First topic message reminder :

Nevnímal som ked na mna volali bol som nad niečim zamyslený no potom vyšlo nejaké dievča letmo som sa na nu usmial a vstupil do vnutra.
Vybral som si špáratko z ust a prstupil pozerl som sa na nu"dufam že vam nevadí ked si sadnem":

Uhm.. hai.. zašomrala som potichu no viac som už neprotestovala.. vedela som že mi aj tak na misiu nedovolí ísť.. aspoň zatiaľ nie.. proste som ho nejak musela presvedčiť že sa o seba viem postarať! Mala som na výber? nie !! no.. viac menej som sa na ten tréning tešila.

Na oba jsem se usmál a spokojeně přikývl."Výborně... takže...já bych šel k jezeru..." Řeknu a ani na jejich odpověď nečekám. Zamířil jsem si to rovnou k jezeru. Lily jsem už za ruku raději nechytal, protože by se zase mohla urazit... Stejně si pořád myslím, že je malá...
(přesun)

Já to moc dobře vím, že mi nevěříte. A ani se vám nedivím. Zároveň si důležitost a chloub jakou představuje 7 legendárních mečů uvědomuji jako jen málo lidí.
Na krátký moment jsem se odmlčel.
Přesto vás o to žádám. Je dost možné, že mě meč i odmítne nebo se mě pokusí zničit. Přesto jsem ochoten riskovat i tu nejvyšší cenu. Pokud tím ochráním celou vesnici.
Mluvil jsem rozhodným a upřímným hlasem.

( presun )

"Vážně si uvědomuješ, co ty meče představují? Jsi jen člověk, který touží po moci a když se mu naskytne, tak ji použije ke svému chtíči."
Probodávala jsem ho pohledem.

Člověk toužící po moci? No možná máte z části pravdu, ale po moci touží každý. Jde pouze o to jestli ji užívá pro dobro ostatních a nebo sobecky jen pro sebe.
Mluvil jsem naprosto vážně.
Sice mi to věřit můžete a nebo nemusíte. Přesto já chci ten meč z prvního důvodu.
Odmlčel jsem se.

" A ty netoužíš po moci? Kdybych nechtěl být víc silný nechtěl bys plnit mise a svitky. Netoužil bys po Samehadě."
Řekla jsem.
"Používat moc na dobré a špatné věci? Co je dobré a co špatné? Říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré, tak jak jsi myslel, že jsou moc použiješ k dobru?"

Špatně jste mě pochopila, já potvrdil, že toužím po moci. Dobro jak vy říkáte, se dá jen těžko specifikovat. Co je zlé a co dobré se řídí pouze podle pohledu dané osoby.
Nadechl jsem se.
Já vím jen, že chci jednat podle svého nejlepšího svědomí. Abych až jednoho dne zemřu věděl, že jsem vykonal něco, co dalo jiným naději v lepší zítřky.

Povzdechla jsem si. Na nějaké debaty jsem zrovna neměla náladu.
"Proč všichni chtějí meče? Máš na něj nějaké dědinčné právo? Nevzpomínám si, že bys byl potomek legendárního šermíře."

Nevím zda jsem to už říkal, ale pocházím z přímé pokrevní linie zakladatele klanu Hoozuki. Můj klan vlastnil Semehadu po generace. Proto myslím, že mám dědičné právo na meč.
Mluvil jsem naprosto klidným hlasem. Viděl jsem, že je nějaká naštvaná a proto jsem ji nechtěl ještě více dráždit.

"Klan Hoozuki vlastnil Samehadu?"
Podivila jsem se.
"Tak o tomhle bych se s tebou i hádala."
Narovnala jsem se a zamířila jsem ke dveřím.
"Teď kdybys byl tak laskavý a odešel, mám hodně práce."
Otevřela jsem dveře a naznačila jsem mu, aby odešel.

Rozumím, nechám vás pracovat. V budoucnu bych se, ale rád k našemu rozhovoru vrátil.
Mírně jsem se uklonil.
Přeji příjemný zbytek večera.
Prošel dveřmi pryč. (přesun)

Povzdechla jsem si. Konečně odešel. Mohla jsem si jít odpočinout a popřemýšlet nad Tsuchikageho návrhem. Zamkla jsem za sebou a odešla jsem.
-přesun-

Přišla jsem ke kanceláři. Odemkla jsem si dveře a vstoupila jsem dovnitř. První věc, co jsem udělala, bylo, že jsem si otevřela okno. Do místnosti přivanul čerství vzduch. Zhluboka jsem se nadechla. Posadila jsem se do křesla a opět jsem se pustila do práce. To papírování bylo zničující. Pořád se tam mluvilo téměř o tom samém.

Prišiel som ku dverám a zaklopal.

Uslyšela jsem zaklepání.
"Vstupte!"
Křikla jsem.

Vstúpil som do pracovne.
"Zdravím Mizukage volám sa Nawaki Uchiha apotreboval by somod vás jednu vec vedieť"
Čakal som či mi odpovie

Uchiha?
Pozvedla jsem obočí.
"Co chceš?"
Opřela jsem se a poslouchala jsem.

"Takže potreboval by som vedieť či neviete nejakeinformácie o KagamimUchihovi a Uchihovi Akyuu"
Pozeral som na nu spravil by som hocičo za len malú informáciu

"O nikom takovém jsem neslyšela."
Řekla jsem prostě.

Vzdychol som si.
"Ach jaj no dobre budem vám veriť"
Chcel som po nej začať kričať ale nemal som moc velký dôvod ale bol som vo velkom strese.
Prišiel som ku oknu ktoré som otvoril a pozrel sa na mesiac.
"Zaplatím vám ak mi niečo o nich zistíte"

"Když chceš nějaké informace, tak si je zjisti sám... Nikdy nevíš jak je druhý zkreslí."
Otočila jsem se v křesle, abych na něj viděla. Okno jsem sice už otevřela, ale otevřel si druhé.
"Kdo tě doprovodil do vesnice?"
Zeptala jsem se najednou.

"Nikto túto dedinu poznám ako svoju dlan skovával som sa tu ako nukenín"
Zasmial som sa
"Aspon jednu oravdu som si overil čo sa povráva o vás"
Ozaj je to najsexy kage zo všetkých.
"Prepáčte, že som otravoval."
Skočilsom cez okno vyvolal somdraka
"Dovidenia"
VEnoval somjejúsmev
(presun ešte som sa zastavil pre Katanu pri bráne)

Doslova jsem vyskočila ze židle a přišla jsem k oknu.
Ten zmetek!
Pomyslela jsem si. Zakřípala jsem zuby.
Co tím myslel?
Přemýšlela jsem nad jeho slovy. Zastavit jsem ho už nemohla. Zavřela jsem obě okna a vrátila jsem se k práci.

Toshio Ookami

,,Sakra kto do frasa zavrel to okno?" pomyslel si Toshio keď sa chcel dostať do pracovne nepozorovane. Dalo mu to trochu zabrať a trvalo to nejakú chvíľu ale dostal sa k oknu potichu. Zbadal pre sebou Shirio v kresle ako papieruje. Jemne sa usmial a potichu k nej pristúpil. Vytiahol kunai a jemne ho priložil plochou stranou na jej krk.,, Sprcha alebo život?" zašepkal jej do ucha s úsmevom.