Cesta skrze louky a pole

First topic message reminder :



Prostě cesta

"Jdeme zpět ? Půjdu si lehnout."

(Přesun)

čakanie ma prestalo baviť a tak som sa išla porozhliadnuť po okolí a zistiť či sa niečo zmenilo.Kabát som mala otočený na čiernu stranu kde neboli mráčiky Akatsuki.

Prechádzala som sa, bola som z Kiri už dávno preč. Ako sa asi majú? Hľadajú ma? To asi nie, som celej Kiri ukradnutá. Nájdem si tiché a pekné miesto. Premýšľala som nad tým čo sa chystám urobiť, rozpadnúť sa.
Napíš správu Manzouovi...
Hai...to urobím...
Povedala som Hajimu a sadla som si pod strom, vybrala som zvitok, atrament a štetcom som písala. Vyvolala som Pau a dala jej lístok na ktorom bolo.

Manzou:

Potom som ale Pau odvolala, lístok som nechala u seba a zdvihla som sa.

Povzdychla som si a odkráčala som smerom preč. (Presun)

Len tak som sa prechádzala a nakoniec som si to namieril ku konohe.(presun 24:00-00:25)

Smeroval som do Kiri.

Posadil som sa pod jeden strom, bol som už pekne ďaleko od Suny. Oprel som sa o kmeň a pozoroval som oblohu, teda aspoň toľko, čo mi dovoľovali medzere medzi konármy stromov.

Zhoršilo sa počasie, chcel som vstal, že pôjdem inam, že sa prosto premiestnim, no ako som vstával fúkal veľmi silný vietor. Konár zo stromu veľmi rýchlo padol priamo na mňa. Udrel ma do oblasti hlavy. Padol som na zem... bol som v bezvedomý.

Až po nejakej dobe som otvoril oči. Zistil som, že ležím na zemi. Kde? Rukami som sa zaprel do zeme a dostal sa na kolená. Čo? Obzrel som sa do strán, najprv vpravo potom vľavo. Kto? Vstal som, zistil som, že ešte prší. Pri sebe som už čelenku dediny nemal, nemal som pri sebe okrem svojej výzbroje a civilného oblečenia nič. Nevedel som kde som, kto som, ani čo tu robím. Pobral som niekam, sám neviem kam, len som niekam šiel.
(Presun)

Přišli jsme na cestu a vydali jsme se směr Iwi.

měl jsem na sobě plášť akatsuki a držel jsem se za ní i když trochu vzadu jelikož jsem šel pomalým krokem

Šla jsem před ním a trochu jsem zpomalila. Nebylo kam spěchat. Za chůze jsem si oblékla Akatsuki plášť, který měl ale mráčky místo čevené, modré.

''slečna musí mít něco speciálního''
podotkl jsem při pohledu na modré mráčky

,,Já vždycky. Navíc červená by se mi k tomu nehodila.'' Otočila jsem se na něj a šla jsem pozpátku. Varuj mě, kdybych do něčeho měla narazit. Jasně.

''neciv na mě''
řekl jsem když se na mě otočila

,,Proč ne? Je zajímavé tě sledovat.'' Naklonila jsem hlavu na stranu.

''hmm a je nezajímavé sledovat tebe''

,,Hmm...Budu to brát jako kompliment.'' Řekla jsem a dále jsem ho sledovala.

''neber''
usmál jsem se

,,Škoda.'' Usmála jsem se. ,,Myslela jsem si, že jsem konečně našla někoho, pro koho bude potěšení nedívat se na mě.''

''pro mě je potěšení když jsem daleko od tebe''