Cesta skrze louky a pole

First topic message reminder :



Prostě cesta

"A ja mám blbých 18 a tiež som toho nedokázala veľa." zasmiala som sa a vykračovala som smerom do lesa. Našli sme čistinku, založili sme ohnisko a sadli sme si. "A ako vlastne začala tvoja cesta ninju?" spýtala som sa ho a sadla som si bližšie k ohňu.

"Heh 18, ja som bol v 18 pekne slabý ninja." Posadil som sa a chvíľku premýšľal. "Moja? Úplne normálne, narodil som sa v Kiri, kde som aj nastúpil na akadémiu, tú som skončil a pracoval ako ninja. Nemal som žiadny sen, prečo ninjom byť ani nič podobné, prosto len radový ninja."

"Hmm....keď som sa narodila, moji rodičia ma dali do ANBU. V šiestich som vedela techniky úrovne C a B...potom som našla dve deti, jedno dievča a druhý bol chlapec. Dievča v 13 zomrelo na zástavu srdca a chlapca uniesli keď mal 4 roky...potom som bola na misií kde ma skoro zabili moji kolegovia...3 dni som ležala v blate, až potom po mňa priši. Asi chápeš prečo som takto reagovala na terajší únik z bojiska....kázali mi ukradnúť zvitok z Manzouovho stola, potom by ma vzali medzi seba. Ukradla som ho a naučila som sa všetky techniky na ňom, Manzou ma ale chytil a zmlátil...potom som bola poslaná do Kiri chrániť Hitomi...a tak som tu." povedala som mu a vydýchla som. "Každý máme sen...aký máš sen teraz?" spýtala som sa.

"Heh...a ešte sa prihodí, nehodlám zomrieť nadarmo...Kiri sa vždy môže zlepšiť..." dodala som. "Mojim snom je..." vzdychla som si. "Bolo...žiť v sídle Yamada...žiť pri mojej rodine..."

ležel jsem v lese a celou noc jsem byl omráčený ze včerejšího útoku jelikož jsem dopadl na hlavou na kámen ale má čapka mne částečně ochránila...
pomalu jsem se začal probouzet a když jsem se plně probudil posadil jsem se a rozhlédl jsem se kolem sebe
''co se to přesně stalo ?''

"Do Kiri už nikdy nepôjdem...teda...pošlem klona pre svojho nevlastného syna..." povedala som. "Ale moja noha tam nevkročí...tuším som Hitomi povedala to čo som nemala." dodala som.

"Čo také si jej povedala?" Zatváril som sa dosť zmätene.

"Povedala som....pravdu. Povedala som že Sasuke Uchiha je nažive, ak by som to nepovedala, urobila by si niečo alebo by si to naveky vyčítala...ja...ja len cítim že mi to ostatný zazlievajú...." dodala som.

lehce jsem se protáhl
''takže co teď... do kumo se vrátit nemohu tím pádem se ze mne stává nukenin?'' vzdychl jsem si
''takto jsem nechtěl skončit''

"Možno áno, možno nie...aj tak si myslím že to od nich bolo...Aaah nechám to tak." povedala som. "Som zvedavá ako to bude pokračovať.." Prudko som sa postavila a videla som sediaceho ninju neďaleko. "Kto ste!?" zakričala som.

Chytil som rukoväť meča akonáhle Yuuki zvýšila hlas. Na jej otázku som už nereagoval.

lehce jsem se otočil za křičícím hlasem, uviděl jsem dvě osoby a zamyšleně jsem se na ně podíval
tak brzo a už přichází problémy ?
koukal jsem se na ně ale neodpovídal jsem

Stála som a ani som sa nehla, postavila som sa k Satorovi. "Má...čelenku z Kumogakure...podľa chakry ide o Chuunina ale neviem akej úrovne, možno tak C..prinajlepšom B..." šepkala som.

jen jsem seděla sledoval je
toto se nejeví jako dobrá situace

"Kumo? Čo chce ninja z Kumo tu?" Vstal som a vytiahol som meč.

jak mile vytáhl meč trochu jsem zpozorněl a rukou jsem uchopil rukojeť meče který jsem měl na zádech ale nevytahoval jsem jej

"P- Počkaj!" povedala som a pozrela sa na ninju. "Umm...kto ste?" spýtala som sa ho.

''člověk, jako všichni ostatní''
odpověděl jsem klidným hlasem ale ruku jsem nechal na rukojeti

"Etto...." podivila som sa nad odpoveďou. "Ako...ako chcete..." povedala som a aktivovala som Suitongun.

ty dva neporazím... zamumlal jsem a přemýšlel nad tím co budu dělat

Vytvorila som klona a šla som k Jazeru Kiri, tam bol Yuichi. (Presun)