,,Vidím, že už si skoro na konci sil." Přišel jsem k němu blíž a rozcuchal mu vlasy. ,,Zlepšil jsi se o dost." Usmál jsem se na něho, ,,Dobrá, můžeme se zeptat." Pomalu jsem se otočil. ,,Tak jdeme." (přesun)

(řesun)

Procházela jsem se po vesnici a rozhlížela se kolem, už jsem tu přeci jen dlouho nebyla. Všude je však, jak se zdá, liduprázdno.

Přišla jsem do tréninkových místností a chvíli jsem se rozhlížela. Na neznámou jsem kývla a šla dál. Postavila jsem se kousek od břehu potoka.

Po chvíli jsem si jen odhrnula pramen vlasů z čela a zamířila pomalým, líným krokem pryč. V dlaních mi jemně přelétávaly zvláštní "blesky" po dlouhé střídání Juukenu a Větrné pěsti.

(Přesun)

Dorazily jsme se Seitem do tréninkových místností.''Nevím kde je chceš najít..''Řekl jsem zklamaně a měřil si ho pohledem.''No..když teď máme čas..Chtěl jsem se zeptat jestli bys mě nenaučil..Chidori Nagashi''

,,No, máš pravdu. Musíme je pak ale najít bez nich to nedáme." Podíval jsem se na něho. ,,Chidori Nagashi. Dobrá zapni si sharingan, aspoň to uvidíš a já to nebudu muset vysvětlovat." Chvíli jsem se soustředil, pak poskládal pečetě. ,,Chidori nagashi." Kolem mě se objevily blesky. ,,Tak nějak no, ale kdyby náhodou, tady máš svitek." Zahrabal jsem v kapse a hodil mu svitek.

S aktivovaným sharinganem jsem ho sledoval,a hned poté chytil svitek.''Arigato'',špitl jsem,schova svitek do kapsy a hned to zkusil.Menší zapraskání vyšlo z prostoru kolem mě,nic jiného.Ušklíbl jsem se a šel k Seitovi.''Měly bychom je najít ale co nejrychleji..Už chci vyrazit'',řekl jsem trochu zklamaně a podíval se směrem do vesnice.

,,Tak je běž hledat." Usmál jsem se na něho a rozcuchal mu vlasy. ,,Já musím ještě něco zkontrolovat." Pomalu jsem přešel pod jeden strom a sedl si pod něj do tureckého sedu. Zavřel jsem oči a poskládal pečetě. Po chvíli soustředění jsem byl zase v jeho hlavě. Hm, takže pořád na stejném místě, ale je tam nějak rušno. Začal jsem se soustředit ještě víc a snažil se mu poslat myšlenku. Po chvíli jsem otevřel oči a zrychleně dýchal. Lehl jsem si na záda a odpočíval.

"Hledám svého nového senseie, Hyuuga Mikomi, poradí mi tu někdo?"

Zrovna jsem se procházela po cvičišti, když jsem si všimla nové postavičky. Zamířila jsem k ní. Hm. Ke komu mluví když je tu prázdno a mě nemohla vidět? Blázen.
"Zdravím. Vypadá to, že tvůj sensei budu já."

Spokojeně se otočím za hlasem. Člověk by nečekal, že otázka do prázdna zabere tak rychle.
"Hai," ukloní se černovlase kunoichi, jejíž mrtvolně bělavé oči jsou znakem Hyuuga klanu, "měla jsem se u vás hlásit."

Pousmála jsem se a prohlédla si ji. Nějak mi těch studentů přibývá ale většina z nich je k ničemu. Takže toto by mohla být příjemná změna.
"Dobře, tak mi pověz jak se jmenuješ, jaké máš cíle a jaký styl boje ti vyhovuje, ať víme nač se zaměřit."
Jako sensei jsem k ničemu, téměř nic je nemůžu naučit vzhledem ke svým klanovým technikám. Jak smutné...

"Kimura Akimi," odpovím, "náš klan se vždy zaměřoval spíš na boj zdálky a ninjutsu. Mám větrnou chakru, ale jako genin neovládám skoro žádná jutsu," pokývám hlavou. Co se dá dělat, je to pravda.
"Včera jsem obdržela svitky obsahující papírové techniky - Kami Shuriken a Kami bunshin."
Se zájmem se podívám na svého nového senseie, doopravdy by mě zajímalo, jak se projeví ninja s preferencemi pro taijutsu a klanovým kekkei genkai při učení ninjutsu.

Pokývala jsem hlavou.
"Dobrá tedy. Aby ti učení ze svitků šlo lépe, procvičíme si tvé ovládání čakry. Co říkáš třeba na chůzi po stromech?"

"Jsem připravena začít, sensei," kývnu, musím dokázat, že sem patřím. Ukázat, kdo doopravdy jsem.

"Takže, začínáš tím, že zkoncentruješ vhodné množství čakry do svých nohou." jak jsem pravila, tak jsem udělala.
"Potom se pomocí této čakry na strom jakoby přilepíš." začala jsem volně kráčet až k první větvi, na kterou jsem se usadila.
"Pochopitelně, ze začátku ti to nepůjde pouhou chůzí, proto si musíš pomoci během a kunaiem si dělat na kůře stromu značky, jak vysoko jsi se dostala. Tak uvidíš své pokroky. A tenhle trénink tě mimo jiné naučí ještě jednu věc. Padat."

"Začínám tím, že zkoncentruju chakru do svých chodidel," opakuji po mistrovi, úsilím se mi zkrabatí čelo, přivřu oči a snažím se udělat to správně. Po chvíli cítím, jak se mi do chodiel vlévá síla a já se s nadšením rozeběhnu ke stromu, ale ani ne po metru padám znovu po hlavě k zemi.
"Takhle to asi nepůjde," poškrábu se ve vlasech, ale postavím se znova na nohy a znovu soustředím svou chakru.
"Já to dokážu!"

Zasmála jsem se a zavolala směrem k Akimi.
"Já ti věřím, je to jen otázka času. Nejspíš jsi té čakry nahromadila málo, proto jsi spadla. Ale když jí bude zase moc, kůra popraská a ty spadneš tak jako tak. Je to jen o správném množství."

přišla jsem na cvičiště a k nohám si přivázala závaží a začala běhat všude okolo

"Hai!" kývnu hlavou a znovu se připravím. "Víc, víc, víc... ještě víc chakry." Konečně cítím povědomé brnění v chodidlech, zhluboka se nadechnu a rozeběhnu ke stromu, než se však dostanu do výšky alespoň dvou metrů, kůra začne praskat a já odletím několik sáhů stranou od stromu.
"Tentokrát toho bylo až příliš, ale příště se to jistě už povede," slíbím si. Schopnost ovládat chakru je pro ninju ta nejdůležitější, můj otec zvládal vždy všechno a bez chyb, já budu stejná, musím být. "Zládnu to."

Jedním očkem jsem pozorovala svou studentku a druhým Lízu. Začíná se nám to tu plnit. Alespoň že neotravují žádní náfukové, jak tomu bývalo kdysi.
"Jsi šikovnější než mí předchozí studenti." dodala jsem s úsměvem a dál odpočívala sedící na větvi.

"ahooooj Mikomi-san" doběhla jsem až k ní

"Ahoj Lízo, jak jde trénink?" zavolala jsem na to zvláštní stvoření, o jehož výjimečnosti neměla zatím Akimi ani páru.

"jde to už jsem o něco zrychlila.......co si myslíš..můžu dokázat stejnou rychlost jako Lee-san ?....už trénuju 2 roky....stále jsem to vyzkoušela v boji....dokážu Assasinovy-sama že můžu být ajko on"