Všechna další místa v zemi Vody

Okamma

Nuda vystoupila na maximum. Znovu jsem protočil oči v sloup.
"Jestli se snažíš být vtipnej, tak ti to moc nejde," zývnul jsem.
"Myslím, že se asi přesunu. Už tu není zábava. Najdu si nějaké jiné místo s jinými lidmi. Co třeba Iwagakure? Jo, to by mohlo být dobré. Nebo spíš nějakou měnší vesnici?" otočil jsem se a začal pomalu odcházet. Byl jsem zabrán do přemýšlení, kam vyrazit, ale dával jsem si pozor, aby na mě ze zadu třeba něco náhodou nepřiletělo.

Klon: ,,Hej odísť môžeš až keď opravíš to čo si napáchal..,, zakričal a začal pomaly kráčať k nemu.

Ja vyskočil som poriadny kus pred ním aby som mu zahatal cestu..

Okamma

A co takhle Sněžná, to by možná... trhnul jsem sebou a podíval se na něj přes rameno. Chůzi jsem nezastavoval, dokud jsem nezjistil, že mi v ní brání druhý Ataru. Pokrčil jsem rameny a zastavil.
Ne, to nemůžu, pokud si vzpomínám, tak ve chvíli, když to napravím, buďto mě zabiješ hned, nebo unudíš k smrti později, poznamenal jsem.

Ja: ,,Asi ti nebude stačiť moje slovo shinobiho čo? Počuj ja mám za úlohu zistiť prečo je sopka aktívna a pokúsiť sa ju deaktivovať... nebolo v pláne pri tom niekoho zabiť ale bohužial okolnosti to nepustili...,, pokrčil som plecami a zatváril sa nevinne

Okamma

Pozvedl jsem obočí.
"Okolnosti?" malinko jsem se ušklíbnul, ale nakonec jsem to nechal být.
"Tak dobře," kývnul jsem prostě a na tváři se mi znovu usadil široký úsměv.

Shinobi II (genin)
Už nějakou chvíli jsem byl při vědomí. A teď se mi to konečně povedlo! Jediná technika, kterou mě šéf naučil. Nahromadil jsem větrnou čakru okolo mých rukou a podařilo se mi přeříznout provazy. Teď jsem vyrazil jako šílený směrem, odkud jsem slyšel hlas, toho chlápka, co zaútočil na šéfa. Vyřítil jsem se ze křoví s kunaie v ruce a běžel jsem v záchvatu paniky na něj, snažíc se ho bodnout.
"Nech hóóó!"

Ja: V čas som si všimol toho malého ako sa rúti na mňa, jednoduchým kopom som mu vyrazil kunai z ruky a podkopnutím som ho dostal na zem, následne som namieril naňho meč ktorý bol stále v obväzoch a bol čiastočne krvavý od predošlého zabitia jeho kolegu... ,,Hlavne si skroť svojich zverencov.... a urob čo som povedal nech to tu skončíme...,,

Shinobi II (genin)
Ani jsem nevedel jak a lezel jsem na zemi a miril na me mec. Zdesene jsem vykulil oci a zacal hazet hlavou.
Ne, ne, ne, ne, nee!

Okamma
Ted byla s anime kapkou rada na me. Povzdechl jsem si a vydal jsem se k tem dvema. Kdyz jsem byl tesne u nich, kyvnul jsem na jeho mec.
Dej to pryc, zabrucel jsem a prisne se podival na kluka.

Ja: Povzdychol som si a meč som si znova položil na rameno, pretože stále som nemal istotu či niečo neskúsi.... a lepšie byť v strehu ako byť mŕtvy...

Shinobi II (genin)
V mem zornem poli se objevil sef a vzapeti dokonce zmizel mec. Zustal jsem zirat jako puk.
"Se-Sefe?" vyrazil jsem ze sebe, ale na vic jsem se nezmohl.

Okamma
Protocil jsem oci, chytil jsem kluka za triko a vytahl ho do stoje.
"Bàka, bàka," brucel jsem si mezitim, co jsem ho vytahoval. Pak jsem se k nemu nahnul.
"Ted me dobre poslouchej. Mas na starosti ohen, jasne? Nevzdalis se od nej na pet metru. A jestli ho najdu vyhaslé..." na mè tvari se rozlil siroky usmev. To stacilo. Muj maly spolecnik jako by razem dostal kridla. Kdyz jsem se narovnal, byl uz u ohniste. Se stale stejnym vyrazem jsem se otocil na Atara.
"Tak co tu mame dalsiho?"

Ja: ,,Sopka....,, povedal vážnym hlasom s prísnym výrazom na tvári..

Okamma

"Ááá, sopká!" podrbal jsem se ve vlasech a tak trochu rozpačitě se zazubil, takže jsem chvíli jako dítě vypadal já. Nakonec jsem se zubit přestal a obrátil se směrem k jícnu, k němuž jsem se vzápětí i vydal a který se nyní už opovážlivě chvěl a chrlil černý popel-
"No, tak pojďme. Tedy, předpoklám, že chceš jít se mnou."
Abych ti nepláchnul, dodal jsem sám pro sebe v duchu.

Ja: ,,Samozrejme.... tak ma veď...,, povedal som samozrejmosťou v hlase...

Klon stál pri ohnisku len preistotu....

Okamma

Jen jsem pokýval hlavou a nasadil jsem vražedné tempo směrem nahoru k jícnu. Kupodivu jsem se zastavil až u něj.Teď bylo vidět, že nedaleko od okraje jícnu je napnuté lano, které vedlo na jeden menší výběžek uvnitř sopky. Z něho pak vedl otor do skály kamsi do neznáma. Vyskočil jsem na provaz a kupodivu jsem se po něm velkou rychlostí rozběhl k ostrůvku.
Pojď za mnou, nebo zdrhni. Každopádně si pohni, křiknul jsem ještě na Atara. Sopka vychrlila další oblak horkého popela.

Bez slova som išiel za ním a predtým som si meč dal do púzdra na chrbte a rozbehol sa za ním....

Okamma

Doskočil jsem na ostrůvek a s širokým úsměvem se podíval na Atara, který právě dobíhal. Nebylo by nic těžkého vytáhnout meč a přeříznout provaz. Ale živý lidé byli prostě zábavnější a vydrželi člověku na delší dobu. Přesto jsem však neodolal a naznačil jsem pohyb k mečům, co mi viseli na zádech. Pak jsem se ale obrátil a zasmál jsem se.
"Máš štěstí, že jsem to já," prohodil jsem přes rameno.

"Jasné šťastím len oplývam..." povedal som si mrzuto v hlave a dobehol na ostrovček... A čakal čo bude Ďalej aj ma zaujímalo ako sopku zobudil a ako ju znova utíši..

Okamma

Vešel jsem otvorem ve skále do menší místnosti. Byla prázdná, ale na druhé straně byli jedny dveře. Došel jsem až k nim a rozrazil je. Za nimi se rozprostírala obří hala, nabitá přístroji a za dalšími dveřmi se skrýval ještě hloubkový vrt o kterém ale Ataru neměl jak vědět. Vypadalo to téměř, jakoby mě někdo sponzoroval. Začal jsem běhat od jednoho přístroje ke druhému a něco na nich nastavovat.

Ataru:
Ako som sa ním vošiel a vstúpil do tej miestnosti len som zostal v nemom úžase.... čakal som že tu má niekde nejaký úkryt s pár prístrojmi ale toto bolo viac ako som čakal... Sledoval som jeho pobehovanie sem a tam...


Okamma
Začal som na prístrojoch niečo nastavovať až tým úplne zahasil sopku a znova bola nečinná ako by mala byť správne...
Spolu s Atarom sme sa vrátili znova tou istou cestou akou sme prišli sem sme sa dostali aj naspäť...
Tam Ataru splnil svoj sľub a nechal ma ísť.... odchádzal som preč.. po ceste pri ohnisku som vyzdvihol svojho poskoka a obaja sme zmizli nevedno kam...(Presun)

Ataru:
Keď odišiel postaral som sa aby sa k jeho laboratóriu už nikto nedostal a mierne ho vyradil z funkčného stavu...
Klon pri ohnisku sa rozpadol.... A ja som si konečne odfúkol že to mám za sebou.... Hoc z nechuťou som sa vydal na dlhú cestu do Kiri...(Presun)


(Snáď sa na mňa nenahneváš že som to ukončil ja ^^ ale nevedel som ako dlho budeš preč... keď tak to na požiadanie vrátim späť a dokončíme to podla teba jop? ^^)