Písečný skleník

"To musíš, stejně jako já!" pousmála jsem se. "Zjevně je i Konoha tvým.. řekněme částečně bytem!" pousmála jsem se. Dívala jsem se z okna. Dávno už nepršelo, Slunce vysušovalo vlhkou zem a ulice se znovu začínali plnit. Cítila jsem její ruku, jak mě tahá na nohy a táhne za sebou. Srovnala jsem s ní krok a s úsměvem ji následovala.
/Přesun/

Nakráčel jsem ke skleníku a tiše do něj vešel. Kupodivu nebyly žádné stráže okolo a já mohl v klidu hledat ony potřebné byliny. Hledal jsem něco kolem půl hodinky, postupně shromažďoval rostliny a sledoval možné ostatní na přípravu např. jedů.
Jakmile jsem s prací skončil, s neutrálním výrazem jsem opustil skleník a šel směrem k bráně.

(přesun)

A tak sem dorazila až sem a ...jen tak se rozhlížela ´´Je tu někdo ??? ´´

Prechádzal som sa po .. tomto mieste, bolo tu divne, na Sunu až príliš vlhko no za to tu bolo aj neuveriteľné teplo.. Skúmavým pohľadom som si prezeral rastlinu za rastlinou až.. som uvidel nejakú s takou divnou farbou.. rastlina sa zrazu pohla !! a niečo povedala?! nakoniec vysvitlo že je to nejaké dievča a ja som mal.. asi nejakú fatamorgánu či čo.. aj tak som sa dosť nastrašil.. He..he? hai ! pípol som pri čom som na ňu viac menej stále vytriešťal oči.

Ach.... Ahoj....lekla sem se.

Jo.. e..ehm.. aoj .. zamumlal som potichu po čom sa mi viditeľne uľavilo. .z toho lesa smrti som bol poslednú dobu nejaký.. vystrašený !! .. toto však bolo len dievča, žiadny obrí komár, zombík či ľudožravá rastlina. Uhm.. čo tu robíš? tak.. sama? spýtal som sa po chvíľke opatrne, nechcel som ju odplašiť..

zpožděné reakce tak bych to asi popsala...konečně sem si říkala, že se seznámím s někým ..... bylo mi absolutně do breku...

´´jen tak se tady koukám na rostlinky´´ rychle jsem odpověděla..´´a ty???´´

J..ja? no, povedzme že som sa chcel pozrieť, čo za zelené obludy môžu rásť v púšti. Trocha som sa pousmial pri čom som si pozorne všimol jej, spozdenej reakcie. Ja už som bol viac menej v poho, les som pustil z hlavy a pozornosť som plne venoval jej. Ty, patríš k Sune? spýtal som sa po chvíľke no nakoniec som si to rozmysle, ako sa .. vlastne voláš? ja som Oga. položil som druhú otázku, bolo mi divné oslovovať ju "ty" či podobne.

´´Ach, ano patřím k Suně. Jmenuji se Hikari. Ráda tě poznávám. stydlivě jsem se usmála a opatrně si ho změřila pohledem.

Hem.. hai, tiež ťa rád spoznávam Hikari. Nahodil som taký opatrný úsmev a nakoniec som si len sadol na zem, chrbtom som sa oprel o nejakú kytku. Hikari? ty si.. nebola na chunisnkych že? spýtal som sa po chvíľke čo som si ju prezeral od hlavy až po päty.

´´Nene, nebyla .´´odpověděla jsem[color:ef8e=cyan´´]právě jsem byla přijata. ´´ a znovu se stydlivým usměvem jsem se na něho koukla.

Uhm.. tak práve vyšla z akadémie? prebehlo mi hlavou po čom som sa mierne pousmial. Neukážeš mi to tu? vlastne ani neviem kde sa poprípade najesť.. či podobne, ak mi ukážeš kde, tak ťa pozívam.. tento krát som už nahodil taký úprimný milý úsmev. Ruky som si pri tom položil na kolená a hodil som na ňu taký ten svoj pohľad..

Teď jsem se musel kousnout do rtu abych se nezačala smát. Jsem fakt hloupá...´´víš...popravdě to tu nějak taky extra neznám..´´ myslím teda....

´´ ale myslim si ze bychom to najit dokazali ´´ mrkla na neho...

He.. nad hlavou mi prebehlo niekoľko anime bodiek.. tak.. tak by sme niečo mohli nájsť.. navrhol som po čom som sa zamyslel.. hlavne vypadnúť z tohto sklenníka.. som z Iwy preboha ! tieto teploty mi nerobia dobre.. pomyslel som si pri čom som začal vstávať.

´´Dobře pojď mě.´´ teď mě napadlo ..... ne to je tajný to nesmím říct ani sobě... a znovu jsem se usmála na... Ogu, njn pár těch rostlin budu možní mít doma ale opravdu jen v duchu jsem si to řekla

Hai.. zaškeril som sa a keď som sa postavil, tak som si napravil ruksak v ktorom som mal nejaké veci, aj s bundou, tú som na sebe nemal, páč by som pravdepodobne zomrel od toho tepla xD, ruky som si dal do vrecka a začal so modchádzať zo sklenníka, pozeral som sa za Hikari či ide za mnou.

Šla jsem za Ogou a tak trochu hleděla na jeho široká záda říkala si, že mam chlapy fakt široká záda, i když nwm k čemu, ale tady to řešit nebudu a rychle si vyhnala myšlenka z hlavy . Rychle sem se pustila do konverzace..Když jsme vyšli tak....

Nakoniec sme vyšli zo skleníkov. Kráčal som takým pomalším tempom pri čom som počúval Hikari a sem tam som jej odpovedal na nejaké jej otázky, nakoniec sme sa dostali až na ulice (presun ulice)

Šla jsem.... pořád jsem musela myslet na toho kluka...musel se cítit hrozně. Ještě jednou jsem prohlídla Yuusukehoa čekala až se vzbudí...

Ráno když jsem se vzbudila, Yuusuke už byl a nohách (tlapách). Vyšli jsme tedy ze skleníku a vydali se do města. Rodiče už určitě odjeli a dovolenou. Tak jsem si nemusela dělat starosti s omluvou atd.

Tak jsem tady a rozhlížím se kolem...*nevíš kde je Oga-san* *jak to mám vědět??* *těžko...* *pravda...*

Ahoj Hikari a prijemne jsem se usmal