Yoko Ayme

pro **Yoko Ayme** Sat 11 Feb - 21:27

Jméno: Yoko Ayme, přezdívka Yo ^^

Věk: 16

Hodnost: chunnin

Pohlaví: žena

Vesnice: Sunagakure no Sato

Kekei genkai: -//

Podstata: Doton, Fuuton

Datum narození: 2. Února

Sensei: Akasuna no PiliKka

Sen a cíl: Stát se velitelkou ANBU jednotek.

Vzhled:
Yo je dívka měřící 170 cm, štíhlá, s po pas dlouhými blonďatými vlasy, které nosí, no dá se říct, jak ráno vstane. Hodně ze vzhledu získala po svých rodičích, po matce získala blankytně modré oči a po otci blonďaté vlasy. Yo nikdy svůj vzhled příliš neřešila, nikdy nebyla ničím výrazná, to, že se od ostatních kunoichi příliš neliší, jí rozhodně nevadí. [/size]

Charakterové vlastnosti:
Yoko je typ člověka, který vždy až do poslední chvíle doufá v dobro.
Ano, je to osoba, která až příliš víří optimismem, na všem se snaží vidět jen ty světlé stránky a snaží se si užívat života, jak nejlépe to jde.
Den za dnem je pozitivně naladěná, usměvavá, šíleně upovídaná, milá, přátelská a hlavně laskavá. Všem hrozně ráda pomůže, pokud k tomu má příležitost, je obětavá a spolehlivá. Někdy je až příliš tvrdohlavá. Když si totiž vezme něco do hlavy, nepustí se toho a jde k tomu cíli stůj, co stůj.
Je to takové ztřeštěné, až příliš aktivní trdlo, které je tak odhodlané splnit si svůj sen, že rozum nad tím častokrát zůstává stát. Ale aby nebylo těch pozitivních věcí moc, každý má v sobě ty dvě strany jedné mince. Ty protiklady, nikdo není bezchybný.
Yoko je na druhou stranu šíleně nerozhodná a až přehnaně důvěřivá. Nechá se snadno zmanipulovat, což je její velkou slabinou a nevýhodou. Naivně všem uvěří, a proto už se jí to častokrát vymstilo. No problém je v tom, že se z toho nikdy nepoučí.
Je jen málo věcí, co ji dokážou rozčílit a pokud to někdo doopravdy udělá, měl by se přichystat na dlouho a mučivou smrt, Yo je v tomhle trochu, no dá se říct nevyzpytatelná.
Yo by udělala cokoliv pro svou vesnici a pro přátele! Nebere v tomhle ohledy na sebe, protože je ráda, když u ostatních vidí ten bezstarostný úsměv, když ví, že někomu může prozářit den!
Možná tak jediná možnost, kdy se její povaha změní, je při boji. Tam na své nepřátele ohledy nebere, protože moc dobře ví, že když to udělá, nepřítel už tak milosrdný nebude.

Zájmy a oblíbené věci:
Nejoblíbenějším místem, kam se Yo vždycky uchýlí pročistit si hlavu, je už odmalička poušť. Miluje noční poušť, pohled odtud na noční oblohu je nezapomenutelný. Sledování toho, jak si vítr hraje s pískem, víří ho.. Poušť v noc je krásná, ale i nebezpečná, právě proto sem Yo tak ráda a často chodí.
Nikdy nedá dopustit na svého domácího mazlíčka, křečka Al-kaidu, je to její srdeční záležitost, taky už je Al-kaida parádně vypasený, no má se prostě k světu.
Co miluje dál? Jednoznačně jídlo! Miluje rámen, dango, prostě všechno! Na to se dá také nejlépe uplatit, pozváním na jídlo!

Zbraně a vybavení:
- ZVN
- 10x výbušné lístky
- 10x jehlice [/size]

Životopis:
Yo se narodila před 16-ti lety do klanu Ayme. Nebyl to moc velký klan, ničím neoplýval, dalo by se říct, že to byla jen jedna velká rodina. Její matka se jmenovala Minako Ayme, patřila do klanu Akasuna, ovšem protože si vzala a manžela Reiza Ayme, převzala příjmení po něm. Ale Yokiiny kořeny sahají i do klanu Akasuna, leč nepatrně. Ale právě tohle příjmení způsobilo, že získala nové příbuzné. Získala sestřenku, se kterou vyrůstala už odmalička. Akasunu no PiliKKu, dívku, kterou považuje za sestru.
Rodiče Yo milovaly a ona byla šťastná. Opravdu šťastná.
Jak plynuly léta, Yoko rostla, vyvíjela se a poznávala svět. Trávila den za dnem s Pilikkou u babičky nebo na dvorku jejich velkého rodinného domku. Ale vždycky všude dokázaly společně natropit nějakou lumpárnu, zanechat po sobě pořádný nepořádek, a potom s úsměvem zdrhat rozčílené babičce, protože jí zničily její předrahé tulipány.
Ano, bylo to sladké dětství, každý den s úsměvem, každý den si užívala, dokud nepřišel první den D. Den, kdy měla Yo nastoupit do Akademie. Bylo jí tehdy 8 let. Vstoupila tam společně s PiliKKou. Na Akademii je naučily základům, Yo všechno učení bavilo, denně běžela potom domů sdělit rodičům, co nového se naučila. Byli na ní pyšní, a ona byla ráda. Tohle opojení ovšem netrvalo moc dlouho, jak se říká, každého v tom životě čeká okamžik, kdy si sáhne na dno.
Když bylo Yo 10 let a blížila se doba, kdy se má stát geninem, ano právě v tu dobu si bývalý Kazekage nechal zavolat oba její rodiče. Poslal je na misi, ze které se bohužel nevrátili. Do vesnice o den později přišla zpráva, že její matka zemřela a její otec zmizel beze stopy, kde je mu konec, už nikdo neví. Jeho tělo se totiž nenašlo. Nikdy.
Yo sice splnila zkoušku a stala se Geninem, ale to, že v jeden den přišla o osoby, které nadevšechno milovala, že přišla o ty, které tolik obdivovala, ji hluboce zasáhlo. Tahle zpráva překopala její život od základů. Místo toho, aby byla Yo přidělená do týmu, odstěhovala se k babičce a na několik let zanevřela na svět Shinobi. Nechtěla pokračovat dál, protože zjistila, že lidé musejí umírat pro blaho svých vesnic. Musejí bojovat. A ona to v ten den vzdala. Vzdala boj samy se sebou.
Roky plynuly a bolest v srdci se měnila jen na pouhou vzpomínku. Nic víc, jizvy se začaly zacelovat a všechno začalo od znova. Yo stále žila u babičky, doslýchala se o tom, že PiliKKa se stala ANBU, že se dokázala přenést řes to, co se stalo i Piličiným rodičům. A možná, že právě tahle zpráva Yo donutila, aby konečně začala jednat. Aby se konečně postavila realitě čelem. V ten den získala Yoko sen a také nový vzor! Chtěla být jako PiliKKa, chtěla být jako její rodiče. Chtěla být ninjou, pokračovat v sebe zdokonalování. A tak se rozhodla, že už nebude sedět v koutě.
Stane se totiž Velitelkou ANBU, aby tak konečně dokázala, že může být sama na sebe pyšná!
Díky tomuhle se zase osamostatnila, tenhle sen ji poháněl vpřed. Tvrdě každý den trénovala, až přišla chunninská zkouška. A díky tomu, že se na ni patřičně připravila ji splnila. Ano, ve věku 15-ti let se konečně stala chunninem, ačkoliv byla na zkouškách nejstarší, ta dlouhodobá nečinnost nebyla jen tak, stala se Geninem až v pozdním věku, proto se snažila to dohnat! Ale to, že získala hodnost Chunnin ji potěšilo, konečně totiž něco dokázala. Z tohohle přelomu jejího života si do budoucna vzala ponaučení - Nikdy se nevzdávat svých snů, jít za nimi stůj, co stůj. Naučila se přijímat rány a také jich pár i rozdávat. Rozhodla se, že už nikdy nechce plakat, a proto teď vše řeší s úsměvem. Je to lepší varianta než sebelítost.
Teď, je Yo šestnáct let, přestěhovala se k Pilice a žije s ní, i s Al-kaidou a Freyou. PiliKKa se stala nejenom jejím vzorem, ale i senseiem.
Yo jde stále za svými sny, s úsměvem a nekonečným odhodláním jí vlastním.