Garou_Hikari

First topic message reminder :

Malebný dům se středně velkou zahradou, ach ano... to je místo, kam se pokaždé vracím s úsměvem nebo se slzami v očích.
Pokaždé mě dokáže rozesmát moje snaha udělat si kaktusovou zahradu. Zrovna moc se mi nepodařilo, takže mi jich ještě dost zbývá na parapetu. Každý druhý člověk, který projde kolem je z toho zděšený. Ale mě se tam líbí, i když je fakt, že není zrovna příjemné spadnout na zahradě na zadek.

Přišla jsem ke svému domu nadýchala se vzduchu a vešla dovnitř.
Dala jsem si něco na zub, rychlou, ale relaxační koupel a šupitala do postýlky.
Ještě jsem chvilku vzpomínala na Shira a s Yuusukem jsem usnuli.
Zdálo se mi o něm. Stále jsem za ním utíkala, ale nemohla jsem ho dohonit.
Proč?!!!

Ráno jsem se vzbudila celá zpocená. Bolela mě hlava...
Yuusuke byl dnes nápomocný a svoje věci dokončil sám.
Já jsem se šla rychle převlíct a najíst. Potom vyšla na ulici, pohlédla na svůj dům
a odešla. (presun)

Po dlouhé době jsem se zase objevila u svého domu. Yuusuke byl už opravdu vyčerpaný a tak jsem ho vzala dovnitř a nechala ho spát. Sama jsem byla už vyčerpaná a tak jsem se převlíkla a ulehla do postele. Popřála Yuusukemu dobrou noc a už už usínala. Byla jsem z části ráda, že můžu odpočívat. Sama sobě jsem si slíbila tvrdý tréning.

Ráno jsem se vzbudila plná energie. Vyskočila jsem z postele a vzbudila Yuusukeho. Vyměnila jsem mu obvaz a nechala ho ležet. Připravila oběma snídani. Rozloučila jsem se s Yuusukem a spěchala na cvičiště .
(presun)

Přišla jsem domu a už u dveří mě čekal Yuusuke. Pohladila jsem ho a vešla do domu.
Udělal jsem mu jeho oblíbené jídlo a sedla si. Poslední dobou mi bylo opravdu zvláštně. Přemýšlela jsem proč to tak je. Přemýšlela jsem sice dlouho, ale na nic nového jsem i tam nepřišla. Vzdychla jsem si a šla se osprchovat. V seznamu jsem měla ještě menší rozcvičku a posilování. Tu mi ale zakručelo v břiše. Spolu s Yuusukem jsme se zasmáli a jí si udělala ramen. Sice ne tak dobrý jako ve stánku, ale rozhodně nebyl nejhorší. Povídali jsme si, hrála jsem na kytaru pak na bicí. Celkově jsme toho udělali hodně.

Večer jsem lehce usnula. Zdálo se mi o Shirovi...ráno jsem měla kruhy pod očima. Možná kvůli tomu jak jsem ze spaní plakala. Šla jsem se do koupelny upravit a s Yuusukem jsme vyšli z domu. Noha ho už tak moc nebolela a tak chtěl jít se mnou. (presun)

Přišla jsem s Shirem domu. Prošli jsme se kaktusovitou zahradou a dveřmi.
Rozsvítila jsem a sundala si šálu. "Tak...tak.." nevěděla jsem co říct co tak dlouhé době.
"Co chceš dělat? Nebo jsi unavený a půjdeš si lehnout?" zeptám se.

" Ehm... já tě vážně...." nedořekla jsem a vrhla jsem se na něho. Byla jsem celkem s
zpocená a tak jsem mu dala pusu a šla se rychle osprchovat. Nechala jsem ho ať se také osprchuje a lehla jsem si do postele.Popřála jsem Yuusukemu hezký spánek a sama začala trošku spát.

Ja po tom čo som sa osprchoval som šiel smerom k posteli všimol som si že ona už asi spí tak som si k nej opatrne ľahol a privynul ju k sebe .
Potom som zatvoril oči .

" Oyasumi Shiro-kun..." řekla jsem ze spaní. A už jsem byla zase někde ve svém světě.

"Dobrúú Hikari chan ... "
Dodal som potichu a zaspal tiež .

Ja som sa ráno zobudil a potichu som vstal aby som nezobudil Hikari.
Šiel som sa obliecť a nechal jej na stole list že som šiel trénovať .
Yusukemu som tam dal jedlo keby tak a ja som sa pobral preč .
/presun

Ráno jsem se vzbudila. S Yuusukem jsme se nasnídali a rozhodli se, že půjdeme za
Shirem snad tam ještě bude. Po dlouhé době jsem ho viděla a on mi pokaždé tak rychle
zmizne. Rychlým krokem jsme se odebrali pryč.
(presun)

Společně jsme se s Atarem a Yuusukem dostali domů. "Tak tady bydlím...." řeknu a usměji se. Zasněně se zívám na dům s kaktusovitou zahradou. Projdu jím a otevřu dveře. " Sedni si... zajdu pro lékárničku..." mrknu na Atara a odběhnu. Přinesu lékárničku a vezmu hadřík a namočím ho do vody.

,,Máte tu všade teplo a sucho,, sadol som si na stoličku, teda skôr dopadol.

"Jsme přeci v Suně..!" pousmála jsem se. Vzala jsem jeho ruku do svých a začala ji čistit namočeným hadříkem. Mohlo to trochu štípat, ale doufala jsem, že to vydrží. " Jak je asi tak v Kirigakure?" zeptala jsem se Atara. "Určitě jsi hodně silný, že?" zvědavě na něj pohlédnu a zamrkám očkama.

,,Vlhko,hmlisto a daždivo presne naopak ako tu,, povedal som jednoducho lebo to počasie v Kire som zbožňoval najviac mám rad hmlu. Je tajomná a vie skryť takmer čokoľvek. Na jej druhú otázku som odpovedal hoci nerád ,, Ja mám od silného shinobiho ďaleko, zato z teba bude silná kunoichi,, povedal som z milosťou v hlase.

"Ze mě???" celá zmatená jsem se rozhlížela...*On vážně myslel mě...* pak jsem se zastavila a civěla na něj. "Hehe...Děkuji.." nervozně jsem se prohrabala na hlavě a zase se raději věnovala čištění ran. Pak jsem jen vzala náplasti a přilepila je. Namočila hadřík do vody a zase do rukou jsem vzala druhou ruku a dělala to samé.

Pozoroval som Sunu cez okno a nič nehovoril. Rozmýšľal som kedy naberiem síl aby som mohol odísť preč a začať znovu trénovať. Ako som tak rozmýšľal prepadlo ma vyčerpanie a zaspal som.

Ošetřila jsem mu ruce. Všimla jsem si, že usnul. Asi byl hodně unavený. Sama jsem ho unést nedokázala a tak jsem chytla opěradlo a táhle ho směrem do pokoje pro hosty. Nakloním židli tak, aby se na postel jen převalil a přikryji ho. Vyjdu na chodbu a vrátím židli na místo. Udělám něco rychlého k snědku a s chutí se do toho s Yuusukem pustíme.

Došel jsem dům Hikari a zaklepal.

Zobudil som sa ale nie pokojne akonáhle som trochu pootvoril oči a rýchlo som sa posadil lebo som si v prvom momente neuvedomil kde som. Ale potom mi to doplo, tak som si zase pomaly ľahol na postel celé telo ma bolelo ale aspoň som sa mohol hýbať.

*Netuším ako sa člen Kirigakure no Sato dostal cez bránu Sunagakure no Sato bez povolenia a vedomie Kazekage. By som poprosil vysvetlenie do PM. Dúfam, že to bude posledný raz, nabudúce poprosím použiť bránu pretože potom môže nastať nepekná situácia a aby vám ANBU neklopali na dvere.*

Už som sa cítil lepšie a tak som sa postavil a chcel som odísť. Vošiel som omylom do kuchyne kde bola Hikari ,,Ahoj vďaka za všetko ale ja budem musieť ísť,, rozlúčil som sa s ňou a bol pripravený odísť.