Fujin Surashi x Aiko Naihi

First topic message reminder :

Váš boj může začít...hodně štěstí...

Teď bych už něco mohl podniknout... Prudce jsem mrštil holý proti písku.
"Fuuton: Daittopa!"

Do písku vrazil prudký a silný tlak vzduchu a doslova ho roztrhal na kusy a rozfoukal. Tím se snížila viditelnost na nulu, ale já díky větru cítil, kde se nachází. Vítr se hnal přes celé bojiště a byl i vysoko ve vzduchu. Vletěl do Aiko, která stála kousek od rozpadlé zdi....

Aiko Naihi

Keď klon zbadal, že útok bol vyrušený a vietor bol tak mohutný, že sa mu nedá vyhnúť okamžite vytiahla katanu (Aiko) a odhodila ju čo najďalej za seba. V tom momente sa Aiko zmenila späť kým veterná technika rozprášila klon.,, Sakra a plán je v ťahu." zanadávala potichu a skrčená položila ruky na zem a pred ňou sa formovala stena ktorú už teraz vedomky posilnila svojou chakrou aby vydržala nápor.,, Musím si trochu objasniť situáciu." preblesklo jej hlavou a do vzduchu sa vznášala malá guľôčka, oko.,, Daisan no Me." dokončila techniku a zavrela jedno oko aby mohlo to vo vzduchu vnímať situáciu na bojisku

Stěna zbylí vítr zastavila a já se hned postavil do takové postoje, který připomínal spíš tanec, než nějaký bojový styl, ale vypadalo to dost zajímavě. Jen jsem se na ni znova usmál."Jsi taky dobrá..."

Aiko Naihi

,, Sakra, sakra, sakra, sakra." nadávala potichu keď jej dochádzali možnosti.,, Keby som ho len mohla schmatnúť. Hoc len na sekundu." povzdychla si a vďaku oko konečne našla jeho pozíciu.,, Veď počkaj." usmiala sa a zo steny začali vylietať piesočné shurikeny na chalana. Popri tom z tykve vyliezol piesok ktorý si urobil malú dieru do zeme a začal sa do neho vnárať.

Rychle jsem před sebe dal hůl a roztočil ji. Vítr se zesílil a shurikeny zpomalil, ale ne úplně, ale ty se pak už rozbili a rotující zbraň. Takže...trochu bychom to měli už rozhýbat... Jen jsem prudce vystřelil proti ní. Vypadalo to jako bych po té zemi klouzal nebo letěl. Bylo to opravdu rychlý a hned jak jsem byl u ní začal jsem hbitými a rychlými pohyby útočit, zatím ale čistě jen holý. Bylo to fakt jako tanec, ale když to člověk nejméně čekal, přišel rychlý výpad. Byl to zvláštní styl a tak jakoby elegantní a těžko prohlédnutelný.

Aiko Naihi

,,Kam zmizol?" zaskočila sa keď ho nevidela a hneď na to ucítila ako stena ktorá neustále bola pred ňou dostávala jeden náraz za druhým.,, Útočí priamo na stenu?" preblesklo jej hlavou a v momente toho využila a celú stenu poslala okamžite na neho. Keďže bol v tesnej blízkosti piesok ho začal veľmi rýchlo obaľovať a spútavať aby sa ani nepohol.

Chvíli to mohlo vypadat jakoby mě dostala a to snížit pozornost. Prostě mě ten písek zavalil, ale najednou jsme byl asi 30 cm od ní a velkou rychlostí a silou mířil holý na její hrudník. Se vzduchem to tvořilo dost silný náraz....

Aiko Naihi

Aiko sa ani nepohla pretože vedela, že sa dokáže dostať z jeho útoku a bola na to pripravená. Okamžite v tom momente sa spod zeme vynoril piesoka zospodu stiahol chalana k zemi a opäť sa na neho obaľoval a hlavne na tú jeho tyč. To dalo čas piesočnej obrane ktorá stihla piesok formovať v jej okolí a hlavne vyblokovať úder ak by ho piesok neudržal.

Zavřel jsem oči a soustředil čakru. Bylo to těžké, když jsem to předtím na chvíli přerušil, ale teď jsem to ještě stihl zpátky aktivovat. Jen se zvedl menší vítr, ale víc nic. Otevřel jsem oči a písek mě dál obaloval a na tváři jsem měl neprokouknutelný výraz. Prostě to bylo jakoby mě už dostala. Já jen čekal...

Aiko Naihi

,,Čo to?" zaskočila sa jemným vetrom ktorý už raz zažila.,, Toto si pamätám, no nie nie nie." pokrútila hlavou a keď ho kompletne obalil piesok. V momente ho pevne stlačila tak aby to vytvorilo väzenie ktoré ho držalo tak aby sa nemohol ani pohnúť.,, Z toho nevylezieš!" podotkla potichu a cúvla aby bola od neho v bezpečí no stále bola skrčená pričom ďalej čakala čo bude sa bude diať.

Nic se jakoby nedělo. Vypadalo to, že mě opravdu dostala.
Najednou jí však něco ze zadu poklepalo na rameno. Byla to moje hůl. Jen jsem chtěl upozornit, že stojím za ní. Zdálo se, že asi znovu na chvíli přišla prostě o smysli a nebo se čas zastavil a já tam prostě jen přešel, ale byl jsem tam."No tak...pracujete na jiném systému a já sám ho ani skoro neznám, ale...ale má to meze a halvně, už začnu s pořádným bojem...toto je nic a myslím, že to oba už chceme mít za sebou..." Znova jsme se příjemně usmál, i když jsem věděl, že právě s ní bojuji. Ani jsem nepřemýšlel nad tím, že jsem ze zadu mohl hned zaútočit dokud si mě nevšimla. Prostě jsem to neměl v povaze a choval jsem se mile i při této situaci. Někomu to mohlo přijít podivné nebo si myslet, že jsem zvláštní.

Aiko Naihi

Aiko pomaly vstala.,, Myslíš, že som tu rozhadzovala piesok a kľačala na zemi len tak pre nič za nič?" prehovorí a ukáže na zem posiatu pieskom.,, Odhalím ťa pri prvom dotyku so zemou." podotkla a v momente sa otočila a piesok mu stihol obaliť chodidlá. Hneď na to Aiko stisla päsť, otočila sa k nemu a piesok mu pevne zovrel chodidlá.

Jen se mi trochu skřivila tvář bolestí, ale nedával jsem to na sobě moc znát."Jsi chytrá..." Musel jsem se zapřít o hůl. Písek mi silně drtil nohy a dost to bolelo, ale já si pořád představoval Am a připomínal si ten boj a když jsem ještě k tomu věděl, že je to vlastně je zkouška a já bych měl tady s ní bojovat. Věděl jsem, že jsem slabí a že mě moje pocity ztahují dolů. ale prostě to nešlo."Nechci s tebou bojovat...nechci, abych ti náhodou ublížil, i když vím, že si silná..." Řekl jsem potichu a sklonil hlavu dolů. Vlasy mě napsali do obličeje.

Aiko Naihi

,,Hm?" zaskočila sa Aiko jeho zmenou správania.,, Taktiež ťa nechcem zabiť." prehovorila a pomaly siahla do tykve a vytiahla svoju katanu, ktorú pevne stihla v ruke pre istotu.,, Ale moja hrdosť je priveľká na to aby som sa vzdala." odpovedala.,, Takže si musíš vybrať či chceš bojovať ďalej alebo sa vzdáš." dodala ale stále bola opatrná, pretože si nemohla byť ničím istá.

Jen jsem zvedl hlavu a zadíval se jí do očí."A co by si brala raději...to kdybych se vzdal nebo to abych dále bojoval dokud jeden druhého neporazí?" Zeptal jsem se znova potichu.

Aiko Naihi

,, Na toto ti odpovedať nedokážem." pokrútila hlavou.,, Jedna strana vo mne by ťa najradšej zabila na mieste, ale zároveň druhá strana by ťa nechala aby si sa vzdal aby som sa zbytočne viac netrápila a tretia strana by chcela spravodlivý boj." vysvetlila mu potichu.,, Nedokážem sa rozhodnúť a keďže v tom bude môj subjektívny názor tak to nie je ideálne. Nemám šťastie na dobré rozhodnutia." dopovedala.

Jen jsem si povzdechl a silně vrazil holý do země, mezi chodidli. Zvedl se vítr, ale ze země a tlakem vystřelil na vrch, čímž mi uvolnil nohy a já se probleskl a větší kus dál, kde už nebyl písel."Tak teď máš první možnost útoku ty..."

Aiko Naihi

,, Za týchto podmienok na teba útočiť nebudem to je vylúčené." odpovedala pokojne a stála na svojom mieste obklopená pieskom.,, Moja jediná možnosť je udržať sa tu kde mám akú tak možnosť chrániť sa pred jeho technikami." preblesklo jej hlavou a zhlboka sa nadýchla sústrediac sa na neho.

Jen jsem si tak povzdychl. Věděl jsem to..."Jak myslíš..."
Roztočil jsem holý a pak znovu silně máchl.

"Fuuton: Daittopa!"
Zase se vyřítilo přes celý bojiště velký proud tlakového vzduchu. Písek byl nemilostně odfoukáván a hrnu pryč a prostě rozptýlen do vzduchu a tím i viditelnost úplně zničil. Vítr byl teď všude a někdo uvnitře si mohl připadat jak při vychřici.

Aiko Naihi

,, A zase." povzdychla si a v momente sa uzavrela do piesočnej kopule ktorú posilnila svojou chakrou.,, Až taká nevýhoda to zase nie je." preblesklo jej hlavou a nemala inú možnosť ako počkať kým vietor prestane.

Vítr jsem však stále udržoval a v ruce jsme znova roztočil hůl. Ta zazářila vzdušnou čakrou. V mžiku se vytvořil rychle rotující talíř. Ten jedním švihnutím jsem vyslal na tu kopuly a už tvořil další. Letěl velmi rychle a byl opravdu tenký a silný.
"Hijutsu: Fuuton: Kaiten!"
Hůl mi však zůstávala v ruce. Létali jen talíře. Dokázali snadno proříznou ocel i tvrdý balvan a ona díky koupuli a teď i větru z pískem, nemohla na chvíli vědět, co se děje. Já ale nezůstal jen na jednom místě, ale vyslal jich víc ze všech čtyř stran, jak jsem se jen rychle přemísťoval (Stále se přemísťuje) A vysílal další. Bylo toho dost...

Aiko Naihi

,,Čo len tak robí?" zamyslela sa keď pocítila náhle prerušenie chakry v kopule a stihla sa ešte skrčiť keď jej nad hlavou niečo preletelo.,, No fasa, dostal sa sem. Čas pre plán B." pomyslela si a vytvorila klon ktorý ležal na zemi.,, Trochu to uhráme." pomyslela si a nastavila to tak aby bolo jasné, že klonove piesočné brnenie bolo zničené.,, To asi stačí." povzdychla si keď tu preletelo zase niečo ale Aiko sa nakoniec nechala jemne porezať ( slabúčko) na ľavej ruke.,, Sakra." pokrútila hlavou ale nakoniec kúskom krvi natrela klonovi pár miest na tele a vedľa neho položila katanu.,, A teraz a schovám než doletia ďalšie." rozhodla sa a keďže stála na mieste odkiaľ vyliezol piesok zo zeme schúlila sa do tej malej diery pod zem a zakryla pieskom aby ju to perfektne schovalo. Potom už len nechala zrútiť kopulu aby bolo vidno klon.

Když jsem to viděl jen jsem se trochu zamračil. Už jednou mě chtěla napálit s tím klonem a katanou, která byla ona a já kdybych zrovna nepoužil jutsu, tak bych naletěl, ale. Necítím jsem nějaký větší zásah. I předtím jsem takhle zjišťoval, co se děje za pomocí větru kolem nás. Ale dokončil jsem své kolo a poslal to, čím jsem to chtěl zakončit.
"Kamaitachi no Jutsu!"

Vyslal jsem přes větší plochu silný vítr.

Vítr ostře řezal a točil se kolem toho všeho jako vír a sekal do všeho, co mohl.

Aiko Naihi

,,Sáááákryš. Mohla som si myslieť, že na to nenaletí." povzdychla si a jediné čo jej ostávalo bolo dúfať v to, že ju pod tou masou piesku nenájde.,, Ale tak ešte môžem niečo." preblesklo jej hlavou a cítila ako klon zmizol a tak si spomenula na kopu piesku ktorú zanechala niekde ďalej na začiatku a tak a sústredila a začala ním manipulovať aby odpútala pozornosť.

Vůbec se mi to nelíbilo....cítil jsem ve vzduchu víc věcí, než bylo možných a ještě k tomu tam to prostě zmizelo. Jen jsem natáhl ruku do vzduchu a prostě mě jakoby vítr rozfoukl, ale stále se točil ve víru a postupně písek rozfoukával. Jen jsem čekal, kdy se objeví a věděl jsem, že díky větru moc dlouho schovaná moct nebude.