First topic message reminder :

S nadějí jsem se na něj koukla.
"Umíš nějakou že jo?"
Krev která mi stékala po čele přes tvář mě začínala šimrat, strašně moc jsem se potřebovala podrbat na čele a snažila jsem se pohnout rukama.

Flašku jsem ji chtěl vzít, ale těsně u ni jsem ruky dal zase zpátky. ,,Ne, já vyhrál a rozbiješ ji."

Vrhla jsem po něm spalující pohled a vrátila se k točení s flaškou.
"Já vyhrála...přiznej to"
Potichu jsem se zasmála a byla jsem duchem někde mimo.

Podíval jsem se na ni a pak se usmál. ,,No dobře, vyhrála si." Řekl jsem a čekal na její reakci.

Jakmile to řekl vyskočila jsem na nohy a vítězoslavně zvedla ruce nahoru.
"Jo! já vyhrála! neseš mě domů"
Ušklíbla jsem se a musela si zase rychle sednout.
Usmívala jsem se jak sluníčko a spokojeně ho pozorovala.

,,Nesl bych tě tak, či tak." Usmál jsem se a vyplázl zase jazyk. Začínalo mě to bavit. Pomalu jsem se zvedl a šel to všechno zaplatit. Pak jsem se vrátil a sedl vedle ni. ,,Co teď? Jdeme, nebo chceš ještě sedět?"

"To by ale nebylo fér"
Zaprotestovala jsem a naklonila hlavu na stranu.
"Ještě chvíli"
Usmála jsem se a prstem otočila flašku.
"Tak co...našel jsi svojí náladu?"
Zasmála jsem se a čekala kladnou odpověď.

Usmál jsem se. ,,Věřím, že ano. A co ty? Zlepšilo ti to o něco den?" Podíval jsem se na ni a čekal na reakci.

S úsměvem jsem přikývla a znova otočila s flaškou.
"Nejlepší je prostě jít do baru a ono se to zlepší, hlavně když člověk není sám"
Usmála jsem se na něj.

,,Přesně tak. Když není sám, tak je to hned všechno lepší." Taky jsem se usmál a pomalu vstal. Jelikož už se mi pomalu chtělo spát, ale nedával jsem nic najevo. Ještě jsem k ní natáhl ruku a chtěl ji pomoct vstát.

Zívla jsem a povzdechla si.
"Nejsem unavená"
I když to byla jasná lež, chytla jsem se jeho ruky a vstala.
Trochu se mi podlomily kolena ale nakonec jsem to zvládla.

Jen jsem se pousmál a byl rád, že jsme se udrželi na nohách. ,,Můžeme vyrazit." Chytl jsem ji kolem ramen a druhou ruku nastavil tak, aby se mohla když tak chytnout. Pak už jsem kráčel do čtvrtě.(přesun)

Snažila jsem se nespadnout a díky němu se mi ti podařilo.
Ty jsi dopadla....
(Přesun)

Konečne mám voľno... pomyslel som si pri prechádzaní sa Konohou a usmial sa. Ako som sa prechádzal, nevšimol som si Daichiho sediaceho na lavičke a tak som nohou zakopol do tej jeho.
Jéé... sorr... môj pohľad smeroval na neho.
U svätého Jashina! zreval som a chytil sa za srdce. Skoro som tam pri ňom infarktoval. Aplikoval som Nádych-Výdych no jutsu, a pokúšal sa ukľudniť.
Nie si chorý? spýtal som sa po chvíli, no stále som si pridŕžal srdce.

"Ne jsem uplně v pořádku" podíval jsem se na svou nohu a pak zase na něj

Hm... pozrel som sa na neho. Vyzeráš ... divne... No nič. usmial som sa a sadol si k nemu. Všimol som si na koho sa pozeral, zasmial som sa a znova sa pozrel na neho. Ty ERO! podal som mu ruku. Vitaj, ja som Hideo. No ja musím... Maj sa usmial som sa a rozbehol sa preč.

Procházel jsem ulicemi,dokud jsem nenašel to co jsem chtěl a to obchod s dangem.Chytl jsem se za kručící břicho a rázným krokem vpadl dovnitř.Objednal jsem si sedm tyčinek danga a zaplatil zbytkem drobných,které jsem momentálně u sebe měl.Dvě hned skončili ve mě,dalších pět v kapse.Přemýšlel jsem co bych měl udělat,jestli zůstat či ne,jak se zachovat..Zrychlil jsem svůj krok a zmizel za baráky..

Hodil jsem po něm vražedný pohled a zase se začal dívat tam kde jsem skonšil

po nějaké době jsem vztal a odešel(přesun)

Přivedl jsem Koroki před větší hotel a vešel dovnitř.Obsluha mě už poznávala a rychle lovila klíčky,počemž mi je beze slova podala,asi se bála že to tu zase rozbijeme.Děkovně jsem se pousmál a zamířil po schodech s Koroki přímo do mého pokoje.Zavřel jsem za námi dveře a nachmatal tlačítko na rozžínání.''Můžeš si lehnout..Já si najdu nějaou deku a budu spát pod tebou'',usmál jsem se a dovedl jí k posteli,která byla uprostřed malého pokoje.

Nevnímala jsem kde jsem ani skoro s kým jsem. Na posteli jsem se schoulila do klubíčka a pořád se držela za hlavu.
Zatínala jsem zuby a snažila se usnout, po chvíli se mi to podařilo.

Jen jsem se usmál a položil se na studenou zem pod ní,počemž jsem usnul.

Dnes jsem si naordinoval odpočinek..či spíše relaxační den...Nové závaží...zvykám si na něj....dvacet kilogramů na jedné noze...dohromady čtyřicet kilogramů...dá člověku zabrat...proto chodím trošku toporně...
Došel jsem k jedné z laviček...usadil jsem se...z ramena sundal svou malířskou brašnu...z ní vyndal skicák a uhel....Dneska zkusím uhel...tak co načmárám v duchu si mrmlám.
Pozoruji lidi..domy,oblohu..sem tam něco zuřivě črtám do skicáku...

Otevřel jsem víčka a porozhlédl se po pokoji.Jen jsem se pousmál a zapadl do koupelny,kde jsem udělal raní hygienu a vrátil se zpět.Dřepl jsem si před postel a začal Koroki lehce hladit po vlasech,počemž jsem sledoval jestli se vzbudí nebo ne.

tse na co myslela ?! Vzpomínal jsem na včerejšek ještě jí na sobě cítím fůj zavrtěl jsem se a sedl si na lavičku naproti baru a koukal zase na tu jednu dívku

Zachvěli se mi víčka a probudila jsem se ze sna. Prudce jsem si sedla a chvíli se koukala mimo.
Tys mě donutila zapomenout..
Pro tvoje dobro...
Koukla jsem se na Takeshiho a nejistě se usmála. Momentálně jsem si nebyla jistá absolutně ničím.
"Ten kluk včera... potřebuju s ním mluvit..omluvit se mu a tak... nevíš kde je...jistě že nevíš když jsi byl tady."
Poslední větu jsem si řekla pro sebe a zavrtěla hlavou.