Hostinec-Výčep

jen jsem u ní seděl
''proč se tak usmíváš ?''

''pochybuji''
dodal jsem s úsměvem

jen jsem se koukal na Kumiko
''zajímalo by mě nad čím přemýšlíš''

''a to ti mám sežrat i s navijákem ?''

''trhni si''
pověděl jsem a zasmál jsem se

''nebuď drzá''
pověděl jsem s úsměvem

''za prvé i když jsem obsluha jsem člověk, za druhé i když se chováš normálně tak se můžeš chovat lépe''

''já tě nepodceňuji''

''nikdy, jedu nonstop pokud tu jsou lidé''

''nemám, jelikož mě to nevadí''

''ne to ty se jen snažíš odhadnout situaci ale nejde ti to''

''Vše co momentálně řekneš je důležité protože si o tobě dělám obraz a nejenom já''
mrkl jsem na ní

Ľahostajne som naňho pozrela
"Neverím ti v ničom , nemám ta rada , takže mi je tvoj "obraz" o mne ukradnutý"
Toto je mi konverzácia , mne samej sa zdá že je to celé k smiechu

''pokud se takto budeš chovat ke každému člověku kterého potkáš, nebudeš mít hezký život, musíš se naučit nepřetvařovat se a zároveň se chovat hezky''