Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Po jej slovách som sa trocha nervózne pozrela na pramienok blond vlasov ktoré mi padali do očí. Hneď som si rukami chytila vlasy a začala som triasť hlavou.. Preečo musím byť blondýnka .. pomyslela som si a po tom som nahodila mierne ospravedlňujúci a súcitný pohľad na Shijin, podišla som k nej a znova som ju objala no tento krát tak jemnejšie, po tom som sa na ňu žiarivo a tak povzbudzujúco usmiala, som si istá že také skvelé dievča ako ty si nájde chalana ktorý za to bude naozaj stáť .. povedala som a mierne som sa usmiala..

"Arigatou..." vděčně jsem se pousmála.
"Uhmm... Nemyslela jsem to tak, že ty jsi blondýnka, to jen ona... Asi se mu ta barva vlasů prostě líbí. A také, když má někdo normální oči."
Pokusila jsem se o úsměv.
Ale no tak Shijin, už jsi se z toho přece dostala!
"Víš, jediné, co mi vadí je pomyšlení, že je o rank výš než já a že se s ní nemohu srovnávat. To je další důvod, proč zesílit, ale alespoň od té doby se hodlám od osob opačného pohlaví držet dostatečně daleko."

tak to som rada že som dievča Shijin-chan, keby som bola chalan tak by si sa odo mňa držala ďaleko a to by som zo sebou asi nevedela žiť... zaškerila som sa a stále som ju objímala, keď si ťa nevážil tak si ťa ani nezaslúži, ranky v "týchto" veciach.. nehrajú žiadnu rolu, ty si úplne úžasná osoba, ani nechápem ako ťa niekto, nemôže mať rád.. pousmiala som sa po čom som si tak mierne povzdychla,

"Myslím, že tě dokud se nebudete muset vrátit do Kiri, tak tě odsud nepustím." rozesmála jsem se.
Mít takovou kamarádku je skvělé, skvělé a skvělé!
"Lizzy-chan, vážně a moc arigatou." sevřela jsem ji ve vděčném obětí.

Nemáš zač, od toho predsa kamarátky sú.. šepla som milým hlasom pri čom som sa pousmiala a ďalej som ju objímala, kto by si pomyslel.. že tu nájdem takú úžasnú osobu.. prebehlo mi hlavou a ja som sa proste musela usmievať nad tou myšlienkou.

Znovu jsem se vděčně usmála a zatvářila se nedočkavě.
"Takže..." šibalsky mi zazářily oči.
"Můžeme jít hledat Mizukage-sama nebo najít Ryuujiho s Ronguem."

Po chvíľke som ju pustila a len som si sadla k nej, Etoo.. myslím že tu Hitomi ešte nie je, vyzeralo to tak že má nejakú misiu .. tak asi pôjdeme pohľadať toho tvojho kamaráta.. navrhla som a len som zachechtala..

"Ale on je vážně jen kamarád." rozesmála jsem se.
"Zato do Rongua se okamžitě zamiluješ. Je to roztomilé štěně." se zářícíma očima jsem sledovala její reakci.

Okeej okej jen kamarád.. zaškerila som sa a pri zmienke o šteňati som sa úplne rozžiarila. Sugoooi... tak to už sa nemôžem dočkaaať Iiiidemee! povedala som tak "nadšene" a hlavne dosť nahlas aby to zase počulo celé sídlo, V momente som vyskočila na nohy a s takým nadšeným výrazom na tvári som vykročila.. po prvom kroku som však zastala.. pootočila som hlavu k Shijin a na tvári som mala taký mierne zahanbený úsmev.. kade? spýtala som sa teraz už šeptom.

Pousmála jsem se.
"Vpravo a na druhé odbočce doleva." zase tak jistá jsem si tím nebyla, protože v sídle jsem byla naposledy před zničením Konohy a teď vypadala trochu jinak, ale...
Chytila jsem ji za ruku a nadšeně ji táhla správným směrem.
"Za chvilku tam budeme."

(Přesun)

Heh Haaai! zakričala som pri čom som sa nechala ťahať .. pravdepodobne správnym smerom, stále som sa pri tom tak mierne chechtala a už som sa nemohla dočkať kedy uvidím to šteňa.
(presun)

Nakoniec sme len prišli znova k sídlu klanu Hyuuga.. bola som mierne "oťapená".. unavená a tak mierne bez chakry.. heem.. myslím že by sme to pre dnes už mohli nejak.. "zabaliť" ? spýtala som sa jej s úškrnom.. keby mi dali ešte jednu podobnú misiu tak by som asi skolabovala.. zasmiala som sa no myslela som to skôr zo srandy..

Rozesmála jsem se.
"Jsem na tom stejně." automaticky jsem odemkla. Normálně bych byla nadšená z jisté neobvyklé věci - Klíče jsem našla hned. To se mi nestávalo často.

"Ale chytili jsme nukenina." pousmála jsem se.
"Je hezký pocit trochu pomoct. " posadila jsem se na gauč a unaveně vydechla a zářivě se pousmála.
"Určitě tě povýší."

Vošla som za ňou dovnútra pri čom som tašku s oblečením hodila niekde do jej izby.. Hai hai.. je do dobrý pocit chytiť Nunkenina.. zaškerila som sa po čom som sa na ňu len tak žiarivo usmiala.. dúfam že povýšia aj teba.. hee predsa len si silnejšia než ja.. bolo by to také.. "divné".. pousmiala som sa a zvalila som sa na gauč vedľa nej.. aah.. moja prvá misia.. aj keď mierne neoficiálnejšia.. dodala som ešte s takým zamysleným úsmevom na tvári..

"Proti zvuku bych bojovat nedokázala." ušklíbla jsem se.
"A neumím se ještě tak dobře ovládat, to je moje slabost." pohodlně jsem se opřela.
"Od dnešního dne miluji tenhle gauč!" zavrněla jsem a šibalsky na ni mrkla.
"Jsem vyřízená."

Keď myslíš.. stále si však myslím že si silnejšia než ja.. vyplazila som na ňu jazyk a len som prikývla.. je hroozne moc pohodlné.. človek je hladný.. smädný.. ale pri tom je taký unavený že sa vie z neho sotva pohnúť.. zasmiala som sa a nejak som klesla Shijin na rameno.. nie že ťa napadne teraz vstávať.. povedala som šibalsky a znova som na ňu vyplazila jazyk..

"Právě mě to napadlo." ušklíbla jsem se.
"Ale i kdybych chtěla, nepohnu se."
Trochu jsem se zavrtěla, aby se mi pohodlněji sedělo.
"Když jsem si šla poprvé pro misi za Hokagem, usnula jsem mu před kanceláří." dodala jsem první, co mě napadlo.
"Často spím i na střeše, někdy na stromě v tréninkových místnostech." blesklo mi v očích.

Po jej slovách som sa len usmiala a trocha som sa nadvihla.. tak pekne oddychuj.. o chvíľku som tu.. povedala som pri čom mi v očiach behali menšie iskričky.. vbehla som totiž do kuchyne kde som začala hladať všelijaké.. strávitelné jedlo a poprípade aj niečo na pitie.. síce som bola hrozne uťahaná ale tiež ma hrozne bavilo o niekoho sa takto starať...

"Tak teď už tě odtud nepustím ani omylem." znovu jsem se rozesmála a zůstala sedět. Pak jsem líně zívla a zamyslela se.
Je to zvláštní... Povýšení... Pochybuji, že mne povýší, ale to je jedno..

Po chvíľke som prišla znova na Shijin.. odniekadiaľ sa mi podarilo vyhrabať tácku aj s čistým riadom a dokonca aj jediteľné.. a podla mňa aj celkom chutné jedlo.. síce by som asi bola v koncoch keby že nenájdem tie dve porcie instantného rámenu ale to je už vedľajšie.. nech sa pááči.. povedala som nadšene pri čom som jej podala jednu misku aj s paličkami a sama som si sadla vedla ňu, otvorila som ten svoj a zvedavo som si ho prezerala..

"Arigato." pousmála jsem se a zkusila to.
"Je to dobré." blesklo mi v očích. "Jak jsi dokázala v našem sídle najít něco, co se dá jíst?" musela jsem se rozesmát.

Ja.. ja naozaj neviem .. zasmiala som sa a tiež som z toho ochutnala. .hmm.. síce to nie je ako v Ichiraku.. je to dobré máš pravdu.. pousmiala som sa po čom som sa na ňu len pozrela.. chcela by si niečo na pitie? možno nájdem aj niečo v štýle.. čaju.. alebo tak.. aj keď nemám poňatia kde.. usmiala som sa ..

"Čaje máme." tentokrát jsem raději vstala já.
"A dokonce uklizené." došla jsem do kuchyně a začala se mezi nimi rozhodovat.
"Ale jsou tu i jisté pasti jako například ten střevní. Uhmm... Jaký si dáš?"

Hee. etoo... nechám to na teba.. zaškerila som sa pri čom som si dala ďalšie sústo.. a tak spokojne som rámen prežúvala. Hmm som zvedavá aký mi vyberie.. moc čaje nepijem.. takže ani neviem či mi nejaký chutí alebo nie.. zaškerila som sa pre seba a znova som sa pustila do rámenu.

Nervózně jsem si pravou rukou prohrábla vlasy.
Tak to si vybrala tu pravou...
Nakonec jsem zvolila černý. Nepila jsem ho ode dne, kdy se se mnou Allii rozešel, takže jsem po něm sáhla s rozpaky. Vzpomněla jsem si, jak jsem ze vzteku všechen vyhodila. Bůh ví, koho napadlo koupit další. Unikátní byl chutí smíchanou s jemným, ale výborným kořením. Možná proto jsem ho i přes trochu hořkou chuť měla ráda. Koneckonců i život je občas trochu hořký.
"Už se to nese." zavrněla jsem a postavila na stůl před gaučem tácek se dvěma šálky čaje. A samozřejmě cukrem, i když já jsem nesladila.