro sebe ušklíbla. Malý incident s pádem na Mizukage jí samozřejmě neušel a nepotřebovala na rozdíl od Tsuchikagehi čakru, aby věděla, co se děje. Stačil jí mozek.
Na okamžik se zamyslela nad tím, jestli si její týmový "partner" taky něčeho všiml, ale nakonec usoudila, že není ten typ. Většina lidí měla ve zvyku míjet věci, které měli přímo před nosem.
Vrátila se zpátky do hostince, kde však neviďela již ani neznámého, ani Kage. Zbyl tam jen Zoro. Kývla na něj a pak k prázdnému stolu.
"Kde jsou ti tři?" zeptala se.

Podívám se na Miki, která se zrovna vrátila z toalety a zeptala se mě kde jsou ostatní.
" No tak Tsuchikage vzal roha, ten neznámej chlápek se někam vypařil a Raikage s Mizukage odešli stranou soukromě. Ale snad každý pozná co to znamená ne, obzvlášť po tom incidentu a tou mlhou. Snad se brzy vydáme dál. Tady už jsme podle mě vyřídili dost věcí, a nechci se upíjet věčně do pokusu být opilej. Takovej zase nejsem. "
Dopovím dlouze a pak čekám na reakci Miki co mi na to všechno řekne.

Miki poslouchala Zora, který jí oznamoval, kam se poděly všechny aspoň trochu známější tváře a návdavkem k tomu přidal ještě pár svých postřehů.
Takže je to jak jsem si myslela. Ikdyž na to, aby nic netušil by člověk musel být minimálně slepý.
"Samotná mlha nic nedokazuje, poznamenala Miki bez výrazu a přisedla si k Zorovi. Její pohled zabloudil k hodinám.
Buď budeme za chvíli vyrážet, nebo to bude trvat ještě pěkně dlouho, zamyslela se a začala dumat nad tím, jestli si ještě objednat pití. Nakonec se rozhodla, že přece jen radši ne. Dál pohledem znuděně skenovala místnost.

Jak domluvila tak jsem k ní přišel a chytl jsem ji za ramena."Já to cítím stejně" řekl jsem jí tiše a koukal jí přímo do očí."Chtěl bych pokračovat a říct ti toho ještě spoustu ale bohužel musíme pomalu vyrazit do Iwy."Smutně jsem se zatvářil."Ale tam můžeme pokračovat pokud budeš stále cítit to stejné co já."Potom už jsem se na ni usmál a políbil ji.

Byl jsem rád z toho jak to dopadlo.Její dotek jsem cítil ještě teď když už byla pryč a doufal jsem že ten pocit nezmizí.Bohužel jsem se musel začít soustředit na jiné věci.Například na to že musím do Iwy a tam rozhodnout o budoucnosti Kumo. Ale vědomí že ji tam znovu uvidím mě hřálo u srdce.Vyšel jsem z místnosti a dorazil jsem k Miki a Zorovi "Vyrážíme na festival do Iwy. Vy dva jděte napřed a setkáme se tam.Hlavně nedělejte žádné problémy a pokud možno najděte co nejvíc lidí z Kumo než dorazím" jakmile jsem to dořekl tak jsem vyrazil.Věděl jsem že na ty dva se mohu spolehnout a že jim můžu věřit.Přece jen to má být moje budoucí rodina.

(Přesun)

Čekali jsme na raikageho dlouho, ale nakonec se naše čekání vyplatilo. Měli jsme konečně rozkaz vyrazit odtud a tak jsem neváhal a dal se do pohybu,
" Hai. Půjdeme napřed a postaráme se o to. Doběhněte nás co nejdřív Raikage-sama "
Jakmile jsem dořekl tak jsem otevřel dveře a rozeběhl se vší rychlostí napřed do Iwy.
" Miki, jdeme ať nejsme poslední kdo tam dorazí "

Raikage se konečně vynořil z postranní místnosti, co však bylo divnější, Mizukage ne. Nebyl ale čas řešit takové drobnosti, protože byli hned zaúkolovaní. Překvapivě měli vyrazit do Iwy. Opravdu překvapivé bylo, že měli vyrazit sami. Miki chvíli dumala, kam že to jde Raikage, ale přes entuziastické projevy jejího partnera, to moc dobře nešlo.
"Já to nějak přežiju," pro hodila směrem k němu, zatím co ho následovala ze dveří a do Iwy se vydala normální chůzí, zatím co zelené vlasy Zora se jí postupně ztráceli z dohledu.

(Přesun)

Barman (NPC)

"Hľadaný shinobi.. ukradol.. zabil.. stále je to ten istý príbeh." Pokrčil barman ramenami, pri čom pred teba postavil pohárik a začal do neho nalievať nejakú zelenú tekutinu."Nemôžem ti povedať nič. Zruinovalo by to môj obchod páč by som stratil povesť neutrálneho miesta." Dodal a lakťami sa oprel o pult. "Ak ťa to však zaujíma, tamtých týpkov tam, práve si ich niekto najal. Možno to je ten vtáčik ktorého hľadáš." Poukázal na skupinu mužov, ktorý sa veľmi dobre zabávali pri jednom zo stolov v rohu miestnosti.

Neznámy žoldnier (NPC)

"Pf.. je jedno čo mi budeš hovoriť. Toto je neutrálne miesto. Porušenie neutrality .. to by si riskoval vojnu zo Sunou a ver mi, že by to nevyhrala. Nie proti zvyšku neutrálnych či pred tým spriateľených krajín a štátov." Mal to očividne dobre premyslené a nemienil sa s tebou ďalej zaoberať. Neboli príliš prirpavený. Neočakávali prípadný útok no tvoj čin naozaj mohol spôsobiť Sunagakure dosť veľké problémy. Teda v prípade, ak na nich na tomto mieste zaútočíš. Bol si veliteľom Anbu a bol si si toho dobre vedomý.

Šel jsem pomalinku lesem.Po několika minutkách jsem zahlédl dům.
Ha konečně místo kde si odpočinu.
Přeci jen mě trochu už ty nohy boleli. Musel jsem si oddechnout.
Jak jsem šel tím lesem tak mě to nepřipadalo zrovna příjemné.
Chjo nenávidím lesy. Ještě k tomu když tu na mě odkudkoliv může vyskočit nějaký bandita. Ale pravda zase je tu hezký vzduch
Už jsem byl u toho domu tak jsem si sedl kousíček od něj a díval se na oblohu. Jak tak koukám na oblohu tak zavzpomínám na staré časy když jsem byl ještě v sunagakure. Vytáhl jsem čelenku a podíval se na ní.
Nojo to byli časy. Ale v Suně byla nuda ještě ,že jsem se vydal takhle na cesty.

Po několika minutách odpočinku
Vydal jsem se dál na cestu

Kaito ---> tvoje počínanie bolo celkom.. taktické no záležalo aj dosť na náhode. Nakoniec si vśak uvidel, ako sa parta tých ľudí vybrala z hostinca priamo tvojim smerom. Aj keď pili, vôbec na to nevyzerali. Síce trocha žartovali a smiali sa no ich pohyb bol dokonalo koordinovaný. Zrazu si mohol pocítiť, ako ti na rameno niekto položil ruku. Keď si si daného týpka všimol, mohol si zazrieť toho, koho si vlastne celý čas hľadal. Tento krát mal ale obviazané oči šatkou a tak ti mohlo napadnúť, že sa nepohybuje vďaka zraku.