Ulice Listové

Jeden had se nechal zasáhnout, když na něj zaútočili ti z klanu Aburame.
Odhodilo ho to do sutin tak, že smetl velkou část Hyuugů a Inuzuků, kteří by jinak byli velmi nebezpečí. Ne nadarmo se říkalo, že Hyuugové jsou jedni z nejsilnějších v Konoze.
Jenže v té chvíli, kdy byl odhozen, zbylí dva obtočili ocasy kolem nohou Aburameho a podtrhli ho. Ten tak musel spadnout. A přímo na dva za ním. Zraněný had zmizel na chvíli v zemi, aby se zotavil.
Zbylí dva svými ocasy řádili v řadách shinobi.

Poté co byly Oinini zachráněni od brouků dali se do akce. Jeden z nich složil pečeť Melting Apparition Technique tím zneškodnil většinu členů z klanu Yamanaka jelikož neměli kam uskočit. Ostatní Oinini se rozestoupili a utvořili půlkruh. Vytáhli bublifuky a rázem se proti armádě valila vzduchem kupa bublinek které při kontaktu explodovaly.

Skôr, než tie hady stihli tých troch spútať, zmenšili sa s päť a vrátili sa k svojim. Takže ten Golem chytil vzduch a ten aj drvil xD. Keď sa po jeho rukách sputili užívatelia Yotonu, dopredu vyskočil jeden shinobi, ktorý na nich poslal štyri kunaie s výbušnými lístkami a tak ich vyradil na chvíľu z boja, hoc obetoval svoj život a ostatní sa snažili utiecť.
Jeden Yamanaka skôr, než tamten ninja stačil použiť tú techniku, ovládol jeho myseľ a obrátil ho proti svojim. Úplne ho odrezal od jeho vôle a jeho telo mal úplne pod kontrolou...
Aj keď Hyuugovcov zmietol ten had, stále boli schopní boja. Zhŕkli sa do jednej kôpky a naraz použili techniky 128 úderov, čím zastavovali chakru každému, ku komu prišli...Ostatní bojovali s ďalšími a zároveň sa snažili vyhnúť tým bublinkám...
Jeden ANBU stál trochu ďalej od Golema i od dosahu hada, určite ho nevideli. So svojim oblečením totiž splýval s okolím. Mal za úlohu uväzniť toho Golema. Poskladal pečate. Raiton: Shichū Shibari! šepol. Tam, kde stal Golem, sa objavili štyri stĺpy ktoré ho väznili, zároveň naňho posielali obrovské množstvo Raitonu. Golem bol veľký a nemotorný, preto nemal možnosť z toho výjsť. Navyše, keďže Golem bol z Dotonu, znamenalo to, že ho Raiton zničí...Práve Raiton bola jeho slabina...

Hadi zaregistrovali zvrat v bitvě a v mžiku byli pod zemí.
Všechno pak zalila láva. Všechno. Za klany Hyuuga, Yamanaka a Nara se objevili hadi. Klany byly odříznuté od ostatních, lávou. Druhou stranu, díky které by jinak mohli utéct, obsadili mí mazlíčci a snažili se je donutit ustoupit. Donutit ustoupit do lávy, která na ně čekala. Nebylo, kam utéct.

Přiběhla jsem do místa, které už nevypadalo jako vesnice, ale jako poušť spustošená výbuchem. Po ulicích ležela těla ninjů ze všech elitních klanů z vesnice. Mí známí a přátelé nevyjímaje. Nechtěla jsem se mýchat do boje, nemělo by to smysl, protože bych proti "nepřátelským" ninjům neměla s mými fyzickými ambicemi šanci. Začala jsem rychle obcházet těla a hledat živé. Zraněné jsem ošetřovala a snažila se je udržet při životě. Byla jsem v tu chvíli asi jedna z mála, která jim mohla pomoci se zraněními. Bylo mi jasné, že nemocnici už mají pod kontrolou.

Oinini
Byl to možná osud a nebo zase taky ne. Hyuugové si vybrali nesprávné soupeře. Pár členů z klanu Hozuki na které Taijutsu absolutně neplatilo. Toho využili a když jimi prošel útok Hyuugů probodli je katanami které měli v rukou. Vždycky je bavilo když se setkali s někým pouze na taijutsu. Protože to znamenalo, že mají vyhráno. Počty Listové armády se zmenšovaly, už to nebude trvat dlouho a bude po všem.
Jeden z Oininů přiskočil k osobě která léčila zraněné (Nara) a zezadu jí přiložil katanu ke krku. "Tady jsi skončila děvenko." Byl zvyklí to hned ukončit, v normálních situacích by jí už krk podřízl ale měl rozkazy aby bylo co nejméně obětí.

Právě jsem léčila jednoho z našich a najednou mi někdo přiložil katanu ke krku. Nemělo smysl se otáčet, bylo mi jasné, že to byl nepřítel. Jen jsem se trochu podivila, že mě už nezabil. ,, Nestála bych ti ani za zabití." celkem klidně jsem odpověděla. Neubránila bych se ani geninovi. ,, Co bys dělal na mém místě? Nechal bys své známé jen tak zemřít? " Zvedla jsem hlavu abych se podívala na onoho, co mi drží katanu na krku. Trochu smutně jsem se na něj pousmála.

Maska kterou měl Oinin na sobě jí znemožnila aby mu viděla do tváře. "Ano nechal" Odpověděl po pravdě. Byl k tomu cvičený a takhle to chodilo ve válce. Lidé prostě umírají a jedno kdo to je. "Takže od něj odstup" Katana už nebyla na jejím krku ale byl připravený jí probodnout kdyby se o něco pokusila nebo neuposlechla.

Tak chladné... trochu zasmušile jsem se odvrátila. ,, Můžu se zeptat?" v tuto chvíli nevhodně slušně jsem se zeptala. ,, Proč začínáte válku?" Pořád jsem byla na tom samém místě a probodávala ho pohledem bez jakékoli nenávisti nebo s úmyslem ho napadnout. Něco je tu divné. Zabil by mě, kdyby chtěl, ale něco mu v tom brání. Asi nás nechtějí úplně vyhladit. začala jsem přemýšlet.

"Pomsta" Odpověděl bez okolků a přimhouřil oči. Bylo jasné že jí v hlavě něco nesedí. Nyní si mohl dovolit si tu jen tak kecat protože Konoha byla zničená a armáda Listové neměla šanci. "Doufám že ráda pracuješ" Ušklíbl se ale to opět nebylo vidět díky masce. Narážel tím na to, že právě ona bude jednou z těch kteří budou stavět novou vesnici.

Pomsta. tak trochu mě to v duchu rozesmálo, ale na venek jsem se pořád tvářila stejně. ,, Ani ne, jsem spíš lenoch." Jakoby nic jsem se pousmála. Jeho postoj byl celkem klidný. V pohodě si tu se mnou povídal, nebýt to člověk, který napadl mou vesnici, byl by celkem fajn. Ale nebylo mi ještě jasné, proč vesnici ničí, když jí mají asi v plánu znovu obnovit. Nepřipadlo mi to praktické. Jestli takhle povedou jeho nadřízení všechny války, brzo příjdou na mizinu. začala jsem nad celou situací přemýšlet s trochou ironie.

Z Hokage budovy vyšiel do ulíc.Chuunini a Jounini majú spraviť protiútok...tým pádom aj ja...Povzdychol si,vytiahol meč a skočil na jednu väčšiu budovu odkiaľ sa rozhliadol.No,kam mám ísť skôr? Všimol si však v totálne zničenej časti Konohy dievča,ktoré bolo aj v Hokage kancelárii a pri nej jedného nepriateľa.Začnem asi tam...Zoskočil z budovy a dobehol do tej časti s mečom v ruke.

Oinin si všiml další osoby která k nim mířila. Pohotově otočil katanu v ruce a rukojetí udeřil dívku do spánku tím jí omráčil a mohl se věnovat nově příchozímu.
"Má cenu ještě vůbec bojovat...koukni se na chloubu listové. Na mocný Hyuuga klan" Ušklíbl se a koukl se letmo směrem kde členové klanu Hozuki probodávali členy zmíněné chlouby.

Pozrel sa na dievča a hneď na Oinina. "Myslím si,že každí bojuje do posledných síl.." Vystrel meč smerom k nemu a druhou rukou spravil pečať. "Kirigakure no Jutsu." Začala sa tvoriť hustá hmla.Keď už sa poriadne rozšírila,začal pomalšie behať smerom do kruhu,kde stredom bol Oinin.

Smích...děsivý pohrdavý smích následoval po jeho technice.
"Myslíš si že je moudré použít proti mě techniku z naší vesnice? Asi nevíš že Oinini jsou odborníci na tiché zabíjení že?" ozvalo se za ním a hned nato Oinin zmizel na jiné místo. Směšné...vážně směšné
Oinin vzal do ruky i druhou katanu a olízl si rty. Hodlal si zde s bláhovým panáčkem trochu pohrát.

To mi teda vážne mohlo dopnúť...Prestal teda bežať,zbraň si strčil do puzdra,poskladal pečate a zhlboka sa nadýchol. "Suiton: Bakusui Shouha!" Tak skúsim niečo takéto...Trochu sa sklonil a z úst "vypľul" veľké množstvo vody,ktorá až spravila priehlbinu v zemi.Medzitým už hmla poľavila a opäť bola viditeľnosť.

Tým, že som bola dosť rýchla, som dopadla na zem skôr, než oni na mňa poslali tú techniku so žralokmi. Toto nie je múdre...Pokrútila som hlavou a poskladala som pečate. Genjutsu : Kasumi! Oproti mne sa objavil klon, ktorý tam stál a čakal. Ja som sa rozbehla preč. V diaľke som videla polorozpadnutý dom, na ktorý ak by som skočila, zachránila by som sa pred smrťou. Klon, hneď ako bola vlna pri ňom, vybuchol a tak nie len spomalil jej rýchlosť, ale i zranil žralokov, ktorý by ma s potešením zožrali. Pridala som na rýchlosti a čoskoro som stála na polo rozpadnutom dome. Kľakla som si a vydýchla si. Toto bolo len tak tak. O malú chvíľu pri mne stáli dvaja Kuramovci. Ste v poriadku? Opýtali sa ma. Prikývla som. Nie som si ale istá, či túto bitku vyhrajeme. Pozrite sa...Ukázala som na polorozpadnutú Konohu. Všade bola len smrť a hnusný pach krvi, ktorú som tak neznášala. Zachrániť nás môže iba zázrak alebo to, že porazím Kagov. Je to však mizerná šanca. Tamten ovláda Jinton, tamtá pierka. A ja mám prekliaty Sharingan, ktorý mi je na také veľké h*vno, pretože oni mienia na mňa posielať len ninjutsu. Vydýchala som sa. Síce som bola ešte pri plnej sile, ale...Vyhrajete to. Veríme vám. Celá Konoha vám verí...Len si na nich pomyslite, vkládajú do vás nádeje...Jeden Kurama si ku mne kľakol a položil mi ruku na rameno. Máte pravdu. Na tvári sa mi objavil úsmev. Úlohou každého Kageho je ochrániť svoj ľud. Stisla som ruky v päsť. A ja to splním! Úsmev sa mi rozšíril a ja som sa postavila, s novou nádejou v srdci...Je tu šanca, že ich porazím...

Zřejmě to měli pevně v rukou.
Měla by se vzdát... Dopadlo by to mnohem lépe. Pro ni, pro nás by to byla hrozba, to by měla sama vědět.
Stála jsem na zbytku zdi jedné z budov. Mí hadi stále zatlačovali členy různých klanů do lávy, kterou nás hojně zásoboval klan Endo. Na místě, kde se tak dělo, to bylo kruté. Spálená těla napůl ponořená v lávě. Bylo to krveprolití, nic víc. Ani Listová neměla šanci proti dvě armádám.
Bystrým pohledem jsem přejela znovu k Hokage a sledovala vývin souboje.

Pozrela som sa na Mizukage a neskôr i na Tsuchikage. A...Pousmiala som sa. Potrebovala som jedine čas, čas, počas ktorého by som mohla vymyslieť plán, ako spoľahlivo využiť genjutsu klanu Kurama na nich dvoch. Genjutsu bola ich slabina, to som tušila. Kývla som obom Kuramovcom a všetci traja sme zmizli. Boli sme rýchlí a objavili sme sa pred jednou polorozpadnutou stenou, kde sme boli dokonale chránení pred nimi. Poskladala som pečate. Genjutsu : Kasumi! Predo mnou sa objavil klon, ktorého úlohou bolo vybuchnúť pri Mizukage a Tsuchikagovi a tak aspoň na chvíľu odpútať ich pozornosť. Klon vybehol spoza tej steny a mieril rovno na nich dvoch. Mal takú istú rýchlosť ako ja, čože to bola otázka možno jedinej sekundy než sa pri nich objavil, rozpadol sa na ružové lístky kvetov a vybuchol. To muselo dostatočne odpútať ich pozornosť a my sme sa s dovma Kuramovcami skryli inde skôr, než tí dvaja stihli zaznamenať našu predošlú skrýšu...
V diaľke ešte stále postávali traja Kuramovci. Hokage ich zatiaľ nepotrebovala, vedeli, že jej vystačia tí dvaja, ktorí boli výborný v Genjutsu. Preto sa rozbehli preč pomôcť ostatným. Mierili rovno k Ichiraku ramen...

Jeden z velkých hadů zmizel.
Byl to ten, kterého předtím odhodil klan Akimichi a ještě ho Kinra zasáhla do krku. Bylo toho na něj zkrátka moc. Zbylí dva dál ničili klany a strhávali je do lávy.
Jeden, kterého jsem přivolala teprve před chvílí, byl podivně malí. Malí, ale rychlý. Izumi. Některé shinobi dokázal zneškodnit sám kousnutím do nohy a tím, jak zmizel.
Pak ale nějak neodhadl vzdálenost a vynořil se ze země tam, kde právě byla Kagayami. Hlavou vrazil někam k jejím botám a zaklel. Na hada dost zvláštní.
"To musíš ssstát přímo tady?" zasyčel jejím směrem podrážděně.

---

Všimla jsem si, jak Mizukage padá.
Oinini sice byli blízko u ní, ale stejně jsem ostřížím zrakem přejela po zbylých shinobi z Konohy, kterých už bylo opravdu málo, připravená kohokoli poslat na smrt, kdyby se k ní přiblížil. Spojenectví bylo spojenectví.
Po chvíli mi to ale nedalo a přejela jsem pohledem k Hokage.
Jak... Kruté... Ale taková válka je.