Vilka rodiny Akasuna

Ze střechy jsem zamračeně sledovala útok na mou vesnici, na můj domov. Rty stažené do přísné, pevné čáry se poprvé pohnuli, když jsem se otočila na Akia. "Jdeme oba.. ale bojovat budu já!" zavrtěla jsem hlavou.
"Yo!" křikla jsem za sebe do domu. "Odveď všechny vesničany a geniny z vesnice. V ulici Písečná je opuštěný dům, v jeho sklepu je tunel... postarej se o to prosím a bu´d opatrná!" přivřela jsem oči, do tohle se mi tedy opravdu nechtěla.. ale co se dalo dělat...
Otočila jsem hlavu dopředu. Jdeme...

Přitakala jsem, když jsem viděla tu zkázu, bylo mi to jasné. Musela jsem udělat aspoń tohle, odvést vesničany do bezpečí.
(Přesun.)

Tak vzhuru do boje, řekl sem s maskou na obličeji poskládal pár pečetí a zrušil hmotnost jak svou tak Pili-chan. Bylo na čase využít tuhle techniku v boji. Rozběhl sem se za Pilikkou, teda vlastně sem letěl. Kdo ví jak to zvládne jestli ještě nelétala. Doufám že ji rychle dojde, jak to je primitivní.

(přesun)