Cesta skrze louky a pole

First topic message reminder :



Prostě cesta

Odleteli sme smerom do Iwy
[presun]

Bežal som po ceste s obrovskými bolesťami hlavy.
Čo sa to sakra deje ?! Robí to Reina ?! Alebo snáď Tsukikage ?!
Na chvíľu som sa zastavil a začal som kričať.
"Prestaň s tým ! Zabijem ťa ! Spálim celú vašu úbohú dedinku pokojne na popol ! Tak sakra zmizni z mojej hlavy ! K*rva !"
Podkol som sa o kameň a spadol som na zem. Pozrel som sa na obraz v kaluži a preľakol som sa. Videl som hada v ľudskej podobe, pripomínajúceho Orochimara, no predsa len na ňom bolo niečo iné.
"Kto ? Ako ? Čo sa to deje ?! Je to genjutsu ?"
Rýchlo som sa postavil a utekal ďalej.

Už dlho som nebola v skrýše a tak som si oddýchla.Prezliekla som sa do iných vecí a išla som sa len tak prejsť po okolí.Som myslela že umriem v tom obleku sa nedá dýchať hlavne keď musím mať mužský oblek...pomyslela som si.

Objevila jsem se na cestě. Ani nevím, proč jsem zamířila sem. Potřebovala jsem si srovnat myšlenky než vstoupím do Konohy.
Opřela jsem se o nejbližší strom a na chvilku zavřela oči. Chtělo se mi spát i když jsem věděla, že nesmím.
Radši půjdu trénovat..
Pomyslela jsem si a vstala jsem. Po chvilce jsem zamířila do blízkého lesíku.

Tarinoi Keisuke

Pomalým krokom som sa motal cez les. Cítil som sa naozaj zle a ledva som sa táckal. Nevedel som, či sa dožijem nadchádzajúcej minúty. No vtom moju túžbu po smrti zastavil jediný pohľad. V diaľave som zahliadol známu tvár.

Prechádzala som sa a uvidela som nejaké dievča a tak som sa usmiala a šla za nou.Ahoj,tu by si nemala byť je to tu nebezpečné...

Zacítila jsem podivnou chakru. Teda spíš mě na ní upozornil Shukaku. Věděla jsem, že je nebezpečné potloukat se tady sama. Chtěla jsem se zjistit odkud chakra vychází, ale zaslechla jsem hlas. Podívala jsem se na ženu a nepatrně jsem se zamračila. "Ahoj, to je dobré, umím se o sebe postarat.." Usmála jsem se a pořád ve mě hlodal ten divný pocit.

Zaměřila jsem se proto, na to odkud ta chakra vychází a zahlédla jsem chlapce. Hned mi přišel povědomí. Marně jsem hledala jméno, ale pak mi to došlo.
"Kei-Keisuke?" Špitla jsem a podívala jsem se na chlapce pořádně. Z toho malého prcka se stal muž o hlavu větší než já.

Tarinoi Keisuke

Pozeral som sa zmätene jej smerom.
"Nemyslel som si, že ťa ešte niekedy uvidím."
Chytil som sa za hlavu a začal som sa triasť.

Popošla jsem k němu blíž. Ta chakra se mi nelíbila, ale stejně jsem k němu šla blízko.
"Nápodobně. Je o už hodně let zpátky" Usmála jsem se a pak jsem si všimla, že s ním není něco v pořádku. "Co se ti stalo?" Zeptala jsem se a potlačila jsem nutkání mu pomoct. Nevěděla jsem, jak moc se změnil.

Tarinoi Keisuke

Odskočil som dozadu, ako keby som sa zľakol.
"Mám sa radovať ? Ani nevieš, čím všetkým som si kvôli tebe pretrpel."
Podarilo sa mi ako tak upokojiť. Otvoril som ústa a začal som vydávať akýsi zvláštny, no najprenikavejší možný zvuk. Následne potom som sa vyparil.

"Kvůli mě?" Řekne a radši ustoupí. Pak muž zmizí.
Tak to bylo divné..
Pomyslí si a snaží se vybavit si vzpomínku na tu misi. Nakonec jen zavrtí hlavou a vrátí se ke své přechozí činnosti.

Tak to bolo divné...pomyslela som si a iba som sa tam pozerala a mykla som plecami.Vážne by si tu nemala byť...som jej naznačila aby odišla.Zatvárila som sa smutne.

"Dobrá, vážně už půjdu. Chtěla jsem si tady jen na chvilku odpočinout.."
Spíš přijít na jiné myšlenky..
Pousmála jsem se. Pak jsem se otočila k odchodu.
(Přesun)

prešiel som na cestu a smeroval do KOnohy

To bolo divné dievča...pomyslela som si a iba som pokrčila ramenami

šel jsem lačným krokem po prašné cestě směrem do kumo

Šla som na Saahovi a hľadala som...už ani neviem čo. "Dúfam že som sa netratila..." povedala som si a ďalej som šla.

Kráčal som smerom naproti Yuuki. Všetky 4 meče som mal na obvyklých miestach. To ticho, ktoré panovalo narúšalo len moje pohmkávanie. Keď som si všimol Yuuki, nevedel som ako reagovať.

"Umm....Satoru-sama?" pozrela som sa no zo Saaha som sa nezdvihla. "Ahoooooooooooj!?" zamávala som mu energicky. "Idete do Kiri?" spýtala som sa ho.

Na tvári sa mi na moment objavil otázny ksich. "Nie, idem skôr smerom od nej." Povedal som už pokojne.

"Heh..? A dôvod?" spýtala som sa ho. Hneď nato som sa chytila brucha z ktorého tiekla prúdom krv. "Ah...dočerta!?" zanadávala som keď som si to začala liečiť.

"Le-" Pozrel som jej na brucho. "Čo ti je?"

"Ah...to je nadlho..." vykašľala som krv. "Ninjovia z Kiri sa rozhodli pomôcť Sasukemu Uchihovi...zabili sme jedného z Akatsuki...lenže ja som tam zostala dlho...nechali ma tam pretože nemohli odniesť ďalšieho človeka...stihla som ale rozoznať všetky postavy...takže to aj pomohlo..." hovorila som prerušovane pretože ma rana na bruchu dosť bolela. "Ale...bude to okey...Teraz mi môžeš odpovedať..." poviem mu a usmejem sa.

Kiri sa rozhodla podať pomocnú ruku nukeninovi z Konohy? Nechápavo som sa na ňu pozeral a potom som sa dal do kroku. "Prepáč, ale ak je to čo vravíš pravda, potom s si nemám s ninjom z Kiri už čo povedať." Smutne som pozrel do zeme. Kirigakure no Sato... prečo?

"Kto vie či sa do Kiri ešte vrátim..." povedala som mu. "Aj mňa to sklamalo...sklamalo ma že ma opustili..." povedala som a dúfala som že ma počul. "Sasuke Uchiha zomrie...Zradil Akatsuki...kvôli Kiri...." povedala som mu hlasnejšie.