"U děravé kápy!"

" Hm bude to složité, ale snad se mi nějak podaří to dostat pryč, aniž by se ta sirka pohla. " Musel jsem přemýšlet jak to dát pryč tu skleničku, aniž bych pohnul sirkou. Vytáhnu svou jednu katanu a prudce seknu po hladkém povrchu jedné sklenk a zastavil se u sirky. Díky svému umění měče se sirka ani nepohla jen usekla malý kousíček, který nešel ani vidět.. Teď jen stačilo odebrat sklenici, abych vyhrál. Opatrně jsem jí tedy odebíral a soustředil jsem se abych nepohnul mečem a tím i sirkou.

Zoro vytáhnul meč a... seknul. Na Mikině tváři se objevil výraz, který se nedal vyjádřit jinak, než WTF!? Opřela se do opěradla a malinko se odsunula. Povzdechla si a pak vytáhla peněženku a položila před něj na stůl deset ryo.
No, tak aspoň vím, jaké jsou jeho schopnosti. A čemu se vyhnout.
Obličej Miky se velmi rychle vrátil do normálního stavu a pokud by se na ní Zoro chvíli nedíval, nemusel si toho výrazu před tím ani všimnout.
"Moc pěkné. Dáme ještě jednu?"

" No můžeme si dát ještě něco, ale spíš něco zábavnějšího. Nechce se mi používat katanu na každou zbytečnost. " Domluvím a vemu si od ní deset ryo a dám si to do své peněženky, kterou si zase dám já do kapsy. Potom však vyčkávám co se bude dál dít a s čím přijde tentokrát. Stejně bych bral raději soutěž v pití ve které jsem nejlepší.

Miky se ze široka usmála.
"Neboj!"
Bylo i v jejím nejlepším zájmu udržet ho od jeho katan co nejdál. Přemýšlela, co by mu tak mohlo sedět. Hlavní je sebedůvěra. Zadívala se na prostor, který se nacházel před nimi a do hlavy se jí začal vkrádat nápad.
"Piješ i něco tvrdšího?" zadívala se na Zora.

Podívám se zaujatě na Miki a s širokým úsměvem a rodistí vyřknu. " Jasně že jo, jsem pro všechny druhy pořádného pití, ale nevím zda to zvládneš i ty. Nechci tě připravit o dobrý zdraví jen kvůli tomu, že já jsem hodně odolnej. " Pak se odmlčím a usmívám se. Přistoupím blíže a čekám co se bude dít.

Bingo!
Miky se pousmála. Tohle se mu bude určitě líbit. Mávla na barmana, ten po chvíli přišel a ona u něj objednala tři panáky vodky a tři půl litry piva.
"Neboj, nebudeme soutěžit v tom, kdo toho vypije víc," vysvětlila mu zatím, co obsluha přinesla objednané pití. Její odolnost vůči alkoholu taky nebyla zrovna nejhorší, ale když pozorovala jeho, rozhodně nechtěla zůstat pod stolem. Podívala se na přinesené pití a zatím co všechno pivo postavila na svojí stranu, všechny panáky posunula k Zorovi, pak se na něj usmála.
"Vsadím se s tebou, o dvacet ryo, že tyhle tři piva vypiju rychleji, než ty tyhle tři panáky," vysvětlila mu podstatu sázky.
"Platí jediné pravidlo - po dobu sázky se smíš dotýkat jen sklenic, do kterých byla nalitá vodka a já jen sklenic, do kterých bylo nalité pivo. Bereš?" natáhla k němu ruku, na znamení stvrzení sázky.

" Souhlasím, ty piva a já panáky, aspoň budu mít rychleji dopito " Vemu si své tři panáky do levé ruky naráz a pak podám ruku na stvrzení sázky Miki. Jakmile se odstartuje tak já najednou do sebe vylil tři panáky. Byla to celkem síla, až jsem se z toho celkem otřásl, ale polknul jsem to hned, abych to nemusel v ústech držet dlouho. Jakmile jsem sklonil hlavu tak jsem se podíval jestli Miki vůbec stihla vzít svoje pivo vůbec do ruky.

Když byl ve hře festival, tak to byla jiná. Co byste říkal, že bysme viděli, jak se lidem z našich vesnic dohromady daří a slavnostně při té přílěžitosti ohlásili naše spojenectví a vzájemné přátelství? pousmál jsem se šibalsky a s podivným pohledem v očích si usrkl ze sklenice.
Mizu-chan, myslím, že i když nechcete být vázána na jiné vesnice, tak tohle je dobrá příležitost, jak se dostat dál, než jen se nezávazně sbližovat. No, teď momentálně jsem nenarážel na spojenectví, ale na trochu moc těsnou vzdálenost meji jí a Raiem-chan. Spokojeně jsem se na ně usmál a dál upíjel z koktejlu.

Byl jsem velmi potěšen z toho že se mnou nakonec souhlasí a že bude spojenectví uzavřené.Nadšeně jsem pozvedl lahev piva k přípitku ale jak jsem se prudce pohnul na stoličce jaksi jsem ztratil balanc a padal jsem k zemi.V tom by nebyl až tak problém ale to že jsem byl tak blízko Mili způsobili že padala se mnou a já jsme skončil přímo na ni a obličejem kousek od toho jejího.

Nevěděl jsem co mám dělat.Cítil jsem vůni jejího parfému a prohlížel si její obličej.Pomaličku jsem koukal na její krásné rty až jsem se jí zadíval do očí a chvíli jsem se nemohl odtrhnout.Ovládej se.Ovládej se říkal jsme si v hlavě stále dokola ale moc to nepomáhalo zrychloval se mi tep čím dál tím víc ale po chvíli jsem se dokopal k tomu abych něco řekl "Jste v pořádku?" řekl jsem jí a stále jsem jí hleděl do očí.V tu chvíli jsem zapomněl na to kde jsme a že jsou kolem nás lidé.Vůbec jsem tomu nedával pozornost.

To co říkala jsem moc neposlouchal.Byl jsem stále zahleděn do jejích očí a začínal jsem cítit jak jí tluče srdce čím dál víc.Najednou se všude po místnosti objevila mlha a já viděl jen ji.Pomalu sem se přiblížil rty k těm jejím a políbil ji.Bylo mi jedno jestli mi ted dá facku a nebo mi vynadá jelikož můj rozum byl ted posunut stranou.

Oddělal jsem svoje ústa od těch jejích a podíval jsem se jí do očí.Překvapilo mě že nic nenamítla a že reagovala tak jak reagovala.Usmál jsem se na ni a zvedl jsem se potom jsem pomohl vstát i jí.Vůbec jsem nevěděl co jí mám ted říct.

Koukal jsem se na ty dva. Nešlo dělat nic jiného, než se doširoka usmívat a snažit se zapamatovat si z toho, co nejvíc, abych to mohl případně později použít. Měl jsem nutkání si to i vyfotit, ale to bych asi souboj proti dvěma kagům nepřežil. Nakonec jsem to jen vesele sledoval a srkal přitom brčkem jako když sedim někde v kině.
Mlha mi až tak nevadila, snadno se mi podařila rozptýlit. No, pak už mě to nějak přestalo zajímat, a proto jsem se natočil zpět k barmanskému stolu a objednal si další kokosový koktejl. Samozřejmě. Ty novější budou mít tu příchuť, kterou už znáte. Při té větě jsem se zasekl a i lehce spiklenecky pousmál. Znělo to dost dvojsmyslně, tedy pro mě ano. No a potom tam už budou další chutě, které jsem nechal testovat na jiných lidech. dál jsem se usmíval a pil a pil.

Na chvíli tu bylo to trapné ticho ale potom už se začali bavit.Nevěděl jsem vůbec co řeší a jak se dostaly k bombonům ale dobrá aspon to změnilo atmosféru i když jsem si o tom co se stalo chtěl potom promluvit.Nějak jsem se chvíli nezapojoval a popíjel."Co takhle si zahrát nějakou hru?" usmál jsem se na ty dva.

Podíval jsem se na toho chlápka takovým svým pohledem a reagoval jsem na jeho očumován.
" Heh. Nanda? "
Zeptám se ho i když nevím co je na mě tak skvělého, že mě tak očumuje a
pokračuju dál v pití. Na nic jiného se však neptám, protože by měl spíš
mluvit on a vysvětlit to co právě dělá. Nebylo moc příjemný když mě
někdo očumoval. Narušovalo to můj osobní prostor, obzvlášť když byl
takto blízko vedle mě. Dále jsem však čekal co z něj nakonec vyleze a
podle toho založím svůj další krok v této místnosti.

"Co třeba nějakou při které se dobře napijeme a pobavíme?" usmál jsem se a objednal nám každému další rundu.Potom jsem se podíval na Mili "Pokud možno rád bych si s tebou potom promluvil" usmál jsme se na Tsuchikageho " Co vlastně máte v plánu na tom festivalu."

A vy zase přiblble líbáte. Nemohl jsem si tu myšlenku odpustit, ale naživo jsem ji vyprodukoval jen dalším zavilým úsměvem. Podepřel jsem si hlavu. Díky. kývl jsem na Raikageho a jedním velkým douškem do sebe nasál polovic sklenky.
Většinu mých plánů jsem psal v dopise. Další věci jsou Hi-mi-tsu. Začal jsem si prstama vyťukávat jakousi melodii, to bylo znamení, že mám nyní opravdu dobrou náladu. Tolik kokosového mléka jsem nevypil snad za celý můj život.