Atsukin domček ^^

First topic message reminder :

Nachádza sa asi dva kilometre od Otagakure, sama Atsuka tu býva iba niekedy aj to len vtedy, keď potrebuje vykonať svoje rituály či zrovna má chuť na niečo čo je v rezidencii u Reiny zakázané. Navonok, vyzerá že sa každú chvíľku rozpadne, no v skutočnosti má veľmi pevné základy a vlastne celý je taký dosť "odolný" nesundal by ho ani Atsugai. Má celkom rozsiahli komplex v podzemí.. skôr také katakomby či tak. Zároveň sa tu nachádza veľa izieb aj pre to, že sa Atsuka rozhodla, obnoviť svoj klan, teda zhromaždiť tých čo prežili !.. niekoľko "tajných" vchodov a východov sa nachádza priamo v Otagakure a niekoľko v ryžovej zemi.

.. kto si? opýtala som sa takým tichým a temným hlasom.. očividne som nemala moc náladu na rozprávanie.. aj tak som však nehovorila nič iné, len toto. Ruky som zaťala v päsť.. aj keď v mojom prípade to naozaj nevyzeralo nebezpečne..

Grr.. nebudem ti podávať informácie o Onee-san !! zavrčala som naštvane po čom som doslova zbĺkla bielym plameňom.. Vlastne.. nevidím dôvod na to, aby som ťa nechala nažive.. slúbila som jej že ju budem chrániť a nie že ju zradím.. dodala som znova až takým detským spôsobom..

Pochopiteľne že sa k tebe nepridám.. zamumlala som znova.. tento krát už takým naštvaným hlasom.. dá sa povedať že som sa nesprávala ako väčšinou ale, poslednú dobu ma štvalo naozaj všetko, mohlo za to niekoľko aspektov.. Z takmer čierneho lesa sa vynorila svorka vlkov, títo vlci však boli úplne čierny a na sebe mali jashinistické znamenia a znaky.. mohlo mu napadnúť že ho vyčmuchajú.. zrazu všetci zaostrili na jedno miesto, teda priamo na Hibariho.

Jakmile jsem viděl že ví mou polohu
vzduch kolem mne se začal vlnit a po
chvíli jsem se objevil, na tváři jsem měl
úsměv přes celé rty a na hrudi jsem měl
založené ruce ''víš kdo jsem ?'' podíval
jsem se ji do očí a v těch mých jsem neměl
sebemenší známku nervozity

Pozorne som si premerala jeho oči.. nie.. neviem kto si.. a nezaujíma ma to.. zavrčala som po čom som po ňom doslova hodila prúd bieleho ohňa.. bol celkom rýchli no schopnejší shinobi v taijutsu by sa tomu vyhol.

v mžiku jsem vytvořil můj naprosto identický
klon, který stál nyní místo mě a já byl opět
neviditelný uskočil jsem směrem od plamenu
a klon skočil na opačnou stranu, než-li já
celkem agresivní jelikož já i klon jsme
měli tu samou vůni, vlci nemohli rozeznat, že
jsme nyní dva, využil jsem toho a mé pravé
já odešlo za roh, kde nebylo vidět v tu chvíli
se mi v ruce vytvořila bílá chakra, která již
signalizovala že použiji jinton, najednou se
kolem jednoho vlka objevila trojrozměrný
trojúhelníkový objekt jinton pomyslel
jsem si s úsměvem a vlk který byl v
objektu se proměnil na prach a následně
objekt zmizel po té jsem se ihned
zneviditelnil aby mě nemohla nijak vidět

klon: mezitím co se událo jsem se ani jednou
nepohl, tudíž to muselo mít negativný působení
na její psychiky i myšlení ''to samé se stane
tobě, pokud si mne nevyslechneš''

Vlk.. sa naozaj rozpadol na prach.. videla som to ale vôbec ma to netrápilo páč sa o chvíľku.. viac menej objavil úplne identický vlk z čistého bieleho plameňa.. po tom som sa pozrela znova na Hibariho.. mňa nezabiješ.. nie tak ľahko.. zamumlala som monotónne a znova som sa len zamračila..

hmm, je silná, to se mi líbí
přesvědčit jí ale bude těžší než
jsem si původně myslel no
alespoň se pobavíme

klon: na tváři jsem měl ten
samí úsměv jako originál
''nechci tě zabít, chci tě
jako špeha k Reině a to
my také splníš, nebo
se Reině stane to samé
co se stane tomu, vlkovi''

Onee-san je silná, silnejšia než ja.. zamumlala som znova až takým chladným hlasom.. v tom sa predo mnou doslova začal vytvárať nejaký.. kvázi "dráčik" tvorený z divnej "hmly" alebo energie.. pouźila som zhmotnenie ilúzie ktorá sa v momente vyvalila na Hibariho klona..

klon: velkou rychlostí jsem uskočil a vyhl
jsem se dráčkovi letícího na mě ''nechci
ti ublížit, proto jsi ještě stále živá, neber
si to zle, ale nemíním s tebou bojovat''

Tak potom vypadni.. zavrčala som nepríjemným hlasom.. očividne som naozaj nemala v pláne spolupracovať. Tento krát sa moje kópie začali doslova tvoriť zo sakurových lístkov.. snáď na celom sídle, na strechách.. v okolí.. všade som bola .. mohlo to spôsobiť celkom dezorientáciu toho spôsobu, že nemal ako vedieť ktorá som ja..

klon: s úsměvem jsem se koukal na tu pravou
''jsi slabá, nedivím se že nejsi teď s reinou, je
ráda že od tebe má pokoj, když se zeptáš reiny na věc osobu
kterou má nejraději, odpoví sebe'' klon si vytáhl kunai

Všetky klony sa zapozerali na klona Hibariho. Genjutsu: Itami no Shibari.. šepla som a v momente začali klona zväzovať reťaze.. a priväzovať ho o kríž z čierneho niečoho, ktorý sa za ním vytvoril. Nemienila som sa s ním ďalej párať.. mala som jeho rečí plné zuby.

tohle mi zatím stačí, teď ještě kouknu jak žije
s úsměvem jsem se připravil do pozoru
- přesun

klon: s úsměvem jsem ji sledoval
''brzy se uvidíme'' pověděl jsem
a hodil jsem mezi její klony dva výbušné kunaie
které během dvou sekund bouchly a udělali hluk
kolem jejího domu, po výbuchu zde už klon nebyl

využil jsem její výbuch a vkradl jsem se do jejího
domu který jsem si začal prohlížet tady mě
vlci neucítí, pach jejího domu ten můj přebije ale...
pro jistotu došel jsem k ní do koupelny kde jsem
našel její voňavku a tou jsem na sebe jednou stříkl
aby mě díky pachu neodhalila a zároveň aby mne
nenašli vlci a po té jsem pokračoval v prohlížení si
jejího velkého domu

Len som sa.. viac menej pobúrila.. taký.. BAKA!.. skríkla som skôr pre seba, po tom som len vstúpila do domu, zavrela som za sebou a zamkla som. Privolala som moju žiačku a prikázala som jej aby mi išla pripraviť kúpeľ.. ona len poslušne prikývla.. predsa len bola to aj.. "sluška".. vlastne moc nemala na výber, na hrudi mala vytetovaný niečo ako pentagram ktorý jej zabraňoval "neposlúchať" ma. Vošla do kúpeľne kde len začala napúšťať vodu, dávať do nej bublinky, celá kúpeľna pôsobila síce luxusne a pohodlne.. ale zároveň tak prazvláštne temne, jej steny boli vlastne z čierneho obsidiánu, bolo tu okno ale väčšinu svetla obsidián pohlcoval, bola tu však aj lampa ktorá miestnosť dokonale osvetlovala.

Nakoniec som do kúpeľne vošla aj ja.. povzdychla som si.. bola som naozaj na nervy.. Ame-chaan.. Sumi-chaan.. kde ste ? .. zamumlala som nešťastne po čom som sa s mierne podozrievavým spôsobom pozrela z okna.. nakoniec som ho len zavrela, mala som na sebe niečo ako korzet z ktorého mi služobná pomohla.. vloźila som sa do príjemnej teplej a bublinkovej kúpeľe.. po mojom tele bolo ešte niekoľko jaziev.. nie príliš hlbokých ale tenkých.. boli z nedávneho boja kedy ma doslova vyšpendlíkovala iná Jashinistka.. stále som bla unavená aj z toho súboja.. momentálne by ma asi porazil hocijaký priemerný Jounin páč som sa stále nezregenerovala z toho ako ma znova.. ehm ovládol Jashin.

sedl jsem si na kraj vany a zády jsem
se opřel o zeď ještě je moc mladá
není vůbec vyvinutá pomyslel jsem si
díky tomu jak jsem zde seděl bych ji
klidně mohl zabránit v tom doběhnout
si ke korzetu pro zbraně pohledem jsem
přejel na ní jak to udělat abych se
nenamočil a ona zároveň nevykřikla
až mě uvidí

Ponorila som sa trocha dlhšie.. vlastne som pod vodu ponorila aj ústa a začala som robiť bublinky.. rozptyľovalo ma to a aj zabávalo.. bola som proste ako malá.. hneď na to som sa iba uškrnula a začala som bublinky vypúšťať znova a znova.. po tom ma to však unavilo.. zavrela som oči a nechala som sa vznášať v ovani.. aj keď, v tomto prípade by sa dalo skôr povedať "bazén".. alebo výrivka.. nebol hlboký aby som sa náhodou neutopila páč moje plávanie bolo stále také. ehm.. na šírku to však malo asi dva metre... ja som sa aj tak držala pri okraji.

Trocha som sa trhla keď som započula hlas.. niekoho.. keď som si všimla jeho tak som skončila pod vodou úplne no hneď som sa vynorila.. čo tu stále chceš ? koraa choď preč !! odula som na naštvane pri čom som rukou rázne ukázala na dvere.. v tvári som mala taký odutý výraz.

Po jeho otázke som ostala značne.. nešťastná.. len som znova skĺzla do vody a ponorila som sa pomaly až po nos.. po tom som však vynorila ústa.. priateľky.. zamumlala som polohlasne po čom ma znova začala zožierať tá hrozná predstava že je Sumi už pravdepodobne mŕtva.. oboma rukami som sa chytila za hlavu a začala som si ju doslova škrabať aby som uvolnila ten.. ehm stres.