Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Ráno jsem se probudila ze zlého snu, ve kterém všude kolem mě plápolal oheň. Točila jsem se v Kaitenu a věděla, že jakmile zastavím, je ze mě opět ohořelá troska. Rychle jsem vstala z postele, jako by snad i ona hořela a odešla do koupelny. Sledovala jsem poranění na svém těle a ke každému se vázala nějaká vzpomínka. Jenom jsem se nad tím pousmála. Jizva po kataně, šrám který jsem získala během únosu, jiná barva kůže tam, kde byly popáleniny.

"Někdy mám víc štěstí než rozumu..."

Jen co jsem dokončila ranní hygienu, převlékla se a snědla snídani, šla jsem ven.

přesun.

Dovlekla jsem se domů a i ta cesta pro mě byla peklo.
Jsem vyřízená... Naprosto...
Jen co jsem dokončila potřebnou hygienu a navlékla na sebe čisté oblečení udělala jsem si čaj.
Chmm... Kdo koupil černé?
Vlastně už mi to bylo jedno.
Jen co jsem dopila a umyla šálek po čaji, vyrazila jsem pryč.
Nějak to budu muset zvládnout...

(Přesun)

přišla jsem s číčou domů ,stihla jsem i nakoupit tak jsem jí nachystala pelíšek a píseček a já si šla lehnout "Tsss...mi utekly"
Lítza:"a ty se divíš?" vběhla rychle na píseček aby si ulevila

Objevila jsem se v sídle a rychle se převlékla.
Nutno říct, že jedno oblečení se u mě rovná jednomu tréninku.
Ušklíbla jsem se a otevřela okno našeho domu dokořán.
Pak jsem se posadila na parapet a sledovala utichající hovory dalších příslušníků klanu. Sama jsem se nezapojila, jen jsem trochu nepřítomně a zasněně hleděla před sebe a přesto se nedalo říct, kam můj pohled míří.

No nic...
Půlku noci jsem proseděla na okně.
Teď jsem byla dost nevyspalá, ale svým způsobem mi to ani nevadilo.
Se zívnutím jsem se převlékla a hned po ranní hygieně vyrazila ze sídla.

(Přesun)

Došla jsem do sídla a v přítmí před ním chvíli hledala klíče.
Pak jsem si odemkla a zase za sebou dveře zabezpečila.
Mírně jsem se usmívala, ale už se mi sama od sebe podlamovala kolena.
Nějak jsem tušila, že jakmile si lehnu, usnu.
Hygiena proběhla automaticky. Na přemýšlení už jsem byla příliš ospalá.
Lehla jsem si do své postele a přemýšlela, jak dlouho už tu nebyl takový klidný den.
Nestihla jsem tu myšlenku pořádně rozebrat, protože mi během pár vteřin ztěžkla víčka. Usnula jsem s úsměvem na rtech.

S rukama za hlavou jsem chvíli sledovala strop jako kdyby na něm bylo něco zajímavého. Ani náhodou se mi nechtěo vstávat. Nakonec jsem jen povzdechla a po ranní hygieně, šálku kávy a nalezení klíče od vstupních dveří jsem se ze sídla tiše vytratila.

(Přesun)

Vyčerpaně jsem se dovlekla domů a hned po večerní hygieně za sebou zavřela dveře svého pokoje. Lehla jsem si a ještě chvíli přemýšlela. Ani jsem nepostřehla, kdy se mi tačaly zavírat oči, ale brzy poté jsem usnula.

Protáhla jsem se a vstala.
Chvíli jsem se rozkoukávala.
Ksó, příště bych měla zavřít okna...
Zamířila jsem do koupelny a hned po ranní hygieně mé kroky směřovaly pryč ze sídla.

(Přesun)

Objevila jsem se v sídle, ale tentokrát jsem si neodemkla.
Vyskočila jsem na střechu a posadila se do stínu stromu, kterému nad ní rostly dlouhé větve. Jemné květy už byly povětšinou uschlé.
A když kvetly... Škoda, že musely odkvést...
Přitáhla jsem kolena k braně a sledovala utichající ruch v ulicích.

Pořád zasněná jsem věnovala jemný úsměv náhrobku Sayuri.
Víš, nikdy jsem tě neviděla a stejně se teď cítím jako ty...
Mohlo to vypadat, jako když hledím do prázdna.
Přijít o oči muselo být strašné. Dokázala jsi zesílit i bez nich...
Teď jsem zvedla hlavu a mezi listy stromu nade mnou jsem se zahleděla na nebe.
Já to zvládnu také!

Ksó, já tu usnula...
Pohnula jsem se a chvíli se přemlouvala, abych otevřela oči.
Byla mi zima. Posadila jsem se, prohrábla si dlouhé trochu zcuchané vlasy a seskočila ze střechy. Trochu malátně jsem za sebou zavřela dveře našeho domu.

Po ranní hygieně jsem se vydala pryč.
Ještě jsem ze sebe nesetřásla závoj melancholie.
Půlku noci jsem také seděla na střeše a přemýšlela.
Druhou půlku jsem na té samé střeše spala.
To se daří jen mne...
Ponořená do svých myšlenek jsem odešla.

(Přesun)

Netušila jsem, kam bych měla jít, ale nakonec jsem se rozhodla pro sídlo.
Pořád ten klid...
Před zrcadlem jsem zkontrolovala obvázanou ránu na rameni.
Ponaučení pro příště - Znovu se Tsuugou trefit nenechám.
Pousmála jsem se.
Ale bylo to zajímavé, jen mě mrzí, že jsem mu způsobila problémy.
Posadila jsem se na gauč a hledala na domě cokoli, co by nebylo tak, jak má být.
Nic jsem nenašla a po chvíli zamyšlení nahradil zasněný výraz.

Sotva jsem se probudila zjistila jsem, že mne neuvěřitelně bolí hlava.
Zůstala jsem ještě chvíli ležet a když to nepřestalo, vstala jsem.
Malátně jsem se doloudala do koupelny. Voda to trochu spravila, ale pořád jsem se necítila zrovna zdravě. Nakonec jsem přece jen vyrazila ven.

(Přesun)

Objevila jsem se v sídle.
S nepřítomným výrazem jsem odemkla, jako kdybych ani nevnímala, že jdu dovnitř.
Zavřela jsem za s sebou vchodové dveře, zase zamkla a totéž zopakovala u dveří svého pokoje. Pak jsem se posadila na postel a schoulila se.
Zavřela jsem oči.
Prostě zesílím... Ať to stojí cokoli. Pro Konohu a pro mé přátele.
Po chvíli jsem usnula, ale již několik minut před tím jsem měla pocit, že se mi nebude spát dobře.

Líně jsem se protáhla a hned po ranní hygieně zamířila pryč.
Připadala jsem si skvěle.
Cvičení lékařské techniky asi na bolest hlavy mělo velký vliv.
Rty se mi zvlnily v jemném úsměvu.

(Přesun)

"Ach, konečně doma..." zavrněla jsem tiše prošla bránou do sídla.
Chvíli jsem hledala klíče od našeho domu.
Na kunoichi mám v tašce pěkný nepořádek. Když jsem odemkla, na chvíli jsem doufala, že bude sestra doma. Když se mé přání nesplnilo, jen jsem pokrčila rameny.
Má mnohem víc práce než já, to jí opravdu nezávidím.
Zívla jsem a zabouchla za sebou dveře koupelny.
Když jsem na sebe pustila proud chladné vody cítila jsem se mnohem lépe.
A příště budu stát před bránou, jen pokud mi někdo řekne, ať tam stojím.
Pousmála jsem se, hodila na sebe čisté oblečení a vyšla před dům.
S kočičí obratností jsem vyskočila na střechu a sledovala dění v pomalu se probouzejících ulicích.

Seskočila jsem dolů a vydala se ze sídla.
Všichni už dorazili včera večer, dnes budou ulice asi pěkně přeplněné. Ale tím lépe. Jsem zvědavá...

(Přesun)

Došli jsme do sídla.
Před branou jsem kývla na stráže.
"Náš dům je támhle." kývla jsem hlavou správným směrem.
Vedle domu vyrůstala třešeň a větve jí spadaly na střechu našeho domu.
Chvíli jsem v tašce hledala klíče.
"Tak prosím." otevřela jsem před ní dveře.

Keď sme prišli do sídla tak som si ho s celkom znateľným údivom pozerala.. Hee.. sugooi.. šepla som skôr pre seba pri čom som sa držala iba kúsok za Shijin, Keď mi ukázala jej dom tak som sa usmiala a začala som si ho z vonka prezerať. Je pekný.. taký.. aspoň z vonka vyzerá útulne.. pousmiala som sa a po tom som len vstúpila dovnútra.

Proplétala jsem se mezi nábytkem.
"Omlouvám se, celá naše rodina se sejde kvůli misím jen málokdy a na úklid není moc čas." pousmála jsem se.
Vždy jsme měli útulno, ale spíš proto, že nebylo kdy dělat nepořádek.
Zastavila jsem se v obýváků.
Jedny dveře vedly do kuchyně, další dvě do mého a sestřina pokoje. Další do ložnice rodičů. Poslední do koupelny. Zkrátka obývací pokoje byl střed.
"Vypadá to, že Mikomi tu není... Dáš si něco, Lizzy-chan?"

Hmm? Haaai.. niečo na pitie ak môžem poprosiť.. odpovedala som jej pri čom som si to tu obzerala.. poprípade nejaké fotky ak tu nejaké boli.. o niečo neskôr som prišla do obývačky kde som si len sadla na pohovku a zvedavo som vytáčala hlavu na všetky strany,

"Hai, něco najdeme." pousmála jsem se.
Prosmýkla jsem se kolem stolu a v kuchyni vzala zdobený šálek a našla cosi jako džus, jemně ochucený třešněmi. Nalila jsem jí i sobě a vrátila se do obýváku. Podala jsem jí šálek a otevřela okno.
"Je zvláštní, že tu není. Teď bysme měli mít obě chvíli volno."

Arigatoo.. poďakovala som keď mi doniesla džús a trocha som si z neho usrkla. Hmm.. možno že je s niekým? nejakým priateľom.. alebo možno dostala nejakú nečakanú misiu.. typovala som pri čom som sa pozerala Shijininim smerom.

Posadila jsem se na parapet.
Bylo to vždycky mé oblíbené místo.
"Hai, to by bylo pravděpodobné." pousmála jsem se.
"Poslední dobou má jako Jounin hodně málo času."