Tréninková budova

First topic message reminder :

v přízemí je po vstupu hned velká prostorná hala (místnost) na boje jak z dálky tak zblízka po schodech u stěny se pak vyjde nahoru kde je něco jako posilovna....

Len som sa pousmial a jej bozk som prijal. Potom som svoje pery od nej vzdialil tak čo chce sa ešte Jin zahrať zo svojou hračkou? Po mojich slovách som nahodil trošku desivý výraz.

"Nebojíte se stylu, kterým si Jin hraje?" odvětila jsem otázkou a zkoumala jeho rty.
Momentálně jsem na ně dostala šílenou chuť a můj dravý výraz tomu odpovídal.
Zvedla jsem k němu své hypnotizující oči a nadhodila svůdný úsměv, který jsem odkoukala od Reiny.

Vôbec sa nebojím tvojho štýlu hrania práve naopak baví ma to (úsmev).
Tento úsmev poznám povedal som tak trochu nervozne...

"A chceš ten úsměv mít?" všimla jsem si, že při pohledu na něj mírně znervózněl a chytila se toho. Vlasy se mu obmotaly kolem těla a držely ho blízko u mne. Dívala jsem se mu do očí. Měla jsem v těch svých zvláštní jiskření a smysl pro hru. Právě teď jsem si hrát chtěla.

To by sa Reina musela posnažiť aby si ma získala späť (divný úsmev).
Co ak by som odpovedal ze chcel...

Ne, že by se mi to nelíbilo. Potřebovala jsem mít kontrolu nad vším okolo sebe. Byla jsem zkrátka trochu mrcha. Byla bych momentálně schopná jít přes mrtvoly jen proto, abych mu mohla ukrást ještě jeden polibek. Myšlenky na krev momentálně zaclonily myšlenky na něj.
"Polib mne, Everest-chan," zavrněla jsem společně s oním úsměvem, ale moje oči byly v té chvíli nebezpečné.

Priblížil som sa k nej čo najbližšie. Tak čo chceš mi ukradnúť jeden bozk? Opýtal som sa trošku zvedavo.

"Vážně máte pocit, že se spokojím jen s jedním polibkem?" přiblížila jsem se jak nejblíž to šlo, ale tak, abych se ho nedotýkala.
"Láká vás to, Everest chan..." můj horký dech ho hřál na tváři.

Zrejme jeden nebude stačiť (pousmial som sa) Ked prišla ku mne taktiež bližšie cítil som sa trošku v rozpakoch. Toto sa mi ešte nikdy nestalo teda okrem Reiny. (Zákerne som sa pousmial) A odstúpil som dalej dobre som vedel čo sa stane ked jej bozk nedám. A co by si urobila keby som ti ten bozk nedal? Dobre som vedel čo ale mal som v úmysle ju trošku povzbudiť.

"Jak to tak vypadá, rád si hrajete," znovu jsem jen tak kroužila okolo něj jako dravec.
"Když mi polibek nedáte, políbím vás sama... Když ani pak... Asi se vás pokusím zabít... Ale budu jemná," potichu jsem uvažovala. Možná pro něj, možná sama pro sebe.
I když tentokrát ne... Tentokrát ten polibek chci... Za každou cenu. A mnohem víc než to.

Ak si ho odomna zoberieš násilím vlastne nebudem vinný tak si teda pre neho pod (úsmev)

Dorazil jsem dovnitř a zahlédl senseie a pro mě neznámou divku.
A to je ta co byla s Tatsuem u otokage.
"Zdravím sensei."

"Neřekla bych, že můj sensei bude tak..." zamyslela jsem se nad následujícím slovem.
"Přítulný," zvonivě jsem se rozesmála. "Mile přítulný."
Kráčela jsem opatrně, jako kdybych měla pocit, že si to rozmyslí dřív než ho stihnu políbit. A že já měla co dělat, abych se ovládla. Postavila jsem se na špičky a opřela se o něj. Nevážila jsem příliš. Pak jsem se k němu chtěla pomalu přiblížit, ale moje ovládání ustoupilo kamsi do pozadí té kruté části. Vrhla jsem se kupředu jako dravé zvíře. Nejprve jsem ho zkusmo políbila, abych zjistila, jestli se opravdu nechá, pak už jsem pokračovala v tom, co jsem chtěla. Jemně jsem nasála jeho horní ret a donutila ho pootevřít ústa. Svým jazykem jsem vyhledala jeho a jemně ho obkroužila, hrála jsem si. Na chvíli jsem se o pár centimetrů odtáhla a nadechla, abych mohla předchozí činnost zopakovat s náležitou vášní.

Zarazil jsem se, když jsem viděl co jsem viděl.
Co se to tady sakra děje?
Zůstal jsem stát nedaleko od nich.

Zdravím Memphsito no práve ked som niečo povedal ma Jin pobozkala. Fakt super začiatok pomyslel som si. Bozk som jej opätoval. Trošku ma zarazilo že sa Memphsito na to musel pozerať...

"Nemám přijít radši jindy"
Trochu překvapeně jsem se zeptal.

"Zdravím," neochotně jsem se na něj zadívala.
Za tohle vyrušení jsem ho opravdu neměla ráda XD
Pro dnešní den jsem uspokojila svoje touhy a stačilo mi to. Ještě někoho zabít... Nebo alespoň přizabít... A budu jako v ráji.

Prepáč Memhisto za toto nedorozumenie no ehm toto je nová členka našeho týmu len jej niečo spadlo do oka a ja som to vytahoval...
(usmev)

Spadlo do oka, to si zkoušej na někoho na akademii.
"Chci se zeptat na nějaký tréninka nebo misi"
Podíval jsem se na dívku.
"Jsem Memphisto"

Napadla ma vtipná myšlienka: Jeden trénink som práve podstúpil
Misiu momentálne nemáme ale zajtra by sa našla jedna spoločná (úsmev)

Mohlo ma napadnúť že tomu neuverí (úsmev)

Niečo málo o vašom Kekkei Genkai ale ak myslíš niečo čo sa týka tvojej rodiny tak bohužiaľ nič prepáč... A čo sa deje?

"Ale teprve nedávno jsem se dověděl odkud vlastně pocházím, tak pátrám."
Odpověděl jsem a trochu zesmutněl, pač jsem čekal kladnou odpověď.
"A co vše víte o mém Kekkei Genkai?"

Názov tvojho Kekkei Genkai je Shikotsu Myaku (pulz mrtvých kostí)
Umožňovala ím děsivé schopnosti manipulace s jejich vlastní kostní strukturou. Měli volnou kontrolu nad buňkami, které způsobují kostní růst, to jim dovolovalo manipulovat s jejich kostmi podle jejich přání. Mohli si nechat vystoupit kosti z těla skrz jejich kůži, měli volnou kontrolu nad kostní hustotou a mohli dokonce úplně regenerovat zničenou kost. Díky tomu byla jejich těla prakticky nezničitelná, jakýkoli bod na jejich těle se mohl stát tak ostrým jako oštěp, byla to téměř perfektní obrana. Klan Kaguya používal tuto schopnost v mnoha typech mečových tanců pojmenovaný po květinách nebo rostlinách. Mečový tanec byl styl boje, během něhož používali různorodé kostních zbraně spolu se silným a půvabnými taijutsu pohyby. Tato schopnost, jak se ukázalo, byla v jejich klanu velmi vzácná. Kimimaro Kaguya byl jediný, který ji z celého klanu ovládal.

Tieto informácie viem s knižnice a zo spisov odpovedal som.

Zdroj: Konoha.cz XD

"No to s těma kostma vy sedělo"
V tu chvíli jsem se podíval na dlaň a z ní jsem povytáhl kost.
"Sensei mluvíte v minulém čase, to už nejsou, nebo?
Kost jsem schoval zpátky do dlaně.