Lázně, oázy, relaxační místa^^

"Páni, to tady není tak dlouho, že?" Rozplývala jsem se nad tou krásou. Příjemně to tady vonělo a působilo sympatickým dojmem, oproti tomu suchému písku kolem!
Těšila jsem se na tu dlouhou koupel, pojídání Danga a zdrbnutí ostatních.
Došly jsme s Pili až k nějaké malé recepci a slušně pozdravili.

"Je to tu chvilku, ukázalo se, že ta dřívější pumpo, co sloužila jako zdroj vody pro celou vesnici vede v celé síti podzemních vod a tak se to prohloubilo a udělalo tohle!" usmála jsem se. "Dobrý den... rády bychom si dali relaxační koupel... nejlépe nějakou voňavou s jahodami!" opřela jsem se o pultík a sledovala recepční. Slušně se uklonila a podala nám dva lístky na šatny, kde v košíčkách leželo vše co jsme potřebovali. Došli jsem společně do místnosti. "Povídej, jak se máš v Konoze? Co Assasin? Nepéruje tě moc? A co mise, nejsou moc náročné?" ptala jsem se, mezitím co jsem se svlékala.

Přetáhla jsem si tričko přes hlavu a složila ho vedle sebe a potom jsem odpověděla.
"V Konoze se mám skvěle a Hokage-sama? Je to skvělý sensei.. Jsem ráda, že mě trénuje. Je přísný, ale zároveň hodný. Díky němu se mi podařilo začít víc komunikovat se Shukakem a zesílit, i když Shukaku mi stále dělá problémy..." Povzdechla jsem si. Chtěla jsem jí říct, jak jsou mise náročné, ale na něco jsem si vzpomněla. Měla bych si přestat na všechno stěžovat.
"Mise jsou náročné samozřejmě, ale jsem už dost stará a jsem na pozici, kdy si nesmím myslet, že budu dostávat jen jednoduché mise.." Usmála jsem se. "A co moje Kazekage? Neotravují tě tady moc povinnosti?" Usmála jsem se a už svlečená jsem pomalu došla k té teplé koupeli. Všude to vonělo po jahodách. Voda byla příjemně horká, všude stoupala pára.
"Kyaah!" Byla jsem nadšená a celá jsem se do vody ponořila. Tohle jsem přesně potřebovala!

Následovala jsem ji a chvíli si jen ráchala nohy, než jsem dovnitř vlezla celá. "Copak já... nic mi neschází.. leda trocha adrenalinu v krvi..." přiznala jsem. "Poslední dobou mám chutě dělat nebezpečné věci, protože se někdy v kanceláři nudím... nedávno jsem si šla takhle popovídat se starým známím..." zasmála jsem se. "Ale abych na to nezapomněla... něco mi dlužíš!" usmála jsme se líbezně.

"Čekala jsem, že v kanceláři sedět moc dlouho nevydržíš a zatvrdlá u linky taky nebudeš.." Ušklíbla jsem se a sáhla do pytlíku s Dango, který vězel kousek od nás. Zhltla jsem jednu kuličku a usmála jsem se. Ovšem při Piličině poslední větě jsem se tím knedlíčkem doslova málem zadusila, jak mi uvízl v krku. Nakonec jsem ho přeci jen spolkla a zatvářila jsem se nevinně. "Dluh? Netuším, o čem mluvíš.." Ušklíbla jsem se.

Musela jsem se začít smát jejímu zaškobrtnutí. "Yo-chii! Znám tě osmnáct let! Nikdy jsi neuměla a nikdy nebudeš umět lhát! Tak mi to řekni radši dobrovolně!" zakřenila jsem a pohodlně se opřela, abych si užívala koupel vším čím to šlo.

"Právě, že mě tak dobře znáš!" Ušklíbla jsem se. "Já, ale etto.." Začínala jsem pěkně rychle rudnout. Radši jsem se víc zabořila do vody, až mi koukala jenom hlava. "Ksoo, ty mě vždycky dokážeš přesvědčit. Umm, tak fajn, jmenuje se.." Odmlčela jsem se a dodala si odvahy. "Sasuke Sarutobi, ale stejně ti to může být jedno, měla bych na něj pěkně rychle zapomenout!" Zakroutila jsem hlavou, až mi mokré vlasy poletovali kolem obličeje. Měla jsem relaxovat, né myslet na takovéhle kraviny!

Vítězoslavně jsem se usmála. "Sasuke... pěkné jméno... a jak tě znám i chlapec bude pěkný!" zazubila jsem se. "Jak jsi k němu přišla?" zajímalo mě, i když jsem viděla její rozpaky... nemohla jsem si pomoct!
/Všechna čest zlato!^^/

"Že já ti něco říkala.." Zamumlala jsem si spíš sama pro sebe.
"P-přišla? S-Spíš takovou náhodou, kdy chtěl dovést do Senju čtvrtě a když jsem s ním byla na misi.." Teď jsem začala rudnout ještě víc a radši jsem si do pusy dala další dango knedlíček a jeden podala i Pilice. "Ale pěkně rychle na to zapomeň! Stejně z toho nic nebude" Zabručela jsem.
"Ksoo, jak ty to děláš, že mě vždycky dokážeš přesvědčit?!" Cákla jsem na ní vodu a zašklebila jsem se.
/ /

Kousla jsem si Danga. "Ty jsi se stejně chtěla svěřit! Vidím ti to na očích! A proč by z toho nic nebylo? Vezmeš si výstřih, vyčešeš vlasy, uděláš dámu v nesnázích a je to!" zazubila jsem se. "Musím se na něj jít do Konohy podívat!" přemýšlela jsem nahlas.

"Jo, kdyby to bylo tak lehký.." Odvětila jsem. Ruměnec mi z tváře nezmizel. Naklonila jsem se pro další dango a ustala v pohybu.
"No na to hodně rychle zapomeň!" Prudce jsem se otočila a varovala jsem jí. Pak jsem se zašklebila. Nakonec jsem si dango nabručeně vzala a zamyšleně do něj kousla.

"Ale no tak!" píchla jsme ji prstíčkem do naplněné tvářičky. "Však on si všimne.. a jestli ne, je to truhlík a trumpeta, protože nevidí co má před sebou! Takovýho si vůbec všímat nemusíš, ty si najdeš dalších dvacet takových, ale on přijde o jeden unikát!... což se nestane, protože až si vezmeš ten výstřih tak si všimne URČITĚ!" zašklebila jsem se a radši se potopila pod vodu xD.

"Možná máš pravdu, moc nad tím vším přemýšlím. Dám tomu volný průběh" Ušklíbla jsem se a rozhodla jsem se na to dál nemyslet. Pak mi blýsklo v očích. "Ty se nějak moc vyznáš, ne? Že by takhle Pili lapila svého budoucího manžela?" Zákěřně jsem se usmála.

"No dovol!" ušklíbla jsem se. "V té době jsme byla ještě nevinná a nepoznamenaná!" zakřenila jsem se a cákla na ní. "Že my se na ty chlapy nevykašleme! Co by nám scházelo?!" zazubila jsem se.

"Hai máš pravdu. Nemuseli bychom nic řešit.." Ušklíbla jsem se a také jsem na ní cákla a začala se smát jako praštěná.
Připadala jsem si v tu chvíli uvolněně, příjemně. Nic mě netížilo, žádné problémy.. Nic, jako kdyby všechno najednou odplulo neznámo kam. Uvědomila jsem si, že až odejdu bude mi tohle zase moc scházet.
"Takovýhle klid jsem potřebovala.." Řekla jsem uvolněně a na chvilku jsem zavřela oči. "To musíme zopakovat častěji.." Ušklíbla jsem se, ale pak jsem si něco uvědomila. "Až se sem zase příště podívám.." Dodala jsem spěšně.
"Jsi jen o dva roky starší, ale máš už toho za sebou.." Plácla jsem, když jsem si uvědomila, kolik toho PiliKKa dokázala.

"Co proboha?" zasmála jsem se, protože jsem v tuhle chvíli nechtěla myslet na to, že tenhle stav je jen dočastý a ona zase zmizí...

"Stala si se Kazekage, máš dvě krásné děti, manžela.." Usmála jsem se. "Tímhle tempem zůstanu nadosmrti stará panna.." Ušklíbla jsem se.
"Hmm Pili? Mohla bych dnes v noci zůstat u vás? Pokud to nebude vadit, chci se podívat do svého pokoje.." Zasmála jsem se.

"Spíš jestli já půjdu tímhle tempem skončím brzo u kopru!" zasmála jsem se. "To je snad jasné?! Tvůj pokoj je pořád tvůj a čeká jen na tebe!" pokýval jsem hlavou.

"Ale kdepak.." Zakroutila jsem hlavou a pak jsem se pousmála. "Arigato.." Špitla jsem. Byla jsem docela už dost vycákaná. Voda začínala chladnout a tak jsem se zvedla. "Asi se takhle brzo rozmočím.." Ušklíbla jsem se a šla do šaten.

"Máš pravdu... co je nejlepší po krásné koupeli? Krásná postýlka!" věnovala jsem jí úsměv a převlékla se. "Pojď, velku bude zima, noci jsou tu chladné!"

Rychle jsem se oblékla, stáhla vlasy do neposedného drdolu, ze kterého mi stejně vlasy trčely na všechny strany a rozeběhla jsem se za PiliKKou.
"Jsou doma všichni?" Zeptala jsem se s úsměvem, protože jsem si uvědomila, že Piličin domov je vlastně i mým domovem.
Venku se docela dost ochladilo a setmělo. Na nebi se objevili překrásné zářící hvězdy. V Suně se na ně dalo dívat nejlépe ze všech vesnicí.. Žádné budovy ani stromy mi nezakrývali výhled na tu krásnou černou oblohu.
"Málem jsem zapomněla, jak je ten pohled na noční oblohu ze Suny krásný." Ušklíbla jsem se při jedné vzpomínce.
"Pamatuješ si, jak jsme jako malé vždycky rády koukali na oblohu dlouho do noci, dokud nás nevyhnali do postele? Stejně jsme je neposlechli.." Šťouchla jsem do ní a šibalsky jsem se pousmála. Jako malé jsme hrozně zlobili.

Zasmála jsem se. "Jo jo... lezli jsme na střechu, aby jsme měli co nejlepší výhled, tobě uklouzla noha a spadla jsi přímo na terasu babiččina pokoje! To si pamatuju, jak nás babička ještě v noci seřvala a pak jak tě přivedli se sádrou a první co jsem udělali, šli jsem vymyslet, jak tě zase dostat nahoru... a to jsem dostala vynadáno já, protože jsem byla starší!" zazubila jsem se. "Nebo když jsme z Alíka, toho smetáka štěkajícího chtěli udělat ninja psa!" zasmála jsem se. "Někdy mi ty naše blbiny chybí..." přiznala jsem po chvíli.

"Hai mě také.." Dodala jsem smutně. Ale při další vzpomínce jsem se začala smát. "Jo jo a nezapomínej na to, jak jsme trápili chudáky sousedy s tím, že jsme si v
noci hrály na nukeninky a šly jim ukradnout ze zahrady jablka, po kterých nás stejně boleli břicha, protože byli omylem nastříkané repelentem!" Zasmála
jsem se.

Vyprskla jsem smíchy. "Jo jo... to bylo něco!! Ještě teď cítím tu nechutnou chuť!" zatvářila jsem se kysele. "Brrr... jak když jsme vypily vodu s hnojivem na kytky, v domění, že je to víno, protože to babička nalila do láhve od červeného... chudák babička, musela z nás mít radost... měli bychom ji navštívit!... Ale te´d honem, nebo nastydneme!" usmála jsem se a rozeběhla se po ulici k domku s myšlenkou, že musím zalít ty povadající muškáty xD.