Tréninková budova

First topic message reminder :

v přízemí je po vstupu hned velká prostorná hala (místnost) na boje jak z dálky tak zblízka po schodech u stěny se pak vyjde nahoru kde je něco jako posilovna....

"Otázky? No, asi nemám..." řekla jsem a krátce jsem se usmála. "Akorát by mě zajímalo, jestli bude ten druhej spolupracovat. Vypadá to, že mě nenávidí..." Opravdu jsem nechápala, proč takhle zareagoval, když zjistil, že jsem s ním v týmu. Sama jsem z něj necítila to "něco" jako předtím. To "něco", co se mi příčilo. Zakroutila jsem lehce hlavou
"Vlastně jediné, co bych teď chtěla vědět, je, abyste mi řekl něco o sobě, sesnseii..." odvětila jsem chladným hlasem. Teď jsem to neovlivnila, prostě jsem nechtěla zapojovat nějaké emoce do své mluvy.

Zamračil som sa a potom som povedal: Neviem, čo sa medzi vami stalo a pravdu povediac ma to ani príliš nezaujíma. Ale ako vidím, moc sa radi nemáte, ale ja s tým nemôžem nič urobiť. To je medzi vami a bohužiaľ budete musieť byť spolu v týme. Ak s tým má problém musí to ísť riešiť s Otokage. Povedal som a vzdychol som si. Potom mi položila otázku, ktorú som nemal rád. Nerád som hovoril o sebe, radšej som bol mimo pozornosť. Ale boja to moja študentka, takže mala právo o mne niečo vedieť. No tak volám sa Ken'ichi, som dobrý v ninjutsu a v taijutsu. Genjutsu radšej ani spomínať nebudem. Povedal som a usmial som sa a potom som ešte dodal. Áno, a taktiež mám kekkei genkai Youton, ale to si už videla. Povedal som a ešte som sa zamyslel. A taktiež by si mala vedieť, že nie som úplne normálny. Mám v sebe totiž takého idiota. Povedal som, a nechcelo sa mi to už ďalej rozoberať. Dúfal som, že to pochopila.
Ja ti dám takého idiota, že ma budeš ešte prosiť, aby som ťa nechal! Počul som Kenta'shiho, ale ignoroval som ho. Nech trepal čo chcel teraz som na neho nemal náladu.

Cesty s Reinou se rozešli já šel za senseiem ona do rezidence.
Objevil jsem se v tom rozbitým okně. "Tak jsem zpátky, ale ještě jednou po mě plivni tu lávu a už se nevrátím!" Bylo na mě vidět že mám moc dobrou náladu na to, abych dokázal být naštvaný.

Ja som ju nepľuval po tebe, ty červ. Povedal som a už som rukou śmátral vo vačku a hľadal som balíček cigariet, ktorý som nakoniec našiel. Jednu cigaretu som si dal do úst a zapálil som ju. Bolo mi jedno, či im to vadí alebo nie. Pozrel som sa na Argeta a vyfúkol som smerom na neho dym, aj keď nemal šancu pri neho prísť. Zlez dole. Povedal som a čakal som kým zoskočí a príde pri mňa. Nemal som v pláne sa s ním baviť cez celú tréningovú halu.

"Nejsem pes na kterýho zavoláš k noze!" Trhl jsem rukou a hodil senbon přímo do cigarety tak že mu ji vystřelím z pusy.

Jemným pohybom hlavy dozadu som sa senbonu vyhol, takže ma minul. Bez toho aby som sa pozrel na senbon alebo na Argeta som sa zamračil. Rozmysli si po kom hádžeš, mladý! Si môj žiak. Ja rozhodujem ako sa k tebe budem správať, ako ťa trénovať a ako ťa vychovám. Nie som taký sensei, ktorému by si mohol srať na hlavu a robiť si z neho srandu. Takže si dva krát rozmysli čo robíš. Tvoj život je čiastočne v mojich rukách. Dostal som ťa ako žiaka, takže ma budeš musieť počúvať. Ak ma budeš počúvať urobím z teba ničivú zbraň. Povedal som a vyfúkol som dym.

"Hm...tak se mějte hezky." Řekl jsem a zase zmizel. (přesun)

Čakal som, že odíde, ale bolo mi to úplne jedno. Veď je to iba harant, ktorý sa nechce zlepšovať. Nechcel som, aby tu zostal pre mňa, ale pre neho. Jeho problém, nech si trénuje sám. Usmial som sa a cigaretu som odhodil na zem. Ty ho asi poznáš. Býva taký stále, alebo iba občas? Spýtal som sa Killunie a premýšľal som, že budem mať menej práce ak ten harant nebude chcieť trénovať. Do cela mi to vyhovovalo.

"Takž Youton, jo? Takže to budete ovládat Katon jako já... Aspoň bych se mohla od vás něco naučit..." Tohle jsem si řekla spíš pro sebe než pro něj. "A když jste to tak zmínil, tak ani já nejsem úplně normální. Taky v sobě něco mám, ale ani trochu se to nepodobá člověku.." Argeta jsem naprosto ignorovala. Byl to horší spratek než já. "Neznám ho skoro vůbec. Jenom jsem s ním krátce bojovala. Netuším, proč je takový a co proti mně má..."

Když jsem se sedl znova na okno tak jsem slyšel Killuniu. "Co proti tobě mám?! Třeba že na člověka jen tak útočíš a já tě pak musím zachraňovat, aby jsi se nezabila pádem z výšky." Zachraňování lidí mě vážně nebavilo. Seděl jsem na okně, ale jinak jsem se neangažoval.

Takže ty tiež? Povedal som potichu pre seba a potom som sa pozrel na Argeta, ktorý znova sedel na okne. Tsché, to zasa bude... tie ich reči ma vážne nebaví počúvať.
Ser na tie decká a poďme radšej niekam na pivo. Nebaví ma to tu, je to strašná nuda!! Ako to tu môžeš sakra vydržať?!
Pokoj, ešte budeme musieť vydržať. Bohužiaľ sme ich dostali na starosti, takže to musíme vydržať. Povedal som teraz v duchu, a dúfal som, že to Kentashi počul.
To ma nezaujíma... poďme niekam preč. Nechci, aby som ťa vyhodil a aby som ich zabil.
Iba som si vzdychol a čakal som, čo tí dvaja budú robiť.

Došla jsem do budovy a když jsem je tam uviděla zasekla jsem se.
"Zase špatně..."
Povzdechla jsem si, vážně jsem se tu nevyznala...bylo to tu pro mě jako bludiště.

Z okna jsem skočil až k nim. "Pojďte něco dělat...nebo se půjdu zabavit někam jinam." Nesnáším skupinoví trénink. Pak jsem si, ale začal pro sebe říkat takovou obyčejnou básničku, oni ji zase nemohli rozumět, ale to mi bylo jedno.
"Lesy obrovské,
moře kouzelné.
Spojte se se v jednu dívku,
ta musí být mou.
Bude mít kouzlo moře,
a půvab lesů.
To je jediné co já chci,
tak dejte mi krásku mnou...." Pak jsem, ale nedořekl jméno protože, přesto že nevěděli co se v básničce říká tak city co vyzařovali z jazyka jasně říkali že je zamilovaná a pak by rozuměli i jménu a dali by si to dohromady, pak jsem se otočil na Arisu.
"Zdravíčko Arisu-chaaan!" Zamával jsem na ni, proměna mého chování byla až úctyhodná. Najednou jsem nevypadal znuděně, právě naopak, sršela ze mě enegrie.

No tak poď dole a niečo možno vmyslíme. Máš na mysli niečo konkrétne? Ja by som najradšej šiel na pivo, ale tam vás dvoch vziať nemôžem, pretože ako opilý nie som príjemný. Povedal som trochu mrzuto a čakal som, či konečne zoskočí. Potom som sa pozrel na Arisu. Nič som jej ale nehovoril.
Hej, aj tá je pekná. Čo takto ju zbaliť?
Nech sa ti páči, rob si čo chceš. Nemám teraz na nič náladu. Povedal som Kenta'shimu a zamračil som sa.

Zděšeně jsem se koukla na Argeta.
Že by mu po té ráně přeskočilo?
"J-jsi v pořádku?"
Nadzvedla jsem obočí a pak se koukla na někoho kdo byl nejspíše jejich sensei.
"Nebudu rušit..."
Usmála jsem se a opřela jsem se o zeď, hodlala jsem počkat až to dokončí a zeptat se na cestu.

(Už jsem dole, ale dejme tomu.)
"No tak první mě napadl bar...jako vás." Zasmál jsem se. "Nebo co takhle souboj? Ale proti mému kolegovi ne, vím že má strach z výšek to by nebylo vzrůšo." Znova jsem se zamál. "Ale ještě chvilku počkejte. " Doběhl jsem k Arisu. "Přišla jsi trénovat: Katon: Kasumi enbu, nebo jsi zabloudila? A jsem v pořádku...jen jsem rád že vydím někoho hezkýho a normálního." Usmál jsem se na ni.

Nerušíš... Povedal som Aishe a potom som sa zamyslel nad tým barom. Nebol to zlý nápad, a na poznanie svojich študentov to bol dobrý plán. Usmial som sa a potom som sa postavil. Tak dobre... pôjdeme do baru.

"Zabloudila jsem..."
Přiznala jsem a pak se odkašlala.
"no hele...kde se tu můžu najíst?"

Chtěl jsem si z ní udělat i trochu srandu. "No tak třeba u mě doma, ale teď vážně, stejně by jsi na to nepřistoupila. No tak v baru. Tady moc možností, chtělo by to vědět co chceš jíst." Usmál jsem se.

Povzdechla jsem si a promnula si spánky.
"No to je už jedno...já radči půjdu vážně nechci rušit, seznamuj se tu se svým týmem"
Usmála jsem se a otočila se k východu, než jsem odešla koukla jsem se na jejich sensee a pousmála se.
"Naschle..."
(Přesun)

Protočil jsem oči v sloup. "Já ji někdy nechápu." Pak jsem se vrátil. "Tak jo bar beru...můžeme vyrazit?"

Pozeral som sa pred seba a na Arisu som iba zamával bez toho, aby som sa na ňu pozrel. Ide sa do baru, decká. Povedal som a prišiel som pri vchod, ktorý bol stále zablokovaný lávou. Len som luskol a láva opadala a ja som prešiel cez dvere.
Konečne ťa napadlo niečo múdre! Jupí.
(presun)

Když jsem odcházel tak jsem ještě zabrblal. "Ještě jednou mi řekni děcko a udělám z tebe cedník!" A s tím jsem šel za ním do baru. (přesun)

Teď už jsem opravdu nevnímala, co se tu dělo. Nebyla jsem ospalá, jen.... se mi prostě nechtělo vnímat ty lidi. Killuni byl mnohem lepší společnost. Tygří drak Ohně. Ani jsem téměř nezaslechla to, že se někam jde. Když jsem se "probrala", už tu bylo prázdno a já vůbec netušila, kam mohli zmizet.
Zatraceně... Já jsem ale "úžasná". Nikdy s nikým nenavážu kontakt... No jo, to jsem celá já... Povzdechla jsem si a odešla jsem z budovy s rozhodnutím hledat je.
(přesun)

Po několikadenním toulání a nic nedělání jsem opět zavítala sem. Celkem slušně odpočatá i najedená jsem se pustila do dalšího nepříliš lehkého tréninku spolupráce s Killunim. Nastal znovu čas na několik hádek. Další čas na trénink mé výdrže.