Země železa

"Dohoda kterou podepsal první tsuchikage a druhý obnovil neni nijak dobrá... a pokud tedy nemohu tu být takto... no dobrá... ale některé dohody jsou zastaralé...a jsou to jen přežité tradice,které by měli být dostatečně předělány..." řekl jsem a všichni kloni a já jsme vyšli ven... kloni se rozpustili na krev a ta zaplula do nohavic a zaplula do ranek,které jsem měl na nohou,ale byli zakrité a utvořili strupy... Nakonec jsem něco napsal na svitek a ten jsem položil na zem...

"Tahle bude platná do konce věků, protože je výhodná pro všechny strany.."mírně jsem se uklonil a posadil se na své místo, v čele stolu.

ještě jsem se otočil a řekl jsem: "Možná by byla... kdyby nebyli domluveni na útoku...na mě... a už dávno vím,že vy byste tomu nezabránili..."
po mírném zamyšlení
"Takže zde nechám jen klona...a jestli máte problém... budiž... zničte ho..." řekl jsem a utvořil jsem tam jednoho krvavého klona... popravdě to byl jsem já a mě jakoby vytvořil klon...(roztekl jsem se a hned na místě kde jsemstál já se vytvořil klon a já osobně jsem se zhmotnil vedle) a můj klon odletěl... vím že to samurai jako Mifune nemůže poznat... po doražení za obzor se pak můj klon rozpadl...

/Pokud jste v tom zamotaní... nevadí ale mou paranoidní postavu nezměníte /

"Netrpíte náhodou Stihomamem?" musel jsem se optat, protože takové chování jsem za ta léta nezažil. Myšlenkami jsem vzpomínal na minulého Tsuchikage, který se snažil jednat fér a na Raikageho, který zde strhl bitvu..

"Stihomamem???" zeptal jsem se,jako by ze mě dělal blázna...

/Ano... moje nedůvěřivost přesáhla meze :-D... možná se někdy vyléčím ... ale jen tak to nebude :-D/

"Ano Stihomamem." řekl jsem naprosto nevzrušeně. V duchu jsem přemýšlel, jestli někdo takový, kdo zřejmě není úplně duševně v pořádku může vést vesnici.

Dorazil jsem se svým doprovodem až do Země Železa, byla to chladná země, přitáhl jsem si plášť blíž k tělu a neúnavně kráčel směrem k blízké budově. Zastavil jsem se před ní a počkal, jestli nás někdo vyzve dovnitř. Rozhlížel jsem se zároveň po zasněženém okolí, všude ticho, ani žádný Kage v dohlednu nebyl prozatím. Hm, uvidíme.

"Chtete říct že máte něco proti nedůvěřivosti.... když se kouknu na celou historii této společnosti... tak radši být nedůveřivý,než skočit na kteroukoli kravinu... kterou utvořili naši předkové a nepřátelé ji jen využívají... a mám moc důležité věci tady,na to abych jen tak se vystavoval nebezpečí..." při slově tady jsem ukázal na hlavu,ale v hlavě jsem myslel břicho... kde Yonbi napovídal mému podvědomí a pomalu vytvářel ze mě něco jako schizofreního člověka,kterého divné napovídání pomalu zžírá a ničí zevnitř....

Dorazil jsem před jakousi budovu hned za Raikagem, teda ten umí, ale parádně sprintovat, když se mu zachce. Ušklíbl jsem se a pozoroval okolí, nebyla to zrovna na pohled přívětivá země, ale tak přežít se to těch pár hodin dá. Postavil jsem se nedaleko Raikageho a snažil se nebýt příliš výstřední. Až se to tu začne hromadit nejsilnějšími Shinobi téhle doby, bude lepší zůstat v ústraní.

"Popravdě neveřím tomu,že kdyby se proti mě spikli... tak bych nemusel vytáhnout kartu z rukávu... a to nechci...nemám k tomu důvod co když s nima začnu válku... a nebo takhle... nechci ji ukazovat před válkou..." řekl jsem jako kdyby vyhlásit jim válku byla ta nejobyčejnější věc na světě....

Prisiel som pred budovu a cakal na ostatnych.

"Nemáte sebemenší důkaz k vašemu tvrzení." opět jsem mluvil nevzrušeně. Vysílačkou mi bylo ohlášeno, že dorazil další. Vstal jsem a šel uvítat dalšího kage.
"Vy budete Raikage-dono, že? Vítám vás tady, jděte prosím dál do konferenční místnosti.."

Koukal jsem na Raikageho a jak tak vcházel(teda předpokládám že vchází :-D) tak jsem se postavil mírně uklonil a zase si sedl...

Aiko Naihi

Po dlhej ceste spoločne aj so svojím doprovodom dorazila na určené miesto. Zbadala očividne hlavnú budovu a tak trochu obišla pravidlá slušnosti keď len zaklopala a vošla.,, Pardon." usmiala sa nevinne.,, Je nám dosť zima, tá náhla zmena prostredia nerobí dobre." ospravedlnila sa a šla na miesto kde si mala sadnúť.

Ospravedlňujem sa za takýto vstup ale ponáhľam sa dosť...
Chcel by som sa ešte ospravedlniť a týmto požiadať Kage o strpenie. Mám už dlho dopredu dohodnutý zápas v hádzanej a nemôžem tam chýbať. Ocenil by som ak by ste s jednaniami počkali aj na Kazekage sama. Za strpenie a počkanie vopred ďakujem. Mal by som sa dostaviť vo večerných hodinách, teda budem sa ponáhľať.

Letmým přikývnutím jsem vešel do místnosti a prohlédl si jí. Byla tu Kazekage-dono a zřejmě i Tsuchikage-dono, oboum jsem se zlehka uklonil a hodlal jít na své určené místo. Doprovodu jsem kývl, že mají jít za jakýsi "závěs". Sundal jsem si klobouk Kage, položil ho před sebe a pátravým pohledem zkoumal další příchozí, i přítomné.

s Katashim a Mikomi jsme dorazili do mrazivé země Železa..
"Tady je kosa jak v Rusku.." přitáhl jsem si blíž k tělu tenoučký plášť Hokage a vešel do dveří. Oznámili jsme Samuraiovi svou návštěvu a vešli do konferenční místnosti.
"Dobré odpoledne.." oznámil jsem a posadil se pod červenou šerpu.

* Ani se mi nezdát... * poznamenal jsem v hlavě a šel pořád za Hokagem.Po chvíli jsme vešli do nějaké budovy kde se zřejmě měl konat ten sraz protože zde již byli Tsuchikage , Raikage a Kazekage.Všem jsem se mírně uklonil a zalezl tam , kde má ochranka být.

Uklonil jsem se všem přítomným a uposlechl rozkazu svého Kage a dopravil se na určené místo. Snažil jsem se být ve střehu, abych mohl Raikagemu eventuelně pomoci, kdyby bylo potřeba. Žádnou ženu jsem neviděl, takže jsem se vážně mohl plně soustředit.

Také jsem dorazila na místo a krátce se rozhlédla. Zachvátila mě téměř nostalgie. Už jsem jednou doprovod na sraz kage dělala a kupodivu to dopadlo katastrofálně. Doufala jsem jen, že si nikdo tentokrát nebude kuchat oči, ani že se nedočkám dalších emočních výbuchů. Poté jsem zmizela na určené místo po boku Katashiho.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Celou dobu jsem se držela po boku Kazekage. No když jsme dorazili do země železa trochu mě překvapilo zdejší klima. Byla jsem zvyklá na vysoké teploty. Svůj plášť jsem si přidržela u těla a pokračovala. Když Kazekage objevila budovu a vstoupila šla jsem za ní. Tykev s pískem jsem měla jako vždy neustále na zádech. Vlasy jsem měla sice v culíku ale stále jsem svými rysi připomínala Kazekageho Gaaru. Rozhlédla jsem se kolem sebe a pak jen mlčky zmizela na zjevně určené místo. Nic jsem neříkala. Měla jsem dojem že to ani není potřeba. Prostě jsem jen dělala co bylo třeba. I když jsem byla jen pouhý gennin vypadala jsem dosti klidně.Ve tváři jsem měla svůj obvyklí výraz. (Jako Gaara) Jen na chvíli jsem se ohlédla abych viděla kde je moje týmová kolegině. Zajímavé,opravdu.

Dorazila jsem i se svým doprovodem sem.
"Dobrý večer."
Vypadalo to, že se čeká jen na mě. Posadila jsem se.

Sonozaki Ayu

Překvapilo mě, že si Kazekage vzala sebou zrovna nás, ale byla jsem ráda...Přece jen nějaká nová zkušenost. Nějak mě nenapadlo, že v Zemi železa bude taková zima...Já si žádné teplejší oblečení, než to, co jsem měla na sobě, nebrala. Hauuu, je tu zimaaa.. Nadávala jsem v duchu. Dorazili jsme na místo, kde už evidentně všichni byli a já odešla za Riko na místo, kde se shromáždil veškerý doprovod ostatních kage. Rozhlédla jsem se po ostatních a uvědomila jsem si, že všichni jsou hodně zkušení...a nejspíš všichni minimálně jounini. Necítila jsem se mezi touto společností zrovna nejlíp...Ještě, že tu byla i Riko.

"Takže... jsme tu všichni... " řekl jsem potichu tak že mě mohli slyšet jen lidi sedící blízko mě...