Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Můj pokoj je támhle." ukázala jsem na jedny dveře.
Skromně zařázený, co se nábytku týče, ale jinak ráj svitků, knih a všech možných předmětů. Fotka naší rodiny a katana pověšená na zdi. Nutno říci, že zrezlá, ale nikomu to nikdy nevadilo - nepoužívala se.

Docupkala som k Shijin pri čom som si dala ruky k ústam a veľkými modrými očami som sa na ňu zahľadela.. bol to taký psí pohľad, teda taký hrozne prosebný doslova mi v očiach poletovali hviezdičky...vadilo by ti keby že spím s tebou? spýtala som sa nadšene a ďalej som sa na ňu len tak "pozerala".

Nadšeně jsem na ni hleděla.
Vždycky mne vyvede z míry tím naprosto úžasným pocitem. Poprvé se cítím, jako s kamarádkou. Samozřejmě mám sestru, ale to je trochu jiný druh přátelství.
"Hai, jestli chceš." pousmála jsem se.
"Nebude ti vadit, když nechám přes noc otevřené okno, bývá tu celkem vedro."

Keď povedala že môžem tak som radosťou začala poskakovať ako nejaký králik okolo nej a len som pokrútila hlavu, nevadíii! pískla som pri čom som ju zozadu objala a začala som ju tlačiť pred sebou smer izba.. Stále som sa pri tom trocha tak bláznivo uškŕňala.. proste zo mňa "radosť" doslova sršala..

"Chci otevřít to okna." zavrněla jsem, ale dalo mi, protože jsem ze sebe kvůli smíchu nedokázala dostat kloudnou větu. Pak se mi podařilo vyklouznout z jejího sevření a otevřít. Tak tohle náš dům ještě nezažil!
Nějakým způsobem jsem se dostala i k posteli a vytáhla ještě jednu deku a polštář.
"Víš, že jsi skvělá kamarádka? Vlastně jsem sem nikoho nepustila, nepočítám-li Mikomi." smála jsem se, skočila do peřin a odhrnula si vlasy z čela.
Pořád s tím mírně přihlouplým, šťasrtným úsměvem jsem ani jsem nezaregistrovala, kdy se mi zavřely oči.

(Já pro dnešek končím, krásné sny)

Hee? Aaaaarigato.. ty si tiež super ! Povedala som rozhodne a tiež hodne na hlas, stále som sa tak pobláznene škerila a usmievala.. sem tam aj rehotala pre úplne bežné veci.. nakoniec som zaliezla do postele vedľa nej a ešte som po nej hodila taký milý priateľský úsmev. Oooyasumi.. povedala som ešte potichu pretože som videla že zatvára oči a o chvíľu neskôr som si len poriadne zívla.. natiahla som si pravú ruku pred seba a po tom som ju znova položila na posteľ.. KONEČNE.. poriadna.. posteľ.. prebehlo mi hlavou a s takým mierne vyšinutým úšklebkom som zaspala.

(brou noc ^^, taky krásny sny)

Otevřela jsem oči, zamrkala a pak se na mé tváři zase objevil zářivý úsměv.
Nemůžu uvěřit, že člověk jako já, který by se nebýt kunoichi někde schoval a po zbytek života nevystrčil nos, má kamarádku...
Potichu jsem vstala a po špičkách zamířila ke skříni.
Nechtěla jsem ji vzbudit, takže když zavrzaly dveře ztuhla jsem a pěknou chvíli se nehýbala.
To by snad bylo tišší, kdybych je rozbila...
Nad tou myšlenkou jsem se ušklíbla, popadla čisté oblečení a zase skříň zavřela.
Pak mě totéž čekalo s dveřmi od pokoje a od koupeny.
Povzdechla jsem a nakonec se mi to nějak podařilo.

Hned po ranní hygieně jsem se doplížila zpátky do pokoje a natáhla si boty, které jsem nechala tam.
Připadá mi, že nikdy moje kroky nevydávaly tolik hluku jako dnes...
Ještě jsem Lizzy přikryla dekou, která nějakým způsobem skončila na zemi a pak jsem vyskočila oknem s kouskem nějakého ovoce, které jsem sebrala v kuchyni. Posadila jsem se na střechu sídla, opřela o široký kmen třešně a s úsměvem na rtech přemýšlela.

Keď Shijin vstala ešte stále som sa ponárala do svojich snov, ani to nevyzeralo že sa hodlám tak skoro zobudiť, bola som schúlená do takého klbka pri čom som mala konček palca na pravej ruke v ústach, pomaly a potichu som dýchala pri čom som sa troška pomrvila ale to bolo tak všetko, vŕzganie, kroky a podobne išli úplne mimo mňa, snáď prvý krát v živote som spala tak že by ma neprebudilo ani stádo slonov.. neskôr som sa však predsa len prebrala, s miernym zívnutím som sa ospalo poobzerala po izbe a celkom ma prekvapilo že som nikde Shijin nevidela, len som zliezla z postele a začala ju hľadať po dome, keď som ju aj tak nenašla tak som sa trocha vystrašila a v podstate len tričku a pantsu som začala lietať po celom dome a prehľadávať každý jeden kút v každej miestnosti.. po tom som vybehla z domu pri čom som sa splašene obzerala naokolo, až po tom mi pohľad zamieril na strechu domu kde som Shijin uvidela . to som si poriadne odfúkla.. uvoľnila a tiež som sa usmiala, bolo vidieť že som sa o ňu naozaj bála.. vybehla som na strechu za ňou pri čom som len kúsok od nej skočila a s takým objatím som ju povalila na povrch strechy. Shiijin-chaan, už ma takto nestraš.. zamumlala som mierne oduto no po tom som sa zaškerila Ooohayo.. zaškerila som sa a stále som ju nemienila pustiť.

"Lizzy-chan... Uš...Uškrtíš mě." dostala jsem ze sebe po chvíli a nedalo mi to, musela jsem se pořád smát. A to je tak, když se zamyslím. Nevnímám absolutně nic. Kromě tohohle.
"Gomene." pousmála jsem se a ani se nesnažila zvednout.
"A když mě pustíš, dáme si i snídani." oči mi zářily upřímným nadšením.
Nemůžu tomu uvěřit...

Pustila som ju a stále som sa len usmievala. Hai hai...len ma už takto nestraš.. zaškerila som sa a len som si sadla na strechu ku nej, dosť som si vydýchla po čom som si len pošúchala oboma rukami oči aby som zahnala ospalosť, stále som bola vo svojom "nočnom" čo som si uvedomila až teraz a tak som sa radšej postavila a vkĺzla som cez okno dnu aby ma nikto "cudzí" nevidel, samozrejme s mojou šikovnosťou som zakopla o parapetu a vytrela som sa na zem.

Seskočila jsem k ní.
"Jsi v pořádku?" zatvářila jsem se starostlivě.
"My jsme ale dvojka." rozesmála jsem se jen o chvíli déle, když jsem jí pomohla vstát.

S jej pomocou som sa mierne otrasene postavila a len som si tak sťažka povzdychla.. Som v poho eh.. ako to povedať.. už som si zvykla.. zaškerila som sa a mierne som si napravila tričko, po tom mi poriadne zaškvŕkalo v bruchu a ja som si ho v momente objala oboma rukami, Etoo.. nepočúvaj ho trepe blbosti.. povedala som s mierným úsmevom pretože som si nejak nechcela pripustiť že som hladná..

Pousmála jsem se.
"Jsem na tom stejně, ale snažím se to nedávat najevo jak jen to jde."
Při poslední větě se můj úsměv ještě rozšířil.
"Co si dáš?" zeptala jsem se a sama už zamířila do kuchyně a začala prohledávat nejdřív skříně a pak čaje. Ten na střevní potíže jsem pro jistotu zastrčila co nejdál, aby někoho nenapadlo ho použít.
Hlavně mě, aby to nenapadlo, kdyby Allii přišel na návštěvu...
"Máme... "zarazila jsem se a sledovala tu neuspořádanou hromadu.
Ano... A tohle je systém srovnávání jídla mojí mámy....
"Uhmm... Všechno možné, ale najít mezi tím něco poživatelného bude asi problém."

Išla som pomaly za ňou až do kuchyne pri čom som si poriadne zívla a tak ospalo som pohľadom začala skúmať neuspořádanou hromadu, Niečo vymyslíme.. zaškerila som sa pri čom som tam stále upierala pohľad.. Etoo.. cereálie? spýtala som sa nenápadne pretože to bolo asi jediné jedlo ktoré som vedela nepokaziť, aj keď u mňa bolo možné všetko, raz som do cereálii namiesto mlieka naliala smotanu..

Zaraženě jsem si prohrábla vlasy.
"Mohli by tu někde být..." vytáhla jsem krabičku mléka a snažila se na ní najít datum spotřeby. Po chvíli jsem ji položila na stůl.
Alespoň něco.... Ale samotné nám bude k ničemu.
Sklonila jsem se až k zemi a úplně dole jsem objevila sáček "čehosi"
Trochu nervózně jsem to vytáhla, ale ani to, že "cereálie" ještě nebyly prošlé mě nedokázalo představit, že jsou v pořádku. Se zvednutým obočím jsem na ně hleděla.
"Snad se tím neotrávíme." dodala jsem po chvíli a rozesmála se.
"Gomene, říkala jsem, že se doma sejdeme jen občas a mámin styl nakupování... Jsi teď viděla."

V poohode.. môj žalúdok toho znesie veľa.. zaškerila som sa pri čom som pohľadom začala pátrať po miske, aj ty zväčša jedávaš niekde vonku že? spýtala som sa jej po chvíľke pretože aspoň u mňa to tak bolo.. Nakoniec som našla misky ktoré som s takým slávnostným "Tadadááá!!" schytila cereálie a do oboch som ich tak.. do 3/4 nasypala do misiek.. mala som pri tom výraz naprostej vážnosti a až vražedného snaženia.. vyzeralo to že som ten pomer pohľadom vymeriavala na milimetre, len som si zobrala mlieko ktoré som tam doliala a po tom som jednu misku podala Shijin, snáď ti to bude chutiť.. nič iné aj tak "uvariť" neviem. zasmiala som sa a čakala som či si misku zoberie.

"Většinou jím na střeše." pousmála jsem se.
"Vlastně jsem na ní častěji než uvnitř domu."
Vzala jsem si misku a nepřestávala jsem se usmívat, i když na cereálie jsem se pořád tvářila trochu nedůvěřivě. Uklidila jsem jen krabici od mléka, protože jsem měla nepříjemný pocit, že příště bysme ty cereálie nenašly. V hlavě jsem si uložila poznámku, že příště budu muset nejdřív uklidit a zamířila ke dveřím, abysme už nemuseli oknem. Trhla jsem klikou a málem narazila do dveří. Nejdřív jsem se zatvářila značně nechápavě. Pak mi došlo, že jsem zamkla. Nevěřícně jsem se pousmála a začala hledat klíče.

Pousmiala som si keď si misku zobrala a ešte som z linky zobrala dve lyžičky, Heem, na streche je pekne.. prikývla som po čom som sa len trocha zaškerila keď trhla klúčkou a narazila do dverí, Etoo.. dávaj si pozor Shijin-chan, takto sa ti ešte niečo stane a to nie sme ani na bojisku.. Povedala som mierne vážnejším hlasom no.. myslela som to dobre.

"Hai, hai..." nervózně jsem se pousmála a odemkla.
"A teď už můžeme."
Shijin, baka, příště by sis mohla uvědomit, že zavřenými dveřmi neprojdeš! Uhm... Ne, lepší je to hlavou přímo do zdi.
Vyskočila jsem na střechu a vrhla letmý pohled na probouzející se ulice.
Konoha je tak nádherná.
Pak jsem se rozhodla zkusit cereálie.
Přiblížila jsem lžičku k ústům a zavřela oči.
I kdyby jsme se otrávili, nějak bysme to zvládli. Od čeho jsem medik...
Polkla jsem.
"Není to tak špatné..." zavrněla jsem pak.
"Vlastně je to dobré."

Vyskočila som na strechu hneď za Shijin pri čom som si len sadla vedľa nej, začala som sa pozerať niekde do diaľky pri čom som si bez váhania strčila lyžičku do úst a začala som cereálie, alebo čo to bolo, chrúmať.. Hai hai.. také.. chrumkavé.. zasmiala som sa pri čom som si do úst hodila ďalšie sústo a takým .. "rytmickým" spôsobom som prežúvala..

Ušklíbla jsem se.
"Ale k obědu si raději dáme zase ramen, ne?"

Hai..rámen je fajn.. etoo.. heem, po obede asi pôjdem za Hitomi, spýtať sa na ten etoo rank.. pôjdeš so mnou? spýtala som sa jej a znova som po Shijin hodila až taký "prosebný" úsmev.

"Proč ne, ráda." pousmála jsem se.
"Určitě tě povýší, ještě jsem neviděla nikoho, kdo by bojoval se zvukem, kromě tebe samozřejmě."
Dojedla jsem a odložila misku vedle sebe.
"A do té doby... Už jsem dlouho neviděla jednoho svého kamráda, ale často spolu cvičíme. Mohla bych vás seznámit."

Hmm? kamaráta? podpichla som ju no len som sa zasmiala a prikývla som. Budem rada ak nás zoznámiš, môžme si zatrénovať spolu.. zaškerila som sa a dojedla som posledné sústo .. po tom som sa len na chvíľu zamyslela a zapozerala som sa na Shijin, si tak hezká.. nedivila by som sa kebyže ťa obletujú samí chalani.. povedala som ešte s takým mierným úsmevom pri čom som misku položila vedla seba, hlavu som si podoprela oboma rukami a pohľad som uprela niekde do Konohy, narozdiel od niekoho.. prešlo mi ešte hlavou..

"Hai, kamaráda." zářivě jsem se usmála.
"Pomáhám mu trénovat jeho psa, protože on nemá Fuuton."
Lehla jsem si na střechu a dívala se s přimhouřenýma očima na nebe.
"Někdy bych dala všechno za to, abych byla blondýnka." pousmála jsem se.
"Protože... Jednoho chlapce jsem měla moc ráda." pokrčila jsem rameny.
"Už je to nějaká doba a já... Pořád nedokážu zapomenout, že pro něj byl někdo o tolik lepší než já. Možná to bylo tím, že vidím víc než ostatní nebo tím, že ona byla vždycky silnější a... Blondýnka."