Čtvrť klanu Uchiha

pro Shijin Hyuuga Thu 13 Sep - 20:45

Tato čtvrť dnes už prakticky vymřelého klanu se nachází na okraji Konohy.
Jsou zde staré domy, ve kterých kdysi bydleli i takové legendy jako je Uchiha Uchiha Itachi.
Na zdech je vyobrazen znak klanu Uchiha a to bílo-červený vějíř.

pro Kisuke Uchiha Sat 13 Oct - 19:26

Procházel jsem se ulicemi kde jsem jako malý pobíhal, hrál fotbal a dostal dokonce i svou první pusu. Působilo to tu na mě mnoha pocity ale hlavně to byl stesk po domovu, pevném zázemí které jsem tady měl, ale vrátit se sem ? ..to ani omylem. Došel jsem před dům a dle mého pohledu mohlo být Hideovy jasné že jsme tady. Tohle je můj dům. Neváhal jsem ani chvíli a vešel dovnitř do mého pokoje v přízemí, tolik prachu, takový bordel. Šlo opravdu vidět že jsem si tady tři roky neuklízel, no hlavní byla malba tajemného uchihy, byl to můj bratr který právě pár měsíců před mým odchodem zemřel. Zmáčkl jsem oči a stěna na které byla malba se pomalu vysunula a odsunula na stranu. Za stěnou byly schody vedoucí do tajné místnosti pod zemí a já se po nich pustil dolů až jsem dorazil k oltáři u kterého jsem se zastavil.

pro Anonymní Sat 13 Oct - 19:33

Celý čas som Kisukeho nasledoval, čím viac som na neho zazeral, tým viac sa mi zdali jeho oči šedé. Nechápal som čo sa deje, ale prešiel som z ním pol Uchíha štvrte, až sme narazili na podľa všetkého jeho dom. Iba som pokrčil plecami a spolu s ním som sa vydal zničenými izbami domu, až do tajných katakomb, kde asi chcel tú katanu. Tiež som nechápal prečo šiel a toľko riskoval kvôli jednému meču, ale..
„Čo tu?“ Spýtal som sa, len čo sme sa zastavili pri oltári na ktorom boli..

pro Kisuke Uchiha Sat 13 Oct - 20:01

"Tohle" Stručně jsem mu odpoveděl a vzal si dvě malé lahvičky které jsem si pečlivě schoval u sebe a šel dál k podstavci kde ležela katana kterou jsem si upevnil k pasu "Musíme zpět do suny..nebo najít doktora který umí operaci očí, pak už se mi nikdo nevyrovná, probudím dokonalý mangekyou sharingan ..ty máš co v plánu ? ..proč podlýzáš Pilice..co od ní chceš ? .a teď popravdě" Vybalil jsem na něj

pro Anonymní Sat 13 Oct - 20:17

Pozoroval som ako si kladie do vakov nejaké fľaštičky a k opasku si pripína meč. Nechápal som, prečo riskoval kvôli niečomu takému, až mi povedal o dokonalom Sharingane.
„Enternal Mangekyou Sharingan ak tomu rozumiem dobre..“ Pousmial som sa, začal sa mi páčiť viac a viac, a jeho otázka ma totálne odrovnala. No pre začiatok toho veľa vedieť nemusí. V tej chvíli som vložil čakru do úst, a cez ne som zapchal hadovi uši, aby chvíľu nepočúval.
„Patrím do istej.. Skupiny ľudí ktorý radi chytajú zlých ľudí..“ Pre nás boli Jinchoovia zlý, neklamal som a viac mu nebola potreba vedieť.
„Do Suny som šiel zmlátiť Kazekage, pretože ma raz porazila pri Chunínskych.. No jej správanie, zmenilo môj názor, tak som sa rozhodol jej pomáhať..“ Toto ani nebola lož, teda, skôr som pár vecí zamlčal, ale v podstate som mu povedal pravdu.

pro Kisuke Uchiha Sat 13 Oct - 20:22

"Nevěřím ti..jsi nuukenin takže zlý lidi budou asi metafora co ? ..jelikož ti nevěřím že jsi s PiliKKou něco ti řeknu, zabiju ji a tu její sunu pohřbím!" Sykl jsem na něho agresivně "Jen co se správně naučím ovládat svůj nový sharingan" Jeslti to práskne popřu to a budu vedět že ho můžu zabít, nepráskne li to má v plánu PiliKKu zradit a to se mi může hodit.. Probleskl mi hlavou a pomalu jsem se pustil na cestu ven z katakomb

pro Anonymní Sat 13 Oct - 20:39

„Nie vždy človek vidí do duše človeka, pozrie sa na to čo je vonku a hneď ho odsúdi..“ Pousmial som sa, a pomaly vychádzal z katakomb spolu s ním.
„Tak isto ako hneď odsúdia Uchíhu len preto že je Uchíha..“ Dopovedal som a spolu s ním som sa ocitol v obývačke.
„Chce zničiť Sunu? Možno.. Neviem či sa pridá k Akatsuki a či vôbec ma nezabije Vodca za to že som ho skúšal verbovať. Najprv si niečo zistím..“ Pomyslel som si, a otočil sa ku Kisukemu.
„Myslím že ju nezabiješ a Sune neublížiš..“ Povedal som svoje, a čakal na reakciu.

pro Kisuke Uchiha Sun 14 Oct - 17:23

Nad jeho slovy jsem se pousmál a beze slova jsem procházel opět tou samou ulicí dál Zabiju jí..tu její zradu jí nikdy nezapomenu Problesklo mi hlavou při vzpomínce na její lži a přetvářky. Když jsme došli k východu ze čtvrti jen jsem se poohlýdl a zamířil ke kanceláři (přesun)

pro Daichi Akasuna Thu 7 Feb - 13:53

Hned po tom, co jsem došel před bránu jsem zamířil bez jakéhokoliv rozmýšlení až sem, do uliček klanu Uchiha, kde jsem dřív bydlel. Procházel jsem se a snažil jsem si vzpomenout, kde náš bývalí dům vlastně byl. Bylo tu ale ticho, ani hlásky, nebo žádný práček prostě strašidelnej klid. Vytáh jsem si z batohu svého plyšáka a konečně jsem dorazil až před obrovskou budovu, byl to můj bývalí dům. S rychlím tlukotem srdce jsem otevřel dveře a vstoupil do neuvěřitelně zaprášeného pokoje. Podlaha tu vrzala, byl tu průvan a já měl málem naděláno v kalhotách. Svého plyšáka jsem stisknul ještě víc a šel jsem do svého bývalého pokoje, kde jsem nechal jednu věc, kterou jsem si chtěl vzít zpátky, ale neměl jsem možnost. Otevřel jsem tedy dveře od pokoje a na zemi bylo jen oblečení a rozházené věci od velkého vítru. Porozhlédnul jsem se a konečně ho viděl. Byl to můj talismat od otce, který mi poslal před tím, ne umřel. Vzal jsem ho, přetřel, abych prach z něj dal pryč a nasadil jsem si ho na krk. Byl to znak klanu Uchiha, ze kterého jsem napů pocházel. Rychle jsem vyšel a ještě jsem se rozhodl porozhlédnout. Samozřejmě že jsem narazil na hlavní budovu klanu Uchiha, o které mě otec vyprávěl, i to tajné místnosti pod ní, do které se dostane pouze Uchiha. Já na tyto řečičky vždy věři, proto jsem vešel dovnitř a úžasem jsem se koukal kolem. bylo to t hezky zachovalé.
"Vuááá...sugoi-desu." Koukal jsem se kolem, všude bylo krásně uklizeno, což mi přišlo i divné, ale bylo to nádherné. S hlavou nakloněnou na strop, jsem popocházel a asi stoupnul na něco, na co jsem neměl. Najednou se podemnou zem propadla a já skončil na zemi s vyraženým dechem a slzami v očích. Bylo to fakt vysoko, navíc jsem nedával pozor. Pomalu jsem se zvednul a protáhnul jsem se, bolelo mě celé tělo od hlavy až k patě. díky tomu, že to bylo tak vysoko, kam ani Karasu nedosáhl, jsem neměl jinou možnost, než pokračovat vpřed. Docela jsem se bál, protože byla tma a já viděl ani ne na pouhý metr. Když jsem tak postupoval, uviděl jsem světlo, nejspíš nějaké svícny. Rozběhl jsem se za nimi, doufajíc že to vede ven, ale ne. Byl tu jen nějakej šutrák, na kterém jsem nic neviděl. Chyvilku jsem přemýšlel co to může znamenat, že by miliardovej šutrák? To mi přišlo divný, takže to jsem vyloučil. Pomalu jsem sahal po kameni, ale když jsem se ho dotknul, nezavřel se jen východ, ale ze´d za mnou.
"Do háje!" Začal jsem panikařit a vytáhl jsem Karasu. Chvilku jsem se to snažil nějak vypáčit, nebo něco, ale nic nefungovalo...zase jsem se dosal do šlamastiky...a pořádé! Kdo ví, na jak dlouho mi tu vydrží kyslík. Karasu byla rozbitá z toho, jak jsem se tu zeď snažil nějak rozbít.
Ks! Co se to děje? Proč to nejde rozbít? Je to snad nějakej trik?! Říkal jsem si stále dokola a pak jsem do toho začal bušit i svými pěstmi, které jsem měl za chvilku celé od krve a byl jsem vyčerpaný. Nevěděl jsem co mám dělat. Dýchalo se tu pořád hůř a hůř, já byl navíc tak unavený, že jsem neměl absolutně sílu dál pokračovat. Ruce jsem měl zakrvácené, že jsem s nimi ani nemohl hýbat, Karasua jsem rozbil a ten šutr mě pořád štval. Z mé naštvanosti jsem k němu došel a prozkoumal jsem si ho. Nic na něm nebylo, fakt nic...nechápal jsem to. Sednul jsem si a opřel jsem se o zeď, toto místo mě uspávalo a já jsem ztrácel vědomí, šlo vidět, že tu je fakt málo prostoru, stejně jako kyslíku, toto místo bylo přeci jen dlouho neprozkoumané a bylo t víc prachu než kyslíku. Chvilku jsem měl oči otevřené a pak jsem si máknul na talisman, který hezky zářil, usmál jsem se a kouknul na strop a přemýšlel. Oči se mi sále víc zavírali, ale já jsem prostě usnout nemohl. Stoupnul jsem si, možná to vipadalo směšně, ale prostě jsem neměl na výběr. Do zdi jsem naposledy uhodil rakami, které jsem už ani necítil, měl jsem je tak dobité, možná i zlomené prsty. Byla to bolest k nezaplacení a z očí mi pomalu začali stékat slzy.
"P-pomoc...." řekl jsem šptem a pak zkolaboval na zem, obličejem upřeným ke stromu a rychlejším dýchaním, způsobeným nedostatekem Oxigénia.

pro **Akio Sakkaku** Thu 7 Feb - 19:42

Dlho som sa túlal uličkami Konohy, až ma to začalo nudiť. Cítil som ako mi dochádzajú peniaze, takže som bol znova švorc. Ako som tak sledoval pomaly vychádzajúce slnko, dotrepal som sa až do štvrte s klanom Uchíha. Vedel som o ich klane a dlho som si to tu chcel pozrieť. Naši najväčší konkurenti a klan ktorý zničil ten môj. Preto ma ľahké kroky zaviedli sem. Bez výrazu som sledoval chladné kamene, ktoré lemovali celý obvod múru. Noc už bola v plnom prúde, keď tiché povetrie narušila tichá prosba o pomoc.
„Daichi?“ Spýtal som sa sám seba, keď som to započul znova. Stiahli sa mi zreničky a okamžite som sa rozbehol za hlasom. Sám proti vetru, som bežal ako o život, ak by sa mu niečo stalo, bola by to moja vina keďže som ho nezastavil. Rýchlosťou blesku som sa dostal k vysokému domu.
„DAICHI!“ Zreval som tentoraz ja jeho meno, a šiel za tichým vzlykaním. Pomaly som sa dostal až tam kde bol uväznený Daichi.
„Si v poriadku Daichi?! Ako.. čo sa deje?“ Nevedel som čo robiť, len som prstami prechádzal po stene..

pro Daichi Akasuna Thu 7 Feb - 20:11

Ležel jsem tam pomalu v bezvědomí a těžkým dýcháním na zádech, když jsem nakonec uslyšel Akia. Pomalu se mi ale začali zavírat oči, ten vzduch tu byl příšerný a dýchat se dalo čím dál tím hůř. Hlava se mi motala jak kolovrátek, ale z jeho hlasu jsem se přetočil na bok a vydal ze sebe poslední slova se slzami v očích, nedalo se tu dýchat, neumíral jsem, ale padal do bezvědomí.
"A-akio...ta zeď...nejde rozbít...zkoušel jsem...všechno..." Můj hlas zněl fakt hrozně, chraplavě a šlo slyšet, že se pomalu snižovala hlasitost. Taky jak jsem to dořekl, mé oči se zavřeli, ruce byly položené na zemi v kaluži krve a já jsem padl do bezvědomí a můj dech pomalu slábl nedostatkem kyslíku, dýchal jsem pouhý prach co tu byl a to nebylo vůbec dobré. Zvednout jsem se rozhodně nemohl.

pro **Akio Sakkaku** Thu 7 Feb - 20:53

Keď som započul jeho slabnúci hlas, zbledol som ako tá stena ktorú nevedel rozbiť. Začal som horúčkovito premýšľať, ak tam naozaj nemal kyslík, čas ísť po pomoc nebol. Nestihol by som to, pretože som ani nevedel kde by nejaká pomoc bola. Uchíhov som na námestí nevidel, musel som jednať.
„Dostanem ťa odtiaľ, neboj..“ Nechápal som ako sa tam a prečo dostal, preto som vybehol hore schodmi a tam som veľa hľadal. Nakoniec som to našiel, preto mi nebol problém vytvoriť provizórnu bombu. A o to aj šlo. Našiel som nejaké staré spreje, pár petárd, horľavinu a hlavne som mal pri sebe kopec výbušných lístkov, ako základnú ninja výbavu. S tým som hneď zbehol dole, a začal majstrovať. Potil som sa, šlo o veľa, musí to vyjsť. Len čo bolo hotové, pripol som svoju malú provizórnu bombu k stene, utiekol o pár metrov, a z bezpečnej vzdialenosti a tiež v úkryte som zahlásil..
„Banzaíííí!“ Zreval som, a ozval sa výbuch. Dom sa otriasol v základoch, omietka opadla a čas steny povedľa tej Daichiho bola vybúraná. Ale čo ma totálne rozhodilo, bolo to že stena stála. Neveriacky som hľadel na nepoškodenú stenu odkiaľ som započul Daichiho posledný vzlyk. Prebehol mi mráz po chrbte, a hlava sa mi zatočila. Nemal kyslík, prv príde bezvedomie, a potom.. Onedlho nato, nemal som už čas, musel som premýšľať! Pohľadom som behal po všetkom možnom, sám som ani nevedel čo robím. Okná, dvere, stena, znova okná, dvere a stena, okná a stena, dvere a stena, znak s logom Uchíhov a stena.. Znak z logom Uchíhov?! Vtedy mi niečo napadlo. Podišiel som k stene, a ruku položil na jej hladký povrch. Nechal som dlaň prejsť po kameni, a nakoniec som sa odtiahol. Nemal som na výber, toto bola asi posledná možnosť. Kedysi keď sme bojovali s klanom Uchíha, mali rôzne spúšťacie zariadenia ktoré fungovali na princípe, že len Sharingan ich dokázal aktivovať. A jediný Sharingan ktorý som poznal mala Pil. Ale nevedel som kde je, cítil som otrasy a jemu dochádzal kyslík. Musel som všetko staviť na náhodu. Náš klan bol podobný s klanom Uchíhov, sme ich akoby odrodená rodina, sme si blízky ale naopak vzdialený. Oko ktoré každý má iné, to červené je náš akoby „Sharingan“. Preto bolo naše Genjutsu silnejšie, oni čítali pocity, aj mi, ale my sme sa vydali inou cestou. Bolo to naše skôr prekliatie, lebo sme to oko nikdy nevedeli ako pokrvný Uchíhovia ovládať, preto tá schizofrénia. No tam umieral Daichi! Chlapec ktorého som si fakt obľúbil, musel som to risknúť. Moja ruka sa priblížila k páske, natiahnuté cez ľavé oko. Risk je zisk, mohol ho aj zabiť, budem krutý, ale bola to jediná šanca. Pásku som strhol z oka, a zahľadel sa na stenu svojím krvavým okom. Zatvoril som svoje zelené, bolo to prvý krát čo som sa nechal ovládnuť sám od seba. A prišlo to, zelené oko osivelo, a červené akoby zasvietilo. Moju myseľ teraz pohltila zloba, strach, zlo, všetko zlé čo bolo vo mne. Pohol som sa, dlho som nebol vonku ako teraz. Myšlienky mi blúdili po miestnosti kde som sa nachádzal. Odkaz dávnych predkov, ktorý bol vo mne. Akoby som vedel čo robí, priblížil som sa k stene a pomaly sykol:
„Daichííí, Daichíí, tak vidíš kam si sa dostal keď si strkal nos do vecí, do ktorých ťa nič.. Si blázon, malé decko.. A vieš čo? Nechám ťa umrieť, čo ty nato? To by bolo ponaučenie!“ Chladno som sa zasmial, a pomaly som sa otočil. Moje kroky začali viesť preč, po schodoch od steny. Keď som sa zastavil. Spozornel som. Niečo ma nútilo otočiť sa a nakráčať znova ku stene. Usmial som sa, chladno ako vždy.
„Dobre teda, môj malý vnuk by ťa rád zachránil.. Dám ti tú možnosť..“ Usmial som sa, Sharingan a moje oko pracovalo na takmer rovnakom princípe. Možno nebol originál, ale predsa tam bolo niečo spoločné. Preto stačilo jedno. Vytvoril som Genjutsu na oku, ktorý premietol obraz Sharinganu do mojej zreničky. Bolo to mocné Genjutsu, stálo ma to takmer všetku čakru a tiež moju zdravú myseľ. Oko začalo krvácať, ale ja som pokojne stál, a nechal ho krútiť sa v oku, otáčalo sa a čakalo. Stena sa pomaly ale odsunula. Dnu k Daichimu dovial chladný, čerstvý vzduch a teplo zmiešané zo svetlom. Oko krvácalo stále viac a viac.
„Prežil si, buď naozaj rád.. Nabudúce, umrieš.. Uchíha..“ Usmial sa, posledný krát sa zasmial a nechal prejsť moje pravé ja. Bol som vyčerpaný, už by veľa neurobil. Padol som od vyčerpania, bolesti a stratu mysle na zem, oči sa mi zahmlili, svet sa mi otáčal, ale predsa len som sa dokázal doplaziť k Daichimu. Sám som nevedel čo robím, bol od krvi a doráňaný, a ja to isté. Oko mi totálne stmavlo, sám som bol na pokraji smrti. Tak silné Genjutsu, to oko nesmiem viac používať. Začal som pomaly slepnúť na obe oči. Veľa času nebolo, vzal som Daichiho do náručia a z posledných síl som sa začal terigať s jeho telom preč.. Preč mimo všetko.. Ničomu som nechápal, všetko ma bolelo, oko krvácalo a slepol som, no Daichi nebol na tom o nič lepšie. Jediné čo ma teraz viedlo bolo aby som ho dostal do bezpečia, taká silná bola Sakkakská vôľa.

~presun~

pro Daichi Akasuna Thu 7 Feb - 21:19

Neslyšel jsem už nic, žádný hlas, výbuch, prostě nic. Ocitl jsem se ve světle, kde jsem asi na 3 vteřiny uviděl svého otce usmívající se na mě a podával mi ruku.
Oto-san? Řekl jsem v tom bílém světě, ale nakonec se mi vytrácel před očima a mě ovál vzduch, teplo a hlavně kyslík. Bylo to ale i nebezpečné, tak dlouho jsem byl bez kyslíku, že teď tak prudký nával mi způsobil spíš bolení hlavy a strašně rychlí tlukot srdce. Jen jsem kousek oka otevřel, ale pak se mi zase zatmělo před očima. Necítil jsem své ruce...vůbec, nemohl jsem s nimi pohnout. Cítil jsem už jen to, jak jsem v něčí náručí , ale slova jsem nebyl schopen.

Přesun

pro Uchiha Benjiro Sun 5 May - 15:23

Pomalým krokem jsem procházel čtvrtí Uchiha klanu. V okolí šel slyšet pouze mírný šelest opadlých listí."Největší dům..." Pomyslel jsem si, ohlížejíc se okolo. Všude bylo mrtvo. Po chvíli jsem v oddáli spatřil velký dům, zdobený vlajkami se znakem Uchiha klanu. "To bude ono." Pomalu jsem vešel do domu, přemýšlejíc nad tím kde se mám vydat dál. Jakmile jsem se ocitl ve domě, okamžitě jsem narazil na hlavní chodbu, v tom se mi připoměli další instrukce Kisukeho. "Takže první pokoj na levo." Když jsem tam vešel porozhlédl jsem se, spatřil jsem zed s vlajkou se znakem klanu Uchiha. "To bude ono." Pravou rukou jsem odhyrnul vlajku. Za ní se nacházel vstup do svatyně.
Pokračoval jsem dál až jsem dorazil na konec místnosti. Závěs jsem za sebou za táhl. "A ted přečíst co budu moci... nejspíš mi to zabere trochu času." Pomyslel jsem si a sedl si do tureckého sedu, poté aktivoval sharingan a dal se do čtení nápisů na stěnách, různých dokumentů, a také do luštění znaků na obřím kamenu, který se nacházel poblíž.

pro Uchiha Benjiro Sun 12 May - 15:30

Po několika denním studování jsem byl dost unavený, a tak jsem se rozhodl že studování nejspíš již nechám na pokoji. "Nejspíš bych jsi měl odpočinout, a taky již nic nedokážu rozluštit.... zbyli mi zde již jen ty největší tajnosti k přeskoumání a na to jakožto genín nemám dostatečné schopnosti k rozluštění. Možná někdy jindy. " Pomyslel jsem si a postavil se. "Bylo mi jasné, že Uchihové nejsou v dnešním světě v bezpečí, ale že by to bylo až tak kritické, jak popisují dokumenty a nápisy na stěnách." Povzdechl jsem si, přemýšlejíc jak s tímto problémem naložim. "Měl bych nějak skrýt svou identitu, aby když nepřítel zjistí že jsem z klanu Uchiha, nemohl určit podrobněji mou identitu (vzhled atd.)"
Pozorně jsem se rozhlédl okolo, a protože jsem se pořád nacházel ve svatyni Uchihu, nebyla zde žádna věc, která by mi vyhovovala.
Jakmile jsem vyšel na ulici, rozhlížel jsem se. Poblíž mne jsem spatřil nějaké oblečení s maskou. Tohle bylo přesně to co mi vyhovovalo. I hned jsem si oblečeni oblékl a masku si nasadil. Pohlédl jsem na můj odraz v louži vedle mě. Vypadal jsem přesně jak na avataru postavy. "Tohle ujde..."
Pomyslel jsem si a pomalým krokem se vydal pryč.

(Přesun)

pro Sponsored content

Čtvrť klanu Uchiha

Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha

Re: Čtvrť klanu Uchiha