Hokageho kancelář

First topic message reminder :

Pohled ze shora.

Hokage Konohy:

Povzdechla jsem si a pak se zadívala na protější stěnu.
Neptala jsem se co Konoha, ale co ty. V jakém stavu je Konoha vím moc dobře, jediná novinka je pro mě tedy asi informace o Nandaimem, chvíli jsem mlčela ale nakonec jsem přece jen promluvila.
Přemýšlel jsi už někdy o tom, jak často jsme se potkali v bojích? Známe se, ale přitom o sobě nevíme vůbec nic.

" Co já??Mě jde hlavně o blaho vesnice...a přátel...takže když je na tom vesnice dobře a mí přátelé taky..tak já se mám tak stejně.... " chvíli jsem se "díval" na noční Konohu která šla vidět z okna.
" Hmmm...jo...to je pravda....potkávali jsme se docela často....a víme o sobě tak maximálně jméno , vesnici a možná hodnost... " řekl jsem zamyšleně.

U obou rukou se mi objevil čakra skalpel. Napřáhl jsem se a udeřil ho do hrudi. Nezabilo ho to, ale docela poškodilo jeho srdce.
"Odneste ho do informačního centra a vyždímejte mozek, jak jen to půjde a hlavně..Nespouštět z očí, nebo tady končíte.." otočil jsem se na ANBU.
"Katashi, pojď ještě na chvíli sem."

" Etoo..gomen...volá mě Hokage...ale za chvíli jsem zpět....doufám... " řekl jsem a vstoupil jsem do kanceláře i když jsem narazil do dveří." Co to bude? " řekl jsem.Mohlo to trochu vyznít jako bych se zákazníka v restauraci ptal na to , co si ještě dá.

Po chvili Jsem se zarazil. A do pr***e Jesli sebou Nepohnu Tak me Kazekage Naseka na kousicky nebo me Ohlasi jako nukenina rekl jsem polo hlasite Jak jsem ve spechu vstal nekoukal jsem se a srazil Roku na zem. Promin specham jsi vporadku? a natahl jsem ruku abych ji pomohl vstat

[i]"Pokud zklamu, zhynu.."[/i uklonil jsem se, vzal ho do náručí a zmizel.

"Vyber si ANBU masku, krycí jméno, povyšuji tě na ANBU.." snažil jsem se usmát, ale po dnešku, to moc nešlo. Působil dost ztrápeně.

Na prázdno jsem polkl." To jako vážně?.... " řekl jsem docela překvapeně." Uhm...Arigatō " řekl jsem s úsměvem.Nikdo kromě nás mě neviděl tak jsem si odkryl jedno oko a podíval jsem se na masky.Jednu z nich jsem si vzal a nasadil si jí na tvář , ale ještě před tím jsem si odkryl i druhé oko." Arigatō..Nanadime... " řekl jsem a pod maskou jsem se usmál.

Místo toho, aby mě Jay srazil, jen mnou proletěl, protože jsem podvědomě aktivovala Suika no jutsu.
Ano, jsem naprosto v pořádku, ale prosila bych, aby jsi bral na mě pohledy a počkal, dokud nebudeš na řadě, čekám tady už druhý den a ač se to tak nemusí zdát, dovolím si tvrdit, že na můj návrat čeká dozajista víc lidí, než na ten tvůj.

Ne ne Promin spatne jsem se vijadril Padam Od tud nebo me Vazne Kazekage zabje a naseka na kousicky Poklonil jsem se a zmizel Jeste jednou se omlouvam

"Vítám tě v mých službách, ode dneška jsi ANBU, Ansatsu Senjutsu Tokushu Butai. Musíš za každých okolností ochránit tvou identitu, budeš chodit na nebezpečné mise, které budou většinou sólové, s jinými ANBU skupinami nebo s jouniny. Neboj, Mikomi to můžeš říct," začal jsem před ním přecházet.
"Být ANBU není jednoduché...Tvé mise budou zaměřené na vraždy, infiltrace, sledování, mučení, ochrana, získávání tajných informacích..Musíš se toho ještě hodně naučit.."

V momentě jsem již klečel na jednom koleni." Hai Hokage-sama...nezklamu vás...a za každou cenu ochráním vás i Konohu.... " řekl jsem a pak jsem ho do poslouchal." Nebojte se....já se vždy učil rychle...myslím že když mi dáte méně než týden....tak se vše naučím....za každou cenu.... " řekl jsem.Po chvíli mě napadla jedna věc.* Uděláme někomu menší překvápko... * pomyslel jsem si a pod maskou jsem se usmál , a kdyby nebyla maska tak bych se zřejmě smál nahlas.* A ještě jméno...no jo... * pomyslel jsem si." Hokage-sama..budete ještě něco ode mne dnes potřebovat? "

"Ne, můžeš už jít," teď jsem se opravdu pousmál, věřil jsem, že jeho slova jsou pravdivá a radši by zemřel, než by vesnici zradil.

" Hai...Hokage-sama....zítra se zase stavím... " řekl jsem a vstal jsem.Masku jsem si sundal a dal si jí někam aby jí nikdo neviděl."Na shledanou " řekl jsem a vyšel ven z kanceláře.Oddechl jsem si." No Roko...má volnej kancl...můžeš jít...a já taky jdu...domů...doufám že se zase někdy potkáme v normální situaci... " řekl jsem jí a pomalu se vydal pryč." Zatím " mávl jsem na ní a mizel v noční Konoze.

Jen jsem mu kývla na pozdrav.
Kancelář volná? Tomu se mi po tom návalu snad ani nechce věřit.
Už jsem se ani nenamáhala odlepovat od stěny, prostě jsem natáhla ruku a zaklepala s ní na dveře. Pak jsem jí zase stáhla a čekala na vyzvání. Volná, nebo plná, vejít tam jen tak by bylo prostě neslušné.

"Vstupte." řekl jsem a šel se posadit do křesla.

Když se ozvala výzva ke vstupu, konečně jsem se odrazila od stěny a vešla dovnitř. Usmála jsem se na Hokageho, který seděl za stole. Podle zvuků, které se z kanceláře ozývaly to musel být náročný den.
Dobrý den, Hokage, žádal jste mě, abych zůstala ve vesnici, kvůli jistým okolnostem jsem jí musela na chvíli opustit. Vrátila jsem se ale, abych zjistila, jestli ode mě ještě něco potřebujete, nebo se můžu vrátit do Kiri.

"Cením si toho, že jste zde zůstala. Itachi měl s vámi uzavřenou smlouvu, ve které vám pomáhal s ROOTem," ukázal jsem na velkou žlutou složku, která mi ležela na stole.
"Já osobně, nevím, jak se k tomu postavit. Žijeme v kruté době, kde je třeba držet, co nejvíce pohromadě, proto netuším, jestli napomáhání ROOTu nepoštve Konohu proti Kiri.." podíval jsem se jí do očí.
"Co si myslíte, vy?"

Chvíli jsem se mu dívala do očí, ale nakonec jsem uhnula pohledem.
Abych řekla pravdu, netuším. Pokud vím, Mizukage o ROOTu stále ještě neví. Maximálně něco tuší. Je ale pravda, že s ní nemám zrovna dvakrát dobrý vztah a co se týká ROOTu samotného, také si nemyslím, že z něj bude nadšená.
Můj pohled se vrátil zpátky k jeho očím.
Jinak řečeno si rozhodně nemyslím, že by případná spolupráce měla pozitivní dopady na vztah s Kiri. Nedokážu vám ale říct jak moc negativní dopad by to způsobilo.
Moje momentální situace byla zatraceně složitá. A přitom mi nešlo o nic jiného, než chránit Kiri.

"Chápu, že chcete chránit Kiri, já chci chránit Konohu a CHCI zabránit válečným konfliktům, které jsou naprosto zbytečné a působí rozsáhlé ztráty oběma stranám, nicméně, je nutné, abychom se domluvili na dalším postupu. Brzy bude sraz Kage, pokud se mě Mizukage zeptá, nebudu jí lhát." odkašlal jsem si.
"Víte o tom, že váš přítel ztratil právo zastupovat svou zemi?"

Neubránila jsem se překvapenému zamrkání.
Taschere.............. takže jsi mi přece jenom lhal?
Mírně jsem zavrtěla hlavou.
Co vím, měl mít oficiální status vyslance Suny. Pomáhal s obnovou Konohy a přitom skolaboval na vyčerpání. Potom co se probudil trpěl ztrátou paměti, ale co vím, tak se mu převážná část vzpomínek již vrátila. Když jsem se s ním loučila tvrdil mi, že míří do Suny požádat Kazekageho o povolení přestoupit do jiné vesnice.

Zamyslela jsem se nad jeho slovy.
Právo zastupovat svou zemi?
Dobře, to je možné. Ale to že to právo ztratil přeci neznamená, že je nukenin. Do doby, nežli by se o tom dověděl by prostě dál plnil rozkazy a ve chvíli, kdyby přišli jiné by se vrátil.
Sice jsem to říkala jistým hlasem, ale stále mi v hlavě zněla jeho slova.
Víš, přemýšlel jsem, vrátila se mi část vzpomínek, já, myslím, že jsem už neměl v plánu se do Suny vrátit.
Malinko jsem zatřepala hlavou.
No nic, to je teď jedno, nepřišla jsem sem kvůli němu.

"Rozumím, opřel jsem se a zahleděl někam do dáli.
Opravdu, se můžu spolehnout na pomoc Pěti Kage? Nepřidají se spíše k Madarovi?Měl bych připravit i jiný plán..
"Víte, věci se mají takhle.." začal jsem hovořit velice vážným hlasem.
"Míří k nám veliká hrozba, která by dokázala zničit celý náš Shinobi svět, počítám, že některé vesnice zradí a připojí se spíše ke zničení a podrobení, nevím, jak na tom bude mizukage. Pokud by tato situace nastala v Kiri, slibuji, že vám pomohu se dostat na ono místo, za předpokladu, že vy pomůžete udržet současné uspořádání světa a rovnováhu.."

Pozorně jsem poslouchala, co říkal.
Hrozba, která by dokázala zničit celý náš Shinobi svět? Zničení a podrobení...... zdá se že máme vážně úžasné vyhlídky.
Přikývla jsem.
Rozumím a opravdu doufám, že taková situace nenastane, chvíli jsem se zamyšleně dívala do rohu místnosti.
Předpokládám, že víc mi asi neřeknete.
Bylo by jednoduší aspoň pokusit se odhadnout jednání mizukage, kdybych měla víc informací. Takhle se to prostě nedá.