Prostranství před Lesem smrti

First topic message reminder :



Na tomto místě se sejdou všichni genini, kteří úspěšně zvládli písemný test.

Les smrti - také znám jako 44. tréninková oblast. Svým vzhledem spíše připomíná nebezpečnou džungli. Jen zřídkakdy skrze husté stromy prokoukne sluneční paprsek. Naleznete zde přerostlý hmyz, pijavice, které vás dokáží zabít během pěti minut, jedovaté a masožravé rostliny, divokou zvěř a možná i mnohem, mnohem horší věci...

Aiko Naihi

,, Suna, Suna, Suna, Suna." opakovala si v duchu Aiko a hľadal cestu preč.,, Mohli by tu dávať značky kade kam to by nezaškodilo sakra." povzdychla si.,, Aby som sa tu ztrácala stále, chvalabohu, že ten turnaj bude v Sune. Nemusím cestovať." potešila sa celá radostne a kráčala preč.

Byla tu Roka, Tascher a pak ještě ten kluk. Když si Tascher všiml, že jsem vzhůru sklonil se ke mě."D-díky...a-ale ještě to m-má spoustu c-chyb a v-vůbec nic n-nevydržím...h-hned mě to s-složí..." Řekl jsem takovým smutnějším tonem."No...j-je mi d-docela d-dobře..." Tak trochu křečovitě jsem se pousmál. Věřil jsem, že kdyby se teď pokusil vstát, sekne to se mnou ještě jednou.

Taky jsem se schýbla k Fujinovi.
Tak hele, Fu, všem jsi nám zachránil kůži a těm vlkům jsi to pěkně nandal. Navíc jsme společně získali svitek a v té věži jsme byly první, abys věděl. Měl by ses konečně přestat podceňovat. Jemně jsem ho dloubla do hrudníku a mrkla na něj.

To teda jo. Nebýt tebe tebe, tak teď děláme boule v žaludcích těch vypelichaných vlků... řekl jsem jako vtip a povzbudivě na něj s úsměvem mrkl... Roka má čistou pravdu, když říká, že by jsi se neměl podceňovat... znovu jsem se usmál...

Jen jsem se trochu pousmál, když do mě dloubla a oba projel pohledem. Usmívali se na mě a byli na mé straně. Tak toto je mít přátele? Opravdu je to tak dobré, jak mi každý vyprávěl..."Opravdu díky...ale stejně si myslím, že by jste to taky zvládli a těm vypelichancům utekli. Jo...a omlouvám se Roko, že ses se mnou musela tahat...trochu jsem to přehnal, ale jsem rád, že jsme to zvládli a byli tam první..." Znovu jsem se malinko pousmál.

Umála jsem se na něj.
Za to mi děkovat nemusíš.
Pak jsem se postavila a trochu se protáhla.
No a co se týče toho co teď, já jsem proto zůstat v Konoze. Je to krásná vesnice a mám na ní z většiny pěkné vzpomínky.

Já jsem tu poprvé... usmál jsem se... Mě je to jedno kde budu přes noc, nejsem vybíravý... Nechám to tedy na vás... znovu jsem se usmál...

Jen jsem se zase pousmál."Já bych tady taky klidně zůstal. Líbí se mi tu a teď se mi nikam cestovat vážně nechce..." Zkusil jsem se podzvednout, ale tento pokus se mi vůbec nevydařil, pořád jsem byl dost zničený, ale nechtěl jsem, aby si se mnou museli dělat starosti. Prostě jsem znovu žuchl zpátky na zem.

Dívala jsem se na Fuův pokus o sed, či co to vlastně bylo a mírně jsem se při tom zamračila.
No, takže je to asi celkem jasné, tak půjdeme najít něco na spaní. Za války jsem tu sice spávala pod stromy na cvičištích, ale počítám, že to se vám asi nechce, zazubila jsem se na ně.

Chunin nas doviel až na miesto kde sme začali oddýchol som si že sme konečne v civilizácií a vonku.Videl oms tu už roznych shinobi vyzerali pomerne silno.Ešte chvílu som si ich obzeral no napokon už bola pomerne tma a trebalo si potom všetkom oddžchnuť než začne posledné peklo.Spolu so Sayuri sme podišli k velkemu stormu čo tam a sadli sme si určite bola s toho unavená a vyzeralo že ju niečo trápi no nemienil som sa do toho starať teda určite teraz ne."Sayuri mala by si si oddýchnuť zajtra nás čaká asi dlhá cesta mala by sii oddýchnuť máš toho moc za sebou".Videl som ako sa oprela no mala otvorení oči no pomali jej klipkali až sa jej zatvorili.Ja som sa tak isto oprel a zatvoril oči no sem tam som otvoril oko aby som videl na ostatných.

Jak říkám nejsem vybíravý a mám rád hvězdnou oblohu, hlavně po tom co jsem ji skoro 3 dny skrz koruny stromů neviděl... usmál jsem se a podíval se na zářící hvězdnou oblohu...

"Tak výborně...můžeme jít..." Znovu jsem se zkusil postavit, abych mohli odejít sám, což se mi zase moc dobře nepovedlo.

Kývla jsem na Tashera.
Věřím, ale už kvůli Fujimu by jsme dnes měli spát vevnitř.
Poté co se Fu opět pokusil postavit a nepodařilo se mu to, jsem ho opět vzala do náručí. Usmála jsem se na něj.
Šetři síli, ještě nás čeká třetí kolo, pak jsem jen pohodila hlavou.
Tak pojďme, někde jsem slyšela o nějaké ubytovně.

Mířil jsem s rukama v kapsách za nimi a dál sledoval hvězdnou oblohu...

Jen jsme se na ni tak podíval."Tak jo...a díky..." Zase se se mnou musel někdo otravovat. Byl bych radši, kdybych mohl po svých...sakra...nic nevydržím... Ale i tak jsem se opřel o její rameno a zadíval se na hvězdnou oblohu.

(přesun)

(přesun)

(přesun)

(presun do suny)

(Díky za přesunutí, Tomio )

Probudila jsem se na lavičce, kde jsem včera usnula. Vedlě mě spal Tomio a vypadal vážně sladce. Pomalu jsem vstala a protáhla se. Hmm, musíme vyrazit do Suny.. Pod Tomiem se začaly objevovat rubínové desky, které ho podepíraly, až ho nakonec zvedly do vzduchu, ale tak šetrně, že dál spal. Desky se vznášely za mnou a s nimi i Tomio. Pomalu jsme odcházeli k Suně. (Přesun oba )

Postával som u vchodu o ktorý som sa opieral pozeral som v tichosti do neba .
Zdal sa mi tu že tu bol kľud .
Nakoniec som sa odtiaľto pobral lebo tu už nikoho nebolo
(presun )

Chvíli jsem jen tak posedával před lesem a přemýšlel.Nakonec jsem se rozhodl že vyrazím do suny. (Přesun)