Hlavní brána

Hliadka *1 (chuunin)

Stál som kúsok od bráni, taktiež kúsok búdky, kde som mal kolegu. Keď som sa obzeral, všimol som si Kuran. Prišiel som teda k nej a obzrel si ju. "Dobrý deň... pomôžem?"

(Kým mi niečo povedia... asi myslíš hliadku... dajú mu ho, to bude možno Hokage...)

Dobrý deň niekto poslal Hokagovi list a mám mu ho odovzdať... odpovedala som trocha podráždene.

(jo presne ^^)

Hliadka *1 (chuunin)

Zmätene som sa zatváril. "Prepáčte, ale niekto?"

Hliadka *2 (chuunin)

Sedel som na stoličke pod strieškou a sledoval situáciu odohrávajúcu sa kúsok odomňa.

áno ....vyzeral ako ANBU muž a mal čelenku Konohy.....povedala som a hľadela som na toho čo sedel.

Hliadka *1 (chuunin)

Odkašlal som si. "Prepáčte, ale nemali by sme k hokagemu púšťať nejaké listy len tak... zvlášť ak neviem od koho sú." Obzrel som sa na kolegu. "Naviac je tu jeden zrejmí problém... Člen ANBU by nikdy nedal žiadny list takto hocikomu."

Já nie som hocikto mne môžete dôverovať som geninka z kirigakure! naštvaná som bola už veľmi a tak som ukázala dopis ktorý mám doručiť.Musím ho odovzdať...sľúbila som to....za záchranu života...

Hliadka *1 (chuunin)

Pozrel som sa na list. "No pokojne môžete byť aj nejaký nájomný vraj a všetko ohľadom listu ste si mohli vymyslieť... ak vás predsa len za Hokagem pustím... pôjdem s vami ako dozor."

Dobre....súhlasím aj tak neviem kde je a vy ma tam zavediete však? usmiala som sa vďačne.

Hliadka *1 (chuunin)

"Iste... poďte prosím za mnou." Otočil som sa smerom k dedine a zamieril do Senju štvrte, kde je Hokageho kancelária.
(Presun)

(presun)

Odešel jsem.

Přišli jsme s Allliim k bráně.
"Konečně doma." podívala jsem se na sochy Hokage, na svou hlavu.
Watashi wa..Godaime..

"Ano, konečně doma." usmál jsem se a vyrazili jsme směrem do kanclu.

"Počkej." přiběhla jsem a společně šli do kanclu.

Unavená som sa zobrala späť do Kirigakure ale ešte pred tým som išla oznámiť že príde neskôr.(presun cesta 11:05-11:15)

S lehce úchylným úsměvem jsem přišel k bráně a začal hlídat. Tohle se mi moc povedlo. Někdy tuhle techniku vyzkouším i na někoho jiného...

Zvedl jsem se a přemýšlel, zda je tu vhodná osoba, která by mi pomohla ohledně jisté techniky, kterou ovládám. Nějak nemá ten správný požadovaný účinek...

Musím to vyzkoušet na někom silném a psychicky odolném...

Vydal jsem se na cestu... přesun.

Skočila som pred bránu a povedala som si, hmm idem sa poprechádzať. Predstavila som sa strážam pri bráne a šla som do ulíc.

Vrátil jsem se k bráně a rozhodl se to tu na chvilku pohlídat. Zatím je tu sice sranda jak o půlnoci na hřbitově, ale lepší než abych se musel pachtit s nějakými grázlíky.

Nevrátil jsem se do Konohy vlastně proto, abych si odpočinul?

V představách se zaobírám vymýšlením dalších perverzních technik dřív, než mě pohltí výčitky svědomí.

Ze zasnění mě probere jakési divné cupitání. Kouknu tím směrem a vidím známou tvář.

Ahoj Shijin! Jak se vede?

Trochu opatrně přijdu blíž.
"Docela dobře... No, akorát jsem zvědavá, jak mi dopadne první test chuuninské zkoušky. "

Aha... proto vypadá tak vyplašeně.

Copak? Bylo to těžké?

Se zájmem zvednu obočí a čekám na odpověď. Moje zkoušky už byly tak dávno. Bůhví jak to probíhá dnes...

"Něco ano a něco jsem věděla hned."
Od čeho mám Byakuugan, že...

"Mimochodem, co jsi to provedl Mikomi?" ušklíbnu se. Na první pohled by to do něj člověk neřekl, ale teď nevím, jestli tu mám stát a povídat si nebo to, co nee-san = Zdrhat, jakmile ho uvidím.

Tak už to u testů bývá. Vždycky si můžeš alespoň tipnout když je nejhůř... ne?

Trochu mě zarazila zmínka o Mikomi...

Co jsem jí provedl? Nic... Co by? Jen tohle! Oiroke no Jutsu - Otoko no Ko Doushi!

Hned na to se před Shijin objevili dva nádherní kluci. Jeden černovlasý, druhý brunet. Moc hezky se k sobě tulili a spokojeně vrněli. Bílý dým se rozplýval čím dál víc.