Sabaody Archipelago

Pousmála jsem se. "Nevím..." pokrčila jsem bezelstně rameny. "Nečekám nic, prostě pluju!" opětovala jsme jeho pohled.

Hm dobře.Nechceš se připojit do mé aliance?

"Zločinci zakládají alianci?" naklonila jsem hlavu na stranu a přiložila si prst k ústům v zamyšleném gestu. "O co se jedná?"

Zločínci?Ne já jen bojuju proti světové vládě.Chci se stát pirátským králem,ale pochopil jsem důležitou věc.Sám se jím stát nemůžu.Přidáš se ke mě?

"Ach tak!" pokývala jsem hlavou. "Pirátem jsi tedy pro vyšší cíl... osobně nemám žádné problémy s vládou ani ničím jiným, ale líbí se mi tvůj nápad... a taky to, že někdo jako ty uzná, že všechno nezvládne sám!" pousmála jsem se. "Dobrá... jakou úlohu bych hrála v tvém plánu?" změřila jsme si ho pohledem.

Podrbal jsem se na hlavě.
No plán ještě nemám heh!Ale asi takhle kdyby si byla zajmuta rozhodně tě příjdu zachránit aji má posádka.Kdo se přidá k nám se stává automaticky naší rodinou.Momentálně mám nějaké spojence.
Podíval jsem se na Lawa.
Ale taky nepřátele asi si pamatuješ na dědu.

"No vzhledem k tomu, že jako piráti se teda moc velké oblibě netěšíme, nejspíš by se taková pomoc hodila..." zamyšleně jsem pokývala hlavou. "Nebylo by špatné mít za spojence zrovna tebe... tak jako jsem byla malá!" usmála jsem se. "Myslím, že pokud nebude mít Rossie něco proti, já bych byla pro! A pokud jde o tvého dědu... matně si na něco mlhavě vzpomínám..." zazubila jsem se.

no tak teď dědek se stal vůdcem mariňáků a párkrát mě málem na moři zabil.Dej si pozor.Jinak nevíš co je s Kinem?Očekávám že se taky stane pirátem.

"Ach nemilé... no tvého dědy jsem se vždycky bála, říkal že ty sušenky mi zkazí zuby a já umřu! xDD" vzpomněla jsem si. "Hold rodina je rodina!" ušklíbla jsem se. "Kin? Ne toho jsme neviděla už dlouho... nejsem si jistá, ale nestal se mariňákem... náhodou?"

Hm že by ho děda taky nutil jak mě ? No uvidíme třeba se s ním potkám na moři.Jinak nemáte důvod zápasit Law je můj informátor.

"No... popravdě od tvého dědy čekám ledacos!" ušklíbla jsem se. "Um..." stočila jsme pohled na Lawa. "Tohle-" ukázala jsem na něj prstem. "Jsi si jistý? Mlusíme pořád o něm?" kulila jsme oči.

Ano.Je silný a spolehlivý navíc je Schichibukai,takže vím o skoro každé akci světové vlády.

"Hmmmmmm..." protáhla jsem. "Dobře sis to zařídit!" souhlasila jsem s uznáním v hlase. "No jo... šéfování lidí ti šlo od malinka!"

C-Co prosím?Já šéfovat?No toto.TO ty sis vždycky rozkazovala tak klid.
Na břeh vstoupila má posádka.

"Já? Cssss... to teda určitě! To tys musel být vždycky největší, nejsilnější, nejlepší... tvoje ego vydrželo do dneška!" vyplázla jsem na něj jazyk. Potom jsme se otočila. "Začíná se nám to nějak plnit!" usmála jsem se.

Co?Ego?!Ty jedna malá mrňavá.Jo s tím nejsilnějším ale souhlasím.
BJ:Hah koukněte na kapitána chlapy!Neví co říct
Lof:Jo trošku se zhodnem.Kapitáne a hubičku jí nechcete dát?

V očích mi zaplály plamínky zloby. "MR-ŇA-VÁ...?" procedila jsem skrz zuby. "Nejsilnější jsi byl leda tak v rozdávání ran, ale mozková kapacita je nulová!" syčela jsem. "Jednou tě přerostu! Můj mozek to totiž už dávno zvládl!" nasupeně jsem se otočila na jeho posádku. "Prosím?"

Ty mě nepřerosteš a mozkově na tom taky nejsi bůh ví jak silná jinak bys mi nevěřila že je to na stejno.
Všichni se začali smát.
BJ:Neuro tak kam teď máme namířeno?Jinak slečno nevšímejte si nás.
Lof:Hmm bože tu je nuda lidi.Jdu do baru až pojedem řekněte bůh s vámi.
No a tohle má být má posádka.Bože.
Plácl jsem se do hlavy.

"Zjevně si z tebe všichni berou příklad!" usmála jsem se sladce. "Nevšímám si ho... takový byl vždycky... dodneška nechápu, jak jsem s něčím takovým mohla vydržet.. co jsem to sama sobě udělala?" promnula jsem si spánky.

Heh to netuším.Hm chlapi asi pojedeme do Impel Down.Potřebuju si tam vyřídit jisté záležitosti.Tak připravte loď.Laiones kdybys něco potřebovala stačí říct.Mnoho mých podřízených je na ostrově Banaro.Je to moje půda tak se ti tam nic neznačí pokuď budeš mít u sebe toto.
Podal jsem jí lístek s vyrytím logem mé posádky.

Vzala jsem si lístek a prohlédla jsi ho. "Děkuji... zase mě zachraňuješ, jako když jsme byli malý... některé věci se hold nemění..." pousmála jsem se. "Snad se uvidíme dřív, než zase za několik let!" zazubila jsem se. "Dávej na sebe pozor!" dodala jsem vážně.

Neboj jsem jeden z Yonkou a každej mě chce zabít samozřejmě že si dám pozor měj se.

"Jo.. hned jsem klidnější!" uklíbla jsem se. "Myslím to vážně... tvoje hrozná povaha by mi chyběla!"

Dotkl jsem se jí hlavy a rozcuchal.
Neboj se.

Zasmála jsem se. "Nesnáším, když tohle děláš...!" vyčetla jsem mu,ale pořád se usmívala. Jednu věc jsem si přiznat musela - chyběl mi! "Měj se Neu-chan^^!" zamávala jsem na něj.