Atsukin domček ^^

First topic message reminder :

Nachádza sa asi dva kilometre od Otagakure, sama Atsuka tu býva iba niekedy aj to len vtedy, keď potrebuje vykonať svoje rituály či zrovna má chuť na niečo čo je v rezidencii u Reiny zakázané. Navonok, vyzerá že sa každú chvíľku rozpadne, no v skutočnosti má veľmi pevné základy a vlastne celý je taký dosť "odolný" nesundal by ho ani Atsugai. Má celkom rozsiahli komplex v podzemí.. skôr také katakomby či tak. Zároveň sa tu nachádza veľa izieb aj pre to, že sa Atsuka rozhodla, obnoviť svoj klan, teda zhromaždiť tých čo prežili !.. niekoľko "tajných" vchodov a východov sa nachádza priamo v Otagakure a niekoľko v ryžovej zemi.

Preglgla som keď som si uvedomila, že ma obklopujú.. zo všade ! .. nakoniec som len spravila jednoduchú pečať. Okolo mňa sa utvorila niečo ako bariéra z bieleho ohňa, nevedela som či bude niečo platná no nemienila som zbytočne riskovať !.. ruky som položila na zem a zatiaľ čo ma jedny plamene zo všetkých strán obklopovali, tak, že to vyzeralo ako nejaká kupola, tak som vyslala dlhý prúd bieleho ohňa ktorý mieril priamo na Shiniyagi.

Toto je co zase za nesmysl? Podivila jsem se. Každopádně pokud se nebude moct hýbat, nemusí mě tahle jeho technika trápit.
"Magen: Jubaku Satsu." seslala jsem genjutsu Smrt ve spáru stromů. To by ho mělo na chvíli znehybnit... Už už jsem se chystala setnout mu hlavu, když mi došlo, že má tu svoji zlatou pavučinu, nebo co je to za sajrajt. Upustila jsem tedy bombu s jedovatým plynem a vylezla oknem na druhé straně Atsučina domu. Počítala jsem, že se z toho nedostane dostatečně rychle, aniž by se nenadechl.

Yuuda

Ona ma podceňuje! moja pavučina bola napojená na vlákna pred jej domom tlmiace chakru. Stačilo preto jediné pohnutie rukou a jej tok v mojom tele sa rapidne narušil. Bol som tak schopný zrušiť genjutsu dostatočne rýchlo na to, aby som vyskočil von z domu skôr, než ma jej jed stačí zasiahnuť.
"Nehovoril som snáď, že poznám tvoje schopnosti, zlato? Takto som prakticky imunný voči genjutsu i taijutsu a ty očividne ani nič iné nedokážeš! Nikdy ma neporazí niekto ako si ty!"

Shiniyagi

Vyčkávala som na tú správnu príležitosť, keď zrazu...
Keď už bol oheň takmer pri mne, vyštartovala som po Atsuke obrovskou rýchlosťou.
"Ak moje techniky nefungujú na diaľku, čo tak vyskúšať ich zblízka?" predo mnou v tej chvíli už manévrovali tentokrát obyčajné kunaie. Bola som čoraz bližšie a bližšie a zdalo sa, že už ma nič nezastaví.

Keď začala bežať ku mne tak som sa na ňu len pozrela.. niečo v pravom oku sa mi zmenilo, doslova mi z neho začali tiecť potoky sĺz.. behom zlomku sekundy sa na ňu z môjho pravého oka priamo na ňu vyrútil ďalší prúd bieleho ohňa, jeho rýchlosť bola tento krát zrovnateľná s vypustením Amaterasu. Hneď na tom som kŕčovito dlaňou oko zakrila pretože ma začalo hrozne bolieť. Takto ju nedostanem.. pomyslela som si splašene no dúfala som že ju moja technika zasiahla.

"Zlato si nech od cesty magore!" zařvala jsem na něj, protože jsem si vážnost situace dobře uvědomovala. Co budu sakra dělat? Zasunula jsem katanu a koncentrovala chakru do dlaní. Během chvíle už si mohl všimnout zvláštní modré záře chakrového skalpelu. Zatím jsem neměla vůbec chuť se k němu rozebíhat. Přece jen, dlouho jsem s touhle věcí... nešaškovala.

Yuuda

Prekvapene som sa pozrel jej smerom.
Takže aj ninjutsu? Musím uznať, s týmto som nerátal, ale...
Zopár pohybmi rúk som už z nachystaných pavučín vytvoril nové dráty.
Kým sa ku mne nebude schopná priblížiť, bude jej to nanič! Je v mojej pasci.

Shiniyagi

"Pekné, ale už je neskoro," bola som už priveľmi blízko.
Kunaie preleteli jej ohňom a zapálili sa tiež. Boli prirýchle na to, aby sa bola schopná vyhnúť tak ako ja. Obe sme preto dostali zásah jej bielym ohňom. Skotúľala som sa na zem a narazila do stromu, zatiaľ čo do Atsuky sa zabodli moje teraz už horiace nože.

Keď sa do mňa nože zabodli tak som vydala bolestný ston.. oheň sa o mňa síce zachytil no, neublížil mi.. mne nie, len som sa rukou chytila za jeden z nožov a v momente oheň u mňa prestal horieť.. videla som však že to zasiahlo aj ju, oheň celkovo, nepredstavovaľ žiadnu hrozbu pre Jashinistku, ja som len dúfala že bude pociťovať takú ohromnú bolesť že sa proste nebude vedieť ani pohnúť. Ja som len z námahou nože zo seba vytiahla pri čom som sa pozerala na krv ktorá mi stekala z rán.

Smutně jsem se pousmála. Techniky lékaře, to jediné proč mě kdy někdo potřeboval. Pravda, ještě jsou tu jiné trapné záležitosti, a sice... éčková jutsu z akademie. Nikdy jsem si nemyslela, že mi přijdou vhod.
"Bunshin no jutsu." šeptla jsem a vedle mě se objevily čtyři další kopie mě samotné. Každá zaútočila z trochu jiného směru. Mno, hlavní účel bylo přiblížit se co nejvíc k tomu pavučincovi.

Yuuda

Tak ľahko to nepôjde, poriadne som sa nadýchol a začal zo svojho vnútra vyvrhovať ostne zo zlatej pavučiny v podaní Jiraiyovej techniky. Mali dostatočne veľký rozsah na to, aby zasiahli oblasti všetkých bunshinov.
"Nedovolím ti sa ku mne dostať!"

Shiniyagi

S menšími problémami som pomocou drátov zo Sōshūjinu pritiahla jej kunai do mojej ruky. Hneď potom som z neho naďalej ležiac zlízla krv.
"Dovoľ mi ti niečo názorne ukázať," prehovorila som, zatiaľ čo z môjho hlasu bolo poznať bolesť. Kruh som mala nakreslený na svojom vlastnom tele, čo sa dá poznať aj z obrázka ( https://2img.net/h/oi52.tinypic.com/10749za.jpg ).
"Toto je moje prevedenie Jashinovej kliatby. Čo na to hovoríš? Okúsila si už niekedy, ako bolí tvoja vlastná technika?" moja pokožka bola v tom čase už sfarbená do čierna.

N..nie.. moja krv.. ksakru ! spanikárila som, vedela som na čo si ten nôž pritiahla no už som tomu nevedela nijako zabrániť. Keď sa ona uviedla do Jujutsu podoby a bola v podstate aj v kruhu tak som zvreskla od bolesti. Oboma rukami som si objala celé telo no nemienila som moju techniku zrušiť, Vedela som že to tú bolesť spôsobuje aj jej no ja som mala v tomto výhodu, pochádzala som z klanu, ktorý bolesť ovládal.. vedela som sa od nej odpútať .. aj keď, jujutsu bolo na niečom inom, nútilo ma prežívať ju nech už som používala akúkoľvek techniku z môjho klanu. O pár sekúnd som len dopadla na zem kde som sa doslova zvíjala od bolesti, stále som však techniku nezrušila, vedela som že je to vlastne moja jediná kvázi "poistka".. keby som ju zrušila tak by ma mala na holičkách a ja by som proti nej nezmohla už nič.. z môjho hrdla sa výkriky začali ozívať stále viac a viac páč som ešte "pridala" intenzitu bolesti mojich plameňov.. momentálne to však bol obojstranný meč. Sotva som kvôli tej bolesti vedela premýšľať.

Vypadalo to nadějně, dokud jsem neschytala pár zásahů od těch divných jehel. Ihned jsem se skryla za nejbližší strom a čekala, až se ten "déšť" přežene. Mezitím jsem potichu odříkávala nejsprostější nadávky a bolestně syčela, když jsem vytahovala pár těch odporností ze své kůže. Použila jsem genjutsu falešného okolí, nicméně se nedělo na první pohled nic, co by nasvědčovalo tomu, že je něco v nepořádku, všechno bylo pořád stejné. Jakmile přestaly poletovat vzduchem jehly, vystoupila jsem ze své skrýše a použila to samé v bleděmodrém.
"I kdybych se měla přibližovat po milimetru, tak to prubnu." ušklíbla jsem se a znovu udělala to stejné jako předtím. Znovu se na mého nepřítele rozeběhlo pět Sumire.

Yuuda

"To nebude tak jednoduché," všetky bodáky boli totiž napojené na moje vlákna z úst. Trhol som sám sebou a ihlicový dážď zmenil svoj smer, tentokrát na Sumire zaútočil zozadu.
"Tentokrát sa nemáš kam skryť a medzi nami je ešte priveľká vzdialenosť na to, aby si sa ku mne stačila dostať! Utvoríš mi živý štít pred vlastnou technikou a sama schytáš rozsiahle zranenia, ktoré takto nebudeš môcť prežiť. Je koniec, Nozomi Sumire!"

Shiniyagi

"Uznávam, že si viac než dobrá jashinistka. Avšak, moje skúsenosti a prah bolesti prekonať nemôžeš," nastalo niečo viac než prekvapivé. S obrovskou námahou sa mi totiž napriek bolesti podarilo postaviť.
"Som jashinistka najvyššej triedy a Itsukiho najsilnejšia kunoichi. Nie je šanca, aby ma porazilo škrvňa ako ty. Stojí proti tebe 1876 rokov praxe v tomto obore," namierila som svoje vlastné nože na seba.
"Ak jashinistka neunesie kliatbu druhej, môže i napriek svojej nesmrteľnosti prísť o život. Istotne to veľmi dobre vieš, práve túto skutočnosť sa chystám využiť. Vďaka za pobavenie," učinila som sama sebe niekoľko zásahov.

Len som sa na ňu pozrela takým.. vystrašeným pohľadom.. až teraz mi došlo že.. nemám šancu, 1876 rokov.. proste.. nemám šancu, teraz tu aj cez všetko zomriem.. keď zomriem ja.. zomrie aj Sumi-chan.. keď som si uvedomila to, na čo som práve myslela tak ma zachvátila panika.. následne som ešte pocítila ďalší nával ohromnej bolesti, po celom tele sa mi vytvorili zranenia z nožov a začala som krvácať ..dosť rýchlo.. normálny človek by bol už dávno mŕtvy.. plamene zmizli, ja som sa prestala hýbať, Shiniyagi mohla pocítiť úľavu z toho že ju prestali zužovať plamene bolesti ktorými som sa vyznačovala.. podo mnou sa začala vytvárať krvavá kaluž a .. vlastne som vyzerala ako mŕtva.. takto to bolo asi ešte dvanásť sekúnd keď z môjho tela začala vychádzať čierna chakra, chakra ktorá bola temnejšia než všetko zlo na tomto svete, chakra ktorá iba svojím dotykom usmrcovala všetko čo bolo živé.. listy, tráva, stromy.. rastliny.. všetko okolo mňa začalo zosychať a chradnúť.. následne sa to po zásahu vlny tejto chakry doslova rozpadlo na prach.

Celú ma táto chakra zahalila a .. vlastne úplne zatienila pohľad na moju osobu.

Zatímco jsem se se svými kopiemi blížila k cíli, v ruce se mi objevila věc, kterou jsem už použila. Obloučkem jsem ji hodila směrem k Yuudovi, ale právě genjutsu falešného okolí způsobilo to, že nic z toho nebylo vidět. V jeho očích to mohlo maximálně vypadat tak, že stromu spadla nějaká neškodná větvička. Rovněž silný uspávací plyn nebyl díky mému genjutsu vůbec viditelný. To už jsem však musela tasit katanu a zuřivě s ní máchat, abych se ubránila vracejícím se jehlám. Tak tak se mi povedlo ubránit kritická místa na těle, i tak jsem však pochopitelně připomínala jehelníček. Vyčerpaně jsem padla na zem a pomalu se začala jehel zbavovat. Docela mě vyděsilo, že jsou i v mém břiše, na zádech... všude. Beze slova jsem se začala léčit, abych předešla vnitřnímu krvácení.
"Docela bolestivé, ale dokud se dokážu včas vyléčit, jsem na tom relativně ucházejícně." usmívala jsem se, i když poněkud křečovitě. Bolelo mě... všechno.

Yuuda

V ruke sa mi utvorila kópia zo zlatej pavučiny.
"Zdá sa, že už nič viac nezmôžeš. Je jedno, nakoľko sa vyliečiš, je to až príliš na to, aby si sa bola schopná hýbať," rozkročil som sa a chystal po nej hodiť zlatú kópiu. Tú takvzanú "vetvičku" som ignovoral, čo bolo dôvodom, prečo ma tesne pred hodom zasiahla.
Čo sa to-

Shiniyagi

S úsmevom na tvári som sa natiahla potom, ako moja bolesť zmizla.
"Napokon predsa nebola nič extra. Som trochu sklamaná," následne však okolie zachvátila jej čierna chakra.
Čo je to- za zvláštny pocit?

Chakra bola stále hustejšia a hustejšia.. vlastne vytvárala nepreniknuteľnú čiernu kupolu do ktorej blízkosti sa nedostalo absolútne nič, zrazu z kupoli niečo vystrčilo nohu.. ruku.. a následne aj časť tváre.. do sekundy som z nej vyšiel celý.. bol to sakramentsky dobrý pocit.. byť zase vo svete ľudí.

Prenikavým pohľadom som sa pozrel na Shiniyagi a následne celé.. jej okolie "umrelo".. ona iba mohla pocítiť ako jej razom začínajú rapídne ubúdať sily.. proste začala byť taká.. oťapená.. neschopná hocijakého pohybu.
Takže ťa konečne vidím na vlastné oči Shiniyagi-chan..
pousmial som sa temným hlasom pri ktorom taktiež umieralo v podstate všetko živé..

Následne som sa zrazu.. objavil priamo pred ňou.. bola si poslušnou služobníčkou, takou.. jedinečnou .. no.. chcela si zabiť nesprávnu osobu.. Nadhodil som až taký desivo sladký úsmev. Behom zlomku sekundy mala moju ruku zaborenú na mieste kde mala vytetovaný jashinistický znak, teda niekde uprostred hrudníka. Nespravil som však žiadnu ranu, doslova som cez ňu prenikol. Teraz je na čase aby si svoj post prenechala mladším.. dodal po čom mohla sama Shiniyagi pocítiť ako ju opúšťa život, zmluva bola prerušená, vlastne ako keby nikdy nebola.. jej telo sa začalo meniť na smrteľné a pochopiteľne, sa po 1800 rokoch.. začalo rozpadať na prach. Keď to bolo dokončené tak som sa len obzrel na oblohu, pozrel som sa priamo na mesiac a pousmial som sa.. škoda.. že je to vždy .. len na jedenásť sekúnd.. po týchto slovách sa moja chakra začala od Atsuki strácať, teda inak pvoedané "vpíjať" sa do nej, spolu s mojou podobou, o pár sekúnd to už znova bola iba Atsuka.. ktorá dopadla na kolená a následne v bezvedomí na zem.

Utrousila jsem další peprnou nadávku, když jsem si vytáhla z těla jehlu, která těsně minula žaludek.
"Víš, někdy jsou ty nejjednodušší věci ty nejúčinnější. Pokud máš výhodu proti genjutsu, musím na tebe seslat takové, které nic nedělá. Které jenom zamaskuje to, co dělám já." krajina se lehce zavlnila, jak mé genjutsu mizelo. Konečně si mohl všimnout, že padající větev byla ve skutečnosti ta stejná bomba se silným uspávacím jedem, kterou jsem použila ze začátku. Také už mohl vidět oblak jedovatého kouře, který nějakou dobu vdechoval.
"Nechápu proč po mě jdete, ale nehodlám chcípnout dřív, než to zjistím. Už mám plný zuby toho jak mě každý podceňuje! Napřed v naší pošahaný vesničce a teď tohle." zavrčela jsem a začala se škrábat na nohy. Čekala jsem už jen v podstatě na to, až jed začne působit a Yuuda se odebere do říše spánku. Alespoň má krásnou a klidnou smrt... i když si ji vůbec nezaslouží.

Yuuda

"To- to nie," pozeral som sa vystrašene na ňu a pomaly cítil, ako mi ubúdajú sily. Skácal som sa k zemi.
"Nemožné... to nejde, ja... ja predsa nemôžem... nemôžem po všetkom tom, čím si naša rodina prešla umrieť takto a na takomto mieste!" moja posledná vôľa mnou pohla. Bol som schopný vrhnúť sa na Sumi aj s kópiou, ktorú som mal namierenú pri jej srdci.
"Vzala si mi brata, ale tentokrát to už neskončí rovnako... vezmem ťa so sebou, za všetky tie útrapy, ktoré si nám spôsobila... za všetky tie prehrešky, ktoré tvoj odporný foter spáchal! V mene Itsukiho... ťa týmto... pripravujem o život!" nemal som však už dostatok síl na to, aby som jej prebodol srdce. Podarilo sa mi čepeľou preniknúť iba kožou a ubral som sa na večný odpočinok.

Shiniyagi

V úžase som bez akéhokoľvek pohybu sledovala jashina. Bola som natoľko potešená, že som vôbec nevnímala jeho slova. Nechala som ho sa ku mne bez problémov priblížiť a nechať sa i zasiahnuť.
"Konečne, môj sen sa konečne naplnil! Jashin-sama, vezmite ma so sebou, som vám oddaná celým svoj srdcom! Milujem vás! Všetká moja bolesť patrí iba vám! Buďme spolu už navždy! Ja-" uprostred jej rozprávania pociťujúc neopísateľnú extázu bola prerušená. Zdá sa, že si ani neuvedomovala, že prišla o život.

Sledovala jsem, jak z něj vyprchával život. Nechtěla jsem nikoho zabít, ale co jsem měla v sebeobraně jiného udělat? Vlastně... co já... to Atsuka mě celou dobou chrání i když by nemusela.
"Cos to řekl o mém tátovi?!" zavrčela jsem a vztek se mnou přestal lomcovat až v momentě, kdy jsem utržila další, snad už poslední zranění. Nemá cenu tu řvát na mrtvolu. Plácla jsem se do čela. Najednou mi to došlo.
"Atsu-chaaaaaaaaaaaan!!!!!!!" nikdo se neozval. Oběhla jsem dům a viděla ji ležet bez hnutí. Já jsem na tom byla tedy ještě docela dobře. Ihned jsem k ní přisedla a začala ji léčit. Naštěstí se dalo to nejhorší zachránit.

Je to všechno moje chyba. Každému jsem na obtíž, a sama jsem k ničemu... Sakra, sakra, sakra...

Když byla Atsuka mimo ohrožení života, odnesla jsem ji zpět do jejího domu, uložila ji do postele a promluvila na ní, jako kdyby mě snad mohla vnímat.
"Už jsem ti natropila dost starostí. Kdyby to tak šlo dál, posílali by na nás pořád horší a horší monstra. S takovým pocitem se nedá žít. Takže to jdu srovnat osobně. Musím zjistit co všechny ty řeči znamenaly..." zamyšleně jsem se otočila a odešla pryč. Naposledy jsem se ohlédla a doufala, že její přítelkyně Amaterasu co nevidět dorazí. Teď už ale není důvod k obavám. Tentorkát jsou v bezpečí.

Přesun.

Zobudila som sa až o niekoľko dní, mala som stále zafačované niektoré rany ktoré sa mi nestihli zregenerovať, cítila som sa taká.. slabá.. aj keď nie úplne, moja sila sa začínala vraciať po tých niekoľkých dňoch v kóme.. Sumi-chan??.. šepla som nešťastne no nikde som ju nevidela !! po hodine počas ktorej som dôkladne presnorila celé sídlo som sa len bezvládne zvalila na sedačku.. Musím ísť za Onee-chan.. zistiť.. kto poslal .. ich.. bude si priať.. aby sa nikdy nenarodil.. zamumlala som zo slzami v očiach.. trvalo mi ešte hodnú chvíľu kým som sa cez to preniesla. Nakoniec som sa len postavila.. nasadla som na jashinistického vlka a jednými chodbičkami som trielila do Otagakure no sato.

zaklepal jsem na dveře, avšak byl jsem stále
neviditelný v ruce jsem, ovšem držel papír který
vidět byl, byl to její menší záznam, a nějaké
informace o ní tak se na ní podíváme
vložil jsem papír do mé zadní kapsy a ten
následně zmizel jen doufám že si mne
nevšiml nějaký senzibil

Keďže som v Otagakure no sato Reinu nezastihla tak som.. už dlhší čas bola doma.. bola som viac menej smutná.. nebola tu ani jedna z mojich priateliek, jedna bola pravdepodobne s Reinou a druhá.. pravdepodobne mŕtva.. nakoniec však niekto zaklopal.. pochopiteľne som nešla otvoriť ja ale ďalšia členka klanu do ktorého som patrila.. teda jedna z mojich osobných žiačok.. tá iba otvorila dvere a začudovane sa pozrela na papier ktorý tam.. "lietal".. eh? spýtala sa trocha nechápavo.

usmál jsem se hmm, toto nevypadá jako ona
důkladně jsem si ji prohlédl ale vypadá pěkně,
vsadím se, že Atsuka je uvnitř, pak by mohlo
být možné že je také jashinistka úsměv na tváři
se mi rozšířil ještě více ''já-shiiin'' zašeptal jsem nahlas
takže to znělo jako bych to řekl normálním hlasem avšak
ten šepot tomu dodával strašidelnou atmosféru

Moja žiačka sa trocha pomrvila.. ehm.. idem zavolať Yuuki-san.. zamumlala si pre seba po čom len odbehla do budovy, o chvíľku už bola pri mne, zvedavo som sa na ňu pozrela po čom som iba prikývla .. sama som sa postavila a pricupkala som až k dverám.. hmm.. je tu niekto? spýtala som sa takým nevinným hlasom.

není to přesně co jsem od toho očekával
ale stačí to, tohle vypadá že je ona
''zdravím'' pronesl jsem a ustoupil jsem o krok vzad