Sluneční hala

First topic message reminder :


Bůh ví, proč se uprostřed podzemí skví právě tenhle nápis.
Tak či tak je Sluneční hala nejprostornější sál pod Otogakure. Schází se v něm Akatsuki a je zde i jejich pověstná socha pro zapečeťování Bijuu. Kroky a hlas každého se tu neuvěřitelně rozléhá... Až z toho mrazí. A ten pocit jen podněcuje lebka vytesaná - snad na okrasu - do jedné ze stěn.

Na soše u stropu je místo zahalené temnotou vypadajíc jako malý balkon, k němu je jediná cesta a to z kanceláře Otokageho a právě tam se v době schůzek zdržuje tajný šéf Akatsuki. Na balkón není vidět...

"Tse..." Odvětil Aki znechuceně a odplivl trochu krve směrem k Yoshiovi...
Na ty jeho řeči neměl náladu...
Co čekal? Že mu poví vše co ví? A nebo, že dělá něco co by druhé mohlo ohrozit?
Heh... ten musel být dosti naivní...
Akihiro by totiž raději zemřel, než něco takového mu poskytl. Což také tak i vypadalo...
Stále však tu byla nějaká šance, jak se z toho dostat. Rozhodně větší, než projít přes dalších 5 Akatsuki, To by už vážně nezvládl...

"Aby tě čert vzal..." Odvětil ještě Aki dosti hlasitě, než se všichni Akatsuki v tu ránu přesunuli tunelem pryč a než se nadál, Yoshio svou techniku také zaktizoval a zmizel...
Akihiro neměl čas a ani sílu se co nejrchleji k východu dostat, protože to už se z něj začala hrnout láva. Tak jako i z ostatních...
Tunely se začínali bordit. Bylo jasné, že pokud nic neudělá, ude pohřben za živa...

"A co teď chytráku?" Ozval se ironicky Sanbi...
"Využiji zbytek tvé poskytnuté čakry a vložím to do poslední akce... snad se to vydaří..." Odvětil odseknutě Akihiro... na ty jeho řeči teď neměl fakt náladu...
"Víš, že by si měl stokrát větší šanci, kdyby si mě uvolnil?" Neopomněl dodat chytře ten želvoun...
"Ano... vím... ale moc dobře víš, že to se nestane... ještě to dokážu zvládnout..." Odsekl znovu Akihio, ale v jeho hlase byli cítit pochyby...
"Jak myslíš... ale také o tom pochybuješ..." Potom se Sanbi odmlčel... Bohudík...

To už se však láva valila na Akiho... bylo jasné, že dopředu to nepůjde...

Zvednutí ruk, rozhoření rudé čakry kolem černovláska... postavení...
Akihiro sebral poslední síly, aby uzkutečnil sled událostí, kterého z tohoto museli dostat a to za kadou cenu!
Bolelo to... ano... jeho tělo se doslova jakoby rvalo na kusy... jak z venku, tak z venčí, ale musel to vydržet... musel!

Zbytky vody, jež se ještě neodpořili, v tu chvíli začali měnit jak tvar, tak i množství...
Po chvíli už kolem Akiho začala voda kroužit v jakém si víru, který dosahoval až stropu...
To na chvíli zabránilo lávě, aby se dostala k Akimu. Voda se však velmi rychle odpořovala. Jen rotace zabraňovala okamžtému průniku. Začínalo tu bát dosti horko...
Akiho každý pohyb pro něj znamenal utrpení. Ale co jiného mohl dělat?
Toto by asi nezvládl, kdyby neprošel velmi tvrdým výcvikem v mládí, ale i tak začínala být bolest neúnosná

Aki se přikričl a silně se odrazil, až zem pod ním trochu praskla...
V tu chvíli to bylo, jakoby do vás někdo zabodal tisíce nožů...
Tak stejně dopad, když jeho nohy se dotkli stropu haly a zapomocí čakry se na něm také černovlásek udržel...
Horké páry však přibývalo a Aki ctil, jak se pomalu začíná pálit. Bylo to až příliš horké na jeho kůži a popáleninám se vyhnout nemohl...
Zvláštní, kolik toho člověk dokázal vydržet, když se jednalo o jeho přežití...
Především, když se vám vaše rány rozšiřují díky využívání čakry tří ocasého a do toho se rány spalují... Zkutečně něco vysoce nepříjemného...

Akihirovi však nezbývalo nic jiného, než to pro tuto chvíli ignorovat. Ještě nebyl venku a voda již mizela a láva byla blíže a blíže. Nehledě na to, že horké páry, která neměla kam jít také přibývalo...

"Doton: Doryuu Dango!"
Vyšlo z Akiho úst po složení několika pečetí...


Strop začal pomalu praskat jakoby po obvodu a šlo to čím dá tím do výšky...
Akihiro e mezitím co nejvíce snažil tlačit dovrchu, co mu síly stačili. Stále o však nepovolovalo, což znamenalo, že jsou tunely hlouběji, než se zdá...
Bylo totiž jasné, že pokud se trhliny nedostanou až k povrchu, Akihiro nedokáže vyzvednou ten obrovský kus zeminy a nedostane se odtud....
Navíc páry stále přibývalo a byla čm dál tím více horká. Bylo to, jakoby vás někdo pomalu udil...
K tomu využíváni akry tříocasého stále dávalo jeho tělu dosti zabrat. Už mu dokonce začal docházet vůle. Vůle se stále držet při vědomí a překonávat tu hroznou bolest, aby dokončil to, co započal a z této smrtící pasti se dostal.... Už jenom pár sekund a upadne do bezvědomí, což bude znamenat roztavené v žhavém magmatu...

Ale náhle, strop povolil...
Tlak, který Aki na strop vyvíjel způsobilo, že v tu chvíli, jak už zem nic nedrželo, vyletěl doslova vzhůru...
Těsně před tím, než láva dosáhla vrcholu a pára jej mohla doslova roztavit...
Jelikož se však uvolnil nový prostor, láva a pára se valili okamžitě za ním...
To už Akihiro však vyletěl i s tím obrovským kusem země na povrch a dál do vzduchu... Ovanul jej příjemný vánek. Na to však nebyl teď čas myslet... musel zase za sebou ten kráter uzavřít, jinak byj jej do pár seund zasáhl gejzír lávy a horké páry...
Proto se také jal dokončení techniky...
A poslední fázy této techniky samozřejmě bylo překlopení toho, co Aki dosud držel nad sebou a mrštění zpátky směrem k zemi... A to se také nakonec stalo...
Těsně před tím, než horké magma a pára vyletěli na povrch, ten obrovský balvan dosáhl země a při střet use zemí nastal velký výbuch, který zem po balvanem, ale i balvan samotný, roztříštil na tisíce menších kusů, jež se rozletěli do všech stran...
Vělká část okolí, kde se Aki vynořil, byla díky tomu naprosto zdevastována a zničena... Muselo to bý slyšet na dosti velkou vzdálenost. Ale i vidět... Takový střet země se zemí nemohl vyvolat nic jiného, než velký mrak prachu a písku, který vyletěl do oblak a na chvíli Akiho doslova pohltil...
Díky tomu černovlásek ani nedokázal zaregistrovat, kde se to vynořil. Věděl jen, že je někde v nějakém lesnatém prostředí... To však nebyl jediný důvod...
Dalším důvodem bylo i to, že přestával věci kolem sebe vnímat. Už dávno přetáhl svůj limit a jeho vůle držet se při vědomí také už slábla... Bolest ji totiž mnohokrát převyšovala...
Jeho tělo pomalu začalo padat k zemi... bylo jasn, že by pád nepřežil...
Poslední plaínky rudé čakry kolem něj plápolali, ale pomalu uhasínali, jak se rychlost jeho pádu stále zvyšovala a zvyšovala...
Aki učinil poslední akci, pro jeho záchranu...
Složil trojici pečetí... své krve měl na rukách dost...
A pak... natáhnul ruku před sebe....
Objevil se velký oblak bílého kouře... Něco zasvištělo, ozval se ptačí křik....
To už však Akihiro nevnímal... pohltila jej černota.... Ztratil vědomí...

Jeho tělo však nedopadlo na zem, jak by někdo předpokláda... Ne. Přímo v leti bylo zachyceno nějakými velkými pařáty... V takovém velkém množství prachu šel vidět jen nějaký stín a obrys velkého dravce...
Další zasvištění, ptačí křik a silné máchnutí... Na to velký stín i s Akiho tělem zmizel v oblacích...
Nakonec Akihiro přeci jen unikl...

-Přesun-