Nanadaime Hokage vs. Nanadaime Raikage

First topic message reminder :


Na konci Šesté války Shinobi proti sobě stanuli dva mocní shinobi.
Nebyli nepřáteli na život a na smrt a ani toto neměl být smrtící souboj.

Pro oba měl brzy nastat čas, ve kterém opustí tuto zemi a pro oba nastávala chvíle, ve které měli připravit mladší na nadcházejí dobu. Předvídat ji a nezapomenout. Nanadaime Hokage Assasin Senju a Nanadaime Raikage Rin Kagayaki.
Opora dvou vesnic. Každá podpěra se jednou rozpadá a na jejich bedra dopadalo až příliš věcí.
Snad proto se rozhodli znovu zde změřit své síly, svou rozvahu i cenu svých životů.

Dva klony to zničilo, ale pořád jsme tu zbyly tři.
Stejně jsme se usmály, kolem těla se nám rozhořela blesková chakra Raiton no Yoroi a rozběhly jsme se proti němu. Dvě v předu, jedna za nimi. Já (ta za nimi) jsem se zastavila a poskládala další pečetě.
"Bunshin Daibakuha!" sotva ty dvě doběhly dostatečně blízko, vybuchly. Tomu jsem říkala krycí manévr.

Výbuch mě celého obalil. Rozhlédl jsem se kolem a měl nějaké zpomalené reakce. Vzpamatoval jsem se a objevil u prvního kunaie na šesti hodinách. strhl jsem ze sebe spálené oblečení.
"Tohle bude souboj rychlosti.." udělal jsem pečeť a namířil na ni rukou.
"Senei Ta jashu!"[b]

Touto technikou mne překvapil. Kdyby použil Senei Jashu, stihla bych ho vyblokovat, takhle mi nezbývalo nic jiného než vytáhnout katanu prudce z pouzdra, obalit své tělo bleskovou chakrou a křižovat katanou nebe pomocí své vlastní techniky. Vytvořila jsem tak kolem sebe bleskovou síť. Chvíli vydržela a většina hadů byla pryč, avšak poté jsem musela ustoupit a kvůli obraně jsem si nestíhala krýt záda.

Hodil jsem na Rin tři hiraishin kunaie.
Udělal jsem další pečetě a shýbl se k zemi.
"Mandara no jin!"

S technikou, která běžela po zemi jsem měla menší problém. Byla jsem ráda, že nevyužil mou oslabenou obranu.
Katanu jsem hodila tak, že se zabodla mezi hady, ani jednoho netrefila.
"Raiton: Kuropansa!" černé bleskové šelmy se rozběhly ve stejnou chvíli jako já. Ony vrazily do hadů, já vyskočila, odrazila se od rukojeti katany zabodnuté do země a letěla směrem k němu. Ve vzduchu jsem se jednou otočila. Měla jsem v plánu ho bleskovým brněním doslova zadupat do země.

Zvedl jsem hlavu. Podíval se na Rin. Mám jen jednu šanci. Zhodnotil jsem své šance ještě jednou. Nu, moc času jsem na to neměl.
Soustředil jsem čakru v nohou, odrazil se od země.

Jen jedna čance, pokud to nedám, mám smůlu. Nevím, jestli bleskové brnění Kusanagi probodne. Je opravdu silnější, než když jsem s ní bojoval naposledy. Jenže já nemůžu prohrát..A ona taky ne. Můžu ospravedlnit své chyby a dosáhnout osvícení..Jenže, zasloužím si to?

Oči se mi rozšířili.
"Zase Kusanagi...?" pokusila jsem se obrátit, ale jediným výsledkem bylo, že se brnění díky nedostatku soustředění rozplynulo.
Vyplivla jsem krev a oba jsme dopadli na zem. Kusanagi byl v mé hrudi.
"...Není to... Nostalgické?" podařilo se mi dokončit větu.

Jo!
"Odpusťte.."vytáhl jsem z ní Kusanagi a opět ho spolkl.
"Možná to byla chyba, bojovat..Měl jsem odejít a nechat to na mladých. Vy si zasloužíte jít dál." přiložil jsem své ruce k její ráně a začal ji léčit.

"Možná, ač si to nemyslím, si zasloužím jít dál." když mne léčil, tělem mi proudila nová síla. Ten pocit mne přiváděl k šílenství, ale věděla jsem, co mám udělat.
"Ale vás... Vás potřebuje svět." sklopila jsem pohled a ruce držela na jeho, aby mne už neléčil. "Jen mi slibte... Že moje vesnice... Že moje vesnice bude v pořádku."
Z očí mi vyklouzlo pár slz, vlasy mi rozevlál možná vítr, možná má vlastní chakra rozbouřená stejně jako mé pocity.
"Možná, že já si šanci zasloužím, ale že jsem mrtvá je pouze má vina. A pokud mám mít šanci to napravit, pak mne nechte využít ji tak, jak toužím sama a jak uznám za vhodné. Je mi sedmnáct..." selhal mi hlas, ale stačilo naprázdno polknout a mohla jsem mluvit dál.
"Je mi sedmnáct a neměla jsem právo být Raikage, zradit a vrátit se, mít na povel celou vesnici. Neměla jsem právo zemřít." jednu dlaň jsem pro jistotu měla pořád na jeho, aby mne nechal domluvit a nic nedělal. Druhou jsem pomalu přitáhla blíž k tělu a uchopila jí pevně konec své katany.
"Nemělo to být, ale stalo se. A já to chci napravit tak, že vy budete žít. Věřím... Věřím, že když bude mít Konoha takového vůdce, tak nikdy neublíží mojí vesnici." katanu jsem stiskla velmi pevně a pomalu ji obracela proti sobě.
"Ale mám ještě jednu prosbu... Nechci, aby poslední, koho jsem líbala, byla žena." sarkasmus byl v první větě doslova hmatatelný, v druhé už nebyl ani znát.
Zatímco katana už mi mířila proti srdci, zapřela jsem se, naklonila blíž a políbila ho. Přesně tak, jak se líbá naposled a přece bez citu. Aby nezapomněl. Zároveň s tím, jak jsem se přiblížila k němu mi ostří logicky zajelo do srdce. Odtáhla jsem se a z úst mi unikl tenký proužek krve.
"Víte..." setřela jsem ho prstem a oblízla si horní ret. "Tohle je lepší smrt než předtím." v srdci jsem cítila neuvěřitelnou bolest. Naposled jsem mu věnovala uvolněný, optimistický úsměv.
"Mějte na paměti... Že ve vás vkládám svou důvěru..." můj hlas se spolu s mým tělem pomalu vytratil v jemném vánku. Jako kdybych tam nikdy nebyla.

Podivně a překvapeně jsem zamrkal.
Nic takového jsem nečekal. Co to mělo znamenat? Ale její slova mi něco připomněla a podivně zahřála u srdce.
"Já jsem na tom stejně, také si nezasloužím žít, udělal jsem spoustu zla. Nechal se ovládnout Hadem..Ale..vy.Ale vy..máte Sedmnáct a jen tak si v klidu jdete na smrt. Už podruhé.." Z očí mi kapaly slzy. Nedokázal jsem je zadržet.
"Proč? Možná jsme se měli poznat dřív, ale to přece. Klidně bych mohl být váš otec." ušklíbl jsem se a sledoval její umírající tělo.
"Vaši vesnici budu ochraňovat svým životem. Pořád bojujeme každý sám za sebe, za své vesnice. Takhle vzniklo nespočet konfliktů, které byly plné nenávisti. Koloběh nenávisti ovládnul každou generaci, boj co boj, vesnice co vesnice. Když jsem tu s vámi bojoval, vidím myšlenku, ve které budou lidé spojeni a bojovat za všechny. Já..teď vůbec nevím, co dělat..Snad jen, děkuji.." vstal jsem a utřel si slzy. Vyčerpaný a s popáleným oblečením.
Vzhlížel jsem k nebi. "Moje další bitva.."