Brána Amegakure

First topic message reminder :

Brána Amegakure

Vešel jsem do vesnice a šel dál.

Odešel jsem z vesnice.

"Díky za svezení Dagu." seskočím z draka a nechám ho zmizet.
"Jdeme, musíme za Hirukem." ukážu na největší budovu ve vesnici. (přesun)

(přesun)

Vešel jsem do vesnice.
Minule tu bylo prázdno.. Snad ještě nějaký informace dostanu.

Objevili jsme se u brány. ,,Kuchiyose no Jutsu!'' V obláčku kouře se objevila Shirayukihime. Kaito udělal to samé a objevil se také Tor. Co se děje? Ozvalo se mi v hlavě. ,,Máme důležitou zprávu pro Tsukikageho. Potřebujeme rychlý odvoz.'' Mmm...A já doufala, že si budeme hrát. Zavčela a načepýřila srst. Musela jsem se usmát. Její představa hraní bylo mrzačení nějakého nevinného tvora. Tak jdeme. (přesun Tsukigakure)

Vychádzal som cez bránu von z dediny.
Zaujímavý priebeh. Moja osobnosť sa s tou Hirukovou zlúčila, mám charakteristické črty nás oboch a rovnako tak aj spomienky, vďaka čomu môžem bojovať ako aj on. Nikto na moju zmenu vzhľadu nijak zvlášť nereagoval a obzvlášť nie potom, čo si moju chakru overili senzibilní shinobi. Ale aj tak nerozumiem, prečo sa mám práve ja starať o nukenina z Oto. Tuhý to korienok, skutočne prežil 69 rizikových operácií ? Fascinujúce...
(Presun.)

Zostávajúci shinobi a dedinčania takmer do jedného postávali pri bráne. Do ich očí sa tlačili slzy. Hlavami sa im preháňali myšlienky ako:
"Vyzerá to, že je koniec."
"Teraz už niet záchrany, všetci do jedného tu umrieme."
"Napokon nebol žiadny boh, žiadny mesiáš. Všetky tieto reči boli iba ospravedlním za našu biedu."

Vstupoval som do dediny s rôznymi myšlienkami.
Ako to tam asi vyzerá, čoho budem v tomto svete schopný? Pri najlepšom po rokoch snahy napraviť tento odporný svet a urobiť ho lepším opäť stratím svoju vieru..
Vtom som ale zahliadol davy ľudí.

Shinobi a dedinčania chvíľu iba tak postávali, no vtom sa čosi zmenilo. Jeden z nich totiž vykríkol:
"To je on ! Hanzou-sama, náš jediný nefalšovaný boh !"
Bol to skutočne nádherný pohľad. Ľudom sa vrátila všetká nádej, do očí sa im znova nahrnuli slzy, no tentokrát od šťastia. Deti sa k nemu veselo rozbehli a rodičia ich pomalšími krokmi nasledovali. ANBU si dali dole masky a zvolávali Hanzove meno.

Ostal som skutočne prekvapený.
Muselo ubehnúť už tak veľa času a oni stále vedia, kto som.
Pod maskou som sa zo srdca usmial a približoval sa k ním.
Robil som to preto, aby som mohol bez výčitiek opustiť tento svet a dopriať si večný odpočinok. No nakoniec to vyvolanie predsa len malo zmysel, uvedomil som si totiž, že to Amegakure je môj raj. Ešte nemôžem odísť, títo ľudia potrebujú niekoho ako som ja.
So zástupom ľudí som sa konečne vrátil na miesto, kde môžem nájsť pokoj. Domov, do Amegakure...
... presun ...

Cesta mi celkem rychle uběhla, při pročítání svitku jsem techniku celkem pochopil, slušně se tím využil volný čas.
Objevil jsem se před bránou Ame, porozhlédl se po okolí a při vstupu do vesnice, se mé oči snažily najít budovu, kde by mohl sídlit leader. Nebo aspoň nějakou ceduli, která by ukazovala směr.
Všiml jsem si podezřelé budovy a zamířil k ní.

Vážně nejrychlejší jednání v mém životě.. Aspoň to máme za sebou. Absolutně jsem nedokázal odhadnout, jestli s tím bude souhlasit. Obličej měl zakrytý, v podstatě se to určit nedalo.
Vydal jsem se zpět do Konohy.

.Přesun.

dostali jsme se k bráně Amegakure´, začalo hustě pršet tak jsem si přes hlavu přehodila kápi a otočila se na svůj doprovod
"Rozdělíme se, kdo najde Konan jako první ohlásí to." podám jim malé ušní vysílačky.
"Yuuki do ulic a k jezeru, Sadatake do hlavní budovi a nemocnice já obhlídnu zbytek." řeknu chladně

Pršalo, nemala som ale mikinu ani plášť, nechala som to tak. Vzala som si vysielačku a šla som. (Presun)

Prišla som pred bránu a čakala som .

zavětřila jsem její chakru ten déšť mi dost slušně nahrával došla jsem více za bránu a viděla jsem jí
"Konan, drahá ráda tě vidím." usměju se a vysílačku si z ucha vyndám, tohle bude jednoduché

mmm...pozriem na Reinu podozrievavo.Tak som tu

"Výborně. Jak jsi na tom s technikami když takhle prší?" zeptám se spiklenecky a blýskne se mi v očích

To je snáď moja vec radšej som od nej ustúpila ďalej.

"A proč si se nevrátila do AKatsuki zpět?" optám se chladně a pod pláštěm si pomalu vytáhnu kunai a jdu pomalu k ní

Objavil som sa pred bránou Amegakure.
Z tváre som si stiahol obväz...
"Bolo dosť ťažké ťa nájsť Reina"

prudce jsem se otočila na Everesta 'tohle mi tady scházelo'
"Shoton: Kurenai no Kajitsu." spojím pečetě

"Promiň nechci, aby ses do tohodle pletl. Konan," otočila jsem se zase na ní, "Neopověděla jsi mi ještě stále." zle se usměju a jdu k ní

Ćoze?
Prečo si ma sem sakra zavrela?

Neustále som buchál do steny krystalu...

koutkem oka jsem jukla na Everesta jen jsem se ďábelsky usmála opět jsem se cítila ve svém živlu. Stále sleduju Konan a čekám co udělá