Vilka rodiny Akasuna

Protáhla jsem se na posteli a položila rozečtenou knížku na stolek vedle sebe. Pousmála jsem se a posadila se. Porozhlédla jsem se po tmavé místnosti, abych potom vstala a přešla k oknu. Opřela jsem se o parapet a hleděla do neznáma, dívala jsem se na Sunu, na svůj domov. Byl to opravdu krásný pohled, kdyby mě z té činnosti nevyrušil Al-kaida, který hlasitě prosil o pozornost. Odtrhla jsem pohled od hvězd, zívla a protáhla se, abych posléze došla ke kleci, nasypala mu do mističky nějaké to zrní, a pak mrkla na hodiny. Zase tak pozdě, jak ji znám, určitě usnula v kanceláři.
Otevřela jsem dveře od svého pokoje a sešla potom pár schodů dolů do kuchyně, kde mě uvítala Freya hlasitým štěknutím. Promnula jsem si oči a zadívala se do lednice. Vytáhla jsem potřebné věci a pustila se do dělání večeře. Ta bude mít určitě hlad jako vlk! Pousmála jsem se a nakrájela zeleninu a takhle pokračovala dál.

"Jsem doma!!" zakřičela jsem z předsíně a pro sebe se usmála. Byla jsem unavená, utahaná z celodenního papírování, bolela mě hlava a záda, ale byla jsem spokojená. Byla jsem doma!
Zula jsem si boty, hodila klíče do mističky na poličce, sebrala všechny papíry, které jsem si dotáhla domů a vydala se nahoru. "Yo..?" nahlédla jsem do obýváku, ale místnost byla tmavá a tak jsem se chodbou vydala ke kuchyńce, kde jsem viděla světlo. Ještě jsem ani nedošla ke dveřím a už mi něco chtělo sežrat nohavici. "Freyo fuj, na tady máš rohlík!" sundala jsem si ji z nohy a vešla dovnitř. "No ne, já zírám, tady se pracuje!" zazubila jsem se a mávla na svou sestřenku. Pak jsem papíry hodila na stůl a došla k ní. "Hmmm voní to, má to barvu.. třeba to bude k jídlu!" zazubila jsem se znovu a pořádně se napila vody. V poušti člověku vyschne xD.

Zaslechla jsem z předsíně hlas a to už do kuchyně nakoukla černovlasá hlava. To mohla být jedině Pili. "Hmm, čekala jsem, že přijdeš déle!" Pokývala jsem znalecky hlavou. "A nebo spíš, počítala jsem s tím, že usneš na tý haldě papírů a ráno ti tam budu nosit Dango jako posledí záchranu, ne?" zakřenila jsem se, denní rutina.
"Jinak, na nic mi tu nešahej, nechci riskovat, že budeme muset kupovat další troubu.." Podotkla jsem, neříkala jsem, že Pili neumí vařit jen, když si u toho ještě stačí zpívat a tancovat a pak zapomene, že v troubě něco má a my málem vyhoříme, no, jsem si jistá, že opatrnost je na místě.
"Šup, běž si sednout, už to bude.." Popohnala jsem jí trochu.

"Gome, gome!" zvedla jsem nad sebe ruce v náznaku vzdávání se, zazubila jsem se a sedla si ke stolu. Měla jsem hlad jako hladové vlče a můj žaludek to dával dost hlasitě najevo. Kupodivu jsem nepronesla ani nic sarkastického na její poznámku, jak jsem měla ve zvyku, jen jsem připravila příbory a plná očekávání se usadila ke stolu.
"No tak mami honem, už padám hlady!" zakřenila jsem se. "Bábina by z tebe měla radost! Vždycky z nás chtěla hospodyňky, pamatuješ jak mi k patnáctinám dala zástěrku s kytičkami a srdíčky a nápisem Malá kuchtička? To bylo prostě sugoi!" podepřela jsem si tvář a uvolněně se usmála. Byla jsem tak ráda za tuhle rodinnou pohodu!

Uprostřed toho smíchu jsem se zasekla a zatvářila se jako puberťák bez kapesného. "Ani večeři mi nedopřejí!" zabrblala jsem a spěšně se oblékala. "Gomene Yo-chii někdo je u mě v kanceláři, nemám tušení kdo, takže to jdu omrknout... pokusím se stihnout hlavní chod!" pousmála jsem se, seběhla do přízemí a přes branku rovnou do kanclu.

Dala jsem na tác talíře, na kterých bylo krásně barevně vyskládáno ovoce a vedle i zelenina, mohla si vybrat, co by si dala . Pak nějaká ta omáčka, neopomněla jsem i na sladký zákusek v pohodobě Danga a všechno jí to hezky naservírovala přím pod nos. Pak jsem si sedla před ní a usmála se.
"No, ta byla vážně sugoi! Ještě s tou vařečkou na břiše! Taky si pamatuji, jak nás učila bylinkřářství a hlavně, žije si vybavuje její slova, když jsme byli poprvé v lese. Ta zelená mochomůrka se nejí dětičky.. Samozřejmě jsme tedy s nadšením sbíraly všechny ty červené! Ještě, že pak na vaření měla babča brejle, ale z houbovky jsme nic neměli, no.." Zachmuřila jsme se nakonec, zajímavá to vzpomínka. Pak jsme si všimla, jak brzo zmizela.
"Pfff, vejt Kage ja dřina.." Povzdechal jsem si, ale pak se ousmála, ale to už byla pryč. Kecla jsem si na zadek, no to na mě nedočkavá Freya skočila. Otevřela jsme jí dvířka na dvorek a sedla si na terasu. Kmitala jem nohama ve vzduchu a pozorovala se zakloněnou hlavou hvězdy svítící mi nad hlavou.

"Goooooomenasai!!" přiřítila jsem se jako velká voda. "Omlouvám se, naléhavá zpráva z Konohy, jsme spojenci!" hlásila jsem nadšeně. "A taky máme v našem týmu prozatímního člena, zítra máme trénink, mrknu se, v čem jste levý a co dopilovat!" zazubila jsem se. "A te´d honem, při pohledu na to jídlo na mě jdou mrákoty.. miluji když vaříš!" s pocitem zadostiučinění jsem si sedla ke stolu. "Itadakimasu!!" zahlaholila jsem a ukradla první plátek jahody. Sladké!

Z té bohulibé činnosti mě vyrušil, až hlas Pili, tak jsem za ní došla do kuchyně.
"Je tu všechno, co máš ráda a co dům dal, jednou si udělám restauraci u Akasuny! Pamatuješ, jak jsme to nabízeli babi? Řekla nám, že na stará kolena toho má až-až.." Zachmuřila jsem se a pak se rozvpomněla. "Ehe, říkala jsi spojenectví? Další student? Moc informací na můj chorí mozek takhle na noc! Pomaleji a plynuleji prosím." Zakřenila jsem se.

Zazubila jsem se a rozcuchala jí vlasy. "Malá Yo, malá!" smála jsem se jí, ale hned na to jsme se pustila do jídla pořádně. "Konoha nám poflala smvouvu o spojenectví!" mluvila jsem s plnou pusou. "Tak dobrééé!" nabodla jsem rajčátko a snědla ho. "A jeden genin mě požádal o senseie, jenže momentální stavy jsou plné a tak jsem se nabídla, stejně jenom pořád sedím v kanclu a nudím se, no ne?" zasmála jsem se. "Váážně precizní!" rozplývala jsem se.

Nehezky jsem se na ní zamračila, když mi tohle dělala, přišla jsem si jako někdo, kdo ani do pěti napočítat neumí!
"Heem, já ti dám malá, vždyť jsem vyšší!" Vítězně jsem se pousmála.
"Hmm, a jsem ráda, že ti chutná!" Dodala jsem hned potom. "Ale ty zůstáváš i mým senseiem, ne?" Ne, že bych nechtěla bejt majetnická, ale už jen to, že má sestřenka je kazekage je náhoda a mít ji i za sensee, je přímo výhra v loterii, i když.. jak kdy!
Ukradla jsem jí z talíře obrovský kousek papriky a spokojeně ji chroupala.

"Heleee moje paprika!" zasmála jsem se. "Víš moje milá, jsem malá.. ale už na věky budu starší!" vyplázla jsem na ni jazyk. "Vzpomínáš co říkala bábina? Jen Yoko Pilikku hezky poslouchej, ona je starší a zkušenější!" vyplázla jsem na ni jazyk. "Jinak samozřejmě jsi pořád mým studentem ťuňťo!" pousmála jsem se. "Tebe bych nedala!"

"Ale jenom o rok!" Dodala jsem na truc, nějak jsem se bránit musela. "Babička toho taky napovídala!" Pokývala jsem znalecky hlavou a vstala od stolu, ještě, jsem ukořistila další papriku a pak se vesele zazubila. "Já ti dám ťuňťu!" podotkal jsem a zakřenila se. "Umm, jen si to tady v klidu dojezd, já se jdu uložit k věčnému spánku a budu čekat na spásného prince, ne dobře, to bych se taky nedočkala, jednoduše, jdu si lehnout, kdybych ráno spala, vyvenči Freyu!" Vyplázla jsem na ní jazyk. "Za tu večeři.." Ještě jsem se vítězně usmála, cvrnkla ji do čela a pak už vystoupala po schodech do patra.
Tse, starší! Je to jenom o rok! Mezitím, co jsem si to opakovala dokola v mysli, jsem za sebou zavřela dveře od ložnice, nakrmila Al-kaidu, polenici jednu a plácla sebou do postele.

Musela jsem se jí smát, no nicméně popřála jsme jí sladké sny, dopucla véču a pustila se do sklízení nádobí. Umyla jsem nádobí, utřela jej a naskládala malované talířky do příslušných poliček.
Pak jsem pustila Freyu ze dvorka, dala jí najíst, vykoupala jí a později i sebe a již v pyžamu hupla do peřin. Ještě jsem si stačila přejít nové vydání yaoi mangy, kterou jsem pravidelně odebírala a potom už jsem mazala do říše snů, společně s Freyou, která se mi, jako obvykle, usadila u nohou a tak jsem do té Alenkovské díry spadli společně...

Probrala jsem se dost pozdě, o čemž mě utvrdil i rychlý pohled na hodiny visící nakřivo na stěně. Pousmála jsem se a posadila se. Promnula jsem si spánky a ospalé oči, abych posléze vstala a ještě v jakémsi polospánku se vydala do koupelny. Vykonala ranní hygienu a ještě rychle hodila sprchu, která mě automaticky a příjemně probrala.
S úsměvem na rtech jsem se převlékla a vpochodovala zpátky do pokoje. Hodila pár zrní Al-kaidovi a pak už svůj pokoj opustila. Freya byla u Pili a já měla konečně na chvíli volno. Dorazila jsem do kuchyně, přichystala si jen do mističky pár čokoládových kuliček a pak s plnou miskou to zakotvila na gauči.
Chmátla po časopise ležící na něm a chvíli si četla, protože jsem momentálně neměla, co dělat. A trénovat půjdu, až se ta černovláska uráčí probudit.

S hlasitým zazíváním jsem se vyhrabala z pelechu, čímž jsme probudila i Freyu, která se na mě dost nevraživě podívala. "Co? Nekoukej tak na mě, na rozdíl ode mě se tu můžeš válet celej den, já musím makat milá zlatá!" postěžovala jsem si, ale milá fenka vůbec nevypadala, že by se mnou nějak soucítila. Naopak, otočila se ke mě zády a s okázalou ignorací zase usnula.
"Vořechu jeden nevděčnej!" zabručela jsem, no vstala, převlékla se a vykonala ranní hygienu. Pak jsem to zvíře popadla a odtáhla ho do obýváku. "Dobré ráno!" houkla jsem na Yoko, sedící na gauči. "Vyvenčím smeták a jdeme trénovat!" oznámila jsem, popadla do jedné ruky banán, do druhé Freyu a vykopla jí na dvorek a pak pár ulicemi kolem domku.

Probral mě až hluk, který vydávala černovlasá. Vykoukla jsem zpod časopisu, který se mi mezitím přemístil na hlavu a jen přikývla, abych se do říše snů položila znovu, ale její další otázka mě probrala.
"Nani?! Trénink?!" Vyskočial jsem z postele, div se na červeném koberečku nepřerazila. Časopis, nečasopis skončil v šálku s čajem a já ze sebe teď potřebovala udělat kultivovanou osobu. Prohrábla jsem si vlasy a trošku probrala pod studenou vodou. Yosh, to je lepší. Pousmála jsem se.
"Fajn, tak tedy jdeme!" Přikývla jsem a obratně si připásala brašničku k boku.

Nakoukla jsem do obýváku. "Fajn!" zazubila jsem se. "Jsi vedle k sousedům, jdou na trénink s námi!" vyplázla jsem na ní jazyk a vzala do ruky kupu papírů válejících se na stole. "Odnesu si to do kanclu, sejdeme se na poušti cca za 10 minut! Nikde se neflákejte, jasný? Ramen až po práci!" napomenula jsem jí ještě, přeci jen už jsem jí znala, otočila jsem se a vylezla ze dveří. "Zatím!" houkla jsem do bytu a společně s Freyou vyběhla směrem do centra ke kanceláři.
(Přesun)

"Hee? Vedle k sousedům?" Naklonila jsem se z okna. "My máme sousedy?!" Naprosto jsem se zděsila, myslela jsem si, že je tahle vilka trošku víc opuštěnější, ne, že je vedle nás další velkej dům! No jo, moje všímání občas přesahovalo moje chápání.
Povzdechla jsem si a vzala klíčky. Strčila si je do kapsy a vyšla ven. Až potom jsem si vzpomněla na Al-kaidu, no co, ten tlusťoch to vydrží i bez toho zrnka denně. Zakřenila jsem se a vydala se pryč.
(Přesun.)

Vešla jsem do naší vilky a znovu se protáhla. "Ahoj Freyo!" usmála jsem se na to zviřátko, co mi právě trhalo nohavici, no neměla jsem sílu ji shodit a tak se nechala smýkat po podlaze spolu s mými kroky.
Všude jsme rozsvítila, umyla se a převlékla do pyžama s beruškama, dala najíst Al-kaidě, co se právě proháněla v kolečku a s Freyou v klíně se uvelebila na gauči. Ze samé nudy jsem si pustila Harryho Pottera, hodila nohy na stůl a soustředěně zírala na Ronalda, mého oblíbence, stejně jako jsem fandila Dracovi. Musela jsem se smát, Yočíně jsem vždy říkala, že je to pro děti a teď? Sedím tu a překecávám s herci repliky jak malé děcko! Hrůza!

Nějak se mi podařilo se procpat až do domu, s hlasitým prásknutím jsem tašky hodila do křesla, pak je vybalila a naskládala do ledničky, abych z toho venku nechala jen Colu, Chipsy a hlavně dva rámeny, samozřejmě pro mě extra porci. No co, prostě jsme měla zdravou chuť k jídlu a Rámen jsem zbožňovala.
Nechala jsem to ohřát a mezitím si potichoučku odcupitala do koupelny, dobře, efekt potichoučku mi trošku pokazilo mé teatrální třísknutí taškami na zem, ale nevadí!
Hodila na sebe pyžamo s kytičkama a nasadila na nohy pantofle s raťafákem, ano na konci místo obvyklého králíčka byl čumák plyšového psa, kterého Freya věčně považovala ze vetřelce a častokrát skončily pantofle venku na zahradě, nejlépe pohřbené pod sutinami písku.
Zakřenila jsem se, narhnula se do kuchyně, všechno to nějak posbírala a vydala se po schodech na horu, kde jsem se u dveří zastavila a s širokým úsměvem pozorovala jednu z nejoblíbnějších scének HP. Opřela jsem se o futra a chvíli vyčkávala, abych pak jako správný Harry Potterovskej maniak odříkala frázi nazpaměť.
"Draco, kdybych tě neznal myslel bych si, že máš strach.." Zakřenila jsem se a napodobila Harryho hlas. "Já mít strach? Tse!" Dracův vmysokej mi trošku nešel, ale co. Hupsla jsem hned potom vedle Pili, div jsem ten rámen na sebe nevykydla a spokojeně se tam uvelebila. Pak jsme ho Pili podala s hlasitým "Tadá!" a zbytek naskládala na stůl.
"Od kdy ty dobrovolně koukáš na Harryho Pottera?" Dodala jsem hned potom, zatímco jsem se křenila u Ronova naprostého výrazu zděšení, když mu vrba mlátička rozmlátila auto. Jo tý jsem vždycky fandila!

"Až se ve mě dítě hnulo! Baaaka lekla jsem se!" zabručela jsem, no dokonale vonící ramen mě zase hodil do pohody. "Za všechno můžeš ty! Kdyby jsi na tu krávovinu nečumákovala sedmkrát do týdne včetně svátků a dne díkuvzdání, nebyla bych taky takhle naočkovaná a nedívala se na tu hovadinu taky dobrovolně!" no po svém monologu jsem dodlabala ramen a otevřela jsem brambůrky. Nabrala jsem plnou hrst a donesla si ji k ústům, no to zvíře se hned samozřejmě ozvalo, takže to byl jeden brambůrek pro mě, jeden pro Freyu, jeden pro mě, jeden pro Freyu...
"Nemusela jsem nic kupovat, mohli jsme si dát chleba s máslem. Měla sis to ušetřit na něco lepšího." zavrtěla jsem hlavou. "Stejně ale.. děkuji.." usmála jsem se a nabídla si kolu.
"Někdy bychom měli navštívit bábinu. Bude mít zase řeči, že jsem jí dávno odepsali, že je nad rakví v dřevěným pyžamu a podobně, znáš ji ne? A měli by jsme jí přinést ty červené fazole a kaktusovou marmeládu, víš jak to miluje.." zasmála jsem se naší babičce, ládující se zelenou tekutinou. "Vždycky nám zakázala tláskat na noc a pak se tu sama cpala sirupem a marmoškou!" zazubila jsem se.

"Tsee a co já potřebuji? Není nad rámen.." To, že jsem měla 2x větší porci než Pili jsem se snažila šetrně zamaskovat, a celkem se mi to i dařilo.
"Joo no přesně! Pak nám bude říkat, jak jsme vyrostly a hned nás využije k tomu, abychom jí uklidily barák!" Zakřenila jsem se. No jo, celá babča.
"Stejně mě dostávalo, když byl v televizi program s hvězdičkou, jak nás poslala vždycky za dveře! A to jsem se chtěla koukat na sběratele kostí! Ale sama už tam vegetila o sto šest! Tomu se říká řádný příklad!" Procedila jsem ironicky, ale babičku jsem milovala, nahrazovala nám rodiče a vždycky tu byla pro nás. "A navíc, měli bychom si jen pochvalovat její zdraví! No řekni, kdo má tak aktivní babču jako my?!" Podotkla jsem znovu.

"Tak aktivní jako je ta naše nemá nikdo!" zazubila jsem se. "Vždyť která babička honí vnoučata i po střeše?! A která jim ukazuje jak se lyžuje? To, že to bylo na písku a zlomila si nohu je vedlejší!" zasmála jsem se. "Nebo jak vždycky, když byla v televizi nějaká erotika říkala; Že se nestydí, hambářka jedna! a zakrývala nám oči.. v patnácti!" musela jsem se smát, naše babča byla prostě číslo!
"Mimochodem.. tu dvojitou porci nezakryješ beruško!" rýpla jsem si, no dál jsme se zubila.

Při zmíńce o tom našem lyžování jsem se musela děsně smát.
"A nezapomínej, jak nám u sousedů schválně narepelentovala ty jablka, protože jsme tam pořád lezly, no, opravdu nebyly moc dobrý.." Zašklebila jsem se, ale pak i zakřenila.
"He coo? Náhodou, jsem ultra nenápadná!" Podotkla jsem vědoucně.