Sluneční hala

Bůh ví, proč se uprostřed podzemí skví právě tenhle nápis.
Tak či tak je Sluneční hala nejprostornější sál pod Otogakure. Schází se v něm Akatsuki a je zde i jejich pověstná socha pro zapečeťování Bijuu. Kroky a hlas každého se tu neuvěřitelně rozléhá... Až z toho mrazí. A ten pocit jen podněcuje lebka vytesaná - snad na okrasu - do jedné ze stěn.

Na soše u stropu je místo zahalené temnotou vypadajíc jako malý balkon, k němu je jediná cesta a to z kanceláře Otokageho a právě tam se v době schůzek zdržuje tajný šéf Akatsuki. Na balkón není vidět...

Zůstala jsem stát na svém balkonu, blížila se doba schůzky.
To jsem zvědavá co tu letos máme za materiál zatím se moc nevybarvili.
Jsou to malý děti jen se předváděj kdo je lepší.
No uvidíme co s nima Ryu provede

Nastával ten velký okamžik. Měla jsem pocit, že ve vzduchu je cítit zvláštní napětí. Samotnou mě zajímalo co se stane v následujících minutách. Jak se budou tvářit? Jak silní doopravdy jsou? A komu z nich můžeme věřit?

Nikomu...

"Rozumím." Přikývla jsem na znamení souhlasu. Věděla jsem, že tato chvíle přijde a byla jsem připravená. Pro každého člena Akatsuki byl určen jeden ze vzkazů.



V okamžiku, kdy ze mne nezůstalo nic, než papírky volně poletující ve vzduchu, se některé z nich zformovaly do vlaštovek a zamířily k jednotlivým členům, které jsem po chvíli "hledání" vypátrala i v nejskrytějších koutech rozsáhlého podzemí.



Vzkaz:
Neprodleně se dostavte do Sluneční haly. Vůdce vás očekává.

Ticho v hale prerušilo otvorenie dverí a kroky. Bol som to ja, kto práve vošiel do miestnosti. So širokým úsmevom na tvári som vošiel dnu a rozhliadol som si to. Prvá vec, na ktorej sa môj pohľad zastavil bola lebka vytesaná v stene. Zaujímavé... Povedal som a v sále sa rozlial zvuk... teda skôr môj hlas. Usmial som sa a pozrel som sa na dve osoby, ktoré tam stáli. Prišiel som k nim a čakal som, čo mi povedia, alebo čo sa bude diať.

Opřená o stěnu "balkonku z jednoho oka lebky vytesané ve stěně jsem se dívala tam dolů zatím na dva členy Akatsuki.
"Výborně." odvětila jsem stroze.
"Připomeň jim, že by o sobě neměli nechat dávat vědět, jistě se tě zeptají, co měl znamenat ten útok v tom tunelu. Víš že jsem mrzutá, když někdo dělá co nemá." Podívala jsem se na něj.
"Budu vás sledovat." roztáhli se mi oči výhružně.

Vstoupil jsem do místnosti a bylo mi jasné že tu bude dost osob, tak jsem si aktivoval svůj Sharingan. V místnosti nebyla zas tak velká tma, takže jsem nemusel být tak opatrný jako v tunelech ale opatrnosti není nikdy dost, protože jestli ti lidé jsou na stejné úrovni jak já nemuselo by to tady dopadnout vůbec pěkně. Šel jsem ke stěně a o tu se opřel. Zajímalo mě co se bude dít dál.

Nově příchozí jsem beze slova sledovala. Mezitím jsem opět získávala svou kompletní podobu. Vzduchem tak poletovalo čím dál tím méně papírků. Konečně se všechny vrátily ke mne. Až na zmíněné vlaštovky.

"Jsem ráda, že jste tu byli tak rychle." pravila jsem směrem ke svým kolegům. I když to nebylo upřímné. Nebyla jsem ráda že tu jsou, ale ani mi nějak výrazně nevadili.

Neuro Uchiha, Konoha. " představil jsem se 3 slovama, protože nevím o čem bych tam mluvil a myslím že jako představení to stačí.

Všetkých v miestnosti som si pekne poprezeral. Bolo mi jasné, že sa na mňa pozerajú tiež. Na tvári mi žiaril široký úsmev. No ten sa hneď vytratil keď som si všimol, že k nám hovorí nejaká osoba - očividne vodca. Na mojom xichte sa objavil vážny výraz, ktorý sa na mojej tvári neobjavoval zasa tak často. Určite som o sebe nemal v pláne povedať veľa. Pýtal sa iba na meno, tak prečo nie... Shinji... Povedal som nahlas moje meno. To sa ozvalo v celej miestnosti a ja som sa znovu trocha pousmial. Ďalej som nehovoril už nič. Muselo im to stačiť.

Můj pohled nevypadal o nic více nadšeně, než na začátku této schůze. Zatím mě moji kolegové příliš neznali, takže nemohli vědět, že můj výraz v tváři vůbec nic neznamená.
"Sayame." odpověděla jsem, aniž bych věnovala někomu zvláštní pozornost.

Počúval som jeho preslov a vôbec nič ma nezaujímalo... až.
Šéf sa na mňa pozrel a potom povedal niečo, čo ma naozaj zaujalo, keď dopovedal zorničky sa mi rozšírili a moje ústa sa roztiahli do úsmevu. Výborne... Povedal som a pozrel som sa na všetkých v sále. Ešte by som rád vedel ako chcete dosiahnuť tú anarchiu. Povedal som a čakal som na odpoveď. Určite za tím niečo bolo. Určite nechcel, aby sme len tak pobehovali a zabíjali ľudí. To mi prišlo dosť na hlavu, aj keď mne by sa to celkom páčilo.

Kdy mám první misi ? Chtěl bych si něco zařídit. " Řekl jsem lehce znuděným hlasem.