Kancelária Kazekage

Aiko Naihi

,,Vstúpte." odpovedala keď začula ako niekto zaklopal.

Hned jak jsem uslyšel vyzvání ke vstupu, opatrně jsem otevřel dveře a vstoupil..
Když mi pohled dopadl na Kazekage, úplně jsem se jakoby na chvíli zasekl. Co že? Ona... to ne... proč... proč zrovna ona? To jsem byl tak dlouho mimo nebo co?... Zasténal jsem v duchu, ale musel jsem se pokusit nahodit takový normální výraz a tak jsem se malinko pousmál a zavřel za sebou dveře, na což přistoupil blíž a poklekl na jedno koleno se skloněnou hlavou. Bylo to jak ze slušnosti, tak i z toho, abych se jí nemusel dívat do tváře."Zdravím...Kazekage-sama... přišel jsem se vám ohlásit, že jsem už znova v aktivní službě... nějakou dobu jsem teď byl z jistých důvodů mimo, ale teď už se mnou můžete plně počítat..." Řekl jsem a jen doufal, že mě pošle hned pryč. Cítil sjem se teď takový nesvůj. Klid Fujine... nemůže být stále takový... určitě si tě už ani nepamatuje... jen klid... co si říkal... bude to v pohodě... jen ses přišel nahlásit a můžeš jít... určitě!...

Aiko Naihi

Aiko len pohľadom prešla po tom chalanovi a niekoho mu strašne pripomínal.,, Odkiaľ ho len poznám?" premýšľala v duchu a v tom začula ten hlas.,, To si ty!" podotkla s úsmevom a hneď si spomenula.,, To si ty ten z chuuninskych to je mi jasné." zasmiala sa.,, Fujin si sa volal nie?" spýtala sa ho.,, Teba som nevidela ani nepamätám. Vlastne od chuuninských nie." dodala.

Ach... to je zákon schválnosti... Podzvedl jsem hlavu a hodil po ní příjemný úsměv."A-ano...hodně se toho od té doby stalo a... já se na chvíli prostě zasekl... vy jste si, ale pohnula..." Znovu jsem se usmál... No... tak.. vzpomíná si, ale jinak ok... nic podstatného... nevím ani proč se strachuji... jsem už paranoidní... nevadí... hlavně, že se to vrbí dobře... Pomyslel si... Stále však zůstával v pokleku... Přeci ho ještě nevyzvala, že by měl vstát nebo udělat něco jiného... I když předtím spolu soupeřili, teď byla Kazekage... musel mít autoritu...

Aiko Naihi

,,Ani si ma nepochválil, že som krajšia od kedy sme sa naposledy videli." dodala priblbo s takým sklamaným výrazom (anime kvapka).,, Ale tak je mi jasné, že až tam od zeme to nevidno." povzdychla si.,, Kurnik vstaň a nekľač tam, často tam mlátim ľudí a tak je zem špinavá." upozornila ho s úsmevom na tvári.,, A inak čo máš nového?" spýtala sa ho zo zvedavosti.

"Ehm..." Na chvíli jsem se zasekl a nevěděl, co říct, ale nakonec jsem se postavil a podíval se jí do tváře. Nad její poznámkou jsem se, ale musel pousmát a pak po ní hned hodit další svůj obvyklý úsměv."Nooo... ano... opravdu si pěkná... ale to jste byla i předtím... i když teď vypadáte mnohem vyspěleji... v dobrém slova smyslu...ehm..." Nejistě jsem se poškrábal na temeni hlavy a na chvíli jsem malinko zčervenal, ale ne moc. Raději jsem hned reagoval na její další otázku..."No... byl jsem na hodně dlouho mimo vesnici... bylo... bylo pár důvodů tomu a já prostě se na nějakou tu dobu zastavil...ehm... ale.. ale.. jinak teď už jsem zpátky a připraven se znovu vrátit do služby.. tedy... do vašich služeb... jsem připraven plnit, co si budete přát..." Znova jsem se tak trochu nejsitě usmál a na chvíli odvrátil tvář.
Snažil jsem se vše říct tak, abych nemusel lhát... Neměl jsem zrovna chuť říkat, koho jsem potkal a kde jsem tu celou dobu byl... Nefrit... Proběhlo mi hlavou...

AIko Naihi

,,Heeeej?" spýtala šibalsky a niečo ju napadlo. Pomaly vstala, obišla stôl a stála oproti Fujinovi. Posadila sa na st a jemne predklonila.,, Takže hovoríš, že splníš čokoľvek." zopakovala.,, Vieš ako skončil náš súboj na chuuninskych skúškach?" spýtala sa potichu a jemne pohodila hlavou no ten chtivý výraz na tvári ostal.

Ten její šibalský výraz se mi vůbec nelíbil... Když obešla stůl a tak jemně se posadila, začínal jsem tušit, že jsem už měl asi dávno vypadnout... její předklonění a chtivý výraz to dosvědčil..."C-c-cokoliv..". Vykoktal jsem, protože toto nás už učili na akademii, že přání Kage se musí plnit, ale po její další otázce mě došlo, že asi mluví o něčem jiným... Zrudl jsem jak rajče a můj pohled si to nasměroval hned k zemi, abych se jí nemusel dívat do očí. Už jsem znova začal celý tuhnout. Cítil jsem, jak tlukot srdce se zrychluje..."J-já... no... ehm... n-nepamatuji..." Zalhal jsem, i když u mě to nebylo obvyklé a také bylo tedy samozřejmostí, že mi to vůbec nešlo. Lhát jsme prostě nikdy neuměl...

Aiko Naihi

,,Skutočne?" usmiala sa znova a piesok za Fujinovým chrbtom sa jemne pohol a strčil ho do chrbta aby sa priblížil bližšie k Aiko. Tá ho hneď jednou rukou schmatla za oblečenie a pritiahla až k sebe.,, Vážne si nespomínaš?" spýtala sa opätovne keď bola tvárou len kúsok od neho a užívala si ten pocit.

To postrčení vůbec nečekal, takže to nemohl ani zbrzdit a než se nadál, Kazekage ho už držela. Její tvář teď byla opravdu jen kousek od něj... cítil její horký jemně mentolovo mátový dech a také její tělo.. mohla si všimnout, že se mu dech zrychlil, ale... prostě nic nedělal... jako vždy... prostě ztuhl... byla to jeho slabost a moc dobře to věděl a zdálo se, že on taky..."V-v.vz-vzpomínám... o-omlouvám se..." Dodal ještě omluvu za to, že se pokusil lhát... Moc často si to nedovoloval, ale v tu chvíli nevěděl, ja zareagovat a tak zalhal... Už dopředu však věděl, že to moc dobře nedopadne... Jeho tváře stále zůstávali červené...
Teď už nemohl sklonit pohled... díval se jí přímo do očí...

Aiko Naihi

,,No vidíš." usmiala sa a pritiahla si ho ešte bližšie a skúšobne pobozkala na pery. Po chvíľke ho od seba trošíčku odtiahla a znova na neho pozrela. Očividne bol úplne na okraji zrútenia.,, Tak to si a jspomínaš čo som ti na konci skúšky sľúbila čo?" zašepkala s úsmevom a žmurkla na neho.

Když si mě přitáhl a políbila, na chvíli jakoby se mi zastavil celý organismus. Byl jsem úplně v rozpacích a dost mimo... Pak se, ale odtáhla a znovu se na mě podívala...
Nemohl jsem říct, že se mi to nelíbilo. Měla měkké a jemné rty a rozhodně to nedělala poprvé, takže jsem si neměl na co stěžovat. ale... to bych nebyl já, kdyby mě to nedostávalo... Pořád jsem si však v hlavně přehrával to s Nefrit... imrvére dokola a dokola... pokoušel jsem se tím uklidnit, protože jsem si tím uvědomoval, že to není poprvé... také to i trochu pomáhalo a já se i trochu uklidnil, ale červeň nezmizela..."No.. já... ehm... v-večeře?" Zeptal se tak nejistě, i když to věděl přesně. Řekla, že si má pohnout nebo to rande nestihnout a ona má hlad... ani nevěděl, proč si to tak dobře pamatoval...

Aiko Naihi

Popravde si už ani nepamätala čo mu povedala ale radostne sa usmiala. Ešte raz si ho prehliadla pohľadom a provokačne si oblízla pery. Rozmýšľala čo s ním ďalej urobiť ale nakoniec sa spontánne rozhodla. Ľahla si na stôl ale keďže ho stále držala za oblečenie tak ho zároveň stiahla na seba.,, No ale vieš tú večeru si nestihol a tak podmienky vzrastajú a ja si musím tie úroky u tebe splatiť." zaklipala očami.

Stále se jí díval do očí a ani jednou neuhnul. Sledoval její výrazy a mimiku... Bylo, až neuvěřitelné, jak jen pouhé chtivé zadívání a nebo provokativní olíznutí rtů, dokáže člověka dostat do takových pocitů, že by se asi hodně lidí divilo...
Jak se zadíval, tak si ani nevšiml, co vlastně provádí... Když se vzpamatoval...ležel už na Aiko a ona ho zase sváděla očima. Nejvíc ho však dorazila její věta...
Teď mohla cítit, jak mu rychle tluče srdce a tep bije jako o závod... Byl rudý, až za ušima, ale také ho to nehorázně vzrušovalo..."E-hm....no...c-co by jste si p-představovala?.." Vykoktal po delší chvilce... Teď si ještě víc musel projíždět paměť a snažit se uklidnit... Nic to není... nic to není... klid...klid... Stále dokola si opakoval...

Aiko Naihi

Aiko sa len tešila keď ho pozorovala ako je nervózny. Bavilo ju to a zároveň cítila povinnosť k sľubu ktorý mu kedysi dala. Na jeho otázku sa len usmiala. Zodvihla ruku a jemne mu ňou prešla po tvári a oblízla ho. Zároveň sa mu neklonila nad rameno.,, Zober si čo chceš." zašepkala a opäť si spokojne ľahla potom už len zvedavo čakala.

Naběhla mi husí kůže, když mě pohladila a hned vzápětí vlna vzrušení od toho olíznutí... Znova jsem se jí zahleděl do tváře... To její pošeptání bylo tak vyzývavé a prostě... neodolatelné...Pořád jsem byl takový nervozní a červený... plus nejistota ze mě sálala jako silný žár, ale... šlo vidět, že Nefrit mě trochu té odvahy přeci jen dodala, protože vzápětí jsem se přiblížil k jejímu obličeji a pak spojil naše rty v jedno a vrátil jí ten polibek, co jsem od ní dostal..

Aiko Naihi

Aiko konečne dosiahla čo chcela a bola naďalej veľmi spokojná. Keď ju pobozkal tak sa pritisla tesnejšie k nemu a vracala mu to. Jazykom si vybojovala aj vstup do jeho úst a mala v pláne ďalej pokračovať pričom chcela zistiť kam je ochotný zájsť.

Jednou rukou jsem vzal hůl, kterou jsem měl stále na zádech a trhnutím ji sundal a hodil do koutka. Nedopadla však, ladně se zastavila a pak pomalu opřela o zeď....
To jsem však už nesledoval. Jednou rukou jsem jí vjel do vlasů a víc si ji přitiskl na rty. Druhá ruka ji chytila kolem pasu a taky si ji přitiskl. Můj jazyk jí to také začal oplácet... Šmejdil po celých ústech a nevynechal ani jednu skulinku... Červeň a to rozproudění stále zůstávalo, ale šlo vidět, že už jsem mnohem odvážnější... Uvědomil jsem si, že v té další zdrženlivosti mě hodně Nefrit pomohla a teď to bylo mnohem lepší...

Aiko Naihi

,,Ouuuu aký zrazu dominantný." potešila sa v duchu keď cítila ako sa k nej pritiso la prevzal iniciatívu. Ale to ju len potešilo a tam mu oplácala každý jeden bozk vášnivejšie a nehodlala prestať. Stále nechávala Fujinovi priestor ale rukami jemne šmátrala po jeho veciach aby mala predstavu čo musí prekonať ak náhodou k tomu dôjde.

Už jsem se do toho vložil pořádně... prostě jsem využil toho, čeho jsem se naučil. Neměl jsem tay v plánu přestat a její polibky jsem jí také vášnivě vracel. Nikdy mě vůbec nenapadlo, že bych mohl vlastně dělat něco já... Asi se měním... Bliklo mi na chvíli hlavou, ale pak už jsem měl plnou hlavu jen jí... Cítil jsem, že se mě chytá za oblečení, ale nevšímal jsem si toho...
Moc jsem toho na sobě neměl... Jen obvyklý opasek s ninja výbavou a jeden taky na lýtku...Černé těsnější triko bez rukávů...

Spoiler:

Černo červené delší volnější kraťase...

Spoiler:

A žluté boxerky s černým lemováním...

Spoiler:

Víc jsem toho ani nepotřeboval... Nikam jsem se nechtěl zrovna vydat a vlastně jsem se šel jen ohlásit, a proto jsem také na sebe naházel nějaké to pěknější oblečení, abych hned nezkazil první dojem, na kterém dost záleželo...
Stále jsem se k ní tiskl a dravě ji líbal. Při dalším nadechnutí jsem se však na chvíli odtrhl a pousmál se."Hm... to znamená, že jsem zase přijatý?" Zeptal jsem se tak nevině... Prostě mě to nedalo a musel jsem se zeptat. Vyzkoušet si to...

Aiko Naihi

,,Hmmmm vyskúšaný a prijatý." usmiala sa potichu a jemne ho nadvihla nad seba.,, Ale vieš..." jemne žmurkla a piesok v tichosti schamtol obe Fujinove nohy.,, Večne prístupná nie som." zasmiala potichu a v tom piesok Fujinom trhol a hodil ho o dvere.,, Nabudúce zlatko." zakývala mu a kotrmelcom dozadu sa posadila späť do kresla.

Vůbec jsem to nečekal a stačila jen chvilinka a už jsem byl na zemi. Při naražení do dveří jsem trochu hekl a následně spadl na zem."Auu..." Chytil jsem se za hlavu, do které jsem se udeřil a pomalu se začal sbírat ze země. To bylo kruté... Pomyslel jsem si, ale pak se jen tak pro sebe usmál...Bude to dobrá Kazekage... Stačil jedne pohyb ruky a hůl jsem už držel a pomocí ní jsem se postavil zase na nohy. Stále jsem se však druhou rukou držel za hlavu. Nic jsem však neříkal a nevypadalo to ani, že bych byl naštvaný..."Ehm...Hai..Kazekage-sama...omlouvám se..." Mírně jsem se na omluvu poklonil..."Můžu tedy už jít?" Zeptal jsem už zase s úsměvem na tváři...

Aiko Naihi

,,Áno bežkaj bežkaj kým je to teplé." prepustila ho a pokývla rukou pokojne. Potom sa už len znudený pohľadom pozrela na tie papiere.,, Sakra na tom stole mi bolo lepšie." povzdychla si.

*Nad tou prvou frázou sa nezamýšľajte, ono je to len vtipná hláška zo života.*

Ještě jednou jsem se uklonil a pousmál se."Hai... Sayonara Kazekage-sama..." Potom jsem se jen otočil a vyšel ven z kanceláře. Hned jsem za sebou zavřel a zamířil si to k východu z budovy...
Na ulici, před budovou Kazekage jsem přemýšlel, co budu asi teď dělat. No.. asi si půjdu leh... V tom mě to docvaklo..."A sakra... to ne!" Teď jsem si teprve uvědomil, že teď už nemám kam jít. Tascher se v Suně nenalézal a jeho sídlo bylo pro mě uzavřené a tam já žil... Z domu mě otec přeci vyhodil a já... já teď vlastně měl jen věci, které jsem si nechal u dveří a nějakou tu výbavu... Jinak jsem byl švorc a bez střechy nad hlavou...
Nešťastně jsem se zhroutil na lavičku... Po dlouhé době jsem se neusmíval... Chytil jsme si hlavu do dlaní a zajel si do vlasů..."Sakra... pro zase... ach... jsem v háji..." Zanaříkal jsem a jen se trochu opřel..."Tak to dopadne vždycky..."

Zaklepala jsem na dveře kanceláře.
Kazekage by mne zajímala, ještě jsem ji neviděla...
Spustila jsem ruku a čekala na vyzvání ke vstupu.