Nemocnice Suna-Kiri-Iwa

First topic message reminder :

Nemocnice spojenectví Suna, Kiri a Iwa. Přesun z těchto vesnic zabírá 15 minut (10 minut na dopravním prostředku). Z ostatních oblastí trvá přesun klasických 25 minut. Jedná se o společné území, proto obranu této oblasti zajišťují všechny vesnice ve spojenectvu.

...



Zde se ošetřují a zotavují pacienti. Také zde probíhá trénink všech mediků ze spojenectví.

"Ehhh.. Arigato" pomalu odchází.

Pak spomalí.
"Na rámen? Děkuji za pozvání, ale teď ne, gomen. Možná jindy, dobře?"

Ok a co ty Hiraki?

´´Beru!!!´´ chytla jsem je za ruce ´´Hurá do Suny!!!´´ *blbče...* *hááhhááááá...*

Ležela jsem v nemocničním lůžku, kam mě po ošetření odnesli medici. Vedle mě seděl Tasher, držel mě za ruku a zdálo se, že brečí. Okolo mě bylo rozvedeno pár drátů a hadiček, na měření tepu, na pomoc s dýcháním, protože mi kunai lehce poranil jednu plíci, na bůh ví co...
O ničem z toho jsem ale nevěděla, protože jsem ještě nepřišla k sobě.
Když v tom jsem se začala pomalu vynořovat z té hebké temnoty. Nejasně jsem cítila něčí dotek na ruce a taky nepříjemný pocit, hlavně v oblasti hrudi. Pootevřela jsem oči na malou škvírku a začalo ke mě pomalu přicházet světlo. A spolu s ním se pomalu vraceli vzpomínky. Na to, kdo jsem, na lidi, které jsem znala, na poslední myšlenku...
Chikako! vylétla jsem naprosto z čista jasna do sedu a vzala s sebou pár těch všudy přítomných trubiček. Hned jsem se ale zase zklátila zpátky, za doprovodu ošklivého kašle. Krev už jsem nevykašlávala , protože mi jí medici z plic odstranili.
Ti se také hned sesypali okolo postele a snažili se mi všelicos vystětlit a hlavně mě uklidnit. Už jsem je zase moc nevnímala, bolest byla zase pěkně ostrá a poslední vzpomínky zapadali na svá místa.

Medici po chvilce zase zmizeli a já jsem dál držel Roku za ruku a na tváři mi sjížděla slza... G-Gomene, já jsem to tak nechtěl, já vím, že jsem ten největší BAKA a, že mě teď asi z hloubky srdce nenávidíš. J-Já ani nevím, jak se to všechno seběhlo, bylo to jako bych byl během boje někde v pozadí a mé tělo dělalo vše samo od sebe. J-já to tak opravdu nechtěl, nikdy bych nebyl schopen tobě ani Chikako vědomě ublížit to ty zatracené zkoušky... Zase jsem přidušeně zalapal po dechu. J-Je mi to všechno tak líto, i když vím, že mi to asi nikdy neodpustíš... Mluvil jsem k ní takovým na půl ubrečeným hlasem, i když jsem nevěděl, jestli mě vůbec slyší...

Slyšela jsem všechno co říkal, ale můj obličej zůstával bez výrazu. Nebo tedy spíš byl takový posmutnělí. Cítila jsem se tak divně, prázdně. Podívala jsem se mu do očí. Teď mě zajímalo jen jedno.
Kde je? potichu jsem zašeptala.

Trochu jsem sebou cukl a potom se sehnul pro proutěný pelíšek, na kterém odpočívala ošetřená vydra... Už jsem se jí o to zranění postaral a podle mediků, bude brzy v pořádku... Jemně jsem vydru začal hladit za uchem, na což překvapivě reagovala spokojeným vrněním. (jako kočka ) Pří to jsem se díval takovým smutným pohledem na Roku...

Při pohledu na spící Chikako se mi značně ulevilo. Oddychla jsem si, ale ten tísnivý pocit prázdnoty neustával. Obrátila jsem se na záda a věnovala svůj pohled stropu.
Zklamala jsem, zklamala. Gomenasai, gomenasai, Lizzy-sensei.

Nevěděl jsem co jí mám říct, tak jsem dál jednou rukou hladil spící vydru za ouškem, na což reagovala spokojeným vrním a klidným oddechováním. Druhou rukou jsem držel za ruku Roku (za dlaň) a hladil jí palcem...

Dál jsem ležela na posteli a dívala se do stropu. Cítila jsem Tascherovo hlazení, ale nijak jsem na něj nereagovala. Nebyla jsem na něj naštvaná. Měla jsem takový divný pocit. Cítila jsem se tak nějak prázdně a taky zklamaně. Byla jsem zklamaná sama ze sebe. Prohrála jsem, nejspíš mě nenechají projít. Byla jsem slabá. Takhle bych legendární meče rozhodně neochránila. Všichni ti lidé, kteří mi věřili, všechny jsem je zklamala. Věděla jsem, že jsou všichni mrtví, ale tím spíš jsem nechtěla zklamat.
Hodiny ubíhali. Čas od času se objevili doktoři. Kontrolovali, zda jsem v pořádku a taky se do mě snažili dostat co nejvíc vody. Nijak jsem se tomu nebránila.
Pomalu začalo svítat. Moje tělo využívalo všechnu přebytečnou čakru k urychlení léčby a tak jsem měla za sebou i pár hodin neklidného spánku.
Přišel hlavní doktor. Zdálo se, že je nad míru spokojený. Oznámil, že když budu opatrná a nebudu se přepínat můžou mě pustit, abych se třeba mohla podívat na souboje, které ještě probíhali. O vyhlašování výsledků taktně pomlčel.
Pochvíli, kdy mi doktor sdělil ještě nějaké instrukce a odešel jsem se posadila. Podívala jsem se na Tashera takovým posmutnělím pohledem.
Měli by jsme asi jít. Nejsem si úplně jistá, kdy budou vyhlašovat výsledky, ale měl by jsi u toho být, vlastně jsem ani nevěděla, jak dlouho jsem byla v bezvědomí. Pokusila jsem se o úsměv. Byl to docela podařený pokus, až na to, že nevypadal vůbec vesele.
Nebo máš v plánu jít předtím ještě někam jinam?

dorazili jsme v rekordním čase ihned jsem nechala připravit sál a Fujina na něj dovést. Medikové ho položili na stůl a připravili se k operaci já stále držíc jeho ruku jsem se na ní podívala našla jsem žilku tak jsem do ní vpíchla hned připravené morfium a látku na uspání a čekala jsem kdy zabere.
"Už se nemusíš bát věř mi, až se probudíš budeš zase jako rybička." pousmála jsem se a držela ho za ruku dokud neusnul

Bolest byla silná a ještě, když jsem k tomu nemohl dýchat. Byl jsem rád, že je aspoň ta dívka u mě. Jen jsem se znovu pokusil pousmát a více stiskl její ruku. To už, ale zabralo morfium a já pomalu upadl do bezesného spánku. Moje ruka povolila a znehybněla.

Ještě chvíli jsem čekala a prohlížela si ho jakmile se uklidnil tok zbytkové chakry a jemu klesla víčka a celé napětí těla bylo jasné, že můžeme začít. kývla jsem na mediky kolem mě začali základní věci a já se mezitím šla převléknout a pak mohla začít operace.

(operace potrvá půl hodiny....půlhodiny si poležíš )

(V pohodě xDDD)

Jen jsem se na ni takovým pořád na půl smutným pohledem podíval... Mě už žádná pitomá chuninnská zkouška nezajímá!!! Jediné co mě zajímá si ty a tvé zdraví a i Chikako samozřejmě. Nenávidím se za to co jsem udělal, ikdyž to bylo kvůli tomu abych splnil přání Yoko a ostatních kteří ve mě uvěřili... Přimáčkl jsem hlavu na matraci postele a rozrušením se truchu klepal...

operace se vydařila a já poslala Fujina ještě v kómatu na lůžko a šla se převléci a umýt a pak jsem šla skotrolovat ostatní pacienty a čekala na možný přívoz dalších.

Stále jsem ještě byl v kómatu. Měl jsem sice už po operaci, ale bylo jasné, že to ještě chvíli bude trvat, než se probudím.

Ležal som na jednom z lôžok a svoj pohľad som upieral niekde do stropu. Prežil som.. pomyslel som si ironicky až som sa musel pousmiať. Prežil som všetky tri časti Chuninskych skúšok.. heh.. potešil som sa aj keď som ten posledný zápas prehral, pre mňa bolo výhrou už len zúčastnenie ! Stále som bol v oblečení a bez ošetrenia páč na mňa viac menej nebol čas. Tvár som mal nepekne spálenú aj keď na zliezanie kože to nebolo, tak isto aj ruky, na ramene som mal dlhšiu reznú ranu ktorú mi spôsobil letiaci kunai no aspoň som už v sebe nemal ten nepríjemný paralizujúci jed.

došla jsem k dalšímu pokoji přelítla jsem ho očima a všimla si chlapce ležícího na kraji došla jsem k němu
"Ahoj, tak se na tebe podíváme, řekneš mi kde všude tě něco bolí?" zeptala jsem se a ho došla ke skříni u dveří a přišla s bílou krabičkou a vytahovala obvazy a dezinfekci, kterou jsem postříkala ránu na rameni a následně jí obvazovala, mlčky jsem si i prohlédla jeho spáleniny Na to se bude muset pak podívat pravá Crystal

Zapozeral som sa na ženu, aj keď, veeeľmi peknú a mladú ženu (xD) pri čom som sebou trošičku cukol keď mi dezinfikovala ranu. Kde?.. postačí vám že ma bolí .. všetko? zaškeril som sa po čom som svoj pohľad upriamil niekde hore do stropu.

Zarazila mě ta jeho reakce. Na okamžik se mi na tváři objevil mírně překvapený výraz. Pak ho ale vystřídal ještě smutnější výraz. Jemně jsem ho pohladila po hlavě.
Uklidni se, není to tvoje vina. Kdybych... kdybych byla dost silná, nikdy by se to nestalo.
Moje ruka zůstala na jeho hlavě. Já jsem ale jenom smutně zírala na bílou peřinu, kterou jsem byla přikrytá.

Zvedl jsem hlavu a něžně Roku objal... Já se o tebe tak bál. Já ani nevím co bych dělal, kdybych o tebe přišel... Mezi tím se probudila vydra a začala se k nám lísat. Přestal jsem Roku objímat a začal vydru masírovat za uchem. I o tebe jsem měl strach... Usmál jsem se. Vydra si spokojeně lehla na záda začala různě legračně kroutit nohama i ocasem. Cele její počínání doprovázelo jen její hlasité spokojené vrnění...

Opětovala jsem jeho objetí. Když pak na postel vyskočila Chikako malinko jsem se usmála. Koukala jsem na ní, jak se vrtí, když jí Tascher hladí a trochu se mi zvedla nálada. Podrbala jsem jí na bříšku a podívala se na Taschera.
Už je po všem, boj skončil. Teď už nás snad nikdo nedonutí bojovat proti sobě.

Byla na mě vidět velká úleva a můj úsměv se rozzářil... Ani nevíš jak rád něco takového slyším. Už nikdy tě nechci vidět v takovém stavu. Jen si přeji abychom vždy stáli na stejné straně. Protože tě tolik miluji... Dal jsem jí polibek na ústa zajel jí rukou něžně do vlasů...