Sabaody Archipelago

Jasně ty taky a pamatuj si Jestli nebudeš riskovat svůj život nebudeš ani moct tvořit svojí budoucnost.

Jenže když žádný život mít nebudu, těžko budu tvořit budoucnost! Pomyslela jsem si, ale mlčela. U něj jsem tomu věřila!
"Snad se brzo zase uvidíme... díky za pomoc!" uculila jsem se a popošla několik kroků dozadu, kde stála Rossie.

S posádkou jsme se nalodili a odjeli.

Celou dobu jsem poslouchala, neměla jsem žádné zvlátní nutkání zapojovat se do konverzace. "Staří známí?" Šťouchla jsem do Laiones, která stále ještě hleděla za tím odcházejícícm modrovláskem. Pak jsem se usmála a otočila jsem se k odchodu. "Takže samozřejmě, že jídlo nemáme a jak jistě vidím kapitánka je myšlenkami úplně jinde, takže kdo zase bude muset spravit ty namyšlený rozmazlený nány? Samozřejmě, že já.." Ušklíbla jsem se té ironii, že jsem jen podkapitánka, ale obstarávám všechno a Laoines si jen v klidu hledí na moře a když promluví buď mi vypráví o tom, jak moře nesnáší a nebo se jen usměje a s podotknutím, že je večer si jde lehnout..
Ale vlastně taková byla vždycky. Vybavilo se mi naše první společné setkání. Musela jsem se při té vzpomínce začít smát. Bylo trošku víc komické. Jelikož jsme obě hledané byl to.. Né osud, spíš jen hodně blbá náhoda za kterou jsem ráda..
"No tak pojď kapitánko" Vybídla jsem konečně černovlásku, chytila jsem se lana a vyšplhala na příď lodi. Připravená na nejhorší..

"Tak nějak.." pousmála jsem se. "Víš Rossiie, diviím se, že už jsi mě neposlala k hlubině!" zasmála jsme se a pomalu lezla za ní. "Jsem ráda, že tě mám!" usmála jsem se a cvrnkla ji do nosu. "Tak mažem, na další citové setkání nemám dostatek citu!" ušklíbla jsem se.

"Víš, kdybych tě poslala do hlubin, zabila bych posledního normálního člověka na téhle palubě.." Kývla jsem hlavou na sled kdákajících slepic. Pak jsem se usmála. "Já jsem ráda, že tě mám. Co bych přece bez tvých věčných poznámek dělala?!" Ušklíbla jsem se.
"Podkapitánko hlásím, že vše proběhlo v pořádku a loď je nepoškozena.." Přiřítila se ke mě červenovláska.
"Výborně Kiro. Vytáhni kotvu, odplouváme.." ROzkázala jsem a červenovláska odcupitala pryč.
"Tak kam to bude, kapitánko?" Řekla jsem Laiones jakmile jsem se chytila kormidla. Otočila jsem jím ostře na levobok a loď se tak odtrhla od břehu a otočila se zádí k ostrovu.

"Já tě nemít.... tak zhynu bídným životem!" usmála jsem se a ukázala na obzor. "Vyber směr!" mrkla jsem na ni a pozorovalal mumraj na palubě.

Zasmála jsem se a mrkla na mapy.
"Kiro?!" Zavolala jsem znovu na červenovlásku, která právě debatovala s modrovláskou o tom, která barva na nehty je lepší. Protočila jsem pananekami.
"Co jste potřebovala podkapitáne? Kotva je zvednutá a.."
"To nemám na mysli?!" Prudce jsem jí přerušila a ukázala jsem na mapy před sebou. "Tady v tomto území se nevyznám. Najali jsme tě sem proto, abysi dokázala určit směr, kterým se dáme. A jak jsem slyšela v těchto končinách se vyznáš nejlépe, takže mi řekni který ostrov je nejvýhodnější? Potřebujeme doplnit zásoby a svýma kecama o manikůře mi nijak nepomáháš!" Vynadala jsem jí a uviděla jak se červenovláska zamračila na mapy.
"Nejblíž je ostrov Banaro, jenže jsem zaslechla, že před nedávnem byl obsazen piráty, takže tam bych nechodila" Zabodla prst do mapky a znovu promluvila. "Hned po něm je volný ostrov Amazonek, moc jsem o něm neslyšela, můžeme to zkusit.." Pokrčila rameny a odebrala se do podpalubí.
"Nevychovaný spratek.." Špitla jsem si pro sebe a zahleděla jsem se na Laiones. Pak jsem si olízla prst a nastavila ho proti větru. "Fouká od severovýchodu na západ. Takže nelepší bude následovat ho, protože tak se na ostrov Amazonek dostaneme co nejdříve.." Sdělila jsem Laiones a počkala jsem, až se roztáhnou plachty lodě. Napnuli se pod náporem větru a já nasměrovala loď k západu. Nařídila jsem jedné z dívek, aby udržovala stále stejný kurz a šla jsem k Laiones, která se opírala o zábradlí a opět hleděla zamyšleně na pomalu vzdalující se ostrov.
"Kdo to byl?" Rýpla jsem ji do žeber a usmála jsem se.

"Kdo?" otázala jsem se nechápavě, protože jsme celou dobu civěla do dálky a přemýšlela.... o různých věcech. Rossie se usmívala takovým divným úsměvem, že jsme z ní skoro dostávala strach!

"Ale.. Moc dobře vím, když ti něco, nebo spíše někdo vrtá hlavou. Kdo byl ten modrovlasý chlapec? Ten kterej ti zamotává hlavu čím dál tím víc, že už ani nevnímáš okolí, takže si občas přijdu dotčeně, když je to moře zajímavější než já, loď a posádka?" Ušklíbla jsem se.
"Pokud mi to nechceš říct, pochopím to. Každý má svá tajemství" Ušklíbla jsem se a také se zahleděla do dálky. Bylo příjemné citit, jak mi vítr rozcuchává vlasy a pohrává si s nimi. Před námi se rozprostíralo už jen pusté moře a za námi křičel hlouček hus, který tu atmosféru moc nevylepšoval. Ale už jsem si zvykla. Být pirátem je občas děsná nuda, když strávíte někdy celý měsíc na moři než narazíte na pevninu. Ale vybrala jsem si tento život, tak si ho musím užívat, ne?

Pousmála jsem se. "To si jen namlouváš... je to můj kamarád z dětství, Neuro... jako malá jsem bývala docela nepoužitelná a šikanovaná... a on mi pomáhal, byl jako můj straší bratr." usmála jsem se. "Potom ale odešel a já ho několik let neviděla, až teď... pamatuju si ho.. trochu menšího!" ukázala jsem rukou někam metr pod sebe. "Dobře trochu vyššího!" zahihňala jsem se. "Až ho příště uvidíme, tak ti ho představím! Slibuju, že teď už se budu věnovat jen tobě!!" objala jsem ji.

"Dobrá. Beru tě za slovo Kapitánko" Usmála jsem se a objetí jsem opětovala. Pak jsem se zase zahleděla na moře. "Pamatuješ si na naše první setkání? Na naše komické setkání, když jsme jedna druhou potřebovali k útěku?" Ušklíbla jsem se nad tou starou vzpomínkou.

Zasmála jsem se. "Jak jsme na sebe řvali, která z nás je větší koza! A pak zmlátili strážnýho a utekli oknem! Jo... to byli časy... to jsme ještě stáli nohama pevně na zemi!" zasmála jsem se znovu. "Teď se pořád akorát houpáme životem!" zašklebila jsem se.

Mariňácké jednotky obklíčili Laionesinu loď z moře aj země."Vzdejte se ve jménu spravedlnosti"

"Vzpomínky s námi budou plout tím životem pořád. A ještě si stěžuj. Předtím jsme se museli akorát schovávat, tahle si můžeme klidně plout po.." Zahleděla jsem se před sebe a nedokončila větu. "Tak asi klidně ne.." Dodala jsem k Laiones a zahleděla jsem se na pořvávajcího chlapce. Přeměřila jsem ho pohledem stejně jako jeho posádku a loď. Počkáme, jak se zachovají.. Pomyslela jsem si.
"Vzdát se? A to říká kdo?" Posměšně jsem se na chlapce zašklebila. Naše "posádka" se mezitím shromáždila na přídi lodi a vyčkávala, co se bude dít dál. No vyčkávala.. Spíš hystericky pořvávala a pobíhala sem a tam. Uječený pipiny.. Promnula jsem si spánky v marném pokusu odstranit bolest hlavy.

To říká světová vláda.Jsem tu jako její zastupitel vzdejte se.

"Vzdát se? My? Jak naivní chlapec ani neví s kým má tu čest.." Znova jsem se zašklebila a podívala jsem se na Laiones. "Co myslíš.. Mají šanci?" Zeptala jsem se jí.

Zasmála jsme se Rosiinu výrazu. "Vzdávat se.. to slovo nemám ve slovníku!" ušklbíla jsem se a podívala jsem se na chlapce. Zvláštní.. přišel mi tak povědomí...

Mariňáci začali střílet.
Nepolevujte ve střelbě jsou to piráti.

Ušlíbla jsem se a obratně jsem se vyhnula jedné z kulek, která zasáhla dřevěný kůl za mnou.
"Víš co máš dělat.." Pošeptala jsem Laiones do ucha a zvedla jsem ruku do vzduchu. Přitom jsem se zlomyslně zašklebila. Mávla jsem rukou do vzduchu a zaměřila jsem se na mariňáky, co v rukou drželi pušky. Jejich pohyby se okamžitě zpomalili, že jsem měla dostatečný čas na to vyhnout se kulce mířící mi na obličej. "Teď!" Vykřikla jsem a zahleděla jsem se na Laiones. Musí to stihnout do té doby než účinky zpomalení povolí.
Pak jsem vykřikla po překpapeně a vyděšeně se tvářící posádce.
"Nestůjte tam tak. Okamžitě otočte loď na levobok, nabijte děla a na můj povedl začnete pálit!"
Jen tak jim to vítězství nedarujeme.

"Hai!" kývla jsem. Nebe se zatáhlo a začali z něj létat blesky. Jednu ruku jsem namířila na moře a druhou na mariňáky. Blesky se po vodě obrovskou rychlostí šířili na mariňáky, stejně jako blesky z nebe.

Proměnil jsem se v phoenixe.
URL=http://www.gifsoup.com/view/2136867/marco.html][/URL] GIFSoup

Zůstala jsem na něj koukat. "Ku*wa!" ujelo mi. "Ehmmm co teď?" položila jsem si zásadní otázku xD.

Podívala jsem se na něj. "Obávám se... že ne!" ušklíbla jsem se.