"U děravé kápy!"

Po dlhej ceste z Konohy sa konečne začal črtať obstojní oddych. A vyzeralo to aj na postel a iný cestovateľský luxus. Zastavil som sa v tomto hostinci a moc sa nezdržoval dole a vybavil si izbu. Keď prišiel do izby zamkol dvere, batoh hodil k posteli a meče si zložil na stoličku. Shotonom definitívne zabezpečil dvere aby mohol kľudne spávať. Netrvalo dlho a hneď po tom ako sa prezliekol do "spacieho režimu" padol do postele a zaspal tvrdo. Teraz sa cítil v celku bezpečne a bol taký unavený že to ani moc neriešil.

Po prespaní jednej noci a jedného dňa som sa zobudil uprostred noci, možno niekedy nad ránom. Zobudil som sa a dal som si sprchu. Obliekol som sa a nachystal som si veci. Z ruksaku som vybral jedlo a ja aj Nao sme sa najedli. Odvolal som Naa pretože som teraz mal v úmysle využiť iný druh prepravy ktorý s Naom nepočíta. Zrušil som kryštálovú bariéru okolo dverí a odomkol som dvere. Schodmi som zišiel dole k baru kde som odovzdal klúče a za prenajatie izby som zaplatil. V hostinci to už nežilo všetko opité aj neopité spalo okrem barmana ktorý ešte robil poriadky a chystal sa na nový deň. Vyšiel som z hostinca a až tak pol hodinu za hostincom som poskladal pečate a obalil ma kryštál. Kryštál len čo ma obalil začal pukať až praskol úplne aj so mnou. Po mne zostali len malé úlomky kryštálu.

-Presun

Prd

Nějak jsem se neměl, k tomu se probudit. Stále jsem poklimbával na Shiově rameni a nečekal, že bych se v bližší době probudil. Toho pyromana jsem nikdy neměl moc rád. Nevim proč zrovna mě musel Tsuchi přinutit k tomu, abych se vždycky dozvěděl o každém jeho pohybu a zjevení se. Měl jsem choutky si sešplhnout na stůl a počkat si na to vínko, že si taky dám, ale lenost mě přemohla.

Hostinský

Bylo nezvyklé tu potkat někoho z Iwy. To se ten jejich Tsuchikage zase rozšoup. Takový velký přesuny ninjů z té vesnice jsem tu už dlouho neměl. No chlapče, nějakej ten drb by tu byl, ale nevim, jestli ti bude k užitku. podrbal jsem se na zátylku a díval se hladově na peníze na stole. No, ale když už tě posílá Tsuchi. Slyšel jsem, že se nějakej takovaj ohnivák objevil u Chrámu hromů v Kumo. Nevim, je to dost zastaralá informace, ale snad ti to trochu pomůže. Sevral jsem peníze ze stolku a za chvíli jsem přinesl sklenku perfektně vychlazeného bílého vína. Tady máš, mladíku postavil jsem sklenku před něj a napjatě čekal, co na ten bílý vinný mok řekne.

Dorazil jsem k podniku a vešel jsem do dveří nijak extra jsme se netajil tím kdo jsem.Po mém boku stála Miki a hned za námi byl Zoro. Porozhlídl jsem se okolo dokud jsem neviděl u baru dívku která byla podobná popisu Mizukage který jsem měl.Došel jsem až k ní "Mohu si přisednout?" zeptal jsem se s úsměvem na tváři.

Dorazil jsem těsně za Raikagem a vstoupili jsme do takové klidné hospůdky, který asi dlouho klidná nezůstane když jsem tu já. Došli jsme k baru a Raikage se začal vybavovat, já si přisedl a hned se věnoval barmanovi. Ale hned mě to přešlo, protože teď na to nebyla vhodná doba. Až za chvíly jsem si říkal a vyčkával jsem na pokyn kdy mohu začít pít.

Nemohl jsem se udržet a trochu jsem se zasmál ale hned jsem se zase ovládl a podal ji ruku "Tatsuo Reigi, nynější Raikage" jakmile jsem to dořekl přiblížil jsem obličej skoro až k jejímu "Jestli dovolíte" volnou rukou jsem ji sundal smítko z obličeje které tam bylo nejspíš z toho jak ležela na desce "ted je to dokonalé" usmál jsem se.

Přilletěl jsem k hospůdce a přistál. Otevřel jsem razantně dveře a rozhlédl se po podniku, jako to dělají kovbojové ve westernovkách.


Přežvýkl jsem stéblo trávy v puse a s rukama v kapsách a nohama do O jsem došel až k Mizukage a Raikagemu. Vyplivl jsem stéblo a sedl si k nim.
Tak jak se máte, milánkové? naprosto jsem zničil napínavou atmosféru a s širokým úsměvem oslňující i slepce jsem si opřel hlavu o ruce.

To že zrudla mě celkem pobavilo ale dal jsem to najevo jen malým úsměvem.Najednou se rozrazili dveře a dovnitř vešel Tsuchikage můj pohled se změnil asi na takovýto
Potom jsem se začal hrozným způsobem smát dokud nedorazil k nám."Zdravím moje jméno je Tatsuo Reigi " řekl jsem ještě s potlačovaným smíchem.

Pečlivě jsem si je prohlédl a nakonec si odfrkl. Sakra, jsem nejstarší. trochu zklamaně jsem si objednal kokosový koktejl a při přinešení jsem do něj zabodl sosák a hlasitě přitom srkal.
Nakonec jsem se od polovipitého drinku odvrátil k těm dvěma a s bílíma vousama, které mi nad rty vznikly od pití kokosového nápoje, jsem na ně hodil pronikavý pohled.


No, hádám, že jsme se tu nesešli jen proto, aby jsme ráno mohli dospávat opici po řádným mejdlu. Díval jsem se na ně s nadšením a jeden kout onoho vousu mi začalo stejkat k pravému koutku.

Nechápal jsem co to dneska je za Kage. Musel jsem se v mysli smát co jsme to za sebranku.Objednal jsme si u barmana pivo v láhvi a pořádně jsem se napil.Podíval jsme se směrem k Miki a Zorovi " Běžte se bavit tady to bude na delší dobu" usmál jsme se na ně."Takže pozval jsem vás sem abych s vámi probral spojenectví mezi našimi vesnicemi chtěl bych slyšet váš názor na to a jestli jste pro" hodil jsem úsměv i po nich a znovu jsem se napil.

Díval jsem se na celou bandu kage co zrovna dorazila a v duchu jsem se musel smát, ale aby tu řeč tak nestála tak jsem něco řekl. " To je v pohodě, já tu zůstanu, stejnak jsem se chtěl napít. " Podívám se na barmana a ukážu mu že mi má donýst několik pulitrů dobrýho čepovanýho piva. Jakmile donese pivo tak pozvednu pulitr a dodám " Kanpai. A do dna " V tom už do sebe leju ten pulitr piva a jakmile ho dopiju s chutí se dávám do dalších. Měl jsem dobrou náladu když jsem se mohl konečně napít.

Trochu udiveně jsem se na ně podíval a mezitím si otřel pusu. Já myslel, že smlouva o přátelství je mezi vesnicemi již uzavřeno. Heh . . . zajímavé. Mimoděk jsem se opřel o desku barového stolu.
No, ale já vám nic podepisovat nebudu. usmál jsem se a možná je i překvapil. Podle mě je to nesmysl. Přece jen, už dávno vás beru za své přátele a nemyslím si, že bych to ještě musel nějak ceremoniálně stvrzovat na papír. Už jste snad k tomu, abyste se s někým mohli přátelit, potřebovali podpis oné osoby? Navíc, záleží na CELÉ vesnici, tedy nejen na mně, ale i na vesničanech, jestli chtějí přátelství s ostatními vesnicemi. Vždyť se vzájemně prakticky nikdy nepoznali a ani neviděli.
Jen tak mimoděk jsem si objednal další pití k pití, abych kdyžtak čelil jejich námitkám s něčím dobrým v puse.
Vím, chcete tím zajistit pevnou a klidnou budoucnost příštím generacím a zároveň dokázat ostatním vesnicím a lidem, že jsme přátelé, ale něco takového bysme měli přece dokazovat našimi činy, no ne? Ne, aby si ostatní povídali o tom, jaké pevné přátelství mezi námi je díky naší spolupráci a jednotě, ale jen si budou říkat, že jsme někde v baru podepsali nějaký papír a takové přátelství je dost zranitelné a budou se ho nějací zlí lidé využít. Do takového risku se ani mně nechce.
Ke konci už mi z té na mě až moc vážné řeči začal ochabovat hlas. Usrkl jsem si část z té skvělé pochutiny a čekal, jestli mě zabijou, nebo jestli je jen napadne mě zabít, ale rozmyslí si to a jen mě přizabijou.
Tak a teď máte prostor k tomu, mě začít přesvědčovat. uchechtl jsem se.

Jejich reakce mě trochu překvapili.Nečekal jsem že obě strany odmítnou podpis spojenecké smlouvy.Pro mě za mě já bych to tak nechal ale jde mě spíš o lid."Já osobně nevidím nic špatného na tom aby jsme uzavřeli ústní spojenectví ale spíš se mi jedná o lid.Ten by byl možná raději kdyby cítil tu jistotu a hlavně by jsme zajistili klidnou budoucnost dětem.Kdyby se rozkřiklo že naše tři země mají mezi sebou uzavřené spojenectví jen tak někdo by na nás nezaútočil a o to mi přesně jde.Chci větší bezpečnost pro svůj lid a stejně tak pro ten váš.Proto jsem vám tady chtěl dát nabídku že vám poskytnu k tréninku vašich Jinchuuriki želví ostrov."Potom jsem se k nim naklonil blíže."Tady ti dva co přišli se mnou jsou Jinchuuriki z Kumogakure a i je hodlám na ostrov vzít aby tam trénovali a zesílili.Myslím že by to velice pomohlo našim vesnicím.Nehledě na to že smlouvu bych jistě nechtěl podepsat tady jelikož to by vážně nevyznělo dobře.Napadlo mě že by jsme k tomu využili veřejnou událost jako je třeba váš Festival v Iwě Tsuchikage." usmál jsem se na ně a trochu se zase poodsunul jenomže jak jsem se posunul dostal jsem se blíže k Mizukage takže jsme byli ted jen kousek o sebe.

Dále jsem nasával a ignoroval co si tam v tom záhadném bermundském trojuhelníku šuškaj a dále popíjel. Pití mě snad nikdy nepřestane bavit, je při něm sranda a ještě nemám potom žízeň. Co teď? Přeci tu nejsme jen od kecání nebo snad jo? Zatím jsem si však prohlížel Miki a ani nevím proč jsem se na ní snažil něco najít.

Podstatnou část cesty se Miki prostě nudila, ale nedávala to příliš najevo. Faktem bylo, že se díky tomuhle dostala aspoň na chvíli z vesnice. A zrovna do Kápy. Bylo to tak trochu ironické. Miki byla zabraná do svých myšlenek, takže příliš nereagovala na okolí. Ve chvíli, kdy ale do podniku vstoupil další host, tak se ale konečně probrala a malinko sebou cukla. Pro jistotu si sundala svůj vrchní "skoroplášť" a obrátila ho na ruby, takže nebyl vidět znak na jejích zádech. Pak si ho zase oblékla.
Takhle to je lepší. Kdyby mě někdo viděl s těma třema, nemuselo by to pro mě být dobré.
Střelila pohledem po trojúhelníku Kage, kteří mezi sebou cosi probírali a pak se zadívala směrem k zelenovláskovi, který seděl nedaleko od ní a házel do sebe jedno pivo za druhým. Dle vzhledu by ho odhadovala na podobný věk, jaký měla ona sama. A podle toho, že mu nalily rozhodně neměl míň.
Zoro, hmm? to jméno jí něco připomínalo, ale jeho nositel to rozhodně nebyl. Nakonec to hodila za hlavu.
Před mladíkem už stála slušná řádka prázdných sklenic. Dvě z nich obrátila vzhůru nohama a mezi ně zaklínila sirku. Ještě chvíli si v ruce s krabičkou od sirek, která jí zůstala v ruce, pohrávala, pak ale přestala podívala se na Zora, usmála se a poprvé za tu dlouhou dobu promluvila.
"Co takhle sázka?" nadhodila. Byl to přece taky jeden ze způsobů, jak se zabavit, ne?

Když Miki přišla dřív a po dlouhé době promluvila nemohl jsem odmítnout a musel jsem odpovědět. " Hm, proč ne. Uvidíme kdo víc vydrží? A o co se vsadíme? Pít jen tak je celkem nuda když se o něco nehraje. Co navrhuješ? " Po vypití několika piv jsem byl stále střílivý, bův ví čím to bylo, že do mě padal alkohol jako do černé díry. Alkohol neměl na mě vliv, a proto jsem mohl pít do zblbnutí. To by museli zapojit továrnu na alkohol a pumpovat to přímo do mě pár hodin, aby mě skolily do opileckého stavu. Jsem schopen přepít celou vesnici, ale sázku nikdy neodmítnu.

Miki protočila oči v sloup.
"Ale já nemyslím v pití!" na to, aby se vsázela s někým, kdo do sebe dokázal do sebe za tak krátkou dobu nalil tolik piva, by toho musela mít sama v sobě podstatně dost. Pravděpodobně tolik, aby viděla dvojitě. Pak ukázala na dvě skleničky a sirku mezi nimi.
"Deset Ryo, když dokážeš odendat jednu skleničku, aniž by se sirka pohla a aniž bys jí přidržoval."
Pousmála se.
"Když se vzdáš a já to dokážu, dáváš deset ryo mě," vysvětlila mu.