First topic message reminder :

S nadějí jsem se na něj koukla.
"Umíš nějakou že jo?"
Krev která mi stékala po čele přes tvář mě začínala šimrat, strašně moc jsem se potřebovala podrbat na čele a snažila jsem se pohnout rukama.

''Kterého myslíš?''Řekl jsem ironicky a pousmál se,počemž jsel vylétl na nohy.''Nebudu moct nějakou dobu používat naplno své kekkei Genkai..Ať tě nenapadne nějaká blbost'',usmál jsem se a otevřel dveře.''Půjdem ho zkusit najít?''

Přikývla jsem a zvedla se, vyšla jsem s ním před hotel a rozhlídla se jestli tu někde není. Uviděla jsem Daichiho a šla k němu a ukazováčkem na něj mířila.
"Ani se nehni! potřebuju s tebou mluvit"

Sotva jsem si jí všiml tak jsem vyskočil hrůzou "AAA" trochu jsem ustoupil a držel obranou pozici "Co chceš ? nebudu tvůj bráška !" ujistil jsem jí a prosjistotu s každým jejím krokem já ustupoval

Zasyčela jsem nadávku a zezadu ho černé šlahounky spoutaly.
Došla jsem k němu a koukla se mu do očí.
"Jak se jmenuješ?Jakej je tvůj klan? Jméno tvého otce a matky...chci vědět všechno"

"Daichi" odpoveděl jsem jí "A více si nepamatuju" uhnul jsem pohledem "Pusť mě"

Právě jsem domaloval uhlem starou paní která zametala před svým krámkem...
Tohle se celkem povedlo ohodnotím sám sebe.
Další list...rozhlížím se....zahlédnu vrabce jak si čistí peří Hezké..pokusím se opět v duchu pronesu..a dám se do kreslení.

"Nepustim"
Zamračila jsem se a dál ho propalovala pohledem.
"Proč si to nepamatuješ?"

Pomalým krokem jsem přišel za nimi a opřel se o zeď budovy.Ani na jedinou chvilku jsem ho nespouštěl z očí,nerad bych aby to skončilo špatně..Vůbec se mi nelíbí..Skousl jsem si ret a zajel rukou do kapsy kde jsem měl jeden z Kunaiů.

"Jak to mám sakra vedět ? prostě si to nepamatuju o co ti jde ? jsi v pořádku ?" zeptal jsem se jí opatrně

Černé šlahounky ho otočily ke mně zády a nadzvedly mu tričko. Chvíli jsem civěla na jeho holá záda.
"Kdo ti udělal to tetování?"
Neměla jsi to zjistit! proč myslíš že jsem tě donutila na to zapomenout?! teď budeš mít další přítěž!

"Nepamatuji si to....asi tam je od mala" popřemýšlel jsem

Udělala jsem pár kroků dozadu a narazila zády do Takeshiho.
Černé šlahounky které Daichiho držely se rozplynuly.
"On.."
Polkla jsem a pak jsem si trochu nadzvedla tričko. Na zádech jsem měla vytetovanou uvadlou lilii, stejnou jako měl Daichi.
"Je to značka našeho klanu..."

Vykoulil jsem oči "WTF ?!" pusa mi spadla až na zem "To musí být nějakej error" řekl jsem když jsem se vzpamatoval

"Můj otec je tvůj otec...matky máme odlišné"
Vysvětlila jsem mu a potom zatnula zuby když jsem si vzpomněla na otcovu nevěru.
Upravila jsem si tričko a musela jsem si sednout na lavičku.

"WTF ?!?!?!?" zopakoval jsem znova "To si děláš srandu ne ?!"

''O-on?''Řekl jsem vyděšeně a zíral na něj.''Ne..Ne vždyt jste úplně..Nejste si vůbec podobní'',vypadlo ze mě po chvilce a kmital jsem pohledem mezi nimi.''Jezdí mi z něj mráz o zádech'',oklepal jsem se a pozoroval ho.

"To by měl" podíval jsem se na něj výhružně

Spražila jsem Daichiho pohledem.
"Vypadám že si dělám srandu?"
Pak jsem se koukla na Takeshiho.
"Mráz po zádech?! myslíš si že se pletu?! všechno to do sebe zapadá...a ona mě donutila zapomenout..."
Zavrčela jsem a momentálně jsem byla hrozivější než moje druhé já.
Pak jsem se koukla znova na Daichiho a lehce se usmála.
Bylo toho nějak moc...dozvědět se že příčina mé rozdvojené osobnosti tu stojí přede mnou. Vzpomenout si na otcovu nevěru a to vše za jediný den.
"Nikdy jsi v naštvání neovládl tohle? třeba jen na chvíli..?"
Okolo ruky se mi objevila černá mlha.

"Nebývám naštvaný je mi všechno jedno krom tohohle !" snažil jsem se něco vymyslet "Tohle určitě není ta samá jako máš ty "

''Nevím..Nevěřím mu..''Řekl jsem a sledoval jí.''Nerozčiluj se..nebo to dopadne jako včera'',špitl jsem a můj pohled skončil na černé mlze okolo její ruky.To znamená že ho budeme mít pořád na krku?Protočil jsem panenky a udělal jeden krok vpřed.

"Ne? potom si to ověřím pokud dovolíš...tetování našeho klanu reaguje na naše Kekkei Genkai.."
Stoupla jsem si a vyhrnula mu tričko, mlha která byla do teď okolo mé ruky se vydala k jeho tetování, na okamžik se mu přilepila na tělo a když zmizela tetování se zlatě zablesklo.

"Takže to fakt budeš moje ségra ??" sklopil jsem oči "Takže si to triko shrň zase dolů" napomenul jsem ji

''Achjo..A co teď'',řekl jsem víceméně zklamaně a podíval se na ni.''Hádám že ho tu jen tak nenecháš'',povzdechl jsem si a znovu se vrátil ke zdi o kterou jsem se opřel.

Na chvíli jsem se musela usmát. Urovnala jsem tričko jemu i sobě a pak jsem se podrbala ve vlasech.
"Nemusíš mi říkat ségro jestli nechceš...chápu že to musí být šok..."
Koukla jsem se na Takeshiho.
"To teda nenechám"

"a jak ti mám říkat ? hej ty co jsi z mojí rodiny ?" sedl jsem si na lavčiku a rozdejchával jsem to