Sídlo Kazekage

Povzdechl jsem si a sklonil hlavu dolů..."Asi máš pravdu..." Řekl jsem potichu a hledal nějaké místo na zemi, na které bych se mohl soustředit...
Nad její druhou otázkou jsem přemýšlel docela dlouho. Nevěděl jsem, co bych jí měl říct, protože jsem si teď připadal fakt dost trapně. Hlavně z toho důvodu, proč jsem jí teď musel otravovat a navíc, proč se mnou nechtěla mluvit...
Po delší chvíli jsem se však nakonec odhodlal něco říct..."No... já... nesplnil jsem asi to, co po mě Kazekage-sama chtěl no... a nejsem stačil si s ní promluvit o tom, o čem jsem potřeboval, byla pryč... já... totiž... Už je to nějaký čas, co mě otce vyhodil z baráku, prý si nezasloužím, abych tam bydlel... Žil jsem nějakou dobu s jedním přítelem v jeho rezidenci, ale... na nějaký čas jsem musel zmizet a až někdy teď jsem se zase vrátil a také přijal znova své povinnosti, ale... ten přítel tu už není a... a já nemám ani žádné peníze no a prostě... teď... teď nemám kam jít... Chtěl jsem se zeptat Kazekage-sama, jestli o něčem neví, ale...ale když mě teď poslala pryč, tak.... tak nemám kam bych vlastně teď na chvíli šel, než se mnou zase bude mluvit... prostě... nevím, co mám dělat..." Znova jsem trochu s červenal, protože my z toho, v jaké situaci vlastně teď sem a jak si nedokážu poradit, bylo trapně. Bylo mi blbí, že bych měl o něco stále žádat... byl jsem shinobi a nedokázal se sám o sebe postarat... Začal jsem si hrát s kamínkem, který mi ležel u nohy, abych aspoň trochu převedl pozornost na něco jiného a tak se třeba i trochu uklidnil...

Sonozaki Ayu

Pozorně jsem ho poslouchala a trpělivě jsem čekala, až domluví. "Aha...chápu." Vypadlo ze mě takovým divným tónem, když skončil. Popravdě bylo mi ho líto. Bylo mi jasné, že mu není příjemné o tom mluvit s úplně cizím člověkem, ale asi už ani neměl navybranou.
"Kdyby to bylo na mě, tak bych tě klidně pustila dovnitř, ale není to můj dům...A navíc jsi úplně cizí člověk." Povzdechla jsem si a na chvíli jsem se odmlčela. "Etooo...ale...možná ti můžu pomoct..." Podívala jsem se mu do tváře a usmála jsem se. "Já ještě nedávno bydlela v sídle naší rodiny, ale z mých osobních důvodů jsem z toho místa odešla a nastěhovala jsem se ke Kazekage, když mi to nabídla...Etooo...nemusíš se bát, že tam na někoho narazíš. Ten dům je můj a kromě mě tam nikdo už několik let nežil...možná...možná by jsi mohl dočasně přebývat tam...ale na druhou stranu o tobě nic nevím...Mohl by jsi mi říct alespoň své jméno? " Usmála jsem se a ještě jsem dodala. "Jinak já jsem Ayu."
Nevěděla jsem, jestli je rozumné nabízet dům někomu cizímu, ale když jsem se na něj podívala, nemohla jsem si pomoct.

Já se jen pokusil o malý úsměv..."To je dobrý...já... já to nějak zvládnu..." Potom se však dál poslouchal, co říkala a byl jsem udivenější a udivenější. Dokonce jsem zvedl i hlavu a podíval se jí do tváře.... Byl jsem z toho trochu mimo, ale i zmatený... Ale... vždyť mě ani nezná a ona... ona mě nabízí, abych zůstal u ní v domě?... Opravdu jsem nevěřil tomu, co říká a nebo, co slyším...
Byl jsem chvíli úplně mimo, protože tohle jsem opravdu nečekal. "Já... no.... ehm... F-fujin... Fujin..." Nakonec jsem vyhrkl, protože jsem se úplně zasekl. Chtěl jsem to však rychle napravit a tak jsem se zářivě usmál, jak to jen šlo... Bylo docela divné mě vidět se neusmívat, ale v tu chvíli jsem na to opravdu neměl... Ale teď... teď se mě zase moje tvář vrátila do normálu a já se usmíval jako vždy... hřejivě a příjemně... jak by někdo řekl... skoro léčivě..."D-děkuji...opravdu... mockrát děkuji, ale... já... nechci tě nějak otravovat nebo tak... přeci... přeci mě ještě neznáš... a.. aby... víš co... já... připadám si dost blbě, že bych tě měl takhle využívat a to se skoro vlastně ani neznáme..." Znovu jsem trochu s červenal, ale zase po ní hodil takový ten příjemný úsměv, i když šlo vidět, že je teď takový nejistý, což já si tak připadal...

Sonozaki Ayu

"Těší mě." Usmála jsem s ea usmívala jsem se čímdál víc, protože mě celkem pobavilo, jak se jeho výraz změnil za těch pár vteřin. Hauuu, je tak kawaii!... Zasmála jsem se v duchu, když jsem se mu podívala do obličeje, při tom, co mluvil. Bylo celkem vtipný pozorovat jeho reakce, když chudák ani nevěděl, co říct.
"Sice máš pravdu, že tě neznám, ale za tu dobu, co tu s tebou mluvím si myslím, že nebude žádný problém, když tě tam nechám chvíli bydlet. Přijdeš mi fajn. A nedělej si s tím starosti...Ráda ti pomůžu...Navíc...přece nechceš zůstat přes noc venku, že ne?" Zasmála jsem se a podívala jsem se mu do očí.

"Taky mě těší..." Znova jsem se usmál... Pořád jsem z toho byl trochu mimo, ale to jak se usmívala a mluvila se mnou mě dost uklidňovalo, takže to bylo jen lepší a lepší..."No tak tedy dobře... ehm... jsem za to orpavdu rád a venku teda nechci zůstat..." Zazubil jsem se..."Mockrát ti děkuji..." Taky jsem se jí podíval do očí a na chvíli se zastavil. Opravdu jsem to myslel upřímně a navíc ty její očí... líbili se mi... byli takové... uklidňující a přitom... tajemné... Ani na vteřinu jsem se od nich neodvrátil...

Sonozaki Ayu

Cítila jsem, že se nejspíš trochu červenám po tom, co jsem si všimla, že se mi dlouho dívá do očí. "Etooo... počkej chvíli..." Vyskočila jsem na nohy a odběhla jsem do domu. Rychlostí blesku jsem vběhla do pokoje a hledala klíč od mého bývalého domu. Nakonec jsem ho vyhrabala v šuplíku a i s klíčem jsem běžela zase ven. Usmála jsem se na Fujina a ukázala jsem mu klíč.
"Bez tohohle by ses tam asi nedostal. A...Etooooo...Jestli chceš, můžu tě tam doprovodit...Nevím, jestli tam trefíš." Zasmála jsem se a podala jsme mu klíč.

Jen jak to řekl, tak jsem sebou trochu cukl, protože jsem si uvědomil, že jí to muselo být asi nepříjemný, když jsem se na ni tak pořád díval. Tak nepřítomně jsem si odkašlal a přikývl...
Po chvíli se vrátila i s klíčem zpátky. Postavil jsem se a vzal si klíč od domu."Ehm... taky díky a... já... byl bych rád kdyby si mě doprovodila a kdyby ti to nevadilo...ehm..." Zase jsem trochu s červenal a tak nejistě se poškrábal na hlavě. Raději jsem uhnul pohled a na chvíli se podíval někam jinam....
Byl jsem nenápadný asi jako sáňky v létě, ale to jsem si asi moc dobře neuvědomoval...

Sonozaki Ayu

Znovu jsem se musela zasmát, protože mě opravdu fascinovalo jeho chování. Připadal mi opravdu roztomile, když se tak červenal a byla celkem sranda ho pozorovat. Což mu nejspíš na klidu taky moc nepřidalo.
"Heh, no neboj, nevadilo." Zasmála jsem se a sešla jsem těch pár schodů, které byly před vchodem.
"Navíc...Jak by jsi asi poznal, co je to za dům? Přece bych tě tam nemohla poslat samotnýho...Ještě by jsi zabloudil." Otočila jsem se na něj a zase jsem se zasmála. Momentálně jsem měla nějakou dobrou náladu a byla jsem až moc čilá na to, že jsem ještě před chvílí byla unavená a chtělo se mi spát. Poodešla jsem ještě pár kroků a čekala jsem, až mě dojde.

"Ehm... to je vlastně taky pravda... no... tak... ještě jednou díky..." Pořád jsem se tak nejistě usmíval a přitom se škrábal na temeni hlavy... Sestoupil jsem taky těch pár schodů a došel, až k Ayu.."No... tak můžeme jít... dámy mají přednost..." Ukázal jsme rukou na cestu..."Ehm... a vlastně musíš jít první, když mě to máš ukázat, že?..hehe..." Zase takový ten přiblblí úsměv... Na čele se my objevilo pár anime kapek... Ty se, ale vůl... vždyť plácáš úplný hovadiny.... panebože!! Ach... zabijte mě... Vynadal jsem si v duchu... Stále jsem se trochu červenal a to asi neměl ani přestat... Se akorát strapňuji... ach...

Sonozaki Ayu

Přelétla jsem ho pohledem až nakonec se můj zrak zastavil u jeho očí a schválně jsem se nepodívala jinam. "Nemusíš být ze mě tak nervózní, já tě přece nekousnu." Zasmála jsem se pobaveně.Nakonec jsem se přestala rozplývat nad jeho roztomilostí a pokračovala jsem v cestě.
"Víš, ten dům je na úplně opačné straně Suny a je tak trochu bokem od odstatních, tak snad ti to nevadí." Nahodila jsem jen tak mimochodem. To, co se v domě stalo jsem hodlala vynechat. Nechtěla jsem ho strašit v prvních deseti minutách.

Když mě tak prolétla očima a nakonec se zastavila u těch mých, na chvíli jsem úplně zkoprněl. Cítil jsem se opravdu divně, když se takhle na mě dívala, ale ne nepříjemně...
Chvíli jsme spolu hráli hru, kdo dřív přeruší ten oční kontakt, ale nakonec jsem uhnul pohledem já a zadíval se někam jinam, i když bych se nejraději díval do jejich očí celý den. Uvědomoval jsem si, že jsem tím vlastně dal najevo, že má nade mnou převahu, ale to mě překvapivě absolutně netrápilo... Takové věci mě nevadili, ale ten její pohled... byl tak spalující... Ach... co to zase vyvádíš... jen se uklidnit... jen klid... zhluboka dýchej a uklidni se...
Všechno, ale toto, se rozpadlo hned po její další větě..."J-já n-nejsme nervozní...teda...m-možná t-trochu..." Přiznal jsem se a zrudl jako rajče... Uvědomoval jsem si, že lhaní je něco, co by opravdu nejde, takže jsem se vlastně vždycky sám prozradil a ani jsem nemusel chtít..."T-to nevadí..." Vyhrkl jsem rychle a snažil se chytnout té příležitosti změny tématu, protože tohle jsem už festovně nezvládal..."Já nikdy nepotřeboval kolem sebe moc lidí..." Pousmál jsem se a byl rád, že díky změně konverzace se vracím do normálu a i docela uklidňuji... Bylo na mě vidět, že mě to docela pomohlo... Pfuu... ty si opravdu mouglí...

Sonozaki Ayu

Počítala jsem s tím, že uhne pohledem, ale nehodlala jsem se k tomu vracet a ani ho dál trápit. I když...né, že by mě to nelákalo. Popravdě mě to celkem bavilo, ale snažila jsem se trochu ovládat. Nad jeho poznámkou o nervozitě jsem se musela zasmát, protože byl jak otevřená knížka, ale já se snažila předstírat, že jsem si toho nevšimla...Což mi opravdu moc nešlo. Hauuu, je tak kawaii...KAWAII! Bylo to jediný, co vyřvával můj vnitřní hlas a bylo celkem obtížný se takhle na veřejnosti neprojevovat.
"Měly bychom si trochu pospíšit, ráda bych se vrátila ještě v přijatelné hodině." Řekla jsem a vzpoměla jsem si na svoji zítřejší výpravu, která mi předtím úplně vypadla z hlavy. Pomalu jsme opouštěli okolí sídla s cílem dostat se na druhý konec Suny.
(přesun)

Byl jsem rád, že se k tomu nevrací, protože to by mě asi už úplně dorazilo. Jen jsem s dalším příjemný úsměvem přikývl a ještě dodal.."Hai!..." Doběhl jsem ji, protože jsem si ani neuvědomil, že jsem stál na místě jako přimražený a ona mi zatím mizela pryč. Potom už jsme se spolu, bok po boku, vydali k jejímu domu...
(přesun)

Sonozaki Ayu

Když jsem přišla domů, byla jsem už celkem promrzlá, protože mé oblečení nebylo uzpůsobeno na mrazivé noci pouště...Ale ani jsem to nijak nevnímala. Všechny mé myšlenky se vraceli k Fujinovi a teď, když jsem byla doma...začínalo to na mě všechno dopadat ještě víc.
Vklouzla jsem dovnitř hlavními dveřmi, které jsem za sebou pečlivě zavřela a na chvíli jsem se o ně zamyšleně opřela. Teď už jsem nedokázala zadržet slzy...Venku to šlo...ale tady...Tady jsem mohla v klidu a nerušeně přemýšlet a čím víc jsem si v hlavě přehrávala, co se stalo, tím to bylo horší. Doufala jsem, že doma už všichni spí, takže jsme předpokládala, že na nikoho nenarazím, ale i tak jsem raději zaběhla do svého pokoje, kde jsem měla stoprocentní jistotu, že budu mít od všech alespoň chvíli klid. První, co jsem udělala bylo, že jsem bez přemýšlení sebou prostě plácla do postele a nechala jsem svým pocitům volný průběh v podobě slz, které se rozpíjely a dopadaly na polštář. Pořád jsem ho nemohla dostat z hlavy...až nakonec jsem nějakým způsobem usnula.

Sluneční paprsky, dopadající oknem na mou tvář, mě probudily do teplého slunečního rána. Nedalo se říct, že bych se cítila lépe...jediná pozitivní změna oproti včerejšímu večeru byla, že jsem se alespoň necítila unaveně. Posadila jsem se na postel a zamžourala jsem přímo do oslňujících paprsků, jako bych tam hledala nějakou odpověď. Hauuuuuu... Povzdechla jsem si jen a promnula jsem si oči. Bylo celkem brzo, ale já chtěla do Kemono vyrazit co nejdřív, tak jsem vstala a zamířila jsem do koupleny. Opláchla jsem si obličej a naštvaně jsem na sebe pohlédla do zrcadla. Jsi úplně blbá...víš to?! Ale zasloužíš si to! Pořád jen děláš každému problémy... Vynadala jsem vduchu svému odrazu v zrcadle.
Když jsem byla v koupelně hotová, rychlostí blesku jsem zamířila do kuchyně, kde jsem se nasnídala. Snažila jsem se u jídla nespěchat, aby mi náhodou nezaskočilo a já se shodou náhod neudusila, ale stejně jsem do sebe jídlo jen nepřítomně naházela. Přemýšela jsem, jestli mám nechat vzkaz, nebo tak něco, když teď bydlím s Kazekage a týmem...Ale Kazekage o mé výpravě do Kemono věděla, tak jsem se s tím neobtěžovala. Zaběhla jsem zpátky do pokoje, vzala jjsem si malý batůžek, který jsme si den předtím nachystala a zamířila jsem ke dveřím. Snad se vrátím brzo... Napadlo mě ještě předtím, než jsem za sebou zaklapla dveře a zamířila jsem k hlavní bráně.
(přesun)

Aiko Naihi

Po dlhšej prechádzke sa konečne dostavila až do sídla. Tam ho zaviedla presne do tej miestnosti s bazénom a krásnym vypestovaným trávnikom. Keď tam dorazila tak zároveň zo seba zhodila aj ten plášť a ostala tam v spodnom prádle.,, Tak čo končíme?" spýtala sa zo zvedavosti.

Já dorazil i s klonem hned za ní. Na chvíli jsem se zastavil a rozhlédl se..."No páááni... super!!" Pak jsem pomalu došel k ní a naklonil se k jejímu oušku..."Na to zapomeň... teď se ani nehni... máš ten pásek..." Na to jsem od ní hned odstoupil a nechal písek na sobě rozpadnout a jakoby se rozprášit po celém trávníku. Pak jsem jen bouchl silně do země a hned za ní vyjel ze země zlatá dlouhá deska. Z ní vystřelili řetězy a přitáhli si ji k sobě. Ty se pak zase změnili na ty stejné okovy jako předtím. Drželi ji opravdu pořádně.
Pásek kolem jejího krku se rozdrolil a za mnou ještě vyjel ze země jeden kvádr, velikosti většího jídelního stolu. Na ten jsem se z dalším úšklebkem posadil... Byla teď nasměrovaná přímo proti bazénu a já s tím kvádrem byl ještě před ní...
"Hmmm... tak to bychom měli... heh... a teď můj pravý úkol, protože toto byla nutnost..." Zasmál jsem se a kývl na klona. Ten pomalu došel, až k ní... V ruce se mu vytvořili ze zlatého prachu zlaté nůžky. Natáhl se a rozstřihl první ramínko, pak druhé a nakonec uprostřed a podprsenka se skácela na zem a její bujné vnady se mi ukázali na obdiv.."No jejdááá.... heh.. to jsou ale kozičky, jak dva vozíčky... hehe... nádhera! Hned je to lepší... to byl můj úkol... Mylady... heh....". Vyplázl jsem jazyk a znovu na ni jen tak svůdně mrkl... Fakt pěkný... Klon také zíral...
Já pro jistotu ještě, ale zvedl ruce a všechny východy byli v mžiku uzavřené zlatým pískem, takže teď jsme měli úplné soukromí... Takhle jsem si to představoval... heh....

Aiko Naihi

,,Ale sakra aj s tou stenou." povzdychla si keď opäť boal spútaná. Keď zbadala klona bola zvedavá.,, Nieeeeee no taaaak." skríkla Aiko ale nedokázala zabrániť rozstrihnutiu podprsenky, ktorá nakoniec skončila na zemi a ona tam bol len v nohavičkách.,, Sáááákryš." povzdychla si ale zakryť si prsia nemohla.,, No super zabijem ťa za to oblečenie." zašepkala nevraživo.,, Tak a ty sa teraz postaviš na okraj bazéna, predkloníš sa a tvoj klon ťa plnou silou nakope dozadku." rozkázala na odvetu.

Zasmál jsem se..."Tak si to zkus... Kazekage... hehe..." Ušklíbl jsem se a čekal, co bude dál...
Když zadala svůj úkol, jen jsem si odfrkl..."Tak takhle vy jo? Tsss... no když chcete..." Pomalu jsem teda došel k bazénu a předklonil se. Klon se jen tak nejistě poškrábal na hlavě, ale nakonec ke mě došel a nakopl mě vší silou do zadku a já po hlavě v letěl do bazénu, až se voda rozletěla na všechny strany.
Když jsem vyplaval, hodil po mě takový omluvný výraz. Já jen vyprskal nějakou tu vodu a pomalu se vyškrábal na břeh... Byl jsem celý zmáčený..."Heh... určitě jste mě jen chtěla vidět mokrého... vy úchylačka... už to vidím... tse... ale máte smůlu..." Najednou ze mě začali opadávat kusy zlatých plátů... padali a padali a na zemi se dále rozpadali. Nakonec jsem tam stál zase úplně suchý a s tím svým obvyklým úsměvem."Doufám, že si můj kamarád neudělal nic z nohou... hehe... to bych nerad... není to nejměkčí..." Zase jsem se jen tak ušklíbl a mávl k němu rukou. Ten se s dalším přikývnutím objevil u Aiko a v ruce měl stále ty nůžky. Stačilo jen pár střihnutí a její poslední část oděvu padala k zemi. Teď už tam byla jen v Evině rouše a já ten obraz měl celý před sebou..."Ááááá... dokonaléééé... výýborně... hehe..." Oblízl si rty a neustále ji sjížděl nahoru a dolů.
Pak se jako vždy posadil na ten kvádr, ale stále z ní nespouštěl oči. Dole se to už zase pěkně bouřilo a klon také vypadal, že ho to dost bere. Neopovážil se však dotknout... úkol byl toto..."Hm... tak copak naše obnažená slečínko... co máte v repertoáru dál? Heh..." Zasmál se a zase na ni mrkl...

Aiko Naihi

,,Aaaaach sakryš s tebou." povzdychla si a viac ju hnevalo to, že jej to rozstrihol než to, že tam stojí nahá.,, Vieš koľko také spodné prádlo stojí? Je to drahé jak..." zašepkala zdrvene.,, Baka jeden." zaškerila sa a pozrela na klon.,, Klon nakopni originál medzi nohy spredu. Ale tak aby originál nemal žiadnu ochranu." vyplazila jazyk.

POZOR! Vstup 15-18+ ! Vstup jen na vlastní nebezpečí!
Přesun:
http://nsgoon-er.blog.cz/1110/volna-mistnost-16

Jelikož úvod nikdo nečte, zopakuji jen stručně pravidla (Ne všechna, ale ty už jsou doplňující):

- Tyto postavy se stále nacházejí v této místnosti, jen jejich počínání probíhá někde jinde, takže je také samozřejmě můžete vyrušit tím, že sem a pak tam napíšete a tím je přerušíte...
- Další pokračování se bude psát už na blogu určeném pro toto téma, kde dotyčný mají svou vlastní místnost, kde můžou psát. Až se se toto dokončí nebo je někdo vyruší, naopak zase tam napíší poslední komentář přesun, tedy i s linkem a pokračují už normálně tady...
- Nikdo! Opakuji NIKDO! Si tam na ně nemůže stěžovat, protože tento blog je pro to přímo určen a každý vstup je jen na vaše vlastní rozhodnutí!
- Vaše forma komentářů tam, není vázána žádný pravidlem a máte možnost psát, jak je vám libo a využívat k tomu cokoliv chcete...
- Forma komentářů je omezená, ale pro tento účel stačí. Vám stačí jen zadat jméno vaší postavy do horního řádku a pak už jen psát. Pozadí bylo uděláno tak, aby bylo vše dobře čitelné a nedráždilo váš zrak....

Příjemné pokračování

Sabaku no Riko (Hiashi)

Po nějaké době jsem dorazila k sobě do pokoje a usadila se k dřevěnému stolu. KOukala jsem se bezduše před sebe.Měla jsem o čem přemýšlet. Moje rozhodnutí dát se k ANBU mi přišlo docela rozumné i když jsem netušila jak by se na to tvářili ostatní.

Aiko Naihi

Aiko si ešte skočila na dlhú a výdatnú sprchu. Potom sa prezliekla a nahodila na seba plášť Kazekage a ten jej zbožňovaný klobúk. Na to sa už pokojným krokom vydala do kancelárie.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Ani nevím kdy se mi podařilo usnout ale probrala jsem se až na stole.Bolelo mě nehorázně za krkem. Ospale jsem vstala ze židle a šla si dát sprchu. Strávila jsem tam docela dlouhou dobu protože jsem stále měla o čem přemýšlet.ANBU,Kazekage a to všechno co se dělo kolem mě.
Cítila jsem jak na mě padají kapičky vody. CHtěla jsem tam strávitještě nějakou dobu ale pak se začal ozývat můj nebohý žaludek a tak jsem se osušila oblékla a zamířila se najíst.Něco málo jsem do sebe naházela a při tom se dívala z okan na ulici venku. Nikdo tam nebyl.Což mi přišlo trochu divné ale jakmile jsem se podívala na hodiny tak mi to tak divné nepřipadalo.Bylo ještě moc brzy.Ale i tak po té co jsem se najedla jsem se vydala ven.