Ruiny Otogakure no sato

Rakev se otevřela a já vyšel.

Trhla jsem rukama a Kunaie se pohnuly. Opět letěli na Kisukeho.

Ležela jsem na zemi a namáhavě se posadila. Potom jsme zvedla pohled... a zarazila se. Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo, jen němě koukala na modrovláska před sebou. Z očí mi začali stékat slzy, které už jsme neměla sílu držet. "To ne..."

"CO ?!...bratránek Neuro ?" sakra....vždiť to je ten nejlepší uchiha od dob Madary ! pomocí chidori katany jsem přeseknul chakra vlákna a kunaie odrazil poté jsem vzal PiliKKu na ruky a snažil se s ní co nejrychleji od tamať vypadnout při cestě jsem jí utěšoval

Snažila jsme se mu vytrhnout. "Pusť mě!" vykřikla jsem. "Pusť!... Jak to mohl udělat... proč zrovna on?!" Plakala jsem. "Zvládnu všechno.. ale tohle nedokážu..." vzlykala jsem jak malá holka.

"Ticho teď nejste boje schopná takže přebírám velení vy od tud zmiznete s ostatnímy z týmu a já je zdržím" i když to bude nejspíš to poslední co udělám

Uviděl jsem Piliku a Kisukeho.
Co se to dějě?Já myslel že jsem umřel vždyť jsem mluvil se senseiem a-.
V tom momentě jsem udeřil do Kisukeho pěstí.

spadl jsem na zem a jak jsem spadl upustil jsem PiliKKu "Kur..a" postavil jsem se "Zmizte od tud !" v ruce jsem vytvořil Chidori a zaůtočil na Neura

"Prosím ne!" vykřikla jsem a instinktivně vztáhla ruku k oběma ninjům. Nenapadalo mě žádné řešení téhle situace a to mě dost děsilo, nehledě na můj psychicky odepsaný stav.

V ruce jsem drzel meč a běžel s ním na Neura.

Vzala jsem si svitek.
"Shirohigi: Jukki Chikamatsu no Shū"

Postavila jsme se na roztřesené nohy. Všechno ve mě křičelo, a´t něco udělám, ale já se nedonutila k žádnému pohybu, protože jsme pořád nevěděla, které straně pomáhat.

V ruce jsem udělal Rasengan a trefil se do Kisukeho rasenganu potom jsem odkopl Kina a pohlédl na Piliku.

"Neuro...." zašeptala jsem a hleděla mu do očí. Hledala jsem alespoń náznak toho, že mi rozumí, že mě slyší...

odskočil jsem a vzal zase PiliKKu na ruky "Přesouváme se !!! ÚÚSTUP !!!zavelel jsem. (přesun....to je na vás )

Piliko zastavte mě prosím.

N-Neuro.Dobře rozumím kryju vám záda.

"To si říkáte shinobi ze Sunagakure?! Stydím se za vás! Zastavte nás!!" pohledla jsem na ně zběsile a loutky jsem rozmístila kolem.

(Omlouvám se, musím jít. Škola volá, postel volá )

Udělal jsem klony a hned poté Futon Repusho"Sakra makej"

se spící PiliKKou jsem se zastavil daleko od vyvolaných a položil PiliKKu do jeskyně rozdělal jsem jí oheň ať jí není zima a jeskyni zamaskoval poté jsem se vydal zpět do boje

"Nesnažte se dělat hrdiny, tohle je válka. Přišli jste sem s rizikem, že můžete umřít."
Když jsem spatřil utíkajícího ninju tak jsem vykřikl.
"Hé?? To si děláš srandu? A to si řikáš ninja?" Prsty mi zešedivěli a vypadali jako drápy a já s nima běžel na Chiyo.

Dvě loutky se vrhli na Edwarda. Roztočila se jí hlava a druhá ji chytla a hodila na něj.

"Nemůžu dopustit aby se jí něco stalo....a ona nemůže bojovat proti svému milenci musíme nejprve sejmout Neura pokud chceme a by bojovala i ona !" zastavil jsem se dál od nich a vyčkával

"Ummm..." zatlačila jsem si rukou na čelo. Jak jsem se sem dostala jsem neřešila... napadlo mě, že to bylo nejspíš nějaké jutsu, ale to bylo te´d jedno... hlavní bylo dostat se zase zpět! "Nemůžu tady zůstat a čekat..." zamumlala jsem si sama pro sebe a namáhavě vstala a rozešla se ven.