Nemocnica Otogakure

"To by ses ho musel zeptat.....Faito co bys řekl kdyby jsme utvořili jednotku rychlého nasazení a ty by jsi byl jejím velitelem?"

Faito

A kdo by ti dělal osobního strážce? zeptám se se strachem v hlase.

"To je taky pravda, máš čas na rozmyšlenou, já jen čekám na chvíli když tě to vážně omrzí."

"Vím že tyhle schopnosti máš." vzala jsem ho za ruku, "proto ti dávám možnost se rozhodnout, jednotka rychlého nasazení bude v útoku jako první, bude chodit z vesnice, bude mít těžší mise možná i na delší dobu."

Faito

Až seženeš někoho z poloviny tak oddaného, jako jsem já, můžu vést tvou jednotku rychlého nasazení. Ale nejprv chci za sebe najít náhradu. řeknu rozhodně a moje ruka mi vyklouzne.

"Jak myslíš." vstala jsem "Až ti bude líp, můžeš opustit nemocnici." řekla jsem neutrálně a odešla (přesun)

Faito

Ještě jsem si pár hodin dospal, abych zregeneroval úplně. Pak jsem odešel pryč a doktorovi jsem poslal pěknou sumu peněz. (přesun)

Dorazili jsme do nemocnice a já medička se na mě hned podívala."Zase ty?"řekla naštvaným hlasem a já se jen usmál s Arisou v náručí."Ano potřebuji rychle pomoc s jednou záležitostí a bylo by dobré kdyby se o tom Otokage nedozvěděla od nikoho jiného než ode mě."Potom jsem položil Arisu na lůžko."No dobrá tak rychle."řekla medička a začala pracovat na Arisině oko.Ošetřila jí ho tak aby jí nekrvácelo a dala ji přes něj pásku."Takhle to budeme muset nechat než se najde oko které by jsme tam dali.Nebude se raději ptát jak se to stalo když jsi ji přinesl ty."dodala a odešla pryč.

Pořád jsem je nevnímala a snažila se prokousat svou můrou která mě nyní sužovala.
Netušila jsem proč to přišlo zrovna teď... do dneška jsem skoro na všechno úspěšně zapomněla a nyní se mi to vracelo zpět.

Pohladil jsem Arisu po tváři když medička odešla."Jsi v pořádku už je po všem."řekl jsem klidným hlasem aby ji to uklidnilo.

Stála jsem uprostřed tmy sama, Uchihové zmizely ale nemohla jsem se hýbat.
Uslyšela jsem jeho hlas ale nemohla jsem odpovědět.
Ze tmy se vynořila postava, až když přišla blíž poznala jsem velitele klanu který stojí za tím jak nyní žiji.
Cítila jsem že všechno co jsem si vybudovala se začalo hroutit, zeď kterou jsem postavila uvnitř sebe abych oddělila minulost se začala rozpadat.
Konečně jsem se mohla pohnout a spadla jsem na kolena, velitel klanu stál nademnou a s úšklebkem mě pozoroval.
Za nim se přehrála scéna když zabíjeli moje rodiče. Byla jsem mimo ale ještě jsem si uvědomovala že to není skutečnost, že se to znova neděje.

Ležela jsem nehnutě na lůžku a bylo tam ticho. Jediný náznak toho že žiji byl tlukot srdce a nepatrný pohyb když jsem se začala opět kousat do rtu.

"Ariso vzbuď se."řekl jsem hlasitěji a mírně s ní zatřásl."Pokud se neprobereš budu tě muset probrat nepříjemnějším způsobe."poslední větu jsem si řekl spíše pro sebe a ještě jsem chvíli čekal jestli se probere.

Zvedla jsem hlavu a koukla se do velitelovi tváře, posměšně se mi díval do očí s rukama v kapsách pláště.
Zvedla jsem se a srazila ho na zem, vytáhla jsem kunai a přiložila mu ho ke krku. Než jsem ale stačila cokoliv říct ocitla jsem se pod ním a kunai jsem měla ke krku přiložený já.
"Nenávidim tě..."
Sykla jsem na něj, on se jen pousmál a pak se mnou začal třást.

Otevřela jsem oko a prudce se posadila na lůžku. Okolo mě bylo světlo a bylo tu čisto. Byla jsem dezorientovaná a nevěděla jsem co se děje. Snažila jsem se chytit dech a zamotala se mi hlava.

"Pomalu pomalu."řekl jsem a chytl ji za ramena aby sebou nešvihla."Už je po všem."zopakoval jsem.

Otočila jsem na něj hlavu a rukou se pomalu dotkla pásky.
"já..."
Nevěděla jsem co říct, vše se mi začalo postupně vracet.
Začala jsem dýchat normálně a mlčky na něj koukala.

"Neboj to oko napravíme a aby to bylo spravedlivé rozhodl jsem se že až mi dají tvůj Sharingan tak ty dostaneš moje oko co ty na to?"řekl jsem s úsměvem a pomohl ji dolů z lůžka."Teď můžeme zatím zajít na tu večeři než půjdeme za Otokage co ty na to?"

Koukla jsem se mu na oko a lehce nafoukla tváře.
"Ale ty máš zelený...no ale to zas tak nevadí"
Chvíli jsem mlčela a pak přikývla.
"Pokud do něčeho nenarazím"
Jedním okem jsem vše viděla trochu jinak a nebylo to nic příjemného.

"Jsem rád že ti moje oči nevadí."zasmál jsem se a potom ji podal ruku."Neboj pomůžu ti."čekal jsem jestli ji příjme.

Pousmála jsem se i když jsem v hlavě měla pořád to co se stalo když jsem byla mimo.
Přijala jsem jeho ruku a stoupla si.
"Děkuju.."
Udělala jsem krok a zjistila jsem že s jeho pomocí mi to jde asi líp než by to šlo bez ní, už jsem se viděla jak jdu místo rovně šikmo.
Nechala jsem se jím vzít pryč.
(Přesun)

(Přesun)

Opět jsem dorazil do nemocnice a Arisa mě následovala."Tak jsem tady na příkaz Otokage.Potřebujeme aby jste tohle oko."podal jsem jim nádobu se Sharinganem."dali do mě a to oko co mi vyjmete dali jí."ukázal jsem na Arisu.

Koukla jsem se na svoje oko a zatnula zuby. Žasla jsem co všechno jsem schopná udělat pro techniky.
Momentálně jsem měla v hlavě zmatek ale svůj cíl jsem měla furt jasný.

Medik se na mě podíval a převzal ode mě oko."Dobrá pojďte do tohoto sálu."ukázal na jeden s operačních sálů.Šel jsem za ním a tam byli připraveny dvě operační lůžka."Takže je to tady jsi připravená?"zeptal jsem se Arisi a vyslékl jsem si košili potom jsem si lehl na jedno z lůžek.

" Dodržíš ale to co jsi mi před tím vším slíbil že jo?"
Teď jsem měla na myslim převážně oko jiného Uchihy.
Lehla jsem si na druhé a modlila jsem se aby jsem opět neprožila svojí můru.