"U děravé kápy!"

Prohodil jsem očima když se ozval a pak jsem následovně se mu chystal odpovědět, když jsem zaslechl zase rozhovor těch tří a už mě to celkem unavovalo to kecání a že nepřešli k věci a nevyřešili to už konečně. " No proslýchá se, že tu prej maj docela dobrej chlast, nemohl jsem odmítnout si to tu nevyzkoušet. Klidně vyzkoušej " Dal jsem mu před něj pulitr piva ať se napije a čekal až se napije.

Nevím proč naráží přímo na vůdce naší vesnice, ale bylo mi to jedno. Jediné co mě zajímal byl chlast, kterého stále nebylo dost. Stále jsem byl střízlivý a měl jsem žízeň. " Barmane ten nejtvrdší alkohol co tu máš a dvojtý pro tohohle " Řeknu a čekám až to donese a když to donese pozvednu skleničku a řeknu " Na zdraví. A nebo jak já říkám na viděnou, kdyby jsi náhodou z toho chlastu oslep. " Když do sebe kopne to pití tak ho vylekám aby mu zaskočilo jen tak ze srandy.

" Hoy, hoy,hoy. Chlape co ti je? To nevydržíš ani tuhle malou srandu a ještě po tak malým doušku něčeho silnějšího? " Optám se ho a praštím ho placákem po zádech, aby vydechnul to co má v sobě a nabral nový dech. Ti dnešní nemaj vůbec žádnou výdrž, kdyby aspoň vydržel to co já. Taková malá sranda ho málem zabila, no to je snad vtip. Ach jo, co je to za lidi v tomhle koutě světa to jsem jakživ neviděl. " Pojď posaď se. Odkud vlastně jsi? "

Chvíly ho pozoruju jak se tu pomalu dusí až mi to přijde podezřelé, ale co mohu ztratit když se ale začal bavit o tom, že je kovář tak jsem si to chtěl trochu ověřit. " Jaký používáš materiál? Určitě se dost liší od toho co používají ninja kováři. Já nepoužívám ninja zbraně, přijdou mi moc slabé na to, abych s nima někoho porazil. V kumo se toho moc neděje, koukni se na tamhletu bandu. Náš raikage si tu v klidu klábosí a ani mě nepozve na skleničku hamoun jeden. "

" Zvláštní práce na tak mladý věk. Ale určitě není nová, tu by jste si jen tak nevzal hnedka na svou cestu. Pokud jste kovář tak jistě máte někde karavan, který převážíte své nářadí. A každý si svého umění cení a moc neukazuje své výrobky jen tak někomu koho potká u baru. Takže jak to tedy je no? " Pozoruji ho detailně aby mi neunikl ani jediný pohyb malíčkem a čekám co z něj vyleze. Třeba mluví pravdu, a třeba taky ne, já dost kovářů znám a většina jsou to chamtivci, kteří by neukázali jen tak nikomu svoji vlastnoruční práci ke které mají citový vztah.

Poslouchal jsem Tsuchikageho "Takže tajemství? Doufám že bude stát za to." Poté jsem se na něj usmál a podíval jsem se na Mizukage která sledovala jak její ochranka odchází.Nejspíš ji poslala zpět do Kiri to bylo dobré jelikož jsem si s ní potom mohl promluvit osamotě a v klidu."Na chvíli mě omluvte hned se vrátím a nějakou hru klidně navrhnu." Usmál jsem se na oba a šel jsem směrem k Zorovi který si tam povídal s mužem který byl starší než já.Jsem velmi podezřívaví a vím že Zoro je když přijde na alkohol velmi soutěživí a tak jsem se bál aby si nezačal povídat s někým s kým by neměl.Samozřejmě mi po chvíli bylo jasné že muž je Shinobi už jenom díky mým schopnostem."Představíš mě tady svému novému příteli Zoro?" řekl jsem s úsměvem na rtech a nedal jsem na sobě znát že bych o něm něco věděl.

Chtěl jsem se k tomu co řekl nakonec vyjádřit když v tom se u nás objevil osobně raikage.
" Tenhle maník je prej kovář a hledá místo kde by se mohl uplatnit. Nechcete to vyzkoušet radši vy? Já na takový věci moc nejsem i když jsem střízlivý. Tohle by pro vás měla být brnkačka, já si mezitím dořeším jedna sázku s Miki. " Odmlčel jsem se a věnoval jsem se Miki, ale to neznamená, že jsem neposlouchal co ti dva si budou říkat. Něco se dozvědět by přece jen nebylo na škodu a byl bych v obraze.

Zoro mi pověděl vše co jsem potřeboval vědět.Takže to byl Shinobi který se vydával za někoho kým není.Zajímavé."Ach tak kovář tak to máme spoustu společného.Dalo by se říct že jsem jedním z nejlepších kovářů které znám takže v oboru se vyznám."Usmál jsem se na něj a čekal jsem jak bude reagovat."A pocházíš tedy odkud? Jestli nevadí že se ptám."Pořád jsem se přátelsky usmíval a nedával na sobě nic znát."A abych nezapomněl já jsem Tatsuo Reigi, Raikage. Omlouvám se že jsem se nepředstavil hned."podal jsem mu ruku a pokud ji přijal tak jsem pořádně stiskl.

Když si Miki všimla, jak uchopil panáky, v duchu si povzdechla.
Vsadím se, že to zná, prolétlo jí hlavou a zatím co Zoro už měl svoje pití dávno v sobě, začala cucat pivo.
Stoprocentně vycházím ze cviku, pomyslela si, zatím co hypnotizovala pohledem jednu ze stěn místnosti. Po chvíli jí zahalila mlha, ale nijak zvlášť si toho nevšímala. Vzhledem k tomu, že se po pár minutách rozplynula, ani nebylo proč.
Co jí ovšem zaujalo byl neznámý muž, který se dal do řeči se Zorem. Nejvíc asi proto, že dával naději na to, že by Zoro pozapoměl na sázku, částečně proto, že se prostě nudila a oni byli nejbližší lidé, kteří vedli rozhovor.
Po chvíli poslouchání rozhovoru jsem protočila oči. Když někam lezu a tvářím se jako kovář tak si aspoň potlačím čakru, ne? Kováře s takovouhle čakrou člověk tedy rozhodně jen tak nepotkal (to máš z toho, že sis neudělal body ) . Miki pomalu dopíjela třetí pivo, které jí vyšlo nebývale draho, když si na ní Zoro konečně vzpoměl. Na chvilku se zadívala na neznámého "kováře". S poněkud podnapilím výrazem, který byl, jak je nutno říci hraný, vytáhla peněženku a položila vedle vypitých piv dvacet ryo, které náležely Zorovi. Kromě toho však ještě vytáhla papírek a něco na něj ledabyle naškrábala.
Pak to ale přišlo. Někomu by se mohlo zdát, že se prostě Miki udělalo nevolno a rozhodně se velkou rychlostí zvedla a vyrazila na záchod, při čemž stihla vrazit jak do Raikageho, tak do neznámého muže, kterému zrovna podával ruku.
Ale jen velmi dobrý pozorovatel by mohl přijít na to, že během oné krátké chvilky zmizel onen papírek z Mikiny ruky, ikdyž by pak stejně nebylo jisté, kde vlastně skončil.
To mohl totiž ve skutečnosti vědět jenom Shinji, jemuž se na okamžik objevila v kapse cizí ruka.
Těžko by stačil kdo co říct a Miki už zvedla ruku na znamení omluvy, zatím co druhou si sevřela břicho a znovu se rozběhla směrem, kterým původně mířila. Po chvíli se zabouchla na záchodě, na který si po důkladném zamčení dveří sedla.
Na papírku ve skutečnosti stála jen jedna věta.
"Každý ne, ale většina."
Bylo už na neznámém, jak si to přebere. Miki si prostě jen ráda hrála.

Když jsem viděl že kolem nás prošla Miki bylo mi jasné že si také něčeho všimla i když to nedávala najevo.Toho co říkal neznámí Shinobi jsem si nevšímal prostě jsem se jen usmíval a potom jsem se s ním rozloučil a otočil jsem se na Zora "Jestli chceš být v mém týmu měl by jsi aspoň poznat kdy se bavíš se Shinobim a kdy s kovářem.Příště si na to dávej pozor."Jestli potom přišla Miki do místnosti tak jsem se na ni jen usmál a ukázal zvednutý palec.K Zorovi jsem se potom už dál nevyjadřoval.Došel jsem zpět k Tsuchikagemu a Mizukage "Nejspíš už budeme muset vyrazit mám ještě v plánu navštívit pár míst než vyrazím na váš festival.Bylo mi velkou ctí se s vámi dvěma potkat a doufám že naše přátelství bude pokračovat a naše spojenectví se stane legendárním" usmál jsem se na Tsuchikageho a potom jsem pokračoval "Pokud by to bylo možné rád bych si promluvil ještě než odejdu tady s Mizukage o samotě" pokynul jsem Zorovi a dal mu najevo že za chvíli vyrážíme.

Byl jsem připraven k odchodu jakmile mi to nařídil jediné co zbývalo bylo zaplatit účet, přeci bych to nenechal zacvakat Miki. Přišel jsem k barmanovi a položil na stůl peníze. " Díky za to pití, tak někdy příště " Šel jsem už pomalu ke dveřím a otočil jsem se na Raikageho. " Jsem připraven jít, můžeme vyrazit " A čekám na jeho příchod a pokyn opustit tuto oblast a místnost.

Stejně mám naspěch a nemá cenu se tu dlouze bavit o věcech, který jsou naprosto jasný. Má ucta. poklonil jsem se k Mizu a Raiovi. Ještě jsem do sebe hodil zbytky pití, které mi Raikage tak velkoryse objednal. Placení je na vás. Mrknul jsem na ně a doslova vyletěl ze dveří. A hurá domů...

Přesun

"Zajisté přece jsem vás zval" usmál jsme se na Tsuchikageho a ještě než odešel tak jsem řekl "Těším se na váš festival a doufám vše proběhne v klidu a cšichni si to užijeme." Potom jsem se už podíval na Mili."Chtěl jsem mluvit o tom co se tu stalo předtím ale možná by bylo lepší kdyby jsme to udělali někdo kde bude větší klid."Usmál jsem se na ni a čekal jak bude reagovat.

Šel jsem za Mili ke stolu a podíval se směrem za bar."Co třeba tamhle ta místnost?Myslím že tam bude klid a že tam budeme sami.Jinak byl bych raději kdyby jsi mi tykala" usmál jsem se na ni.

Dorazil jsem k ní a zavřel jsem za sebou dveře."Takže teď máme klid.Chtěl bych si promluvit o tom co se stalo předtím."začal jsem být mírně nervózní.