Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

"Hotel..." zopakuju a moji tvář zase rozzáří úsměv.
"No, příště zase můžeme zůstat na střeše." zavrním a pravou rukou si jemně prohrábnu vlasy.

"Konoha 14... "zamyslím se. "Neodstěhovala jsi tam Taikiho?" ušklíbnu se při té vzpomínce. Tenkrát se náš dům za hotel považovat dal...

Cuknu sebou.

"Na střechu ani náhodou. Já spím ve SVÉ posteli, ve SVÉM pokoji a potenciální návštěvníci si můžou pro mě za mě ustlat třeba na terase na zemi." pohodila jsem stále rozčepýřenými vlasy.

"A v Konoze 14... ano, bydlí tam Taiki. Ale vejde se tam mnohem víc lidí. Klidně i pět. Alespoň by to tam nebylo tak prázdné. Třeba by si to i zařídili... nebo zaneřádili... to už bych nechala na nich."

Když to bude nutné, napakuju tam klidně celý zájezd.

Raději se otočím, aby neviděla můj úsměv.
Přesně tuhle reakci bych čekala.
"Klidně tam ubytuj i Akatsuki, ale nás dva tu, prosím, nech." pousměju se.

Bože můj... ještě slovo o Akatsuki a budu fakt zlá...

"Vás dva? No dobrá, vy si tu zůstaňte a já si jdu hledat jiné bydlení. Protože až tohle uvidí táta, tak mi vrazí pár facek." povzdechnu si. To abych vypadla dřív, než to praskne...

"Dostali novou misi." ušklíbnu se.
"Takže ještě pěknou chvíli tu budeme samy. Tedy... Samy v mezích možností."
Oči mi nadšeně září.

"Hledat? Proč?" ušklíbnu se. "Vždyť do Konohy 14 by se vešel celý zájezd. A alespoň by jste si to tam s Taikim zařídili. Nebo možná zaneřádili, ale to už nechám na vás." pokrčím rameny. Já si nemohla pomoct...


(Kdyby něco, tak pořád sedím na parapetu a upíjím čaj. Jinak jedu na vyhlášení jedné soutěže, takže se tu objevím až večer nebo spíš zítra)

Ten pohled který se mi objevil na tváři bych nepřála vidět ani nejhoršímu nepříteli...

"Shiiiiiiiijiiiiiiiiiiiiin!!!!!!!!!!!!" zasyčela jsem a ovládla nutkání po ní něco hodit, nebo ji alespoň uškrtit.

Raději jsem rychle vstala a zamkla se v koupelně. Alespoň mám čas ze sebe udělat člověka.

(v poho, já si poradím xD)

Z velice tvrdého spánku mě probudil až řev Mikomi. Vyskočil jsem z postele promnul si oči a hodil něco na sebe.
Když jsem vycházel z pokoje, už byla cítit nádherná vůně toho božího čaje, který Shijin vždycky dělává.
"Děkuji Ti, zlato a krásné ráno," políbil jsem ji na tvář a dodal s úsměvem, "sluší Ti to."
Pak jsem si sedl do křesla a popíjel čaj. Při zvucích, které byly slyšet z koupelny jsem se jen usmíval nad včerejší 'konverzací'.

(ti dám řev xD)

Vylezla jsem ze sprchy a vyfénovala si vlasy. Slyšela jsem, že Allii už vstal, tak jsem děkovala své prozřetelnosti a oblékla se do svršků, které jsem si vzala s sebou do koupelny. Opět čistě bílé. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží... Chvíli jsem se sledovala v zrcadle a pak se dala do rozčesávání toho vrabčího hnízda, které se mi vytvořilo na hlavě. Po pár minutách nevděčné práce jsem se rozhodla vlasy mezi lopatkami sepnout. Je to trochu pohodlnější a možná se mi tentokrát tak nezacuchají.

Vyšla jsem ven a sledovala ty dvě vrkající hrdličky. Možná si mě vůbec nevšimli.

"Ehm. Dobré ráno."

"Dobré ráno" pozdravil jsem a pomalu dopíjel čaj.
Stále jsem se škodolibě usmíval, kvůli včerejší situaci.

Založila jsem si ruce na prsou a kritickým pohledem si přeměřila obývák. Mé oči utkvěly až na Alliim.

"Co je to za pohled?" zvedla jsem tázavě jedno obočí.

Položil jsem šálek čaje na stolek a podrbal se na hlavě.
"Jaký by to měl být pohled?" usmál jsem se.

(jsem ve škole, tak kdybych neodepisoval, nedopadlo to dobře xD)

Přišla jsem k němu blíž se svým typickým neutrálním pohledem a sledovala každou sebemenší (a nevhodnou) reakci. Podobný pohled vidíte u kobry, která se chystá sežrat myš.

"Jaký? Se ptám já. Tváříš se tajemně a škodolibě k tomu." pohodila jsem copem a zamířila ke dveřím.

"Poznám, když je lepší vypadnout. Tak se tu nějak mějte. Zatím co se budete flákat, já půjdu zdokonalit svůj bojový styl."

Naposledy jsem se otočila na podpatku a odešla směrem do pryč.

přesun.

(poho já musím taky někam jít xD)

Nějak jsem nereagoval na její poznámky a na závěr se jen rozloučil.
"Zatím Mikomi" pousmál jsem se a odpočíval v křesle.

"Musím si jít něco zařídit" s úsměvem jsem došel k Shijin a políbil ji na rty.
Potom jsem si vzal bundu a vyšel z domu.

.Přesun.

Potichu jsem vešla dovnitř. Měla jsem příjemný pocit z dnešního dne. Tělo mě bolelo z námahy kterou jsem vynaložila ale zase ne příliš. Zítra budu jako rybička.

Shijin spala na gauči, takže jsem ji zvedla (s vypětím posledních sil) a přenesla do její postele. Ta tomu tréninku dneska moc nedala. Hlavně že si nejvíc stěžuje...

Šla jsem do koupelny, kde jsem si užívala horkou sprchu. Hned poté jsem zmizela do svého pokoje a převlékla se do něčeho volnějšího. Vlasy jsem nechala volně rozpuštěně. Otevřela jsem okno a posadila se na parapet. Tu a tam jsem zahlédla osamnělého chodce z našeho klanu. Ale především jsem svůj pohled upírala ke hvězdám. Jestlipak je v nich opravdu napsaná budoucnost?

Ležela jsem na posteli a četla si různé svitky. Cítila jsem se ospale. Nakonec jsem se přemohla a vstala. Do batohu jsem si sbalila nejnutnější věci a vyrazila na cvičiště.

přesun.

Klimbavou chůzí jsem přišel na terasu od domu, pak jsem vešel do dveří a následně jsem padl na gauč únavou...
*Dnes už toho mám...* než mi stihla proběhnout jen myšlenka v hlavě, spal jsem jak poleno.

Přišla jsem domů a ani mě nepřekvapil pohled na Alliiho, který si spal na našem gauči. Hodila jsem přes něj deku a odešla do svého pokoje. Byla jsem natolik zamyšlená, že jsem ani nefilozofovala nad podobností slov "sídlo klanu Hyuuga" a "hotel". Vlastně si začínám zvykat.

Zavřela jsem za sebou dveře svého pokoje a přehrávala si tu situaci na tréninkových prostorách. Ta žena... ovládala Juuken. Ale neviděla jsem její oči. Měla tedy byakugan nebo ne? A ten styl boje... přišlo mi, jako kdyby ji její parťák vedl. Vypadalo to jako tanec.

Ona snad...?

Ten šílený nápad co mi právě proběhl hlavou mi nedal klidu. Byla slepá? Ale proč by útočili na mě? Ne přece nejsem tak pitomá... je to jasné... Museli jí ukrást byakugan. Zvláštní, že mi o ní nikdo z našeho klanu nevyprávěl.

Zase se mi udělalo špatně ze všech těch věcí kolem Hyuuga klanu. Ona chce jen zpátky svůj byakugan... A já jsem byla akorát po ruce.

Proč zase já?

A vůbec, kdo jiný? Představa, že by si místo mě vybrali moji sestru je nesnesitelná. Přece jen se můžu ubránit líp...

Ale pořád mi vrtá hlavou, jak by to dopadlo nebýt těch chuuninů... Asi ne moc dobře pro mě.

Ta Hyuuga se nevzdá. Vrátí se...

To byla poslední má smysluplná myšlenka, než jsem usnula.

Sluneční paprsky rozzářily celý obývák a probudily mě. Promnul jsem si oči a protáhl se. Deka, která přese mě byla přehozená mě ani nepřekvapovala.. potichu jsem sám pro sebe poděkoval.
"Hmm... zas tak špatně na tom s děláním čajů být nemůžu" přišel jsem ke kuchyňské lince a začal připravovat černý čaj, který byl ještě zvláštně okořeněný pro nás dva s Shijin. Na Mikomi jsem nezapomněl a udělal jsem jí klasickou lesní směs. Vše i s šálky jsem dal na tác a položil na stůl uprostřed pokoje.
Pak jsem si sedl do křesla a ještě se probíral.

Na obličeji mě zašimralo sluníčko. Pomalu jsem otevřela oči a snažila se ubránit vzpomínkám na včerejšek. Odešla jsem do koupelny, kde jsem po menší očistě ihned cítila víc jako lidská bytost. Horká voda mě poněkud uklidnila.

Vešla jsem do obýváku a cítila tu známou vůni.
"Dobré ráno. Díky za čaj." pravila jsem směrem k Alliimu. Snažila jsem se říct to dost potichu, aby se nevylekal. Ještě vypadal hodně ospale.

Posadila jsem se k oknu a urovnávala si myšlenky. Moje teorie ohledně toho napadení na tréninkových prostorách je sice šílená, ale není nemožná. Jestliže opravdu někdo jde po byakuganu pak...

"Allii? Neviděl jsi náhodou Shijin?" zeptám se a snažím se nedat v hlase znát obavy.

Nejdřív jsem uslyšel vrznutí dveří a hned na to známý hlas.
"Dobrý, nemáš zač." na chvíli jsem se zamyslel, "hmm.. neleží v pokoji? Já včera usnul únavou, tak jsem tam ani nedošel" pověděl jsem s úsměvem.
"Proč to chceš vědět, děje se snad něco?" podíval jsem se na ni a hledal sebemenší náznak obav, nebo rozpačitosti.

To je pravda... odnášela jsem ji do postele pokud se nepletu.

Přešla jsem ke dveřím jejího pokoje a vzala za kliku. Zamčeno? Aktivovala jsem byakugan a viděla na její posteli spící, klidně oddechující tělo. Je to ona... bez pochyb.

"Proč to chci vědět? To víš, musím ji trochu hlídat." odvětím se sotva viditelným úsměvem. Je v pořádku...

*Uff.. Už jsem začínal mít strach..* můj pohled směřoval směrem k pokoji Shijin, potom jsem zase uhnul pohledem na Mikomi.
"Hai, ale neděje se něco? Vypadáš neklidně?" vzal jsem šálek čaje a pomalu začal upíjet.

Překvapeně jsem zamrkala.

"Ne, nic, už je všechno v pořádku. Měla jsem divný sen a jsem pověrčivá." podívala jsem se Alliimu do očí. Poté jsem se znovu zahleděla z okna a přemýšlela, co budu dělat.

Hokage se s tím nukeninem nijak neznepokojoval. Dokonce ho ani nezkoušel vyslýchat. Mělo by to být v pořádku. Tak proč z toho mám divný pocit?

"Dobře, kdyby něco, tak mi řekni, pomůžu ti... teto" zašklebil jsem se a dopil čaj.
"Mimochodem, jak jde trénink?" usmál jsem se, zvedl se z křesla a mířil ke dveřím.