Písečná hala

First topic message reminder :

Opravdu velká hala, ukrývající v sobě místnost se sedačkami pro diváky a plac o velikosti fotbalového hřiště, který se skládá z velice odolné půdy (přeci jen nechceme naši halu zbořit)

Huum... Naaruto-san? spýtala som sa po chvíľku pri čom sa mi oči doslova rozžiarili, očividne som niečo chcela a pevne som dúfala že mi to Naruto povolí a zaplatí. Čakala som však či reaguje alebo nie, dnešný ľudia sú všelijaký a už som sa stretla s takými ktorých som musela najprv osloviť aby ma vôbec vnímali !

"Umm deje sa niečo ?"
Pozrel som k nej a čakal som čo chce povedať .

Haaai ! nekúpil by si mi niečo.. sladké ? čokoládu, zmrzlinu, lízatká ?? hmm hmhm? prosíííím Naruto-saaan ! Začala som sa dožadovať až takým divne kawai spôsobom, rozhadzovala som pri tom rukami na všetky strany.

"No ja si myslím že tu ti toho veľa nekúpim ale ak nájdeme kde tak kľudne "
Usmial som sa na ňu a potom som pozrel po okolí.
Vlastne som veľmi nevedel kde by sa tu niečo také dalo kúpiť .
No vlastne možno aj hej .

Heem tak ideme ideme ! hľadaaať !! zaškerila som sa po čom som ho len chytila za ruku a tiahla som ho celou sunou ! až k uliciam, vlastne som ani nevedela kam ideme, popravde, s mojou silou mu úplne stačilo aby sa trošičku zaprel a nikam by sme sa nepohli ..

Ja som ju radšej zastavil lebo sa mi vôbec nezdalo že kam ide .
"Ehm ... nebude lepšie keď nás povediem ja ?"
Opýtal som sa .
"Myslím že ale v uliciach sa určite niečo nájde ."

Heeeem ? pootočila som sa k nemu po čom som len tak nadšene prikývla, doslova som sa mu vydriapala na plecia a prstom som ukázala niekam do neznáma !! Idemeeee !! zasmiala som sa a mala som čo robiť aby som nezačala hovoriť niečo v štýle "hijó hijó"

Docela ma prekvapilo ako začla na mňa šplhať než som niečo urobil bola už hore takže zhadzovať sa mi ju už nechcelo .
"Ehm ... no tak ideme teda ... "
Držať som ju ale nedržal to sa musela sama iba keby padala tak by som ju zachytil .
Vydal som sa do ulíc .
(presun.)

Následne somho oboma rukami chytila za .. hlavu, alebo som sa skôr pridržiavala, naklonila som sa dopredu a rozhliadala som sa na všetky strany či neuvidím niečo kde sa dá kúpiť niečo sladké !!
(presun)

Vrátili sme sa sem .

Jen jsem se vydýchával a nezkoušel se podívat za sebe, kdyby tam náhodou byla. Co tohle mělo znamenat?... Stále jsem byl trochu mimo...

Došel jsem sem a čekal až Ruki skončí s bojem.

Vrátila jsem se zpátky zrovna, když ten parchant dobojoval. Viděla jsem, jak tam stojí a co ho dostalo. Tak toto je tvoje slabost jo?... Pousmála jsem se. Ale hned na to pevně stiskla v ruce svou hůl a z na jejích obouch koncích se objevili vzdušné čepele. Ale teď ti to konečně vrátím...teď mám příležitost... Prostě jsem se najednou rozplynula a objevila se za ním. Věděla jsem, že teď moc nevnímá. Než stačil kdokoliv něco zaregistrovat, zbraň zezadu projela mezi lopatky a vyletěla z druhé stany hrudníkem. Zarazila jsem to do něj až do půlky a bylo to jako projíždět máslem. Jen jsem se vítězoslavně usmála a naklonila se k jeho uchu."Já ti říkala, že tě dostanu...na tohle jsem čekala tak dlouho...užij si to....bratříčku..." Prudce jsem zbraň vytáhla a jen se naposledy usmála a rozplynula ve větru. Věděla jsem, že to museli zaregistrovat, když jsem vtrhla do prostředka arény, ale to mi bylo jedno. Udělala jsem to, co jsem chtěla a teď už jsem musela jen zmizet, což pro mě byla hračka...
(přesun)

Stále som sedela Narutovi na ramenách, nechcelo sa mi zliezať, nechcelo sa mi pohnúť a nejak namáhať takže to že tu bol bolo pre mňa úplne ideálne.. spokojne som si pocuckávala z vlašky v ktorej som mala pitie a tvárila som sa až nejak príliš veselo.

Stál jsem tam stále trochu vykolejený a nevšímal si okolí a to byla hlavní chyba. Proto se to teď tak rychle semlelo. Najednou jsem ucítil silnou bolest, ale byl to jen okamžik. když jsem sklonil hlavu uviděl jsem jen dlouho hůl z ostřím na konci, která mě trčela z hrudi. Pak jsem ji ucítil. Cítil jsem její horký dech na své kůži a její šepot se mnou jen otřásl. Vnímal jsem jak se mi do plic dere krev a začínám se dusit. Nemohl jsem dýchat a z pusy mě vytekli pramínky krve, protože tu jsem měl už také zaplněnou krví. Jen jsem ucítil, jak potom prudce trhla a vytáhla to země. Dopadl jsem koleny na zem a pořád se jen díval před sebe. Zrak se mi mlžil a zvuk jakoby utichal. V hlavě se mi teď všechno míhalo a ve mě se střídali veškeré pocity, co šli. Zlost , nenávist, štěstí... Amaterasu....

Zaregistrovala jsem, co se stalo. Bylo to před zraky všech a já jen vyvalila oči. Než jsem nějak mohla zareagovat bylo po mě. Už jsem jen viděla, jak ten hoch padá k zemi. Rychle jsem k němu doběhla a podložila mu rukou hlavu a druhou ruku přitiskla na díru v hrudi."Chlapče! Chlapče! V klidu! To bude dobré! Jen to vydrž! Medik! Medik!" Začala křičet na celý kolo, ale po nich jakoby se slehla zem. Každý buď u někoho byl nebo měl něco jiného na práci. Boje stále probíhali a byl tu hrozný chaos teď."Sakra! Kde je ten zk..vený medik! ...Vydrž to! Krev byla všude, a že jí bylo hodně. Její celé šat už byli skoro celé rudé... To ne, to ne, to ne...proč já...proč teď!

Okolí kolem mě jsem skoro vůbec nevnímal. Cítil jsem, jak se mi pomalu zpomaluje tep. Všiml jsem si, že se ke mně někdo dostal, ale nevěděl jsem, kdo. Jen jsem se snažil chytit dech, ale moje snaha vůbec nepomáhala...

Věděla jsem, že se zápasy ukončují a já bych tam měli být, ale musela jsem mu pomoct. Kdyby tu umřel...byla by to moje vina a on do toho rozhodně neměl daleko."Tak pomůže mi někdo k..va?!!!" Zařvala jsem hodně nahlas a z mého hlasu šlo už slyšet zoufalství.

Stála jsem jako vždy vedle Kazekageho, dokud jsem nezahlédla ten zmatek dole.
Ve zlatavých očích mi nebezpečně blesklo.
Copak v celé Suně není jediný medik?
Nakonec jsem se rozběhla proti zábradlí, odrazila se od něj a o několik vteřin později dopadla do arény k chlapci.
"Vysvětlí mi někdo, co se tu stalo?" otázala jsem se první osoby, která mi přišla na oči, zatímco nad hrudí zraněného jsem zkřížila ruce a soustředila svou pozornost na smaragdovou lékařskou chakru.

Jen jsem se trochu odtáhla a nechala Asistenku Kazekage pracovat."Konichiwa Jooki-sama...víte...najednou se tu objevila jedna geninka, která tu bojovala včera a prostě ho najednou prošpikovala..nevím proč...hlídala jsem boje a tohle bylo velmi rychlé..." Byla jsem celá od krve a viděla jsem, že on už je mimo. Doufala jsem, že ale ještě žije a nezemře tu. To bych fakt měla průšvih.

"Jedno je jisté. Ta Geninka se Chuuninem nikdy nestane." konstatovala jsem bez jakýchkoli emocí a věnovala se své práci. Nebyla jsem nijak zvlášť zdatný medik, ale měla jsem pocit, že tohle zvládnu. Koneckonců, byl to nejen účastník Chuuninských zkoušek, ale i člen naší vesnice.
"Někdo by se měl postarat o chycení té dívky." dodala jsem po chvíli ticha, zatímco jsem ve své tašce hledala obvazy.

Jen jsem přikývla."Ano...hned někoho vyšlu...ale...ale myslím, že o to jí ani nešlo...chtěla ho myslím jen dostat a trochu se pobavit..." Věděla jsem, že zápasy stojí a já je musela dokončit. Potom jsem se teprve mohla, ale věnovat té dívce.

Nemohl jsem dýchat. Vůbec jsem okolí nevnímal. Hrudník jsem měl probodnutý skrz na skrz a ztrácel jsem hodně krve. Dál už jsem se, ale při vědomí udržet nemohl. Hlava mi klesla a já přestal vnímat úplně...teď jsem nic dělat nemohl....byl jsem v bezvědomí...

"Slečna se pobavila, nicméně to není úlohou shinobiho." Odevzdaně jsem povzdechla.
"Ten chlapec už dobojoval?" otázala jsem se pro jistotu.
Prakticky vzato dobojoval tak jako tak...
Podepřela jsem chlapci hlavu a víc se věnovala krvi. Obvaz byl od ní umazaný dřív, než jsem mu ho stihla obvázat kolem těla, nicméně jeho zranění po několika minutách vypadalo lépe. Do úst jsem mu vložila jednu pilulku na doplnění krve. Díky ní mohl brzy přijít k vědomí, i když bůh ví, jestli to v jeho stavu byla výhra. Brzy poté jsem spatřila Crystal a ochotně ustoupila.
"Nechápu, jak se stalo, že jich tu je tak málo." zavrtěla jsem hlavou.
Každopádně ti, kteří to tu měli na starosti ze setkání se mnou budou mít ještě dlouho noční můry...

došla jsem do haly
"Na chunninské zkoušky by jste měli mít zdatnější medici." přišla jsem ke skupince
"Nek pošli vzkaz KAzekagemu, že tu zůstávám a osobně beru dohled na zdravotnický personál po dobu celých chunninských zkoušek." řekla jsem Nekomatě a ta zmizela a já přiběhla k Fujin položila mu ruku na hruď. "Postarám se o to." řekla jsem