Bambusový les/ Dedina Pandích summonov

First topic message reminder :

Na toto miesto sa nedá dostať ak neviete kde sa nachádza ! je na neho totiž uvalené genjutsu ktoré mätie všetkých ktorý do neho vstúpia a "káže im" alebo ich skôr koordinuje mimo miesto kde bývajú pandy. Oni tu majú takú vlastnú dedinku, z banbusov, ich počet je okolo 40 a sú tu aj pandy o veľkosti Bijuu (ako bola aj žaba Gamabunta a podobne) také sú tu však len dve. Hovorí sa že niektoré z pánd majú veľmi dobré znalosti v medicíne a dokážu vyliečiť aj tie najťažšie zranenia, jedná sa však skôr o rastlinu ktorá tu rastie a ktorú sa naučili používať.

(obrázky dodám neskôr)

Prikývla som po čom som mu len pokynula aby ma následoval, následne sme sa z dediny dostali, za nami sa znova uzavrelo dané genjutsu ktoré celú dedinu aj celý les bránilo. (presun)

Objevili jsme se přímo uprostřed pandí vesničky. Pandička se na mě jen znovu pousmála a odcupitala pryč. Já se jen vydal, podle paměti k domku, kde jsem před tím ležel a kde jsem předpokládal, že najdu své sluníčka. Už jsem se na ně hrozně těšil. Neviděl jsem je tak dlouho a byl jsem strašně nedočkavý, kdy je znovu uvidím. Byl jsem zvědavý, jak se za tu delší dobu, co jsem tu nebyl změnili.

Keď vošiel do toho domu tak tam nikto nebol, dalo sa povedať že ho tam už čakala panda ktorá bola takým tým osobným Kuchiyosenom Lizzy. Tá sa na neho iba pousmiala a on ju znova videl v henge podobe na človeka. Nakoniec ho len zaviedla niekde za dom.. tam bola na tráve deka.. a na nej sedela Lillinethe, Akio bol niekde pri nej a očividne sa "hrali".

Pozrela som sa na svojho brášku takým pohoršeným pohľadom.. v rukách som zvierala jeden kus flašky v ktorej bolo mlieko, usilovne som sa s ním o ňu preťahovala a v mojich očiach bolo vidieť vôľu neprehrať !! proste som ju chcela a chcela a basta ! ..

Usmál jsem se na tu dívku a nemusel ani nic říkat. Ta už věděla, kam mě má zavést a já šel prostě za ní. Vyšli jsme před dům a tam na dece seděli ti dva. Jen jsem se rozzářil, když jsem je viděl a chvíli je jen tak mlčky sledoval...

Akio
Neustále nechtěla tu flašku vydat a já si na ni dělal právoplatný nárok! Prostě byla moje! Já jsem byl kluk a já jsem byl ten, co prostě mohli mít víc, než ostatní a hotovo! A někdo jako ona mi přeci nebude brát moje věci! Napřáhl jsem se a pěstičkou ji bouchl do hlavy, aby to konečně pustila...

Keď ma buchol tak som sa na neho len tak ublížene pozrela.. len som otrepala hlavou no flaštičku som nepúšťala.. a začala som ho "kopkať" nohami pri čom som sa mimovoľne začala nakláňať dozadu.. puuť ! zakričala som tenkým hláskom a začala som s flaškou metať a metať !! proste som ju chcela ! bola som ctižiadostivá.. po maminke ^^

Jen jsem se na ně přestal dívat a zamračil se."Akio, Lillinethe, to se dělá? Okamžitě toho vy dva nechte!" Přišel jsem k nim blíž a tak vážně se na ně z vrchu podíval. Ruce jsem se zkřížil na hrudníku a výhružně se na ně díval.

Akio
Zamračil jsem se ještě víc a začal taky kopat. Nelíbilo se mi to a ona mi to chtěla stále vzít!"Neuustínn!!" Zakřičel jsem a dělal jsem to samý, co ona. Když jsem pak zaslechl, jak nás někdo pokáral, leknutím jsem to pustil a sestřička se roztáhla, jak široká, tak dlouhá. Bojácně jsem se podíval navrch na Akihira a čekal, co bude...

Keď som sa rozplácla na zem tak.. som výťazoslávne zodvihla flašku zo vzduchu a s nefalšovanou radosťou som z nej začala piť.. vychutnávala som si toto moje malé víťazstvo no po tom som niečo započula.. až mi zabehlo a tak som začala kašľať.. keď ma to prešlo tak som sa na Akihira pozrela takým.. nevinným a udiveným pohľadom.. Tatí?.. šepla som po čom som sa rozžiarila snáď úplne najviac !! Tatííííí !! zapískala som a len som sa psotavila na nohy.. začala som cupkať k nemu a objala som ho za koleno páč vyššie som nedočiahla.

Jen jsem zvedl udiveně obočí, když mi řekla tati. Překvapeně jsem se otočil na tu dívku a pak se zpátky podíval na svou dcerku, která mě teď ta láskyplně objímala. Nedokázal jsem se prostě na ni zlobit. Sklonil jsem se a zvedl ji do náruče a zářivě se usmál. Potom jsem jí dlouze objal. Pak se můj pohled zaměřil na stále udiveného Akia. Jen jsem se na něj usmál a čupl si a Lilli držel jednou rukou. Druhou jsem natáhl k němu, aby se k nám taky přidal.

Akio
Jen jsem vše z udivením sledoval a nechápal, co se to děje a proč se k němu sestřička tak má. Ale když jsem uviděl ten jeho úsměv a jak natáhl ruku, jen jsem se jako ona rozzářil. Už jsem ho poznal. Rozběhl jsem se taky k němu a dlouze se k tatínkovi přitiskl."Táta!Táta!" Opakoval jsem stále dokola a div neposkakoval.

Panda sa na teba len pozrela po čom sa pousmiala. No.. uhm.. ukazovala som im fotky.. povedala som trocha nervózne po čom som sa poškrabala za ušami, následne znova stíchla a len sa pozerala na tie dve ratolesti..

Keď ma zodvihol do vzduchu a objal tak som mu objatie iba opätovala a vzápätí som sa znova hrozne rozosmiala.. bola som rada že je tu, že ho konečne vidím a bolo to na mne vidieť !.. stále som ho objímala .. aj keď okolo neho bráška skákal .. teda takmer skákal ako pojašený tak.. som proste túto chvíľku vstrebávala ako som len vedela.

Úplně jsem zářil jako oni. Konečně jsem je zas měl u sebe a mohl s nimi chvíli pobyt. Byla to ta největší radost, co mi teď někdo mohl přinést. Na chvíli jsem se zase podíval na tu dívku a usmál se."Děkuji...tetičko..." A znova jsem se jen usmál a zvedl oba dva do náruče a pak s nimi spadl zpátky na deku. Já dopadl na záda a oni na mě. Rukama jsem je začal lechtat po celém těle.

Akio
Byl jsem radostí bez sebe a byl jsem nevýslovně rád, že ho konečně vidím na vlastní oči. Když nás znova zvedl, jen jsem se hlasitě zasmál a při našem následovném pádu zapištěl. Pak už jsem se mohl jen smát a mávat rukama a kopat nohama všude kolem sebe, jak nás lechtal. Podíval jsem se na sestřičku a měl jsem v plánu mu to oplatit a udělat na něj atentát. Tohle si na nás nesměl dovolovat!

Keď ma začal štekliť tak som sa začala rehotať ako taký blázon no.. v tomto som bola s bráškom.. proste som mu to chcela vrátiť !! Následne som sa od neho odkotúľala.. následne som skočila no, bolo to len pár centimetrov ale, skočila som mu priamo na brucho !!!.. takto som po ňom začala skákať a skákať !

Akio
Já se naopak rychle odtáhl a skočil mu na hrudník. Začal jsem se převalovat a pohopsávat, tahat za vlasy a různě kolem něj cestovat. Všechno možní. Chtěl jsem mu to vrátit a dařilo se mi! Prostě to byla naše trampolína a hračka vědnom!

Nechával jsem je, i když, když Lilli skočila, trochu silně jsem vydechl. Přeci už taky nebyla nejlehčí. To stejný bylo i z Akiem... s takovou ze mě bude mrzák a nebo budu plešatý... Někdy mě i polechtaly a já se jen smál a snažil se je chytit, ale cupitali a cupitali a bylo to prakticky nemožné. Pak se však najednou vytvořila voda a mě stačilo dát jen jednu ruku do znamení tygra a oba obmotalo malé chapadlo, každého jedno a prostě je jen zvedlo do vzduchu. Ale bylo to jemné a nemohlo je to ani bolet."A mám vás vy dva..." Usmál jsem se a znovu je polechtal."Chcete něco ukázat?" Zeptal jsem se a na chvíli je nechal.

Spoiler:

Objavil som sa pred Madarom, vyzeral som dosť, staro, múdro, no zároveň aj ako pravý bojovník, silný bojovník. Čo privádza človeka, akým si ty, do týchto končín? spýtal som sa ho takým hromovým hlasom z ktorého bola cítiť múdrosť no zároveň hrdosť. Predsa len bol som najsilnejší pandí summon ktorý kedy existoval, síce aj najväčším pandím ožranom no na to som radšej nemyslel.

Portálem jsem se dostal sem.A šel jsem tam odkud jsem vycítil to narušení.Až jsem uviděl nějakého člověka a Pandu."Ale copak se to tady děje?"usmál jsem se a pohodil hlavou na bok.

Pozastavil som sa nad týmto majestátnym tvorom.
"Skláňam vám poklonu, panda-dono. I napriek môjmu všemožnému tlmeniu chakry ste ma boli za tak krátky čas nájsť, vaša snaha však bola neopodstatnená. Prichádzam v miery, nemám záujem skrížiť zbrane, naopak. Prišiel som sem odkliať jednu úbohú bytosť zo spárov večného blúdenia medzi životom a smrťou," prehovoril som chladne.

Otočil jsem se na toho muže co tam stál.A trošku smutným hlasem řeknu."Vážně nemám rád když mě někdo přehlíží."koutky u pusy se mi zahnou směrem dolů aby to smutně i vypadalo.Potom se podívám na pandu."Omlouvám se za svoji nezdvořilost zdravím dlouho jsme se neviděli."

Spoiler:

Pozorne som si prezrel Madaru, v očiach mi však nebolo vidieť nič, možno len hlboké zamyslenie. nakoniec som sa len oprel o bambusovú tyč ktorú som používal aj v boji. Z tvojich slov usudzujem, že si prišiel "vzkriesiť", mŕtvu osobu.. áno.. nachádza sa tu hrob bývalej Mizukage, jej rodiny a našej majsterky. Čo podmienilo tvoju myseľ k vykonaniu takého činu? spýtal som sa pri čom som zaregistroval prítomnosť Beast Mastera.. nebol som rád keď sem chodili ľudia, polovica dediny bola kvôli nim zničená a ja som sem nemienil pustiť, či už Beast Mastera alebo niekoho iného za účelom ničiť, vlastne priamo do dediny by som pustil iba dve osoby a to je asi tak všetko. Keď ku mne Beast Master prehovoril tak som len pokýval hlavou na pozdrav. Bolo vidieť že som šetril slovami, očividne ma hnevalo že na niekoho nepôsobí genjutsu tohto lesa, ktoré malo korene hlboko v minulosti.

(Prosím se všemi zvířátky vycházím dobře a všechny mě respektují proto mám tento titul takže by moje návštěva neměla nikomu vadit. omlouvám se za spam )

"Hoci moje úmysly rovnako ako u každého jedného človeka nie sú pochopiteľne úplne čisté, najpodstatnejší vždycky bol a aj bude zámer," malinko som odkryl spodnú časť tváre pohľadom na pandu.
"Žiadam vás iba aby ste mi dovolili očistiť hriechy istého prehnitého klanu, ktorý Yamadu uvrhnul do temnoty."

Len som si povzdychol, bez boja by som vás nedonútil odísť, Uchiha Madara. šepol som znova takým hromovým hlasom a následne som sa pozrel na Beast Mastera. Nemusíte sa báť, žiadny boj nenastane, dedine sa vyhneme oblúkom. Hrob Elizabeth-sama a Hitomi-sama s jej rodinou je neďaleko a mimo dediny. Dodal som a následne som sa len pootočil.. začal som kráčať po lesnej cestičke ktorá viedla priamo k "tej" hore.

"Ako by sa od niekoho vášho postavenia a informovanosti dalo čakať," prehovoril som s úsmevom na tvári.
Neznamená pre mňa žiadnu hrozbu. Keby aj bol niekedy hovoril o Madarovi, všetci si ho budú spájať s Kagamim. Moja existencia ostáva naďalej zatienená, bez slova som ho nasledoval.

(Příště bych ocenil kdyby mě pan Madara neignoroval.)
Podíval jsem se na pandu.a řekl s úsměvem"Nu když s tím souhlasíte a slíbíte mi že žádný boj nenastane tak tedy dobrá odejdu pryč.Ale jakmile uvitím že se tady děje něco co by nemělo vážně mě to naštve."při druhé větě jsem vypadal takhle.
Potom jsem odešel pryč.(Přesun)

Nakoniec sme prešli niekoľko kilometrov.. cesta však netrvala až tak dlho.. ocitli sme sa pred obrovskou horou a obrovskými vstupnými "dvermi" "do nej". Ďalej nevstúpim.. nebudem poškvrňovať prach mŕtvych a zneuctievať ich pokoj svojou prítomnosťou. Povedal som po čom som si len sadol pred vchod.. Nebolo vo mne vidieť žiadne emócie.. v skutočnosti som však pevne dúfal že keď už oživí, tak tú malú, mohla maŤ tak tri roky, život pred sebou a ona umrela.. moje zásady mi však hovorili že je to proste kacírstvo.. aj tak som s tým nemohol nič robiť.