Čtvrť Nara/Sídlo Klanu Nara

Zde bydlí všichni živí členové klanu Nara.Každý z nich má svou část domu , která je docela rozlehlá jelikož jich moc již nežije.

Dorazil jsem do sídla našeho klanu.Vstoupil jsem dovnitř a přešel k naší knihovně.Otevřel jsem dveře a pak je za sebou okamžitě zamkl.Byl tady náramný klid , takže učení by bylo v pořádku.Přistoupil jsem k jednomu šuplíku , otevřel ho a vytáhl svitek s Kage–Kubishibari no Jutsu.Ta technika se mi prostě líbila.Sedl jsem s na židli , nohy dal na stůl a začal jsem číst svitek.

Přišla jsem do našeho sídla a byla úplně vyčerpaná. Zahla jsem ke dveřím knihovny abych si chvíli zarelaxovala. Chytila jsem za kliku, ale dveře byly zamčené. Zabouchala jsem na ně. ,, Hej, otevři, nejsi jediný, kdo chce být v knihovně!" zakřičela jsem polohlasně.

Svitek jsem naštvaně zavřel , nohy dal ze stolu." Tak si zajdi někam jinam!Já se teď učím!!Když se chceš flákat tak si jdi do svého pokoje!! " zařval jsem naštvaně ale pak jsem dveře odemkl.Sedl jsem si na svojí židli , nohy dal zase na stůl a znova jsem se začetl do svitku.

Ups, on tam byl Taki. ,,Promiň." řekla jsem tlumeně a odekráčela do svého pokoje. Dlouhé ,,Aaaachjoooo..." znělo po celém sídle. Pak mě napadlo jak zabít celý dlouhý čas. Zamířila jsem do kuchyně. Když jsem přišla, nebyla v ní ani noha. Došla jsem k poičkám nad sporákem a začala vařit rýži. Když už nemám co dělat, tak aspoň mě a možná Takimu něco uvařim. Po chvíli se po celém domě linula vůně vařené rýže.

" Ne..to já promiň...neměl jsem se tady zamykat..a neměl jsem na tebe křičet " řeknu smutně a vrátím se ke studování svitku.Po chvíli jsem něco ucítil.Byla to zřejmě vařená rýže.Chvíli jsem tomu odolával a byl začtený do svitku , ale můj žaludek mi nedal na vybranou.Kručel na celou knihovnu tak jsem svitek schoval do kapsy a pádil jsem do kuchyně." Kayo...prosím tě...buď vař rychleji..nebo nějak tlum ten pach " řekl jsem a usmál jsem se.

Právě jsem doplácávala poslední onigiri. ,,Hehehe," ďábelsky jsem se zasmála ,, chtěl bys, co?" podala jsem mu jednu rýžovou kouli.

" Já ani moc ne...ale můj žaludek protestuje " řekl jsem a zasmál se.Chytil jsem rýžovou kouli a hned jsem se do ní pustil." Díky " řekl jsem s plnou pusou a pak jsem jí v klidu dojedl." Byla dobrá....vážně díky " řekl jsem a pousmál se.

Tak takovouhle rychlost jsem ještě neviděla. S úžasem jsem mu podala talíř onigiri, které jsem mu připravila. ,,Nech si chutnat." zasmála jsem se a ještě mu podala čaj, který jsem mezitím taky udělala.

" Díky " řekl jsem s milým úsměvem a mrkl jsem na ní.S chutí jsem se pustil do jídla , ale nejedl jsem moc rychle.V druhé ruce jsem totiž měl ten svitek a pomalu jsem si ho pročítal.Překvapilo mě jak se o mě Kaya stará a musel jsem se nad tím pousmát.Pomalu jsem jedl a u toho pil horký čaj , který byl až moc horký takže jsem si spálil jazyk." Ty si nedáš? " zeptal jsem se když jsem dojedl 3. kouli onigiri.

,,Heh, po tom, co se mi stalo včera a si chvíli zůstanu u menší diety." napila jsemse z hrnku čaje. ,, Copak to čteš?" pokusila jsem se přečíst, co je na svitku napsáno.

" Včera??A co se ti stalo??Přejedla ses a pak ses nemohla hejbat? " řekl jsem a zasmál jsem se.Znova jsem kousl do onigiri a napil se čaje." Kage–Kubishibari no Jutsu " odpověděl jsem." Ale pomalu přicházím na to....že je to složitější než jsem myslel " povzdechl jsem si.

,, Ale, trochu jsem se prolítla, pak mi bylo špatně, nemohla jsem dýchat a zakončila jsem to tím, že jsem to, co jsem jedla opět vrátila na světlo horem." trochu jsem zezelenala přitom, jak jsem si na to vzpomněla. ,,Hmmm, to se budeš učit ještě dlouho. Jsem ráda, že se zatím učim jen chodit po vodě." zasmála jsem se.

" Ou " vydal jsem ze sebe a vyplivl obsah mých úst." Já se na to neměl ptát " řekl jsem a zezelenal jsem víc než ona." Nějak mě přešla chuť " řekl jsem a talíř odsunul co nejdál jsem mohl , ale aby zůstal na stole." jo...to teda budu...ale za to když se to naučím...tak to bude dobré....a jak ti jde to Kagemane? " řekl jsem a znova se napil.

Když se na to zeptal, začala jsem se smát a zase se mi vrítila barva. ,,Celkem dobře, už se mi podařilo s ním někoho sejmout." sjela jsem pohledem starnou. Sice nechtěně, ale... Měla jsem při té myšlence zavilí výraz.

" Tak to jsi docela dobrá...děláš velké pokroky...mě trvalo 2 týdny než jsem se ho naučil...a ty se ho učíš...hmm...2 dny a už jsi někoho dostala...to je pozoruhodné " řekl jsem a pousmál jsem se." Nechtěla bys mi ukázat jak ti jde? " řekl jsem s úsměvem.* A taky bych si mohl vyzkoušet Kage–Kubishibari no Jutsu * dodal jsem v mysli.

,,Dobře, ale stejně mi to ještě tak moc dobře nejde." podívala jsem se a v jeho výrazu bylo něco, co mě zneklidňovalo.

" V pohodě...já to schválně porovnám s mým Kagemane když jsem se ho učil 2 dny a zjistíme kdo byl lepší " pravil jsem a vyplázl na ní jazyk.Pak jsem schoval svitek do kapsy a vstal jsem." Jdeme , ne? " řekl jsem a pousmál se.Pak jsem otevřel dveře do naší tréninkové místnosti , která byla docela rozlehlá.Vstoupil jsem dovnitř a počkal na Kayu.Stál jsem ve středu jednoho kruhu a čekal co se bude dít.

Vešla jsem do treninkové místnosti a oklepapa se. Byla tu docela zima. Postavila jsem se proti Takimu a dala ruce do pečetě Krysy. Soustředila jsem se a můj stín se začal prodlužovat. Pomalu se přibližoval k Takimu.

Stál jsem tam a zatím čekal až na mně dojede ten stín.Za tu dobu jsem si procvičoval pečetě na Kage–Kubishibari no Jutsu." Hmm..vypadá to že ovládání zvládáš protože stín jede rovně..ale zkus ho trochu zrychlit...zatím ne moc protože se ti může vymknout z kontroly. " pousmál jsem se.

Pokusila jsem ho zrychlit a stín se začal poměrně rychle přibližovat k Takimu. Chytila jsem ho a potom jsem si sedla. Udělal to samé, co já. Začíná se mi to líbit , podle jsem se na něj podívala.

" No vidíš že ti to jde " mile jsem se usmál a pak jsem si sedl , protože jsem musel.Pak se na mně podle usmála.* Nelíbí se mi jak se směje...tohle nedopadne dobře.. * pomyslel jsem si a ušklíbl jsem se." A zkoušela jsi jak dlouho to vlastně udržíš? " zeptal jsem se s úsměvem.

,,Ne, zatím ne. Takže tu prostě budem sedět a čekat jak dlouho ho udržím?" zeptala jsem se. Nechce se mi čekat. Vstala jsem a popšla jsem kousek dál. Taki musel taky popojít kousek dál, čímž došel ke dveřím. Pak jsem se naklonila a on se naklonil ze dveří taky. Začala jsem se tomu smát. Pak jsem běhala dokolečka a on běhal za mnou. ,,Si jak můj stín." zavtipkovala jsem a přitom se smála.

" No...když běháš ty tak se musí stín hýbat taky...což změní úplně tvou spotřebu chakry...takže...kdybychom seděli a prd dělali tak bys to udržela déle..když budeme dělat různé kravinky tak to bude trvat méně času.... " odpověděl jsem jí a pak jsem bohužel musel dělat to co ona a nevěděl jsem co jí na tom tam bavilo.* Jen počkej...až mě uvolníš * pomyslel jsem si a pousmál jsem se.

Dáljsem pobíhala kolem se smíchem a najednou si všimla, že už běhám jen já. No tak to bylo asi jen na 20 sekund, škoda. Sklamaně jsem se zastavila. Podívala jsem se na Takiho a jseho úsměv ve tváři se mi vůbec nelíbil. ,,Hele Taki, neplánuješ snad..." podezřívavě jsem se na něj podívala.