Sídlo klanu Hyuuga

First topic message reminder :


> sídlo má 2 vchody/východy.
Hlavný vchod je veľká brána, cez ktorú je možné dostať sa na pozemok z ulice.
Vedľajší vchod je zadný vchod, o ktorom vedia len členovia klanu Hyuuga a Hokage.

> Celé sídlo je ohraničené múrom.

> Po incidente s Mikomi je celé sídlo chránené hliadkou, dvaja členovia klanu hyuuga, na úrovni chuuninov (vedľajšia rodina).

> Momentálne už žijú všetci členovia klanu Hyuuga na jednom pozemku, člen vedľajšej rodiny môže mať dom pokojne vedľa člena rodiny hlavnej.

> Členovia vedľajšej rodiny nemajú zákaz učiť sa techniky ako Kaiten či 64!

> Novou hlavou klanu Hyuuga sa po smrti Naomi stal Hyuuga Futoshi, aj to sú dôvody istých zmien.

Probudil mě čísi smích. Zamrkala jsem očima a rozhlédla se. Aha. Spala jsem v křesle. A vedle Alliiho tu je i... Shijin. No nazdar. Nechápu co je na této sitaci směšné. A nevím jak se tvářit. Pro jistotu se netvářím nijak. Jako vždy.

"Hmm co je tu tak k smíchu?" zeptala jsem se rozespale a promnula si oči. Pak jsem si všimla kávy a napila se.

"No nic, já budu muset jít. Díky za čaj," ironicky jsem se usmál. "Ahh.. Ahoj Mikomi, to bys stejnak nepochopila, spi dál," mávnul jsem na ni a odešel pryč. Cestou jsem vzal z věšáku Tsunadin kabát. "Mějte se," zvolal jsem a zmizel.
.Přesun.

Nechápavě jsem se koukala jak odchází a pak jsem zavětřila vůni toho ďábelského čaje. S tupým výrazem jsem se otočila na Shijin.

"On tu má někdo snad zácpu?" zamrkala jsem.

Jen jsem ještě více zrudla, ale v hlavě mi běželo úplně něco jiného.
Něco jako: Patří ti to, nemuselo by se to vůbec stát.
A zřejmě ty myšlenky na mě byly i vidět.
"Však ano." ušklíbla jsem se a znovu nasadila ten sladký výraz.
"Takhle to bude jen za to, že jsem kvůli vám dvěma sletěla ze stromu."
Sletěla doslova... Volným pádem.
Nesmála jsem se ani nerozloučila. Jako kdybych ani nevzala na vědomí, že odchází.

Obrátila jsem se k Mikomi.
"Dobré ránko!" zavrněla jsem spokojeně.
"Ne, ale... Víš..." Znovu jsem zrudla.
"Když jsi se vrátila z mise, stráže mi řekli, že je to s tebou špatné. Tak jsem tě hledala a nějakým nedopatřením a pomocí Byakuuganu tě zahlédla u Alliiho. Vypadalo to... Jako kdyby..." tentokrát jsem se musela rozesmát.

"Zkrátka jsem našemu milovanému příteli smíchala citronový čaj s tím na střevní potíže a když mi došlo, že jde o nedorozumění, bylo už pozdě..."

Nechápavě jsem se na ní dívala. Tak nedorozumění. To znamená, že Allii to prásknul i když jsem mu kladla na srdce ať to nedělá. Zabiju ho. Sice si ještě chvíli počkám, ale stejně...

"Shijin, kdy už konečně přestaneš šmírovat lidi? Bylo by ti líp." řeknu a vstanu z křesla. Kdyby nešmírovala, neviděla nás a všechno bylo v pořádku. Teď se jen modlit aby si Allii nedal i ty průjmové párky.

Provinile jsem se ušklíbla.
"A to mám za všechnu starost." Povzdechla jsem.
Na tváři mi i ale pohrával jemný úsměv.

"Dala jsem mu na to prášek... Pozdě ale přece. Takhle to má jen za ten rozchod a za to, že když jsem vás viděla, neudržela jsem se na stromě a... Ehmmm... Volným pádem seskočila dolů."

Jenom jsem pokrčila rameny.

"Jak říkám, můžeš si za to sama. A platí pro tebe to samé co pro Alliiho. Jestli ještě ceknete o tom co se stalo, nadělám z vás šest malejch do školky." odsekla jsem, aniž bych se tím nějak vzrušovala.

To je celá ona...
Jen jsem přikývla a pak jsem si ji začala pečlivěji prohlížet.
Zřejmě mě za tohle bude nenávidět, ale chci si být jistá, že už je v pořádku....
"Je to už alespoň lepší?" zeptala jsem se a snažila se zabránit soucitnému tónu hlasu.

Přejela jsem Shijin pohledem aby si uvědomila jak příjemné to asi je. Fajn, začneme se soucitným tónem, začneme mi zakazovat každý pohyb i trénink, na misi mě pustíme jen s třema jinými jouniny a za ručičku. Bože zač mě trestáš?

"Je to naprosto skvělé a vůbec to nebolí. Díky za starost, ale je zbytečná. Nejsem už malá holka." odvětila jsem a šla si uvařit další kávu.

Povzdechla jsem.
"Promiň. Vím, jaká bude tvá reakce, ale přesto to musím říct. Vždyť mě znáš..." zamumlala jsem a znovu upila ze svého šálku kapučína. Už nebylo teplé, ale šálek mě v rukou ještě příjemně hřál.

"No nic. To je jedno, na tom nezáleží." pravila jsem a zalila kávu. Vdechovala jsem její vůni a neměla náladu nic řešit. Možná bych se někdy měla stavit na kus řeči za Sayuri...

"Měly bychom se zase domluvit s Naomi aby nás něco naučila." zamumlala jsem.

"Hai, možná..." zamumlala jsem neurčitě a až poté si přebrala, co říkala.
Pohodila jsem vlasy.
"Možná Hakke Kuushou nebo 128 úderů..." zamyšleně jsem odnesla svůj šálek do kuchyně a umytý uklidila. Pak jsem se vrátila zpátky.

"Myslím, že se mi podařilo vymyslet novou verzi Juukenu. Účinější." odmlčela jsem se. "Tu se teď snažím zdokonalit a nevím, jestli bych u toho zvládla další nové Jutsu. Ale lákavé to je. Nechala bych to na Naomi-sensei. "

Hmmm... asi bych si měla potrénovat ten Kaiten který máme s Kizoku. Při vzpomínce na Kaiten se mi vybavila Tadashiho smrt. Hned jsem ty myšlenky zaplašila.

"Prázdná dlaň by se mi hodila. Hodně." zamumlala jsem a dál si víc všímala své kávy. Dneska jsem jak praštěná. Poslední dobou na mě těch šoků bylo poněkud víc.

"Já jako vždy přemýšlím víc nad technikami, které se k našemu klanu příliš nehodí." ušklíbla jsem se.

"Myšlenky na lékařská Jutsu mě ještě zdaleka neopustily, spíše naopak."

Hm? Nadzvedla jsem obočí. Možná by pro Shijin bylo lepší kdyby se do našeho klanu vůbec nenarodila. Nebyla by tak svázaná tím co musíme rozvíjet takřka povinně. Být Hyuuga někdy není dvakrát výhra. Nepřítel okamžitě ví, že nejnebezpečnější jste v boji zblízka. Pokud je chcete dostat na dálku, jste považování za amatéry. A právě Prázdná dlaň by byla to pravé pro podobné případy.

"No... asi ji půjdu hledat. Navíc nemám zakázané procházky na čerstvém vzduchu. Potřebuju se trochu protáhnout aby mi nezlenivěly svaly. Tak zatím čau." pousmála jsem se a otevřela dveře. Hned co jsem je za sebou zavřela jsem na rameni cítila povědomé drápy.

"Edgar-sama? To už jste nám zlikvidoval všechno cukroví že dolejzáte?" pousmála jsem se na havrana a odcházela.

přesun.

Jen jsem mávla na rozloučenou a malou chvíli ještě zůstala v sídle.
Pak mne nenapadlo nic lepšího než se tiše vypařit. Co také dělat? Teď?
Zjevně na mé výkyvy nálad nemá momentálně nikdo náladu... Už nějakou dobu se mi to zdá. Žádné mise, žádní přátelé na dohled...
Zavřela jsem oči a poté jsem se pomalu dala na odchod.
To ticho... V poslední době zkazím na co sáhnu...

(Přesouvá se)

Došla jsem domů a téměř okamžitě za sebou zabouchla dveře koupelny.
Moje vlasy opravdu nutně potřebovaly po noci strávené venku hřeben.
Potom, co jsem skončila s ranní hygienou jsem si v kuchyni udělala kapučíno a posadila se na své nově oblíbené místo - Okenní parapet.

Spokojeně jsem sledovala, jak se ostatní členové klanu probouzí a občas si prohlédla i ulice.
Jen ulice. Přece jen s hledáním přátel pomocí Byakuuganu už mám zkušenosti a nejen já.
Sladce jsem se ušklíbla. Na druhou stranu mu to patří, ale potkat bych ho teď nechtěla.

Dopila jsem a uklidila šálek.
Zamyšleně jsem za sebou zavřela dveře, zamkla a vydala se pryč.

(Přesouvá se)

Došla jsem domů a před vchodem chvíli hledala klíče.
Jednou za čas bych si měla v té tašce udělat pořádek...
Vklouzla jsem dovnitř, ale nezamkla za sebou. Chtěla jsem zase brzy odejít. Prokličkovala jsem mezi nábytkem až do koupelny a opláchla si obličej pořádně studenou vodou. To mne dokonale probudilo.

Vyšla jsem zase ven a zamkla dveře. Klíč schovala do kabelky na jeho obvyklé místo, což znamenalo, že ho příště zase nebudu moct najít. Vyskočila jsem na střechu, přitáhla kolena k bradě a líně sledovala dění okolo.

Vstala jsem a zamířila pryč.
Tímhle stylem bych tu opravdu usnula...

(Přesouvá se)

Chvíli jsem v tašce hledala klíče.
V druhé už jsem za sebou zamykala a zmizela v koupelně.
Když jsem vycházela ven, v zubech jsem držela rukojeť hřebenu a oběma rukama se snažila sepnout si vlasy. Nutno říct, že se mi to nedařilo. Musela jsem se zasmát své nemotornosti a začala si připravovat věci na misi.

Kunaie, shurikeny, obvazy...
Přibalovala jsem do své tašky pár nových věcí.
Obvazy... Proč je s sebou tahám? Nejsem lékařský ninja, umím jen jedno takové Jutsu!
Stejně jsem je vzala - Pro jistotu. Pak už stačilo jen proplést se mezi nábytkem, zamknout a mohla jsem zase vyrazit pryč.

(Přesouvá se)

Vešla jsem dovnitř a za pochodu odhazovala svoje svršky. Rychle jsem vlítla do koupelny a osprchovala se. Konečně se na sebe nebojím podívat. Z těch příšerných popálenin jsou jen malé jizvy. Pobíhala jsem po bytě jen ve spodním prádle a hledala, kam jsem odložila svoji tašku se zbraněmi hromadného ničení.

"Výborně, tady jsi!"

Překontrolovala jsem, zda je všechno na svém místě. Vzala jsem si z lednice nějaké jídlo a pití a hodila to do tašky, doufajíc, že mi to nikdo cestou nesežere. Pak jsem se oblékla a pospíchala k bráně.

přesun.

Odemkla jsem, vešla dovnitř, spíš po hmatu než ža bych ji viděla jsem našla tu správnou kliku, otevřela dveře koupelnay a rázně je za sebou zabouchla.
Nějak podvědomě jsem zavírala oči, abych je už tolik nenamáhala. Používání Byakuuganu takovou dobu mne vyčerpalo.

Pustila jsem proud vlažné vody a pak na sebe navlékla čisté oblečení.
Úžasný pocit... To od krve potřebovalo vyčistit, ale já se rozhodla, že to nechám na jindy. Došla jsem do obýváku a posadila jsem se na gauč. Stačilo pár minut a už jsem se propadla do hlubokého spánku.

Otevřela jsem oči a líně se protáhla.
Pak jsem se přinutila vstát a pousmála se. Odpočatá jsem vyrazila pryč.

(Přesouvá se)