Tréninkové místnosti v Suně

First topic message reminder :

Toto je menší ohraničené prostranství, kde se dá trénovat. Aréna na kraji Suny podobná římskému koloseu. Je zde něco jako menší labyrint kamenů, kde se dá schovat, ale i velké volné prostranství. Vyjma uživatelů Suitonu tu každý najde, co potřebuje.

Sonozaki Ayu

"Souhlasím s tebou...Já se jen občas neumím správně vyjádřit" Usmála jsem se. "Chtěla bych být užitečná a Suně prospěšná, ale nic není hned...Chci se stát silnější..." Zavřela jsem oči a na chvíli se odmlčela.
"Riko..Chápu tvé pocity, ale myslím, že zatím nemá cenu, abychom to řešily my dvě...Nech to na Kazekage. Určitě si poradí. Navíc..není vhodné o tom mluvit na veřejnosti. Nikdy nevíš, kdo poslouchá." Řekla jsem potichu ale taky jsem nad tím přemýšlela. Rozhlédla jsem se po místnosti a všimla jsem si Shira. Jen jsem si povzdechla a vzpoměla jsem si na to, jak jsem ho nechala samotnýho v oáze. No nic, měla bych začít trénovat. Otevřela jsem svitek a vytáhla jsem si vějíře. "Gomenn, Riko, ale raději půjdu trochu dál. Nevím, co to udělá, když to zkouším já." Omluvně jsem se zasmála a poodstoupila jsem od ní projistotu dál. Tak..začneme. Řekla jsem si vduchu a začala jsem lehce trénovat. Dnes už jsem byla trochu unavená, takže na nějaký těžší trénink jsme asi už neměla.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Jen jsem přikývla a dál to nerozebírala. I já se šla věnovat svému tréninku. Vytáhla jsem jeden ze svitků a otevřela jej. Byla to technika písečného klonu. Uměla jsem normální takže jsem měla dojem že to nebude nic moc težkého ale i tak jsem měla co dělat. Snažila jsem se co to šlo ale měla jsem občasné nezdary.

Tam kde som trénoval ja nebol vôbec žiaden kyslík moja technika čo som používal som ju používal tak trocha na seba .
Moja chakra tiež poriadne ubúdala bola to naozaj namáhavá technika.
Mal som štastie že som bol od ostatných lebo by sa asi tiež dusili ja som naštastie z dychom držal dobre takže som techniku vždy zrušil keď som nemohol dýchať lenže u tej poslednej skúšky som to nakoniec prehnal a mne sa kvôli nedostatku kyslíku chakry a neviem čoho ďalšieho zatmelo pred očami a stratil som vedomie .

Sonozaki Ayu

Poprvé jsem se učila techniku ke které jsem potřebovala své vějíře a očekávala jsem, že to bude pro mě zase pěkně těžké. Chvíli jsem se jen soustředila na chakru, kterou jsem nechala proudit vějíři. V další chvíli jsem se pokusila o techniku a máchla jsem oběma vějíři silně do vzduchu. "Ōkamaitachi" Špitla jsem. Nejdřív to vypadalo, že se to jakžtakž podaří, ale nevím, co jsem si myslela. Jediné, co z vějířů vyšlo bylo z počátku byl poryv větru naplněný mojí chakrou, který se jen tak tak stěží stočil do tornáda a hned po tom se zozplynul. Účinek prvního pokusu - nulový. Zašeptala jsem si pro sebe. Ale taky to možná bylo tím že jsem byla unavená.
Zrovna jsem se protahovala, když jsem spatřila Shira, který, jak to vypadalo, nejspíš omdlel. Přiběhla jsem k němu, chytla jsem jo jemně za ramena a trochu jsem s ním zatřísla. "Shiro? ...Shiro!" Čekala jsem, jestli se probere.

Ako som bol mimo začala ma ona "prebúdzať".
Nebol som až tak zle na tom preto netrvalo dlho a nabral som vedomie .
Keď som mal otvorené oči spatril som ju .
Asi by som nemal na seba používať niečo také keď som vyčerpaný ....
Pomyslím si a posadím sa .
Pozeral som smenom k Ayu.
"Ďakujem ... a neboj som v poriadku len tak trocha som držal techniku pridlho aktívnu ."

Sonozaki Ayu

Oddychla jsem si, že je v pořádku a posadila jsem se vedle něj. "Ty taky nevíš, kdy máš dost...Nemůžeš to takhle přehánět" Zamračila jsem se na něj.
"Pro dnešek toho trénování taky nechám...Nebo dopadnu jako ty". Změnila jsem výraz a zasmála jsem se. Přeci jen toho bylo na mě dnes až moc. Řekla jsem si vduchu a schovala jsem svitek do kapsy.

Sabaku no Riko (Hiashi)

Dlouho jsem trénovala když jsem si vzpoměla na to co jsem měla holkám vzkázat. Když už byla Ayu po blízku tak byla na řadě první. ,,Ehm,neruším? Jen ti chci něco říct co říkala Kazekage" pousmála jsem se a pak nadechla. ,,Vzkazuje že pokud chceme tak se můžeme nastěhovat k ní. Myslím si že je to dobrý nápad. No nechám to na tobě." Zasmála jsem se. ,,Jen aby jsi to věděla"

Sonozaki Ayu

"Héééé? Bydlet s Aiko-sama? To jakože fakt?!" Řekla jsem trochu víc nahlas, než jsme měla v úmyslu. Pak jsem se zase uklidnila a mluvila normálním hlasem.
"Riko, nabídla to celému týmu? A jak se k tomu stavíš ty? ... Pro mě by to bylo celkem vysvobození z našeho pochmurného rodinného sídla"
Sypala jsem ze sebe možná trochu chaoticky...Přeci jen, bydlet s Kazekage v tom jejím "paláci" a ještě ke všemu s celým týmem by nebylo k zahození. Hauu, konečně se budu někam ráda vracet.
"Ví to i akane?" Zeptala jsem se naposled.

Sabaku no Riko (Hiashi)

,, Akane jsem nikde nepotkala" povzdychla jsem si. ,,Ano platí to pro celý tým. A co se týče mě já to beru. Doma to není zrovna život o který by někdo stál " povzdychla jsem si smutně a koukla se nad sebe. ,,Kdyby jsi ji potkala řekni jí to prosím" s těmito slovy jsem pomalu odcházela

Sonozaki Ayu

"Když ji potkám, vyřídím jí to." Kývla jsem na Riko a hleděla jsem zamyšleně do prázdna. Pořád jsem seděla vedle Shira, ale nějak jsem se ztratila v myšlenkách a nějak jsem nevnímala okolí. Byla jsem už celkem unavená...Vždyť už i u svatyně jsem skoro usnula.

Ja som stále sedel .
Aj keď som len trénoval tak som cítil únavu aj ja .
Do ich rozhovoru som sa radšej neplietol a radšej som len počúval .
Nakoniec som ale potom pozrel smerom k Ayu akokeby som sa chcel niečo opýtať .

Sonozaki Ayu

Pořád jsem se dívala do prázdna, když v tom mě přepadl pocit, jakože mě někdo pozoruje. Instinktivně jsem se otočila a uvědomila jsem si, že vedle mě pořád sedí Shiro.
"Hmm, děje se něco?" Zeptala jsem se trochu nechápavě a čekala jsem, až mi odpoví.

"Nie nič ... prepáč ... "
Vyskočil som na nohy a potom ale dodal .
"Umm kdeže si to vlastne bola ?"

Sonozaki Ayu

"Byly jsme na...." Najednou jsem se zasekla a zmlkla jsem.Nevím, jestli je to nějak tajné, ale asi bych o tom neměla s nikým mluvit... Napadlo mě najednou, ještě než jsem to stihla říct. "Etooo...Probíralo se něco důležitého...Gomenne, ale asi o tom nemám jen tak mluvit." Omluvně jsem se usmála.
Pomalu jsem vstala a protáhla jsem se. Dnes toho na mě bylo vážně dost.

"Nevadí nič sa nedeje .... keď nemôžeš .
Ale dnes vypadáš podľa mňa ešte viac unavenejšie než pri tréningu hmm kto vie čo ste robili ."
Povedal som si už skôr pre seba to posledné .

Sonozaki Ayu

"Ty taky poznáš všechno." Zasmála jsem se. "Po tom všem jsem ještě zkoušela před chvílí trénovat...Dokud si neomdlel...Ale nemělo to smysl, dnes už by tréning neměl smysl." Povzdechla jsem si nahlas a podívala jsem se na Shira. "Co máš teď v plánu? ... Chtěla jsem jít do svého nového domu, ale nevím jestli tam Kazekage bude a smotné s emi tam nechce"... V obličeji mi vládl zamyšlený výraz, protože jsem přemýšlela, co budu teď dělat... Počkat na Riko, nebo Akane? Jít tam sama?...

(Gomenne, ale teď nebudu mít jak odepsat. Domů se dostanu až v 7 večer ^^ )

"Hmm tak možno mám len dobré oči na to ."
Poviem a potom ešte dodkám .
"Ak sa ti tam nechce ísť samej tak mne by nevadilo ti ísť tam spraviť doprovod ... "
(Nevadí ^.^)

Sonozaki Ayu

"Vážně bys mě doprovodil? Když ti to nevadí, budu jen ráda." Vesele jsem se usmála. Alespoň tam nemusím jít sama... Napadlo mě.
"Tak já nevím..Půjdeme hned? Stejně tu už nemáme co dělat..." Zamyslela jsem se a pohlédla jsem na Shira.

"Hej môžme ísť len asi budeš musieť ísť prvá a viesť ma keby tak až tak neviem kde že to môže byť ."
Poviem popravde a pomaly smerujem teda odtiaľto von no kukám smerom k nej .

Sonozaki Ayu

Hehééé, já vlastně taky nevím, kudy přesně se k tomu jejímu panství jde. Nikdy jsem v těch končinách Suny nebyla. Uvědomila jsem si potichu. No nahlas jsem nic neříkala, doběhla jsem Shira a srovnala jsem s ním krok. Pfuuuu, snad tam trefím. Pomalu jsme vycházeli z areálu a já ještě naokraj dodala.
"Nezaručuju, že tam doopravdy trefíme. Mám jen zamlženou představu, kudy se tam jde." Podívala jsem se bokem, jakoby nic a šla jsem dál. (přesun)

"Nevadí uvidíme .. kam sa keď tak uvidíme kam sa dostaneme ... "
/presun.

Sonozaki Ayu

Přišla jsem hned po ránu na cvičiště s úmyslem trénovat dál techniku, kterou jsem si nedávno vypůjčila z knihovny. Byla jsem rozhodnutá se ve volném čase učit techniky, abych byla alespoň trochu použitelná. Hauuu, tak jde se trénovat! Odhodlaně jsem se pro sebe zasmála a vytáhla jsem z kapsy svitek a od pasu vějíře. Na hvíli jsem zavřela oči a uvolněně jsem dýchala. Chtěla jsem z hlavy všechno vyhnat a soustředit je jen na trénink. Po chvilce uklidňování sama sebe jsem se pustila do techniky a kupodivu to tentokrát vypadalo slibně, jen to tornádko bylo trochu nestabilní, jelikož tato technika byla původně pro jeden vějíř a já používala dva. Druhý pokus vyšel o něco lépe, když jsem si uvědomila pár detailů. Nakonec to semnou možná není tak špatný, jak jsem si myslela...Tohle mi celkem jde. Napadlo mě a taky potěšilo. Pokračovala jsem dál a měla jsem v úmyslu trénovat tak dlouho, dokud s výsledkem nebudu spokojená.

S mírně nejistým výrazem jsem prošla kolem Akademie ulicemi až k mírně opuštěným tréninkovým místnostem. Spatřila jsem kohosi neznámého před sebou. To mě překvapilo. V tuto dobu jsem tu často bývala sama.
"Konichiwa," mírně jsem se uklonila na znamení pozdravu.
Jantarovýma očima jsem nejistě přejela po prostranství a vybrala si místo trochu výš.
Přece jen shazovat kameny v už tak poničeném "labyrintu" dole mne nebavilo. Vlastně jsem neměla ani chuť trénovat, ač jsem si vypůjčila několik klanových svitků. Samotnou mne překvapovalo, jak neuvěřitelně jsem líná, ale nedokázala jsem se přinutit nic dělat.

Sonozaki Ayu

Po nějaké době jsem začínala být s výsledkem spokojená. Nedávala jsem do toho vekou energiia sílu záměrně, protože jsem tu nechtěla něco zničit i když jsem pochybovala, že by tato technika mohla napáchat nějaké větší škody. Složila jsem svitek, schovala jsem ho a připla si vějíře zase k pasu. Neměla jsem co dělat, tak jsem se rozhodla, že půjdu vrátit svitek,než na to zapomenu...A případně si vypůjčím nějaké další, ať tam nemusím chodit každou chvíli pro jeden. Nikoho známého jsem tady neviděla, tak jsem zamířila rovnou k východu. (přesun)

Prostranství se vylidnilo, avšak já tu i přesto byla odhodlaná strávit celou noc.
Následně jsem se vydala směrem ke knihovně, abych se podívala po svitcích. A hned další zastávkou se měla stát kancelář Kazekage.

(Přesun)